Share
Goto down
avatar
Admin
Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 06. 04. 18
Zobrazit informace o autorovihttp://otherkion.forumotion.eu

Cyra

za Fri Apr 06, 2018 10:56 pm
.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 06. 05. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Cyra

za Sun May 06, 2018 3:49 pm
I když nemá rád jízdu na koni, bylo to rychlejší než jít k Denegisinu hájku po svých. Na rozdíl od vznešených víl a některých nižších víl nebyla rychlost zrovna jeho předností, ale mohl se pyšnit zase jinými věcmi. Ušklíbne se a seskočí z koně, velkého a mohutného ryzáka, který byl schopný unést jeho tíhu i v jeho vílí podobě, což bylo o dost obtížnější než v téhle. Obyčejně by sem poslal někoho ze svých podřízených, aby zkontroloval hranice hájku, ale jelikož musel používat kouzlo na změnu podoby už pár měsíců v kuse, aby nevyděsil některé víly, které se vydali navštívit královnu, tak jen rád přijal tuhle nevděčnou povinnost na sebe, aby se mohl zbavit toho kouzla a trochu se projít ve své vlastní podobě, na kterou v Cyře nebyl nikdo moc zvyklý. Takže se vydal směrem ke stromům a koně nechal se pást u hranice lesa. Pochyboval o tom, že by někam odběhl a i kdyby tak by to stejně bylo nejspíš do Palisu někam do stáje.
Hned jak vešel mezi stromy tak odhodil magii, která ho maskovala, tudíž jeho kůže nabrala tmavší šedou barvu a objevily se tmavě rudé šupiny, které pokrývají jeho slabiny, linku páteře, vnější část stehen, pak lýtka a holeně a nohy jsou zakončeny místo lidských chodidel těmi dračími. Na rukách jsou jeho šupiny hlavně na ramenou, vnější straně paží a celém předloktí a ruce jsou zakončeny spáry, které mu jen pomáhají v boji. Na hlavě se mu objeví jeho černé rovné rohy rostoucí šikmo dozadu a stejně tak i černé výstupky na hlavě, které mu zakryjí vlasy. Oči se změní z lidské modré na dračí zlatou. Při chůzi se lehce protáhne, až mu na zádech narazí toulec s lukem a šípy do obouručního meče. Přece jenom je stále ve službě, takže musí být ozbrojen, o čemž vypovídá i to, že na sobě má černé brnění, které mu sedí i v jeho "dračí" podobě. Lehce zasmýká po zemi dračím ocasem pokrytým temně rudými šupinami a přesune svojí magii hlavně do uší, aby tak zlepšil svůj sluch. Teď jeho sluch nadmíru převyšuje i vznešené víly, tudíž mu neunikne ani sebemenší zvuk, který by mohl vydat nějaký narušitel. Míří si to rovnou k hranicím a ani se nesnaží být nějak nenápadný. On se o to snažit nemusí, on je ten, kdo hledá narušitele.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Cyra

za Sun May 06, 2018 4:26 pm
Mé poklidně složené ruce spočívajíc v klíně se najednou změní v kámen, už jen protože následující šeptání stínů bylo velice naléhavě a znepokojivé *Dragonis, Dragonis* šeptali nestále, instinktivně sáhnu po IIIyrijských dýkách a otevřu prudce oči nebyl daleko, naštěstí ani tak blízko, abychom jeden druhého mohli zaslechnout, toho okamžiku využiji a schovám se do korun z jednoho ze stromů. Byla to nejlepší pozice, jak uniknout po pachu, ale pokud i přes šustění listů zaslechne můj dech je nepravdě podobné. Jen jsem se nesměla pohnout to platilo obvzlášt o mých křídlech, které by nadělali přílišného hluku.
Dobře vím, že bych si měla zvyknout, že mnoho víl opouští své přirozené prostředí, odkud pochází, ale i přesto jsem si na Dragonise nedokázala zvyknout, byla to pro mě hora svalů a šupin, které jsem se nejraději vyhýbala už jen protože jsme viděla jak si dokážou poradit proti jiným vílám dokonce i při trénink vidět některé hloupé IIIyrijce proti nim jít je pro mě k popukání. Možná byli nižší víly, ale jako každý vynikali v pár užasných věcech jako jejich mohutnost a bystré smysly.
Ale hlavním faktem bylo, že nebyl někým, kdo by padal pod Fiplinskou armádu ba naopak byl z Cyri nebylo neobvyklé tu potkat nějaké stvoření slídit či kontrolovat hranice, ale faktem bylo, že já dneska zašla dále než obvykle a tohle si říkalo problémy. Netrvalo dlouho a konečně zaslechnu mohutné nohy dopadajíc na zem, dračí tlapy dopadali rytmicky a občasné mrsknutí ocasem, co víc za chvíli ho spatřím.
Byl skutečně velký, možná i dokonce větší než bych očekávala, na jedince svého druhu mi přišel o krapet vetší než jsem zvyklá, ale i tak se nelišil zcela od ostatních. Lehce se nahnu, abych viděla lépe, však ne o moc, raději pošlu stíny slídit kolem. Stíny se nenápadně na něj začali lepit a zjišťovat, co je zač odkud jde a jak voní.
Jeho meč prozradil stínům mnoho, nosil pečeť gardy. *Co tu dělá královský pes?* pomyslela jsem si a lehce nakrčila čelo. Tohle se mi skutečně nezamlouvalo, tohle mě mohlo stát i krk.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 06. 05. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Cyra

za Sun May 06, 2018 5:09 pm
Šustění listí je pro les přirozený, ale rozhodně ne takovýhle. Škrábání něčeho o kůru stromu a pak lehké křupání. Ne, někdo tu rozhodně byl. Lehce nakloní hlavu na stranu a vyrazí za tím zvukem, ovšem stejně pomalu jako šel do teď. Snad nikdo, kdo ho nezná, by si nevšiml té změny, že po něčem jde. Očima přejížděl les před sebou a uši měl nastražené, aby zachytil jakýkoli záchvěv zvuku. Jeho magie samozřejmě má určité limity, ale není nic jednoduššího než přesunout magii do jiného smyslu, což teď Reyner udělal. Přesunutí magie z uší do nosu, aby dokázal zachytit pachy. Sice nemuselo být možné dotyčného vetřelce sledovat, ale zjistit, jestli tu opravdu někdo je, tak bylo snadnější.
Zastaví se na místě, kde ucítí asi nejvíc něčí pach. Nezdá se mu ten pach kouře nebo něco jemu podobného, ale něco na tom pachu je mu povědomé. Nemusí to znamenat, že by snad dotyčného znal, ale spíš zal rasu, ke které patřil. Lehce mrskne ocasem a nechá ho zastavit vedle svých nohou. Zhluboka se nadechne a lehce zahýbe rameny. "Tak co jsi zač?" Pronese lehce znuděným hlasem a pro změnu přesune svou moc zase do jiného orgánu. Do očí. Nejdříve se rozhlédne kolem sebe, za sebe se neohlíží, protože je minimální šance, že by vetřelec byl někde za ním. Toho by si musel všimnout. Když ale neodhalí nikoho před sebou ani na vzdálenost kilometru, vzhlédne. Zvlášť když slyšet ten zvuk odírání kůry, netrvalo moc dlouho a očima spočinul na víle s křídly. Ty jí asi prozradily jako první, protože tmavá křídla do tohohle lesa zkrátka nepatřila. Založí si ruce na hrudi a sleduje vílu v koruně stromu. "Fajn, tohle dává těm vašim křídlům úplně nový rozměr. Umíš třeba viset hlavou dolů za nohy jako netopýr?" Zeptá se a nechá magii se vytratit z jeho očí. Nepotřebuje už vylepšovat zrak, aby jí viděl, takže jí skenuje pohledem. "Pokud vím, tak tu Illyrijci nemají co pohledávat, takže co tu chceš?" Zeptá se a sleduje jí zlatýma očima, které tu kde komu přijdou děsivé, i když k téhle podobě se alespoň hodí. K jeho krycí podobě už tolik ne, ale co by neudělal, aby královnu trochu pozlobil.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Cyra

za Sun May 06, 2018 9:18 pm
Lesní půda  vskutku nebyla místem, kam bych zapadal tím byli hory, ale  někdo jako já se musel uměl maskovat kdekoliv, ovšem je jisté, že mojí slabinou bylo ukrýt se. Nebyla jsem cvičená, abych se někde ukrývala to byl jeden z nedostatků, který bych měla pilovat, když bude třeba se dostat blíž a přitom být neviděna ať už budu blízko.
Jeden druhý krok, ticho zastavil se mohutné nohy se zabořili do lesní půdy a pevně stály na místě. Tiše polknu, neudělala jsem ani sebemenší krok či hluk, ale přesto vše mne našel nebo aspoň si myslel, nebyla jsem hloupá, abych odpověděla na první otázku mohl odhadovat jen, že tu jsem jako každý, ale bohužel jak se zdálo vskutku odhalil kde se nacházím protože určil kdo nebo spíš čím přesně jsem. Obratně sletím níž se opřu se ramenem o mohutný kmen stromu. Důvod proč jsem nesedla dolů byl jednoznačný.
Nechtěla jsem se připravit od výhodnou pozici, jeho poznámky mne vskutku rozesměje.“ To stejné napadá mne. Co tu dělá královnin strážce, nesnaž se popřít, že jím nejsi oni to ví.“ Povím poklidným hlasem, mohl si všimnout mé jistoty, už jen protože každičký stíny mi obepínal zbroj jako kdyby se snažil stát mým brněním, nebylo to nic neobvyklého, když jsem upustila uzdu své moci byla jsem pro ně jako cukrový bonbon přitahujíc stínové věcičky všech velikostí a tvarů.
Stejně jako on jsem ukazoval svou pravou tvář, nebylo proč skrývat před cizí vílou z jiné země čím jsem, když jí stojím tváří tvář. Přeci jen jsem nebyl stvořen, abych působila jako nevinná IIIyrisjká žena, která má čirou náhodou na sobě černou zbroj.
„Musím však uznat, že tvé mysli jsou velice bystré. Nikdo mne jen tak neodhalí.“ Ani nikdo z jeho druhu, pokud ano musel být hodně stár, starší než já sama. To byla další znepokojující zpráva.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 06. 05. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Cyra

za Sun May 06, 2018 10:30 pm
Sleduje její pohyby dost ostražitě, aby případně dokázal zareagovat, i když možná by nebyl dost rychlý, aby stihl vytáhnout zbraň, nejspíš by se skrz jeho šupiny a brnění jen tak nedostala a silou se jí dokázal jednoduše vyrovnat. Ušklíbne se. "Na rozdíl od tebe, já tu mám co dělat. Pokud vím, tak v Cyře nemají Illyrijci co dělat a žádnou žádost o vstup někoho, jako jsi ty, jsem nedostal, takže jsi tu bez vědomí jak vládkyně Cyry, tak královny vílí říše a navíc jistě i bez vědomí svého velitele, protože od armády taky žádné zprávy nepřišli." Odvětí a sleduje jí. Sice většinou bývá zábavným společníkem, jeho smysl pro zodpovědnost, ale při výkonu jeho funkce jde do popředí a vtípky, kterými vyvádí z míry i samotnou královnu, jdou stranou. "Nejsem to tedy já, kdo by měl objasňovat svou přítomnost na území Cyry." Ujistí jí a ušklíbne se, což nepůsobí zrovna přívětivě v téhle jeho podobě. Nutno podotknout, že ani v jeho maskování není jeho úšklebek zrovna přívětivý, když je pořád dvoumetrový kolos.
Neušlo mu, že se na ní lepí stíny, ale za svého působení v armádě narazil na pár stínopěvců a věděl o nich dost. Tohle nemělo šanci ho nějak rozhodit, vlastně nebylo obecně moc věcí, které by ho rozházeli. "Jsem vycvičený, bylo by dost velké selhání, kdybych tě neodhalil." Odvětí klidným tónem. "Ale zpátky k mojí otázce. Co tu děláš?" Zopakuje svou předešlou otázku, o kterou tu jde především. On sám by se raději nějakému boji vyhnul. Ne, že by se bál, že prohraje, ale nechtělo se mu. Dobře věděl, kde mají Illyrijci svoje slabiny a jak je porazit. Sice mohli být jak chtěli rychlí a mohli si lítat, jak chtěli, dokud měl svůj meč a luk se šípy, dokázal se jim vyrovnat a porazit je. Jistě, stále to mohlo dopadnout i naopak. Nikdy se dopředu nedá odhadnout, kdo zvítězí.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Cyra

za Thu May 31, 2018 4:33 pm
Lehce jako kočka se odlepím od kmene stromu, o který jsem se doposud ramenem opírala a přistoupila jsem na větvi o něco blíže k němu, dřepnu si. Bylo pro jednoduchý vyrovnávat rovnováhu díky práci a vyvážeností křídel a nohou, ale také hlavně správného předklonu.
Jeho poučka mě o to víc přiměje se usmát a poklepu si ukazováčkem na rty. „Myslím, že jsem hranici nepřekročila, tento strom je těsně ještě na hranici Fiplin, dokud se nedotknu země pod ním nenarušila jsme ničí území.“ A byla to pravda, možná jsme zašla dále, než jsem měla zvykem, ale nikdy jsme nenarušila území Cyry a co více, kdyby se o tom dozvěděl velitel zvědů jen bych nejmíň týden dostala úkolů, tolik, že bych mohla škemrat o to, abych měla čas trénovat někde v tichu a sama.
Dobře nedokázala jsem skrýt své emoce jako jiné víly, ale vlastně zde žádná obava či strach nebyl. Proč by také, naopak cítila jsem lehké pobavení nad tím, že mne odhalil někdo jako Dragonis, ale také mne nepřekvapovalo, proč je armáda hojně využívala starším z nich nic neuniklo, už jen protože jejich smysli jsou nadměrně citlivé, ale narozdíl od zvířat věkem neztráceli dobrý sluch či zrak právě naopak zdokonoval se, proto jsem odhadovala, že je starší než já. Možná byl hrozbou, nedostala bych se přes jeho šupny, ale držet krok bych zvládla.
Nad jeho otázkou, co zde dělám lehce a krátce se zamračím. „Nejsem tu za účelem armádní práce pokud jde o tohle.“ Pravím poklidně, ano sice jsem měla uniformu, ale bylo by nevhodné trénovat v šatech nebo jiném oděvu, který jsem nosila běžně mimo základnu.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 06. 05. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Cyra

za Thu May 31, 2018 6:16 pm
Uchechtne se a sleduje jí s pozdviženým pohledem. "Ty si můžeš myslet, co chceš. Klidně si mysli, že jsi vznešená víla. Nic to totiž nemění na tom, že jsi na území Cyry. I ten strom je součástí země Cyra, takže už jen tím, že na něm sedíš, jsi narušila území. I to, že jsi vletěla na území Cyry je narušení a čekají tě za to nehezké následky." Odvětí jí klidným hlasem, ze kterého je ale jasně znát, že si je svými slovy jistý a klidně by za ně dal ruku do ohně. Reyner moc dobře věděl, kudy vedou jaké hranice, přece jen to byla jeho práce. Navíc nějakou dobu sloužil v armádě, v Evasiru a obecně toho měl za sebou i v jiných královstvích. "Takže být tebou radši slezu z toho stromu a zase jako netopýr odletím domů, nebo bys z toho mohla mít solidní potíže." Věnuje jí ještě jedno upozornění a tím jeho počet varování končí, pak následuje jednoduchý zákrok nebo zjištění jejího jména, aby pak mohl informovat jejího nadřízeného. Ty Illyrijci byli čím dál tím víc oprsklí, když se odvážili narušovat hranice.
"Neptal jsem se, proč tu nejsi, ale proč tu jsi. Ušetři si problémy a zkrátka mi řekni, co u děláš." Pronese a ušklíbne se. Sice se chtěl na chvíli vytratit z dvora, aby se mohl projít ve své skutečné podobě, ale zase to nemyslel tak, aby se tu zdržel zbytek svého mládí. I když to už měl dávno za sebou. Stejně to ale neznamenalo, že tu chtěl řešit něco podobného. Rád sice plnil svoje povinnosti zodpovědně, ale tahle ženská mu jen přidělávala práci, kterou by si mohl ušetřit, kdyby se promenádovala někde jinde.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Cyra

za Tue Jun 05, 2018 5:26 pm
Lehce se nahnu dopředu na větvi, přičemž lehce zapraská stará kůra stromu, jež opadává kousek po kousku. „Nejsem vznešená víla a nikdy nebudu. Jsem jen IIIyrijec.“ Povím s naprostou vážnou tváři, bez dalších slov se odrazím a silným mávnutím křídel přistanu do traviny, jež mi sahala lehce nad kolena. Mohla jsem tím dát jasně najevo, že nemám nic klubem, však i přestože jsme si udržovala značnou vzdálenost.
Semknu rty do úzké linky. Nakonec své rysy povolím a hlasitě vydechnu. „Chtěla jsem si jen zatrénovat. Zašla jsem dál, než jsem měla úmyslu. Ale tahle mýtila jednoduše splňovala všechny podmínky.“ Povím poklidným hlasem, ale i přesto mne stíny v ochranářském gestu objímali a plazili se kolem mě. Stejně jako mě se jim nelíbilo, že nás tak snadno odhalil a nepřekvapovalo mě to, když mi stíny šeptali jak dlouho chodí po území Cyry.
Nakonec mi lehce cukl koutek vytáhla jsem v kapsy černý lesklý hematit hodila jsem ho směrem k němu zajímalo mne zda kámen chytí nebo ne, přeci jen někdy mi Dragonisi připomínají straky Líbí se jim všechno leské.
A co více o problémy jsem nestála, už jen protože jsem na tohle místo chodila tajně. Nechtěla jsem, abych nemohla se občas zdechnout z tábora a nasbírat si vše, co potřebuji.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 06. 05. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Cyra

za Tue Jun 05, 2018 5:43 pm
Ušklíbne se a protočí oči. "A očividně ne moc chytrý." Zamumlá si sám pro sebe a sleduje její pohyby, když roztáhne křídla, tak by to někoho z Cyry mohlo ohromit, ale jeho ne. Reyner totiž mezi Illyrijci skoro vyrůstal, ale rozhodně mezi nimi strávil spoustu času, takže vypadat oslněně kvůli křídlům opravdu nehodlal. "Pokud vím, tak na trénování máte v táboře prostoru dost a v lese na území Fiplinu je taky místa víc než dost. Překračovat hranice jen kvůli takovéhle prkotině je prostě hloupost. Domluv si to se svým nadřízeným, ať nám pošle nějakou oficiální žádost a není tu problém." Odvětí a pokrčí rameny. Tímhle ho zdržuje o dost víc, než by ho stálo schválení nějaké hloupé žádosti, se kterou by nejspíš nebyl nejmenší problém.
Když po něm hodí kámen, zaleskne se na slunci a on ho chytí. Reflexy má hodně dobré a navíc už od pohledu se dá poznat, že se nejedná o obyčejný kámen. Podívá se na lesklý kámen a pozvedne obočí. Vzhlede ke svému věku a také svému druhu mu nedělá nejmenší problém rozeznat, o jaký drahý kámen se jedná. Hematit. Zvedne pohled a zadívá se na Illyrijku. "Vážně si myslíš, že hozením něčeho cenného po Dragonisovi tě uchrání od všech možných problémů?" Zeptá se a sleduje jí dost nevěřícným pohledem. Jistě, možná kdyby byl v armádě a neměl moc vysoký post a šlo o nějaké lehké porušení pravidel, tak by to nejspíš pomohlo, jenže k její smůle on nebyl zrovna v pozici, kdy by mohl ignorovat něco podobného. Jako kapitán královské stráže měl na starost bezpečnost královny. Sice pochyboval o tom, že by jí tahle Illyrijka chtěla nějak ohrozit, ale bohužel jeho smysl pro zodpovědnost mu nedovolovala to ignorovat. "Sice jsem Dragonis, ale taky mám určitou pozici, ze které pro mě plynou povinnosti, takže jsme si jistý, že princezna Haida si ráda poslechne, že někdo z její legie se bez jejího vědomí potuluje po hranicích a bez jakéhokoli povolení ať už od ní nebo ode mě překračuje hranice Cyry." Odvětí a sleduje jí tvrdým pohledem. Ovšem nic z toho neznamená, že by snad měl v úmyslu jí ten kámen vrátit. S tím by rozhodně neměla počítat. Jakmile se mu dostalo do ruky něco lesklého, tak už to prostě patřilo jemu.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Cyra

za Tue Jun 05, 2018 6:17 pm
Založím ruce do obranného gesta, vážně se mne tu Dragonis snaží urážet? Očividně jo, nebylo překvapením, když sklopím pohled k zemi. Byla jsem zvyklá, že se někdo do mě navážel a tak. Když zvednu k němu pohled po nějaké chvíli. „Doufám, že tě tvá slova těší. Ani já jsem za svůj život se neopovážila urazit Dragonise o jejich inteligenci, jen kvůli tomu, že milují lesklé věci.“ A ukážu prstem na jeho ruku, přičemž můj pohled jasně říká, že nemám v nejmenším úmyslu jej nijak urazit, či mu to vyčítat neměla jsme to zapotřebí.
Možná jsem byla bojovnicí, ale jednu věc sem se za život naučila. Neurážej Dragonise a nikdy ne na jejich území. Kdybych byla na Fiplinách nejspíš bych si troufla říct něco typu: neopovážila bych se vás nazvat ještěrkami se slabostí pro kamínky. Ale v urážkách jsme nikdy nevynikala, to spíš vyprovokovali úsměvy, jako právě ten co jsem měla na tváři.
Nakonec se zamračím a hlasitě mlasknu. „Již jsem řekla, neuvědomila jsem si, že jsme dneska zašla dále než obvykle. Mrzí mě to. A pokud chcete mi vzít jedinou radost vypadnout na chvíli z tábora poslyšte si, aspoň budu mít motivaci čí hlavu budu chtít získat až se někdy objeví na stěně hledaných.“ Bylo zřejmé, že mne dost vytáčí pomyšlení na to, že by to řekl někomu z mých nadřízených, jediné, co jsem chtěla bylo odejít v klidu.
Nakonec se přeci jen zas uklidním a bylo to znát na mých křídlech, které poklidně složím na záda a sleduji jeho rychlé uchopení a hlavně postřeh. „Dobrý postech, i když jsem nečekala. Že se ti bude líbit hematit. Je to poměrně běžný kámen.“ Bylo to něco jako krystal či růženín nebylo těžké je najít.
Lehce si přešlápnu z nohy na nohu, ruce jsem dala za záda a sledovala jsem jej s poklidným pohledem jako kdyby mne pozoroval někdo z nadřízených, nebyla jsem hloupá, abych byla drzá nebo spíš příliš troufalá na někoho jako on. Možná je pes princezny, ale také měl značnou moc, díky níž by mne mohl zbavit všeho co mám a na čem jsem tak pilně pracovala. Ale také moje křídla, jediné, co jsem jako IIlyrijská žena měla.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 06. 05. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Cyra

za Thu Jun 07, 2018 2:23 pm
Ušklíbne se a lehce zavrtí hlavou. "Nemyslím si, že hromadění lesklých věcí svědčí něco o inteligenci mého druhu, jde tu spíš o jistý pud. Jenže u tebe o tvé inteligenci svědčí to, že si myslíš, že ti projde překročení hranic bez povolení. S tvým druhem to nemá co dělat, maličká." Uvede na pravou míru svou vlastní myšlenku. Navíc to, že jeho druh hromadí lesklé věci, není urážka, ale fakt. Zkrátka to k jejich rase patř, ovšem k Illyrijcům hloupost nepatří, to je spíš případ od případu. Ovšem oslovení si odpustit nemohl, to už by se jako menší provokování dalo brát, ovšem stejně tak by se to dalo brát jako jednoduché popisování faktů. Rozhodně byla menší než on a to byla spousta žen a také byla rozhodně mladší. Ne, že by snad za svůj život nepotkal starší Illyrijce než je on sám, ale dokázal odhadnout věk. Léta a léta zkušeností.
Zasměje se a lehce zakroutí hlavou, přičemž si jí pobaveně prohlíží. "A ještě k tomu přidáš vyhrožování? Opravdu asi nebudeš zrovna génius, co? Navíc mi tu jen dáváš další důvod, rpoč to nahlásit. A jen pro tvou informaci pochybuji, že by se někdy na mojí hlavu vypsala odměna. To spíš na tu tvojí." Odvětí stále klidným tónem, do kterého se ale lehce vkradlo pobavení, které je mu vidět v tváři. Možná někdo jiný by bral podobné výhružky trochu vážněji, ale on ne. Měl určitou důvěru ve vlastní dovednosti a schopnosti.
"Sama si řekla, že Dragonisům se líbí lesklé věci a hematit je dost lesklý, nemyslíš? Navíc nejsem opravdu typ, co by se procházel po okolí a hledal lesklé kameny, spíš čekám, až se ke mě dostanou samy." Odvětí schová si hematit do brnění. To jí může dát jasně najevo, že ten kámen jí rozhodně nevrátí, ovšem také by mohla získat mylný dojem, že na tuhle událost zapomene.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Cyra

za Sat Jun 09, 2018 10:20 pm
Raději se dále nevyjadřuje tím, jednoduše chtěl říct je to jako kdyby něco takového prohlásila ovšem to nemyslela tak, že by to chtělo říct . Ale jak se zdálo ten ještěr si to přebral po svém. Nakonec sepnu ruku v pěst a zaskřípám čelistí. „Znovu a opět pravím, omlouvám se, neuvědomila jsem si, že jsem překročila hranice.“ Však to následující ignoruji a pomalu se vydám k hranici pár metru a stojím opět na území Fiplin, bylo vtipné jak tyhle dvě země si byli tak blízko, ale jejich obyvatelé tak daleko.
„Ted už je to pořádku?“ optám se poklidným hlasem, nemusela jsme ani zvyšovat hlas, jelikož mi je jasné, že mě slyší velice zřetelně. Stejně rychle jak jsme odhalil já jeho tak on i mne nebylo divu. Musela jsem mu nechat, že je výtečný voják, i přesto vše že bych nejspíš se měla cítit uraženě se usměji. „Na Dragonise máte velice špičkový smysly. A zdá se, že nevidíte prvně někoho jako jsem já, musím přiznat, že je obdivuhodné jak rychle jste mě odhalil.“ A přitom jsem se snažila nedýchat hlasitě a co víc nehýbla jsem se ani o kousek.
Když se zmíní o nahlášení zašiju sebou a sklopím pohled, když se k němu vrátím jen vydechnu nemělo to smysl se s ním hádat. „Nu dobrá, nahlaš to ve svém věku bych se měla poučit, že jednoduše se tomu nevyhnu i kdybych chtěla.“ Ale také to mohl být můj konec i přestože jsem prošla zkouškami léta bojovala, mohli i kdykoliv říct, že křídla nepotřebuji i přesto, že jsme stínopěvcem. Bylo mi jasné, vždy že tohle mi zachránilo asi život nejvíce.
Když prohlásí, že čeká, když se k němu kameny dostanou sami zasměji se. „To zní velice přesvědčivě.“ Takže by měl radost i z pouhého lesklého křemene? To znělo zajímavě.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 06. 05. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Cyra

za Tue Jun 12, 2018 3:41 pm
Sleduje její počínání a začíná ho vcelku bavit to, jak okolo sebe kope a teď se navíc i omlouvá. Jistě, možná byl jeho humor trochu divný a štval lidi kolem něj, ale jeho to bavilo. Alespoň něčeho se během těch staletí nezbavil. Nechal si přesně tu část své osobnosti, která štvala většinu jeho okolí, ale on se s tím dokázal vyrovnat. Nakonec to byl jejich problém, ne jeho. Stejně tak tahle Illyrijka, která si myslela, že by jí mohl prásknout. Ještě uvidí, jestli se mu do toho bude chtít. Přece jenom je to spoustu papírování, ale přesto by to mohla být legrace. Tedy rozhodně pro jeho škodolibou stránku, která by se tím bavila.
"Měla bys vědět, že spoustu Dragonisů se pohybuje v armádě a světe div se, ve stejném prostředí jako Illyrijci, takže nějaká okřídlená víla mě opravdu nerozhodí. Navíc ty tvoje stíny docela dost zavání, takže pro někoho jako jsem já není nic těžkého tě odhalit. Nehledě na spoustu let zkušeností." Upozorní jí a ušklíbne se. Tohle byla výhoda Dragonisů a to byl nejspíš také ten důvod, proč spoustu z nich fungovalo jako stráže, které fungovali i mimo hranice Evasiru. Bystré smysly, které jim umožňovali cítit i víc věcí než obyčejné víly. Pak bylo o mnoho snažší odhalit špeha nebo někoho, kdo zkrátka nevoněl správně.
"Mladým je potřeba ukázat, co všechno si můžou dovolit." Odpoví a zazubí se na ní. Nějak si nebere, že by jí jeho slova mohla urazit. Moc dobře ví, že je mladší než on, jinak by se tu s ním nedohadovala, protože by aspoň tušila, co je vlastně zač. Sice o něm nekolovaly žádné legendy jako o některých jiných bývalých vojácích, ale na druhou stranu se zase tak často nestávalo, aby se Dragonis stal kapitánem stráže vládce vílí říše. Jednoduchý ukazatel toho, že tahle Illyrijka byla mladší.
Sponsored content

Re: Cyra

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru