Illyrijské hory

Zaklonila hlavu a užívala si nočního vánku, který čas od času se opřel do její tváře, co víc někdy přemýšlela nad tím, jaké by to bylo mít křídla. Ale zrovna v tuhle chvíli si začínala uvědomovat, že je čas jít a pokud tu nechtěl zůstat do další noci, tak musela se rozhodnout, co dál. Hlavně se musela vrátit do Cyry, co nejdříve. Aby její zmizení nevzbudilo velké podezření u místních, kteří byli jejími sousedy.
Mlaskne nesouhlasně.“ Ale po hlavním hodu následuje dezert není-li pravda?“ vítězoslavně se Calico zablýskne v očích a co víc, rozhodně neměla v úmyslu se nechat svést na to byla příliš opatrná a hlavně vypadal příliš mile a nerada by ho vyděsila ještě víc.
Proto hru utne, když se přiblíží, rukou si projede vlasy a povzdechne. „Tohle není tvé vítězství, příště uvidíme, kdo vyhraje. Ale teď bych už skutečně měla jít. Je nejlepší chvíle jak se vyhnout tvému druhu a bezpečně dorazit, tam kam potřebuji.“ Poví mluvným hlasem a zvedne se. Dojde do kovárny, kde si nakonec pobere všechny své věci a na stole mu nechá drobný papír s malou kresbou, byla na ní nakreslený heřmánek barevnými pastelkami. Více méně byla zvyklá čas od času někomu ponechat kresby, které nakreslila, ale ještě nikdy nekreslila pro někoho tím se ty obrazy lišili.
Tiše vyklouzla zmizela jako stín v dáli.