Share
Goto down
avatar
Admin
Poèet pøíspìvkù : 60
Join date : 06. 04. 18
Zobrazit informace o autorovihttp://otherkion.forumotion.eu

Mairorn

za Fri Apr 06, 2018 10:55 pm
-
avatar
Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 01. 05. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Mairorn

za Tue May 01, 2018 11:30 pm
Kráčel jsem pomalu lesem, nebyl to můj oblíbený les, chodil jsem tudy nerad. Všechno to tu vypadalo tak neuvěřitelně ponuře, vždy když jsem tudy šel, byla jsem rád že mi Eleas dělá společnost, prošel jsem tím lesem co nejrychleji, ani nevím proč tu vlastně sem. Normálně se zdržuji ve Fiplinu, ale kvůli jedné hloupé zakázce na jednu hloupou malou holku, která utekla z domova tu teď chodím po Mairomu jako pomatený, ani nedostanu pořádně zaplaceno. Musel jsem si prohrábnout vlasy, jak můžu být tak hloupý a snažit se najít malou holku co utekla z domu, pokud šla někam sem, může být klidně mrtvá, mohla zabloudit i do vílích království a bůh ví jestli by tam přežila. Znovu si prohrábnu vlasy a přejedu až na šíji. Čímž vyruším kolibříka, který doteď seděl v klidu na mém rameni. Vyletí do vzduchu a několikrát mi proletí kolem hlavy - takhle dává najevo své rozčílení. "Tak promiň Ra! U všech opeřenců už se posaď!" pronesl jsem rozmrzele. Konečně jsme vyšli z lesa a Eleas začal protestovat, když jsem vyšel na Mairomské pláně, stejně jako já nesnášel otevřené prostory, ale neměli jsme na výběr. Stopa vedla sem a tak se muselo jít dál, ať se mi chtělo nebo ne. "Nezdržuj a laskavě pohni packama, nemysli si, že jídlo pro tebe je zadarmo!" byl jsem neuvěřitelně mrzutý, obzvlášť proto, že stopa vychladla už před třemi dny a teď už jdu jen podle instinktu. Po chvíli chůze plání si Eleas protestantsky sednul na zadek a zavrčel na mě. Ra - ten zrádný kolibřík přeletěl na jeho hlavu, vzdorovaly proti mě obě zvířata, možná že už je na čase dát jim chvíli pauzu. "Deset minut. Nic víc nic míň!" zvedl jsem varovně ruku a pak s ní mávl do stran. Nemusel jsem ani napočítat do tří a Eleas i Ra zmizeli. Nejspíš si šli každý za svým. Já si sedl do trávy a opřel se o ruce. Nelíbilo se mi tu, i když to bylo hezké místo. Měl bych se teď na čas zabavit, ale nevím čím. Možná tu na mě bafne nějaký ježek, byla by sranda pohrát si s jeho výcvikem.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 01. 05. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Mairorn

za Wed May 02, 2018 12:02 am
Vyskočil do sedla svého hřebce a pobídl jej v cval. Byli na cestě už několik dnů, vraceli se domů, ale William často kráčel pěšky, aby svého koně zbytečně nezatěžoval. Jestli měl někoho doopravdy rád, tak to byl právě Rufus, jež mu byl věrným společníkem už po několik let. Byl to dobrý kůň, rychlý a vytrvalý, ale někdy příliš divoký jako jeho pán.
Pláně Mairornu byly nekonečné, ale pod kopyty jeho koně ubíhaly přeci jen o poznání rychleji. Mladík jej nechal běžet dle jeho libosti a sám se uvolnil, splynul s jeho pohybem, užívajíc si rychlou jízdu. Svůj luk, ten měl však neustále v pohotovosti, kdyby se objevila nějaká hrozba. Jako vrah byl neustále v pohotovosti, neboť to bylo zkrátka příliš riskantní povolání. Nechtějí vás zabít jen ti, co mají na starosti spravedlnost, ale i ostatní vrazi a podobně. William navíc věřil, že je spřízněný s vlky, považoval se... cítil se jako šelma a ty si své okolí také neustále hlídají. Jistěže si svou poruchu svým způsobem uvědomoval, také mu ji celý život předhazoval jeho mistr, ale někdy na to opomínal.
Když jeho oči spatřily v trávě nedaleko před ním cosi, vzal koně opatrně zpátky, aby tak nehnal. Brzy se k tomu přibližovali rozvážným krokem a mladík se při tom ostražitě rozhlížel. Nepokoušel se plížit, tady na té rovině to stejně nemělo žádnou cenu, navíc s koněm to ani nešlo. Po několika krocích mu bylo jasné, že jde o člověka.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 01. 05. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Mairorn

