Udská řeka

„Jak jsem mohl vědět, že na něm někdo je? Vy serenové máte přeci všechno lepší než obyčejní lidé. Nedokázal jsi mě na tom mostě vyčuchat něco podobného? A následně skočit dolu sám?“  Sakra opravdu by potřeboval si rozšířit své znalosti ohledně ostatních stvoření. Protože ty jeho současné jsou zatraceně hodně nedostatečné.
Dýky, která byla zapíchnutá vedle jeho obličeje, naštěstí zmizela a chvilku na to uslyšel serenův hlas nepříjemně blízko. „Jo jasný, chápu, už konečně slez!“ Procedil mezi zuby odpověď, a jakmile ucítil, že se jeho utlačovatel zvedá, neváhal ani vteřinu a rychle se postavil zpět na vlastní nohy. Během zvedání se ujistil, že mezi sebou budou mít alespoň nějaký ten rozestup.
„Nemyslím, že je pro tebe důležité, abys znal mé jméno.“ Řekl stroze a pomalu začal sundávat batoh ze zad. „Ale jestli mě chceš nějak oslovovat… říkej mi Terry.“ Tuhle přezdívku znala jen vybraná hrstka bytostí a lidí. Jen ti, se kterými Leo někdy hodlal obchodovat. „A jsem člověk… jestli sis toho ještě nevšiml.“ Protože slovo mág mu v puse stále zanechávalo hnusnou pachuť. Sledoval, jak se seren vrací pro jeho batoh. „Ty jsi Seren, že?“ Bylo by opravdu trapné, kdyby se v tomhle spletl, ale Leo si byl tak na 65% jistý, že se opravdu jedná o Serena. A takhle jistý si dlouho ničím nebyl. „Ještě nejsi schopný se přeměnit do normální podoby nebo se ti prostě jen nechce?“ Terry by si měl tyhle poznámky nechat pro sebe, ale hold mu to dnes moc nejde. A vlastně… co když tohle byla pro Serena normální podoba? To snad ne… něco takového by Leo nezvládl. Mít neustále ocas? To muselo být strašně nepraktické. A nebylo mu náhodou furt teplo?
Pomalu otevřel cizí batoh, a hned první věc, která upoutala jeho pozornost, musela být ta stejná věc, o které Seren mluvil. Neměl tedy moc na vybranou a došlo mu, že tu věc ať je to co je to bude muset vyndat. Ale rozhodně na ní nehodlal šahat. Může to být nějaký prokletý předmět, který mu sežere celou ruku, nebo ho otráví, nebo mnohem horší věci. Sáhl tedy pomalu dovnitř do batohu, ale na samotnou věc nesáhl. Obvykle mu šlo proti srsti… ne stejné srsti jako měl Seren, ale proti jeho imaginární srsti, používat magii takhle během všedního dne. A ještě ke všemu před někým cizím, ale představa co všechno ta věc mohla udělat, se mu nelíbila ještě víc. Zastavil ruku těsně před serenovým majetkem a pomocí magie ji přitáhl k ruce. Těsně, aby se nedotkla ruky samotné a vznášela se těsně nad jeho kůží. Z té vzdálenosti, ve které seren stál by něco takového ani nemusel spatřit, ale Terry si nebyl jist, jak moc jsou tahle stvoření bystrá. Zase na druhou stranu… seren spadl do vody stejně jako on, takže taky nebude patřit mezi ty nejbystřejší. Položil batoh na zem a nyní volnou rukou udělal v podstatě ten stejný trik. Přiblížil se k látce na tu nejmenší možnou vzdálenost a dále pomocí magie ji odhrnul z krabičky a to stejné udělal poté i s víkem.
Leo neměl ponětí, na co se to dívá, nikdy ho moc nezajímalo, co pašuje (zajímal se jen o to, jestli ho to zabije nebo ne). Dokud mu za to zaplatili, byl spokojen. „Vidíš? Je tady. Naprosto nedotknutá.“ Doslova. „A teď mi dej můj batoh.“ Jistě, že také mohl udělat to stejné co seren a požadovat, aby z batohu vytáhl nějakou věc a Terry se tak mohl ujistit, že tam jeho donáška je, ale o něco takového nestál. Momentálně mu bylo jedno, jestli tam stále je nebo není. Hlavně, že tam budou ostatní věci, které by byly serenovi k ničemu takže není důvod, aby je vůbec bral.
Naskytl se další problém. Co když mu Seren nebude chtít batoh vrátit? Co když na Terryho opět skočí a tentokrát ho rozhodně rozmáčkne? Potřeboval vymyslet nějaký plán a to hodně rychle. Ale vůbec nic no nenapadalo. „Hodím ti zpátky… tuhle věc společně s tvým batohem… a ty polož můj na zem a odejdi.“ Mohl také říct, aby mu batoh hodil nazpět, ale Leo pochyboval, že by dokázal chytit něco, co po něm bude hozeno takovou silou jakou má pravděpodobně Seren. A zároveň se začal lehce obávat toho co pašoval. Snad to nebylo nic náchylného na nárazy. Protože těch nárazů jeho batoh za poslední den zažil už dost. Jestli to je zase jedno z těch vybuchujících překvapení tak bude mít on i Seren brzo pořádný průšvih. „A nedělej žádné hlouposti.“ Zopakoval větu, kterou mu před chvílí řekl sám Seren.