za Wed May 02, 2018 12:18 am
Seděl jsem v trávě a jako skutečný pomatenec číhal na nějakého ježka, kterého bych mohl vycvičit, ale i tahle zábava mě nakonec přešla a já upřel pohled k nebi. Musel jsem se sám sebe ptát pořád dokola, proč já tu vlastně teď hledám nějaké usmrkané děcko za pár usmrkanejch zlatejch. Měl jsem vzít jinou lepší zakázku, jenže pohled té zdrcené matky - někdy jsem možná sám trochu přecitlivělý, za všechno muže stejně Ria. Kdyby tehdy zůstala tam kde má, nemusel bych teď hledat tu malou holku. Nudil jsem se a odpočítával minuty, možná jsem jen hloupý zvěd, ale jedna z věcí, kterou jsem se naučil od chvíle co jsem utekl ze sirotčince byla, že už tak nějak podvědomě vycítím, když mě někdo pozoruje, proto jsem se rozhlédl kolem dokola a uviděl toho koně, i s jezdcem - raději bych, aby jezdec chyběl. Společnost jsem zrovna teď nepotřeboval a kdybych snad chtěl zrovna nějakou snášet, ocenil bych společnost ženskou, ale zase - kdo by chtěl poslouchat nějaké srdceryvné kecy o zlomeném srdci a proč že to vlastně utekla na tom koni a bůh ví co ještě. Jen jsem zvedl ruku a zapískal. Byl čas vyrazit. Zvedl jsem se a rádoby si oprášil ramena. Ruku jsem položil na rukojeť meče a znovu se podíval směrem k přijíždějícímu mladíkovi. Jak zajímavé, o koni jsem nikdy nepřemýšlel, možná by nebylo špatné si jej pořídit - cestovalo by se rychleji, ale Eleas by mohl namítat, že musí celou cestu běžet - a dovedu si představit Raa, jak mi neustále poletuje před obličejem a koně dráždí bzukotem, který dovádí k šílenství občas i mě. Když už jsem u toho proradného kolibříka, kupodivu se ukázal první. "Kde jsi zase nechal Elease?" zabručel jsem a sledoval kolibříkův rychlí obrat a pak se jen usadil na mém rameni. No skvěle, to jsi mi toho řekl.. pomyslel jsem si a natočil hlavu tak, abych viděl na toho mladíka, ale i tak, abych mohl vyhlížet toho bílého vlka, který mi pije krev svou nedochvilností, jako obvykle. Mladík s koněm už u mě. byli jen na pár metrů, když se Eleas konečně objevil a celý zadýchaný, s vyplazeným jazykem a se srstí na krku od krve konečně posadil vedle nohy. Mělo mi být jasné proč mu to tak trvá. "Jsi sobecký vlk, Eleasi. Doufám, že ti je jasné, že dnes jsi bez večeře, hladovče." obeznámil jsem vlka a ten jakoby mi rozuměl sklopil uši. Já zvedl pohled k mladíkovi a pozvedl obočí, nechápu proč zpomaloval, si chtěl snad povídat nebo co? "Nějaký přání, že zastavuješ? Nic nemám a stejně se nedělím." promluvím k němu, aby bylo jasno. Nemluvím nijak přátelsky, ale ani ne zrovna protivně, spíš nějaký ten zlatý střed.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 01. 05. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Mairorn

za Wed May 02, 2018 10:30 pm
Jeho hřebec o přítomnosti člověka věděl také a věděl i o šelmě, která byla někde poblíž, a o které William nevěděl. Proto černé zvíře opatrně našlapovalo kupředu a nozdry mělo široce rozevřené jak větřilo. Netrvalo dlouho a přiblížili se k muži natolik, že si je mohl mladík dobře prohlédnout. Bylo mu jasné, že muž je starší nežli on. To znamenalo, že je určitě zkušenější, pokud jde o bojovníka, což soudil, že ano, vzhledem k meči u jeho boku. Obezřetně jej pozoroval neboť nerad cokoli podceňoval. Když se náhle objevil bílí vlk, Rufus nervozně pohodil hlavou, sklopil uši a zafrkal. Williamovi padl pohled z muže, jež jej už také pozoroval, na psovitou šelmu, beze strachu a se zájmem, vlci jej fascinovali, ale ochočeného vlka nikdy neviděl. Přišlo mu to... divné.
Když už muže s vlkem a nějakým ptákem, kterého si povšiml až teď, míjel, muž k němu vzhlédl a s povytaženým obočím na něj promluvil. William mu pohlédl do očí a uchechtl se. "Žádné přání nemám a nezastavuji, jen si dávám pozor." Odvětil mladík s úšklebkem na tváři, aniž by koně zastavil.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 01. 05. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Mairorn

za Wed May 02, 2018 11:45 pm
Stál jsem nad Eleasem a díval se do těch jeho hnědých očí a přemítal jsem o tom jestli je to trest pro něj nebo pro mě, že on nedostane večeři. Ale zase on už jedl, na rozdíl ode mě, znovu a znovu jsem si prohlížel jeho rudou srst jindy bílou jako sníh. Budu ho muset hodit do nějakého potoka a vydrhnout dřív, než to zase celé zaschne. Další drtivé koupání bychom ani jeden nemuseli přežít. To poslední dopadlo jedním škrábancem na paži a dalšíma třema na noze, ale tak chápu to, nikdo není nadšený když ho někdo jiný tahá za srst. Eleas se poslušně posadil, čímž mi dal najevo, že s trestem souhlasí, ještě aby ne, musel se najíst do syta. Co mohl mít srnu? Králíka? K čertu s tím co měl, ještě sám sobě nadělám chutě a pak do sebe nedostanu ani jednu sušenou broskev nebo chleba. Opravdu bych si za tohle cestování měl říct mnohem více. "Ra! Leť napřed a jakmile najdeš řeku vrať se." natočím hlavu k drobnému kolibříku, který se v okamžiku zvedá a mizí v dálce. To už mě dokonce dojel i ten podivný mužík - nevím ani jestli je dobré říkat mu muž, co je to za hloupost? Zpomalit a procházet div ne po špičkách ani ne metr od cizince? Kdybych chtěl je ten malý hlavounek dávno na zemi a já mám v kapse jeho majetek. Má štěstí, že jsem zrovna dnes zcela neškodný. "Ach tak.. dáváš si pozor.. " znělo to až výsměšně. Větší hloupost jsem jaktěživ neslyšel. Eleas konečně vydal nějakou reakci a na toho mladíka hlasitě zavrčel, mohl jsem si všimnout jak se mu naježila srst. Opravdu svého vlka zbožňuju, nejlepší přítel, lepší než člověk. "Tak příště, když budeš opatrný, objížděj ve stejné rychlosti a v minimální vzdálenosti pěti metrů, pokud nemáš zájem dostávat se do podobných hloupých řečí jako teď." zabručel jsem nevrle. Nelíbí se mi, že kolem mě zpomalil, sám sem musel zůstat stát na místě a být ostražitý, kdyby se o něco to děcko pokusilo, ale ne, nebudu si ničím kazit náladu, prostě nebudu. Jak jsem řekl, je to jen nevzdělaný ustrašený chlapeček co si myslí, že když zpomalí a pomaloučku projde kolem cizince, tak je to opatrnost a dávání si pozor. Pozor na co? Copak jsou tu nějaké díry v zemi, kde by se mohl jeho kůň zranit, nebo jsem až z dálky tak nebezpečný, či tak lákavý ke konverzaci a prohlížení. Dokonce ani Eleas o něj nejevil zájem a to je to krvelačný vlk co by jindy roztrhal na kusy každého kdo by vypadal jen trochu jako slídil. Ach - to bude tím, že před chvílí jedl. ještě chvíli a začne se zajímat o svou špinavou srst, proč já musel narazit na vlka co je jak kopretina.. na bílé srsti je hned vše vidět. "Tak už jeď ty zmatenče! Nemám čas postávat tu celý den, než si uráčíš odcupitat někam dál po Mairomu. Mám práci." popohnal jsem to ustrašené pískle - no dobře, nepřeháním, kolik mu může být 20? Je to prostě pískle.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 01. 05. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Mairorn

za Thu May 03, 2018 12:27 pm
Ton se kterým na něj muž promluvil Williamovi nelíbil, ani trochu. Nelíbilo se mu ani to, že na něj bílí vlk se srstí od krve zavrčel, ale nebál se ho. Nebyl zvyklý na to, že by na něj vlci vrčeli nebo alespoň ne takto výhružně. V očích se mu zalesklo něco z jeho šílenství, když pohled opět vrátil k muži, který znovu promluvil. "Já s těmi řečmi nezačal," odsekl tomu podivínovi a ta slova přímo vyplivl, neboť nesnášel, když mu někdo říkal co má nebo co by měl dělat. William byl možná ještě chlapec, ale v životě si už prošel nejedním peklem a musel předčasně dospět. Jeho pokřivená duše a zjizvené tělo toho byli důkazem. Hřebec zafrkal a znovu potřásl hlavou, když mu mladík přitáhl otěže, aby se vzápětí otočil na muže, jež ho popoháněl pryč.
"A kdo tě nutí tu postávat?" Obořil se na něj. "Držím tě tu snad? Však klidně jdi," Dodal ještě a koně znovu pobídl v krok, aby staršího muže nechal za sebou. Přesto však naslouchal každému pohybu.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 01. 05. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Mairorn

za Thu May 03, 2018 3:18 pm
Samozřejmě, každý nezkušený mladý ovád má tendenci vinu svalovat na mě. Z nějakého nepochopitelného důvodů si myslí, že když kolem cizince zpomalí a sléze z koně, že je to opatrnost a dávání pozor. Jakoby byl sotva začátečník, kdykoli chce mít od někoho klid má projet co nejrychleji a v určité vzdálenosti. Když zpomalí je jasné že se okolí bude zajímat. Velmi chabé, nemám taková pážata rád. "Nemusel bych se ptát, kdyby jsi ve svem pudu sebezáchovy prostě jen projel a nezpomaloval. Je to největší hloupost co jsem kdy slyšel a viděl." zakroutil hlavou a lusknu prsty, Eleas se narovná a přestane vrčet, díky bohu že alespoň ten vlk poslouchá. Ale to že cení zuby a ostražitě toho nomáda sleduje, to už mu zakazovat nebudu. "Zatím co ty opatrně přicházíš, z mého pohledu je to nadmíru podezřelé. Kdo ví co jsi zač, ale na jen tak nějakého vojáka nebo cestovatele nevypadáš a já nemám rád čumily." odmlčel jsem se. "Drzá mladá verbeš. Jakoby už nebylo dost té hlouposti jakou jim dnes tlučou do hlavy." bručel jsem. Neměl jsem rád tyhle typy. Mladí rádoby učenci, kteří si myslí že když mají v ruce zbraň a sedí v sedle nějakého koně, jsou něčím víc. Kdybych měl jen pět minut, mohl bych snadno dokázat že ten kluk nad svým koněm nemá ani zdaleka takovou kontrolu jako třeba já nad Eleasem. Odfrkl jsem si a znovu jsem lusknu na Elease. "Jdeme, od toho nezmara hrozí tak maximálně dětské rozmrzelé dupání." promluvil jsem k vlku a udělal několik kroků stranou. Nechtěl jsem se otočit zvmcela zády než byl Rád zpět a že se ten kolibřík ukázal právě na čas. Zběsile mi poletovaly před obličejem, nejspíš byl šťastný že něco našel. "Hlídej, Ra. " poručil jsem mu a konečně se otočil a vydal dál na cestu. Ra mi seděl na rameni a díval se na toho nomáda s koněm, kdyby něco zkusil Ra mi ve vteřině dá vědět a budu moct reagovat. Učil jsem se sice pokud omyl, ale jsem dost dobrý na to abych se ubránil. Samozřejmě jsem neměl v plánu cokoli začínat, chci jen aby mi ten nevzdělaný Nomád dál pokoj.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 01. 05. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Mairorn

za Thu May 03, 2018 5:37 pm
"To je snad má věc co dělám," namítl už dosti nabroušeně, neboť nechápal proč se s ním muž vůbec vybavuje. Muž luskl prsty a vlk přestal vrčet, ale přesto stále cenil zuby. Rufus přilepil uši ještě více k šíji a zakoulel očima, muž ani vlk se mu nelíbili. William hřebce pohladil po krku a ještě před tím, nežli jej pobídl znovu k chůzi, se na muže zamračil. "To, ale není má starost. Pokud jsi takový odborník na lidi, jistě ti dojde, že nemám žádné vedlejší úmysly," zavrčel na něj a pak se znovu rozjel klidným krokem, naslouchajíc všem zvukům, které muž za ním způsobí. Možná to neměl dělat, možná neměl tak bedlivě poslouchat a unikla by mu slova, která si muž bručel. Mladík ztuhl v sedle a jeho kůň na to zareagoval zastavením. Snad by to i rozdýchal a znovu se rozjel, ale muž zkrátka příliš mluvil. William zapomněl přemýšlet a místo toho zasunul luk do pouzdra, jež bylo připevněno k sedlu a seskočil ze svého koně, kterého odehnal o několik metrů dál. Pak se otočil směrem k muži a rázně k němu vykročil. "Proč mi to neřekneš do očí?" Zavrčel směrem k němu, aby jej na sebe upozornil, ačkoli mu bylo jasné, že ten pták byl rychlejší, ale Will neútočil zezadu jako zbabělec, pokud nešlo o práci, ve které čest neexistovala. Byl příliš horlivý a krev se mu snadno zpěnila.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 01. 05. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Mairorn

za Thu May 03, 2018 5:54 pm
Jestli jsem musel tomu nomádovi něco přiznat za pravdu, bylo to, že jsem měl mlčet už když přišel, jenže já byl natolik rozčílený z Elease, že jsem šel sám proti sobě, umím být občas taky celkem blbeček, ale zase na druhou stranu, nikdy nejsem takový nomád jako tenhle ten. Dělal tolik nelogických věcí, že jsem si to zkrátka nemohl nechat pro sebe. Možná jsem byl mrzutý a nevrlý, ale nesoptil jsem jako ten cvrček. Jeho kůň měl možná lepší reakce než on, přece jen Eleas nebyl přátelský vlk. Bručel jsem si sám pro sebe spoustu nadávek, protože já prostě nemám nikoho rád, nerad se vyjadřuji k lidem, vílám nebo čemukoliv jinému, bůh ví na co lze tady v těch zemích ještě narazit. Nedej bože aby se ta holka, kterou hledám rozhodla navštívit jedno z vílích království.. to už bych si fakt řekl o vyšší honorář. Zrovna když už jsem byl myšlenkami zcela pryč od toho nomáda za mými zády Ra zašvitořil a křídly se otřel o můj krk, otočil jsem se, ale netasil jsem meč. Kdyby si na mě troufl zaútočit, Ra by reagoval úplně jinak. Zahlédl jsem ho, ještě když sesedal z koně. Někdy je opravdu velice dobré mít někoho jako je Ra. Takový alarm. "Ra.. co myslíš, pobavíme se, nebo upřednostníme práci." zamumlal jsem ke kolibříkovi, ten se ale jen zase pohodlně usadil na mém rameni a mlčel. To je mu více než jen podobné. Písknout a pak mlčet. Ach ti kolibříci. Eleas byl mnohem pohotovější a stál v mžiku přede mnou s vytasenými zuby a připraven skočit. Líně jsem zvedl pohled na toho nomáda. "Co přesně? Že jsi drzý mladý verbešník jako tvoji vrstevníci, nebo to, že od tebe hrozí jen dětské zadupání." pozvedl jsem obočí a nechal Elease stát mezi námi. Uhne když budu chtít, ale zatím to nepotřebuji, nemám náladu na takové horké hlavy. "Byla to rada. Je nelogické zpomalovat. Tvůj kůň nebyl unavený, takže jsi na něm nejel dlouho, a zpomalit v mé přítomnosti teda bylo zbytečné. Nebo minimálně divné a alarmující." pokrčil jsem rameny a položil dlaň na rukojeť meče. Jen tak ze zvyku. "I zdůvodnění jako dávání si pozor, na této louce nejsou žádné velké hrboly nebo díry, kde by si tvůj kůň mohl ublížit a já taky nejevil známky toho, že by mě tvůj příjezd zajímal, dokud si nezpomalil a nešel kolem mě jak myš kolem spící kočky." konstatoval jsem a zdůraznil jeho hloupost. Bylo to minimálně pošetilé, stejně jako jeho horká hlava. "Znám spoustu mnohem lepších bojovníků než jsi ty, voják nejsi, na zloděje jsi moc horkokrevný.. Nemám náladu se prát, mám práci a Eleas je mrzutý protože je špinavý, tak bych ho být tebou nedráždil, sice jedl, ale myslím, že by dalším soustem nepohrdl." kývl jsem k vlkovi, který na něj cenil zuby. Nikdy jsem nenechal Elease bojovat za mě, ale přišlo mi minimálně trochu zdvořilé, toho nomáda před mým mazlem varovat.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 01. 05. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Mairorn

za Fri May 04, 2018 4:24 pm
Muž se na Williama otočil a vzápětí už před ním ochranářsky stál jeho vlk s vyceněnými zuby. Mladík byl možná bláhový, ale neměl z vlka strach, sám věřil, že má vlčí duši a tak na vlka jen krátce pohlédl, nežli vrátil pohled k muži. Opravdu neměl rád lidi, kteří příliš mluví a tenhle očividně měl odpověď na všechno. Mladík cítil jak se v něm zvedá vztek s každým slovem, které ten muž vypustil z úst a Rufus opodál jen zafrkal, jako by mu tím říkal, aby toho nechal, protože ti vůbec nestojí za to. Jenže William ostatní poslouchá jen málokdy, raději si zuřivýma očima muže přeměřoval a vyslechl si vše, co mu říkal. Každou urážku na svůj účet přijal se zdviženou hlavou. Obočí mu při tom vyšplhalo až někam pod vlasy.
"Neprosil jsem se o tvou radu," Zavrčel prve, ale pak s dalšími slovy učinil krok kupředu. "Znáš spoustu lepších bojovníků, nežli jsem já? Soudíš tak podle čeho, když jsi mě nikdy bojovat neviděl?" William věděl, že nepatří mezi ty úplně nejlepší bojovníky, ale patřil mezi ty dobré, bojovat uměl. A pak s lukem to uměl jako málokdo, navíc mezi vrahy se vyšplhal na nejvyšší příčky jen díky tvrdé dřině. Stálo ho velké úsilí si svou pozici udržet, ale zatím se mu to daří. Jel rychlý, tichý a hbitý, to je jeho výhoda. Pokud by bojovat a zabíjet neuměl, pokud by neměl tak dobrou mušku, nebyl by tím kým je. Na druhou stranu pro nic jiného se stejně nehodí, ale muž měl v jednom pravdu, není voják ani zloděj. Jako voják by musel dělat to, co mu ostatní řeknou, neustále se někomu zodpovídat, proto jím nebyl. Každopádně, co je mu do toho, kým je? Může být kýmkoli, třeba farmářem... "Taky se nechci rvát a tvého vlka se nebojím, ale nemám rád lidi co bezdůvodně někoho uráží." Zavrčel jsem.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 01. 05. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Mairorn

za Sun May 06, 2018 12:00 pm
Nikdo se nikdy o mou řadu neprosí a kdyby se prosil, stejně bych mu ji nedal už jsem prostě takový a takový zůstanu. Nemám rád nelogické uvažování lidí v mě přítomnosti, nemám rád když se někdo slibný vystavuje takovým blbostem jako tenhle Nomád. Ach jak jen já k tomu přišel, že i když všechny z duše nenávidím nakonec vždy mám starost. Hnus, blé, nechutné... Starost o nekoho.. je to zbytečné zdržování od práce a vlastními myšlenkami. "Znám. Vždy se najde někdo lepší a věřím že i lepší než ty. Máš totiž příliš horkou hlavu." poklepal jsem si prstem na spánky, abych zdůraznil své mínění o jeho horké hlavě. Prostě jednal příliš prudce a snadno se vytočil. A když nemáte čistou hlavu nikdy nemyslíte čisté a dobře. Když člověk vidí rudě, jakoby neviděl vůbec. "Eleas nemá rád horkokrevce.. možná se ho nebojíš ale on tebe taky ne. Pořád je divoký." pokrčila jsem rameny. "Mám své důvody." zakroutil jsem hlavou. "Mám práci, někoho hledám a každou minutou ztrácím stopu. Buď tak laskav a drž se své práce, vyřídíme si to jindy až nebudeš mít rudo před očima." opět jsem se odmlčel. "Eleasi, ustup z cesty. Jsi otravný jak vrčíš - a nebudu poslouchat tv kňučení až za krev zaschne!" zavrčel jsem na svého vlka a Eleas dost nelibě sklopil uši i ocas a přestal cenit zuby. Ach ti vlci.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 01. 05. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Mairorn

za Tue May 15, 2018 6:07 pm
"Kdybych měl příliš horkou hlavu, tak už by jsi tu dávno ležel s šípem v těle," odsekl hnědovlasý mladík příkře a v očích mu zaplál oheň. Nedalo se říci, že by mladík o své horké hlavě nevěděl, často mu ji vytýkal mistr jeho mistr, ale on na to nikdy nebral příliš zřetel. Zřejmě na to byl příliš hrdý. Při mužově další poznámce se ale pokřiveně pousmál. "To je dobře, všichni vlci by měli zůstat divocí," zamručel s pohledem na okamžik upřeným k tomu moudrému zvířeti.
"Jo tak,... důvody," pokývl William hlavou udiveně a chápavě zároveň, koutky úst stahujíc dolů v podkovu, aby je hned zase srovnal. Pak zůstal na toho podivína koukat, poslouchajíc jeho další slova. "Ach jistě, tak to utíkej a nemusíš mít strach, já se své práce držím. A budu se těšit na další setkání," tvářil se přehnaně chápavě a nakonec se po své odpovědi na muže ještě ušklíbl. Netušil proč po něm neskočil, ale něco mu říkalo, že si teď nepotřebuje dělat potíže, když by měl dorazit do hlavního města co nejdříve. Takže vlastně taky neměl moc času na zbit. A pak, chlapovi a ještě vlkovi by se asi ubránit doopravdy nezvládl. Jakmile starší muž okřikl svého vlka a vydali se pryč, i William se otočil a s nepříliš dobrou náladou vyskočil zpátky do sedla svého hřebce, který na něj čekal opodál. "Jedeme kamaráde," zašeptal k němu mladík a pobídl jej v krok.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 01. 05. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Mairorn

za Wed May 16, 2018 9:10 pm
Jistě, každý má svou vlastní pravdu a takhle by jsme se mohli dohadovat do aleluja. Já bych říkal svůj názor a on svůj. Nemám rád lidi, jen proto že všechno berou tak osobně, zvířata jsou mnohem lepšími společníky. Čekal bych, že tu jeho horkokrevnost brzy ucítím na vlastní kůži až mi z rozčílení jednu vrazí - kdybych to náhodou nestihl chytit, nebo kdyby si Eleas dal pauzu. Ale tak hloupý nebyl - přece jen vlk je vycvičen dobře a rád si kousne, od krve už stejně je. "Jako bych se já bál zrovna o tebe." pronesl jsem úsečně a velice dětinsky protočil očima. Někdy mě fascinovalo jak hloupé je myšlení mladých. Nezajímají mě pokud je neznám a jeho neznám a i kdybych ho snad odněkud již znal - byl by mi ukradený jako každý jiný na týhle planetě. Nikdo není dokonalý ani já ne, ale přesto jsem raději sám se svými zvířaty. Zaměřil jsem se raději na svého vlka, abych jej přiměl odejít pryč. Potřebuju k vodě dřív než ta krev uschne a nějaký pindě může počkat do příště, proto jsem ho popohnal a raději se měl k odchodu. Ovšem vlk byl stále v pozoru. "Ra hlídej! Eleasi jdeme!" poručil jsem mu znovu a konečně se zase vydal po své stopě. Už jen to, že tu bloudím po všemožných koutech krajiny mě nutí říct si později o příplatek až tu holku najdu. Nechápu proč malý holky utíkaj z domu. Já prostě nemám rád děti.

> Pryč
Sponsored content

Re: Mairorn

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru