Share
Goto down
avatar
Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 16. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun May 06, 2018 10:03 pm
Mým cílem bylo dostat Noë-ho daleko od toho cizince, než se stane něco co by se mohlo zle zvrtnout. Noë je divoký a to že je zrovna semnou v přívětivém přátelském vztahu je jen a pouze jeden zázrak, který doprovázel můj útěk z vojenského tábora. Nedivím se že je Noë takový, byl takový dříve i na mě, i horší, ale nic co by nás více nestmelilo, než vzájemná potřeba svobody. Muž neměl stejný plán jako já - tedy nevšímáte si jej - naopak, rozhodl se trýznit moje nervy i nervy mého koně. Když jsem hřebce zastavila, abych se na něj otočila a s výrazem vraha mu vysvětlila, že není dobré dráždit hada vodou nohou, v očích se mi mohlo překvapení. "Vy? Jste ten zvláštní muž z tržiště." bylo to spíš konstatování sama pro sebe než pro něj. Dost mě udivilo, že i po varování je stále takový vlezlý do blízkosti mého koně. "Noë je poslušný, jen nemá rád cizí čimily a chmatáky. Nesnáší děti a kohokoli kdo na něj chce sáhnout." odmlčím se a přitáhnu otěže, aby hřebec o několik kroků ustoupil. "Už jednou jsem vás varovala, myslím." vím. Sáhla jsem do brašny, naklonila jsem se přes Noë-ho krk a jablko mu strčila před čumák, úplatky má rád, ale ne jen tak ledajaké a jen tak od koho. Hřebec se trochu uklidnil a sklonil hlavu k trávě, začal se pást, stále však stříhal ušima. "Chtěla jsem kuší, dostala jsem luk. To by bylo přesnější, než kočka." zakroutil hlavou a střelivo krátký pohled po koní muže. "Ve městě došly okřídlené modelky pro váš skicář, že jste se rozhodl okounět s uhlem zrovna tady?" naklonila jsem hlavu na stranu a nevinně se usmála. Včera bylo náměstí přeplněné křídly, jen při myšlence že to stejně se bude moct opakovat i za čas, až tam znovu pojedu mě nutila najít si jiné prodejní místo, ale na druhou stranu našla jsem tam skvělý trvalý příjem. "Máte ještě nějaké rádoby vtipné poznatky k mému koní, nebo snad chcete koupit zbraň? Čí je váš rozmar a primitivní potřeba vtipů již zcela ukojena?" znovu jeden nevinný úsměv, se špetkou výsměchu v hlase. Nezurila jsem, nezlobila se. Brala jsem sprotovně avšak stále vážně cokoli co řekl. Nedával mi smysl jeho bláznivý úsměv, výstup i vtipy o které se pokoušel. Jistě to nemělo být pokusem rozesmát mě jako starou známou, nejsem jeho typ ani nemám křídla k zaujetí. Proto jsem si zachovávala odstup, ve všech ohledech.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun May 06, 2018 10:26 pm
Úplatek, který nabídla svému koni zaujal toho mého. Moc jsem ho mlsky nekrmil a tak chtivě zvedl hlavu, nastražil uši a hypnotizoval druhého koně, který před ním jedl sladké jablko. "Kdybych přesvědčil ptáky, aby mi pózovali jak potřebuji, nepotřeboval bych okřídlené modelky," řekl jsem jen, protože to byla celkem pravda. Navíc mi přišlo, že trochu žárlí. "Pod slovem modelka si však upjatou vílu v uniformě nepředstavuji, myslíte, že by jste to zvládla lépe? A nemějte obavy, křídla nemusí být součástí každého mého díla," řekl jsem zcela vážným hlasem, protože mi přišla dost ohebná. "Máte krásného koně, je to snad hřích si jej přát pohladit?" vrátil jsem se ještě k jejímu koni. "Má nádhernou uhlovou srst," dodal jsem opět naprosto vážně. Co jsem už vážně nedodal byla má další slova. "Vtípků by bylo dost, ale přeci by jste se nezlobila pro pár žertů, budu se od něj držet dál, to slibuju" zazubil jsem se lišácky a udělal si prstem kříž přes srdce, na znamení přísahu. Jako skautík. "Vypadám podle vás jako někdo, kdo má zájem o zbraně? Pokud jsou ostré alespoň z poloviny jako váš hřebec, tak bych se ještě poranil," nemohl jsem si prostě odpustit další rýpnutí. "Dobře, to bylo poslední, už fakt mlčím, žádné žerty, zcela vážná debata," dodal jsem a odkašlal si. Pobídl jsem Piškota, aby trochu couvl a dopřál prostor pro uklidnění jejího Noeho, nebo jak jej titulovala. "Nechcete raději zakopat válečnou sekeru a odpustit mi?" usmál jsem se jak největší svatoušek a andílek pod sluncem. Měl jsem v záloze žertík ve smyslu, že u sebe sekeru jistě má a díru by mohl vykopat ten její kůň, který už tak hrabal na místě, při pohledu na mě. A to mě většinou zvířata mají ráda, pomyslel jsem a stále si prohlížel jeho překrásnou srst. Ne nadarmo se jim říká černé perly. Piškot jako by vycítil, že pro mě není tak hezký a dal o sobě vědět nespokojeným frknutím. "Neboj, ty jsi můj miláček," zašišlal jsem na něj, položil se mu na krk a začal jej drbat pod krkem, což naprosto zbožňoval a bylo to na něm vidět.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 22. 04. 18
Age : 564
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Mon May 07, 2018 6:41 pm
Nemohl se zbavit dojmu, že cokoi, co řekl nebo udělal ji ještě více rozohňovalo a bohužel to nebyl ani dojem, nýbrž obyčejný fakt, což ho kdesi v hloubi srdce nesmírně zraňovalo. Jenže došel k menšímu závěru, že se to stejně nijak nespravý, takže bylo ve výsledku jedno, jestli ji bude popichovat nebo se bude snažit být mílius. Vybral si tudíž první možnost, která mu byla o poznání bližší. Takže roztáhl rty do poovičatého úsměvu a zvednul jedno obočí. "Vidím ti na očích, že bych ti moc chyběl. Ještě by ses mi do mojí jeskyně nasáčkovala. Doslova v nich plane touha." Zazubil se na ni a poté sledoval, jak se vybavuje s prodavačkou nebo možná i kovářkou, která na sebe upozornila, protože je on vyrušil. Teď se cítil trochu hloupě, jak na ni trochu vrčel, ale ona sama to nijak nekomentovala, takže to nechal taky plavat a možná se jí někdy vynasnaží omluvit, když na ni někde narazí a vzpomene si na ni a na to, co se událo. Ale ani nepředpokládal, že by o to kdo ví jak stála, dle všeho.  Nadruhou stranu se mu na tváři opět objevil typický polovičatý úsměv, jelikož nemohl nepostřehnout, jak Kaylessu vytočilo, že za ni zaplatil ty hloupé dýky a hvězdice. Pak už se ale vydal pomalu pryč, protože pochyboval o tom, že by ji jeho přítomnost nějak těšila. Už nasadil kamenný výraz, díky kterému okolo něj chodil každý obloukem, aby se nedorozuměním nedotkl jehokřídel a neskončil o hlavu kratší. Avšak ještě se za ním ozvala Kay. Nemohl si odpustit navrácení polovičatého úsměvu, když tam tak odsekávala, skoro jako malý harant. Otočil se k ní přes rameno a ukázal jí profil. "Za koho mě máš? Jsem asi ze staré školy, ale u žen sázím na květiny a ne na zbraně, víš, Pampeliško?" Neodpustil si lehce pobavené odfrknutí, když použil překlad jejího jména a otočil se dál. Dáva si však dostatečný pozor a smysly držel v pozoru, protože by se nedivil, kdyby mu chtěla za milou přezdívku zakroutit krkem. Přeci jen už byl dost obeznámen s tím, že tato žena má v žilách oheň.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 16. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Wed May 09, 2018 4:55 pm
Všimla jsem si, že jeho kůň má stejné chutě na mlsky v podobě jablka. I bych mu taky jedno nabídla, ale Noë je v tomto nekompromisní. Za jiných okolností by snad mohl snést jedno jablko, které nepadne jemu, ale dnes by to nebylo dobré. "Já? Nemluvte hlouposti." zamračil jsem se. Na nějaké hloupé postávání a kreslení, fuj, já mám raději kovářství, oheň a rozpálené železo. "Je to téměř zbytečná činnost, zdržování od skutečné práce." pronesla jsem a rukou sáhla do brašny pro další jablko, tentokrát jsem si ho ale nechala v ruce. "Nezlobím se, ale je mi to nepříjemné. Noë, prostě nemá rád cizince a já nemám ráda narážky na výchovu koně od někoho kdo nezná mě ani Noë-ho." pokrcim rameny jakoby mi to bylo lhostejné, ale je zřejmé že se jedná o opak. Urážka mého koně, by mohla také způsobit šíp v něčí botě pro výstrahu. Poposedávala jsem si v sedle a zúženým pohledem si cizince přemeřila. Pokoušel mou trpělivost. "Přestaňte se tak hloupě culit, vypadáte jakoby jste byl potulný prodejce šťastných mincí." pronesla jsem víceméně suše, ale s náznakem pousmání. I já se usmívala když to bylo nutné, abych něco prodala. Hodila jsem po něm jablko a kývla k jeho koni. Noë zvedl hlavu a zaměřil se na jablko v jeho ruce, udělal krk k němu a odfrkl si. Rychle jsem sáhla pro další jablko a zamlaskala na něj. "Tapa, Noë!" promluvíme na něj a natáhnu ruku s jablkem. Vezme si jej, ale dál sleduje může jako ostříž.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Thu May 10, 2018 12:54 pm
Velice mě zarmoutilo, že si myslela, že to co dělám je zbytečné. Ranilo to mé city skoro stejně, jako kdyby mi probodla srdce šípem. Ihned mě přešla veškerá radost. "Ah, jistě," řekl jsem jen jak zbitý pes a zahleděl se do hřívy Piškota. Její věta ohledně culení se tedy v mžiku vyplnila. Pohodil jsem hlavou a jen lehce zvedl koutky do nuceného úsměvu. Skoro jsem nečekal letící jablko a tak spíše instinktivně jej chytil. Vzhlédl jsem k dívce, stále s nijakým výrazem a jakoby celé moje já potemnělo a jasné barvy vybledly. Piškot se na mě ihned zadíval a jeho pohled mluvil jasně - naval to jablko. Sklíčeně jsem pohladil koně a slezl z něj. "Díky, vždycky na ně zapomenu, když někam jedeme," řekl jsem zcela klidným hlasem, který i přes mou vnitřní bolest působil příjemně a mile. Udělal jsem dva kroky před koně a podal mu jablko. Celý šťastný jej začal jíst. Bylo hezké jej vidět tak veselého, ale jeho nadchnulo celkem všechno. Podrbal jsem ho po hlavě a nějak mi nebylo do řeči. "No, asi vás necháme projet, jistě máte hodně práce se svými zbraněmi," dodal jsem přeci jen a poplácal koně po krku. Ihned se mi vybavily miliony vzpomínek na mé rodiče, na některé z mých udatných přátel, kteří raději trávili čas na bojišti nebo na turnajích či v arénách a podobně. "Čmárání? Už zase si čmáráš?! Máš být venku a cvičit s mečem, tímhle klacíkem se nikomu neubráníš!" zněl mi v hlavě naštvaný hlas otce, "Nikdy z tebe nic nebude, můj syn je čmáral, jak nějaká slečinka! Co slečinka, i ty se umí ohánět mečem, nebo aspoň u dětí nebo v kuchyni, ale ty! Je mi z tebe nanic! Ty nejsi MŮJ syn!" bolestné vzpomínky, které mě budou tížit snad celý život. Ona s tím naprosto souhlasila. Je to jen zdržování od práce. "Pojď Piškote, slečna má práci," řekl jsem koni, ale ten na ní mohl oči nechat. No jo, dala mu jablko. Závistivě sledoval Noëho a jeho oči vysílali jasný signál o prosbu o další jablko. "Ale notak hochu, něco koupím na trhu," postrčil jsem koně, který poslušně udělal krok, ale zas se zastavil hypnotizujíc tašku. "Nemůžeme tu stát věčně..." ponoukal jsem koně k chůzi, ale bylo to marné.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 16. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Thu May 10, 2018 5:41 pm
Možná jsem se věnovala více práci a vlastním problémům, a taky jsem chtěla ať ten podržuhel dá pokoj, ale byla jsem dostatečně všímavá na to, abych se ujistila že jsem minula terč. Zatím co pro mě bylo malování zdržováním - jakože já nikdy malovat neuměla a nikdy jsem k tomu ve vojenském táboře neměla ani možnost, tudíž mě to přišlo vůči tomu co jsem se naučila méněcenné. Odkašlala jsem si a pohladila Noë-ho po krku, vím že se mu to nebude líbit. "Vy berete kresbu velice vážně viďte?" dát čas od času najevo i milou stránku není špatné, jen je dobré dávat si pozor komu a za jakych okolností ji ukazuji. Noë je rád vůči všem ostatním nerudný. Nadzvedl a jsem se v sedle a ladně seskočila dolů. Chytila jsem přitom Noëho otěže a pevné je přidržela, zatím co jsem sáhla do brašny pro další jablko. "V kovárně se moc kreseb neobjevuje. Pro mě jsou moje meče důležité, živí mě." obhájila jsem svůj názor. "Ale Noë-ho seno chvíli počká, ještě jeblko?" natáhla jsem ruku k jeho koni. Nejspíš jsem byla vždy spíš odměřená, ale poznám když minu svůj cíl, ačkoli ho jistým způsobem dosáhnu. Neumím být bezcitná a otáčet se zády. Noë jablko chuťově pozoroval, ale stačil jeden můj pohled a Černý hřebec sklonil hlavu a následně pohodil hřívou, byl to náznak jeho pochopení, ale zároveň nebylo jisté jestli mi to později nevrátí. "Noë jablka nemůže nechat jen tak. Vždy zamíří k jejich stánku ať chci nebo ne." hřebec hrdě zvedl hlavu a prohlédl si může, pak udělal několik rychlých kroků k němu a než jsem stihla zatáhnout za otěže už se snažil spořádat jeho vlasy. Což se mu samozřejmě nepodařilo tak že mu jen Dell do obličeje. "Pokud máte stále zájem, zkuste ho teď pohladit po krku, ale těžko říct jestli si to nerozmyslí." přistoupila jsem blíž, abych ho hřebce chytila za uzdu a případně zabránila katastrofě. Když si hold tenhle kolos něco usmyslí prostě za tím jde.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Fri May 11, 2018 2:22 pm
Líbila se mi její snaha, ale byla naprosto zbytečná. "To je v pořádku, nemusíte se přemáhat," uklidnil jsem hned slečnu, která si očividně všimla mé lítosti a snažila se nebýt tak krutá a jistě by za tím následovalo něco typu "tak jsem to nemyslela, jen tomu nerozumím...", tyhle lítostné věty co mě mají uklidnit jsem dobře znal, ale nevadilo mi zkrátka, že to někdo nebere jako práci. "Ať se vám to bude líbit nebo ne, ale to co děláte, je vlastně taky určitý druh umění. I vy tvoříte něco pěkného na pohled a snažíte se, aby vaše zbraně byly dokonalé, no ne? Jistě jste už někdy dělala nějakou hezky zdobenou dýku, nebo zkrátka něco zajímavého od pohledu, mmm?" řekl jsem mile a usmál se. Stále jsem drbal Piškota v srsti, nemohl jsem si pomoc, ale když jsem byl takhle rozhozený a měl špatnou náladu, ten kůň mi vždycky pomohl. Rád jsem se koukal, jak je spokojený, jako zrovna teď, tak nějak mě to uklidňovalo a naplňovalo. Hřebec měl ale jiné úmysly a jakmile se objevilo další jablko, mlsně po něm hodil očkem. Bál se ale trochu jejího koně, což jsem chápal, taky na mě působil poněkud odměřeně a tak jsem ho jen poplácal po krku, aby věděl, že je to v pořádku. Spokojený kůň využil okamžiku a několikrát očichal dívku v oblasti krku a tváří. Takové koňské funění u ucha není nic příjemného a tak jsem jej jen lehce zatahal za hřívu. "Pardon, moc se mu líbíte," omluvil jsem koně a konečně se trochu upřímně usmál. Chroupání jablka doprovázelo i několik slin, které mi dávali pocit, že je opravdu spokojený. No, společně taky s tím, že měl hlavu nahoře, přivřené oči a skoro jako by se usmíval. "Ty jsi takovej šašek Piškote, po kom to asi máš," řekl jsem koni a lehce se zasmál. Podrbal jsem ho ještě několikrát na krku a pak od něj odstoupil - nechci schytat pár slin do tváře. "My jezdíme většinou někam mimo město, líp se tu odpočívá a on se může proběhnout," odpověděl jsem jen dívce a pořádně si jí prohlédl, když tu tak v klidu stála vedle mě. Místo toho ke mě ale přiskočil ten její vlkodlak a začal se mi hrabat v hlavě. Napadlo mě, že bych asi neměl nic dělat, ale ona mě místo toho vyzvala, ať jej zkusím pohladit. "Říkáš, že za sežrání vlasů mi dovolíš jedno pohlazení jo?" řekl jsem trochu zvesela v koni a velice opatrně se začal natahovat k jeho krku. Nejprve jsem ruku jen přiložil nad krk, aby cítil mé teplo a věděl, že se ho chci opatrně dotkout. Trochu jsem se bál, že mi vyrve několik vlasů, ale risknul jsem to a opatrně ruku položil na uhlovou srst a pomalu ho párkrát pohladil. "Příště si na tebe vezmu jablka a mrkve," dodal jsem ke koni a připadal si trochu zvláštně jak se mě snažil učesat. "Máte perfektního kadeřníka, já si říkal, kdo vás asi česal, že vám to tak sluší," broukl jsem k dívce a opravdu si tak trochu připadal, jako u kadeřníka, který mě má stříhat.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 16. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Wed May 16, 2018 9:01 pm
Ano, možná na mě zapracovalo moje svědomí, zvláště když jsem viděla ten jeho zkroušený výraz. Bylo to neuvěřitelné jak jsem najednou dokázala na danou věc změnit pohled. Kdyby někdo takhle mluvil o mé práci taky bych byla naštvaná a bránila to - ačkoli tenhle muž vlastně není naštvaný spíše skleslý. Přišlo mi, že jsem uhodila hřebíček na hlavičku a někdo důležitý už mu něco podobného řekl. Ne že bych zrovna já měla být důležitá. Přešla jsem to zahanbeným mlčením, ale jeho další slova jsem už musela komentovat opět po svém. "Zdobení moc nedělám, ale je pravda, že se snažím o to, aby moje zbraně nesly mé jméno s hrdostí." pokývám hlavou a pak vytahuji jablko pro toho jeho hřebce. Ne že bych ráda riskovala Noë-ho naštvání, ale přišlo mi, že se již smířil s mými úmysly. jinak by vystartoval hned co jsem seskočila ze sedla. Piškot mě očichal a já se neubránila potěšenému úsměvu a přivření oči, mám ráda koně, trávila jsem mezi nimi tolik času jako se zbraněmi. Možná proto je mým nejlepším přítelem právě kůň. "Nevadí mi to.. Mám ráda koně." zamumlala jsem a rukou jsem si upravila vlasy tak, aby mi nepadaly do obličeje, jako vždy byly pocuchané od jízdy a navíc mi cop nikdy nevydržel dlouho. "Váš kůň je velice snadno uplatitelný, ale to je Noë taky, nebýt jablek nikdy bych ho nedostala mezi lidi." zasmála jsem se, sice krátce, ale byl to potěšený smích, po čemž mě Noë odměnil velice "významným" pohledem aka: to snad nemyslíš vážně? "Já moc neopouštím kovárnu, město a množství lidí není nic pro mě. Nemám ráda rozdíly, které se dávají ve všem jasně najevo." pokrčím rameny a za měřím se na pozdržení Noë-ho v okusování vlasů mého společníka. Noë mu nastavil krk a jakmile se ho dotknul zaržál. "Noë je kadeřník s vyučením, ovšem stane se málokdy, že by tuto službu poskytoval i jiným lidem." naklonila jsem hlavu na stranu. Naklonila jsem se blíž ke svému hřebci a prsty mu projela hřívou. "Indolya ná ve ráva." promluvila jsem k hřebci mým jazykem a s úsměvem a zase se odtáhla. Zaměřila jsem svůj pohled na mého společníka a nadechla se. "Chci udělat jednu hodně zdobenou dýku, ale sama zvládám jen jednoduché tvary.. pomohl by jste mi navrhnout něco složitějšího a přesto lákavého pro oči?" zeptala jsem se.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 18. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Fri May 18, 2018 8:23 pm
Sevře ruce v pěst, nebyla zrovna typ, který by bylo snadné vyprovokovat, ač se vždycky našel někdo, komu stačilo pár slov a Kay měla chuť ho zaškrtit. Taková byla třeba Nobu. Ze začátku jí stačilo, aby ta polovíla promluvila a v ní se začala vařit krev. Stejný efekt na ní měl i ten Illyrijec, což jí mátlo. Nebyl to čistě vztek vůči jejímu vlastnímu druhu, bylo to něco jiného. Něco jiného než u Nobu a ona nechápala, co se to děje. „Jediná touha, která mi možná plane v očích, bude ta tě zabít, nebo tě v té tvojí vysněné jeskyni zatarasit.“ Odsekne mu a propaluje ho pohledem.
Kovářka se odporoučí, tudíž může považovat za splněné, že bude mít od teď snad lepší zbraně než ty, které jí zajišťovali její drazí vojáci, na které očividně nebylo spoleh. Ne, opravdu si nemohla odpustit na něj ještě zavolat, ač sama netušila proč. Na jednu stranu ho chtěla zmlátit a na tu druhou nechtěla, aby odešel. Sama v sobě se nevyznala a mohl za to tenhle stupidní Illyrijec, který si to sem prostě nakráčel. Když jí osloví překladem jejího jména, trhne sebou a vytřeští oči, ve kterých se jí mihne bolest. Takhle jí říkala matka, ještě když byla Kay malá, opravdu malá. Jedna z mála pěkných vzpomínek na její rodinu. Vlastně jí tak říkával i bratr, než se rozhodla, že chce být bojovnice a ne žena, která bude čekat na svého muže doma v bezpečí. Ovšem tahle chvilka zatmění pomine a jí se vrátí kamenný výraz s nenávistným pohledem. Není zas tak daleko, aby se musela bát, že ohrozí lidi kolem sebe, takže jí stačil rychlý pohyb a hodila po Illyrijci jednu vrhací hvězdici, díky čemuž mohla rovnou uznat, že to opravdu není špatná zbraň. Nejspíš vrženou hvězdici chytí, což jí nijak nevadí. Rychlým krokem k němu dojde, je jí jedno, jestli k ní stojí čelem nebo zády, zkrátka se zastaví těsně u něj. I kdyby stál čelem k ní, do očí se mu nepodívá, protože do těch jejích se začínají tlačit slzy. „Nikdo nemá právo mi takhle říkat. Nikdo. Natož někdo, kdo mě ani nezná.“ Zasyčí ledovým hlasem, ve kterém je při pozorném poslechu poznat, že se jí slzy tlačí do očí. Pak bez mrknutí oka ustoupí, roztáhne křídla a vznese se nad město, přičemž rovnou zamíří k nedalekému lehce zalesněnému prostranství.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Fri May 18, 2018 11:43 pm
Debata o koních mi přišla vhod a navíc velice uklidňující. Můj kůň si jí naprosto zamiloval, další jablko? Skoro jsem cítil, že dneska odejdu s prázdnou. Jen jsem po podrbal a nechal najíst, dokud dáva, tak ať bere, pacholek jeden nenažranej. Tohle budu muset dlouho žehlit, než si zas uvědomí, kdo je nejskvělejší osoba na světě. Její fakt o jejím Noëm mi nepřišel jako příliš věrohodný, černý hřebec se netvářil, že by se nechal jen tak zlákat pár jablky, nebo jinými dobrůtky, ale když to říkala, nezbývalo, než tomu věřit. Škoda, že jsem u sebe zrovna nic dobrého neměl. "Myslím, že v tomhle jsou nám dost podobní, každý se nechá uplatit nějakou tou sladkostí, no ne?" zazubil jsem se a přemýšlel, co by asi tak nejlépe uplatilo mojí maličkost, aby poslouchala. Nemusel jsem dlouho přemýšlet, protože jakmile se slečna předemnou prohrábla ve vlasech, bylo mi jasné, že já nemusím mít ani jídlo, mě zblbne každá pěkná tvářička. "Myslím, že s tím asi my dvanic nenaděláme, ač mi to přijde trochu ohrané klišé, každý si rád bude hrát na to, že je něco víc a podobně. Doufám ale, že vedle mě se necítíte nijak špatně?" zeptal jsem se a napadlo mě, že jako vyšší víla jí možná můžu být nepříjemný a to by mě vážně mrzelo. Má nálada se stále nějak nezvedla na maximum a tak ve mě bylo naprosto čitelně možno rozeznat, že mé obavy jsou opravdu upřímné a že svůj postoj vůči společenským vrstvám moc neschvaluji. "Tak to si jeho služeb budu vážit," dodám veseleji a otřu si lehce oslintané čelo. Piškot mě stále ignoruje a dává přednost spíše mlskům a nové tváři a tak jej podobně také ignoruji. Zatím.
Upřímně jsem netušil, zda je její nabídka míněna vážně, nebo jen ze soucitu, nejprve jsem si jí tedy trochu změřil pohledem a trochu se zamyslel co vlastně říci. "Hmm," zamručel jsem přemýšlejíc a přitom lehce přivřel oči, abych své figuře dodal na váze, "Není to přímo má parketa, ale něco podobného jsem už dělal, o jakou zbraň by se jednalo?" řekl jsem nakonec rozhodnut vzdát se pochybností a opět povolil obličej do uvolněného, leč stále vřelého výrazu. "Uhodnete, jaká bude vaše cena za moje služby?" zeptal jsem se lišácky a opět se mi vrátila jakási jiskra do očí, kterou před chvílí zhasla. Konečně mě to zas nakoplo k jakému si flirtování, ale ještě jsem se držel dost stranou. Přejel jsem si rukou po krku a trochu se poškrábal vzadu, kam mi asi skáplo dalších pár slin, nebo kdo ví co a zaujatě jsem se jí koukl do očí. Dost mě zajímalo co odpoví, zda si troufne na něco odvážného, rozhodně bych byl zklamán, kdyby nehádala, ale bohužel jsme ani tuto možnost nemohl vyloučit a jevila se jako velmi pravděpodobná.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 16. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun May 20, 2018 8:18 pm
"Nevím zda na každého platí sladkost." pokrcim rameny a na chvíli se zaměřím na jedno místo na Noë-ho srsti, kde se na slunci leskla. Bylo zvláštní jak se moje mysl začala hned zaobírat tim, jestli jsem něčím uplatnitelná. Většinu své práce dělám za peníze a nejsem zrovna ten typ ženy, který nutně potřeboval drahé látky nebo snad muže. Budu muset o tomto tématu ještě hodně přemýšlet než dospějí k závěru. "Ale svůj smysl to jistě má." dodala jsem k tomu vzápětí a pousmála se. Bylo milé sledovat jak se ke mě jeho kůň přiblížil a nechal se tak snadno uplatit jablkem. Viděla jsem, že si Noë Piškota podezíravě prohlíží, ale naštěstí měl dostatek pochopení na to, aby to pro tentokrát nechal jen tak. "Řekla jsem, že mi vadí to, jak ve městech lidí poukazují na rozdíly vzhledu a původu. Osobnostní rozdíly moje stížnost neobsahuje." naklonila jsem hlavu mírně na stranu a v hlavě volila ta správná slova, jak nejlépe vyjádřit svou myšlenku. "Nejsme ve městě a vy nemáte za potřebí řešit rozdíly jako takové, proto mi vasempritomnost přijde osvěžující.." opět jsem na tváři vykouzlili poněkud krkolomným úsměv. Jsem zvyklá se usmívat, ale tohle je jiné než se usmívat strojené na zákazníka, je to uprimnejší, ale stále trochu pokřivené léty strávenými mimo společnost. Ovšem snaha se cení no ne? "Dýka. Má to být dýka, normálně využívám kůže, abych rukojeť upevnila, ale bude to dárek.. chci něco originálního." nabídka to byla skutečná, jen o dárku byla lež. Ovšem jen těžko rozpoznatelná, možná nakonec ta dýka padne někomu darem, nebo ji prodám za vyšší cenu než obvykle. Uvidím. Když začne mluvit o ceně má ruka se opřel o opasek, kde mám menší vak. "Budu hádat, tvořivá duše.." oslovím ho tak, jak mi přijde nejvhodnější, vzhledem k tomu že neznám jeho jméno, nebo jsem ho jen zapomněla, či jsem nepochytila v ruchu města. ".. další kresba, hledáš modely? Nebo snad zbraň, pár zlatých? Ale první možnost je nejpravděpodobnější v mých očích." někdy umělá překvapit a udělat něco nečekaného. Jako právě teď, když k němu natáhla ruku. "Nebo ti postačí něco mnohem méně cenného než peníze.. přátelství například?" pozvedla jedno obočí. Muselo být nadmíru jasné, že ona moc přátel nemá ani je nehledá, jaká ne příliš možná nabídka, která z jejích úst může vyjít.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Wed May 30, 2018 6:16 pm
Ihned mi hlavou prolétlo několik nápadů a návrhů, jak by dýka mohla vypadat, projelo mi hlavou spoustu materiálů i spousty serepetiček kolem. "Má být okrasná? Má být praktická? Má být pro muže či ženu? Má být jednoduchá, ale přesto krásná, nebo osázená kameny, až z nich bude přecházet zrak? Má být lehká, nebo těžká, má být nebezpečná, nebo půvabná?" zasypal jsem jí spoustou informací a nečekal odpověď, jen jsem jí tím chtěl dát najevo, že to nebude tak jednoduché a už vůbec ne semnou.
Její přijetí mého hádání mě víc než potěšilo a bylo to na mě víc než dost vidět. Zcela spokojen jsem si jí změřil pohledem. "Hloupá to vskutku nejste a kuráž vím nechybí," uznal jsem a kývl na ní znale. "Peněz mám troufám si říct dost, rozhodně dost abych o nich přežil a zbraň? Něco zrezlého se u mě v pokoji najde," okomentoval jsem její další nabídky a vrhl se přímo k tomu nejdůležitějšímu. "Přátelství se nedá koupit, ale věřím, že třeba při pomoci na vaší zbrani by se mohlo cosi utvořit," řekl jsem mile, protože jsem vážně nestál o falešnou přízeň a nutit, nutit jsem jí už vůbec nechtěl. Vím, že je to semnou těžké. "Budu velmi rád, když mi postojíte modelem v mém ateliéru. Musíte vědět, že máte opravdu krásné tělo, které bych rád zachytil, ale pokud se vám to jen trochu příčí, samozřejmě vás nechci nutit," dodal jsem mnohem klidněji, aby věděla, že to myslím naprosto vážně, ale ani přes to jsem nedokázal skrýt svou chtíč po jejím těle. No znáte to, jako když něco malé dítě hrozně chce, ale přesto se snaží hrát si na hrdinu "ne ne, to je dobrý, tu zmrzlinu mi nemusíš kupovat", hold asi nikdy nedospěju.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 16. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Wed Jun 20, 2018 9:42 pm
Musela jsem se nad tím zamyslet. Nikdy jsem se nesnažila své dýky zdobit, chtěla jsem aby byly hlavně kvalitní, lehké a snadno uchopitelné, přesto ostré tak, že by jednom dotekem přeřízli jedno z ocelových lan. "Nezáleží pro koho má být, musí ji zůstat vlastnosti, které mají moje zbraně, ale nemá být nebezpečná od pohledu. Chci aby působila nevinně." vlastně jsem plácala. Každá zbraň vypadá nebezpečně, bez ohledu na to, jestli je zdobená nebo ne. "Nechci ji vykládat drahými kameny, ani ji zdobit zlatem, chci jen ornamenty, které by vyjadřovaly opak toho, co zbraň jako taková vyjadřuje." jistě to mohlo znít jako fakt, aby zbraň působila díky zdobení nevinně, ale uvnitř byla jedovatá a nebezpečná jako proradná čarodějnice. Přistoupila jsem na hádání po svém. "Spousta věcí je nesplatitelná penězi a málokdo si to kdy uvědomí." pokrčí rameny. Ona moc přátel nemá, její jediný přítel je ve skutečnosti kůň. Noë nikdy nepokládá otázky, nikdy se nežene za penězi a hlavně není jako lidé. Je to zvíře, kůň, který je oddaný své paní i když by to pro něj znamenalo nevýhodu. Zkrátka, zatím co ostatní by utíkali, on u mě zůstane. A je to něco jako moje štěstí a přítel. Zkrátka věci co si nekoupíte za peníze. "Pokud si myslíte, že mám sklony k postávání v póze, jste na omylu. Dříve by si Noë nechal na hřbet vysadit malé dítě, než by mne někdo přesvědčil o tom, abych se nechala zvěčnit uhlem." pronesla jsem poněkud upjatě, ale přitom stále v rozmezích své milosti. "Vyberte si jinou cenu, ačkoli je tato lichotivá, ovšem k mé povaze zcela neslučitelná." dodala jsem o chvíli později. Noë zdá se procitl z chvilkového záchvatu milosti a hlasitě si odfrkl, aby následně ustoupil za moje záda a začal mě šťouchat do ramene.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Thu Jun 21, 2018 12:33 pm
Vyslechl jsem její přání ohledně zbraně, kterou požaduje, napadlo mě, že nejspíš bude pro ženu, ale to bylo asi jedno. Většina mých představ se rozplynula jako dým a zbylo jen pár šedavých náčrtů, které jsem musel ještě hodně dotáhnout do konce. Vzal jsem svůj deník a napsal si do něj poznámky, kterých po mě žádala. Rychle jsem jej rázem zaklapnul a přejel pohledem koně, který mě stále moc nemusel. Mrzelo mě, že jsem ji nemohl vyobrazit, ale třeba bych to dokázal zvrátit. "Doufám, že vás tento návrh neurazí, ale můj stojan na plátna je krapet rozbitý, no možná jsem mu k tomu trochu dopomohl, potřeboval bych, abych mohl nastavovat jeho sklon a myslíte, že by jste s tím něco zvládla vymyslet? Nebo se specializujete výhradně na zbraně?" navrhl jsem, protože je to zakázka přímo na míru a spoustu kovářů a truhlářů mou prosbu sic vyslyšelo, ale vysmáli se mi, že mají jiné na práci a důležitější. Nasedl jsem na koně jedním obratným výskokem a Piškot lehce zaržál. Byl jsem připravený jí jet ukázat o co vlastně jde, každopádně tady na tom parném sluníčku už se mi nechtělo postávat. Nejraději bych někam do hospody na gáblík něčeho chladného a mohl tuhle slečnu přesvědčit o tom, jak je krásná.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 16. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Thu Jun 21, 2018 9:00 pm
Nad návrhem ohledně stojanu jsem pozvedla nedůvěřivě obočí. Neměla jsem moc co dočinění zrovna s tímhle typem oprav, ale nebyla jsem, žádné dřevo. Můj otčím je nejlepší kovář ve vojenském táboře a je tedy i nejlepším učitelem pro mě. "Rozbitý, říkáte?" nakloním trochu hlavu na stranu a sevřu otěže Noë-ho v rukou. Kůň přešlápne, jakoby cítil, že se chystám vyhoupnout na jeho hřbet a konečně mu dovolit opět se trochu protáhnout. "Nejsem zrovna specialista na vše, ale mohu se pokusit." kývla jsem. Nakonec, sice to není zrovna v libosti mé duši, že se budu zdržovat tak dlouho mimo svůj obvyklý plán cesty, ale zavázala jsem se sama sobě, že pro jednou se můžu pokusit působit mile na někoho, koho bych normálně minula bez povšimnutí. Vsunula jsem nohu do třmenu sedla, odrazila se a měkce dosedla na Noë-ho záda. Uvelebila jsem se v sedle a chopila se otěží. Pořád jsem byla přesvědčená, že bych to dělat neměla a nejspíš se vymluvit, ale když už jsem si vymyslela falešnou dýku jako dárek, mohla bych opravit i rozbitý stojan. Dnešní den je plný lepších skutků, a když už se umoudřil předtím i Noë.. "Tak mě tedy veďte, podívám se na ten stojan, ale pak musím vyrazit zpět za obchodem." kývla jsem a pobídla Noë-ho do kroku. Nebyl sice nadšený, že kráčí jiným směrem, než kam jsme měli namířeno, ale pořád byl v rámci své povahy, dost poslušný. Nejspíš ho uplatila ta jablka. "Můžete mi zatím popsat jak přesně jste ten stojan rozbil?" jaké pak napomáhání, pokud se něco rozbilo, je to vždy něčí vina, málokdy to bývá stářím.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Tue Jun 26, 2018 1:40 pm
Momentálně jsem svou společnici nechal mluvit, protože, no protože se mi moc nechtělo s pravdou ven. Zhoupl jsem se na hřbetě Piškota a provinile se usmál. "No, potřeboval jsem trochu změnit sklon a tak jsem zadní část, která podpírá plátno chtěl přepilovat, jenže jsem neměl nic pořádného, no tak jsem jí trochu pomohl přes koleno a nakonec jsem tam přidělal kus klacku a převázal to starou látkou z jedné košile, no a ono to po čase už moc nedrží," vysvětlil jsem jí, zatímco jsme mířili zpět do města. "Nečekal jsem zrovna návštěvu, takže..." řekl jsem, když jsem se i s koněm stáčel do stájí za hospůdkou, kde jsem pobýval. Bylo tu několik boxů a jen 2 koně, sesedl jsem z koně a zavedl ho do momentálně jeho boxu. "O koně se tu dobře starají a boxy i stání jsou čistá, takže by to snad měla splňovat standard Noëho," řekl jsem mile a doufal, že se nebude bát ho tu na chvíli nechat. Vedle byla i menší loučka, ale bylo tam spíše bláto a jen málo trávy, sám jsem tam Piškota moc nenechával a raději ho bral na projížďky a nechával ho pást volně jako právě dnes.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 16. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Tue Jun 26, 2018 8:12 pm
Poslouchala jsem jeho popis rozbitého stojanu a moje myšlenky se zaplňovaly ne příliš lichotivými narážkami ohledně jeho umu používání a vylepšování nástrojů, zároveň jsem však dostávala jasnou představu o tom, jak by měla skutečná oprava vypadat, a že nejspíš bude třeba koupit minimálně kus laťky, která by nahradila tu rozbitou. V duchu jsem spočítala kolik mě taková přesně řezaná laťka může vyjít a jak moc se budu muset zabývat správným nastavením sklonu a jak udělat, aby se dal sklon upravovat i následně. "Oprava to tedy nebyla zrovna profesionální.." utrousila jsem potom co můj společník domluvil. "Bude lepší použít malé kolejnice, nebo minimálně jejich obdobu.. možná kolíček pro upravení sklonu." zauvažovala jsem nahlas. Někdy jsem se sama sobě divila, že skutečně mám v sobě tolik ducha, abych se někomu věnovala ač jsem si jistá, že za tohle nebudu nic chtít. Byt tu se mnou druhá já, asi bych si uštědřila pořádnou facku, možná dvě, a pak bych se vrátila k původnímu dnešnímu plánu dojet Noëmu pro jeho stravu. Následovala jsem toho umělce až k hospodě, kde se Noë pode mnou začal zase probouzet a uvědomovat si, kam ho vedu. Jeho nesouhlasné zaržání mě donutilo sehnout se k jeho krku a zašeptat k němu: "Quila sinome.." mumlala jsem svým jazykem. Vím, že mi rozumí a naštěstí dnes neprotestoval. Když jsem sesedla a zavedla ho do volného boxu, ještě jsem jej pohladila po čele. "Hned se vrátím." obeznámila jsem jej a vystoupila z boxu, abych se otočila k umělci. "Noë nemá standart tohoto typu, jestli se k němu někdo cizí přiblíží, pravděpodobně vykopne dveře boxu." pronesla jsem. Znám jeho povahu, kdyby na to přišlo, byl by možná Noë prohlášen za šílené a splašené zvíře. "Tak co k tomu stojanu, mám dnes ještě nějaké zastávky, takže nemám moc času." pousmála jsem se, ačkoli v duši jsem měla chuť odjet odsud zase mimo město. Měla jsem tu z toho najednou takový divný pocit.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Fri Jun 29, 2018 11:06 am
Sledoval jsem její počínání s koněm a došlo mi, jak moc je na něj asi fixovaná a stejně tak on na ní. Představil jsem si jí, jak je ve své dílně/kovárně a má tam krom zákazníků jen svého koně. Usmál jsem se a po možná dojemném loučení jsem se rozešel po pěšince ven. "Než někdo přijde, budeme zpět," řekl jsem, abych dal najevo, že jí vážně nehodlám zdržovat. "Pojďme," vyzval jsem jí a rozešel se dál až k zadním dveřím. Jednomu se přeci jen nechce to celé obcházet ke hlavnímu vchodu. Otevřel jsem malé dveře a udělal pár kroků ke schodům do patra, kde byly pokoje. "Není to tu nic moc, ale s majitelem je dobrá dohoda a prozatím to stačí," řekl jsem, protože tohle nebyl moc můj styl ubytování. Cestoval jsem sem a tam a vždycky jsem se musel spíš řídit cenou a přívětivostí hostinských. Když jsme vylezly do patra, otevřela se před námi dlouhá chodba lemovaná dveřmi. Protože jsme byli na druhém konci místnosti, můj pokoj byl hned za prvními dveřmi. "Doufám, že vás nevyděsím," řekl jsem držíc kliku. Když jsem otevřel, poskytl jsem jí tak náhled na pěkný dvoulůžkový pokoj. No, ta dvě lůžka jsem spojil v jednu velkou postel a vzniklo tak víc místa pro mé obrazy. Malá skříň byla pootevřená a přes ní přehozená košile, druhá vyčuhovala z poličky a měla 50% šanci, že brzo vypadne. Já však svůj zrak i kroky zaměřil na druhou stranu pokoje, kde stál stůl zaházený štětci a různými uměleckými udělátky. Nad ním bylo prostorné okno, které jsem překvapivě nezapomněl otevřít - bod pro mě. Podíval jsem se na plátno, kde se pomalu rýsoval nějaký obraz, ale zatím tam bylo jen pár čáranců, které naznačovaly něco jako krajinu. "Tak tady to je," řekl jsem a plátno sundal, aby bylo vidět na stojan. Byl vážně v hrozném stavu - nehledě na to, že byl trochu umazaný od barev. "Hrůza, co?" broukl jsem a zavřel za ní dveře. Věděl jsem, že se snažila být prve uctivá a neříct hned, že jsem totální antitalent na opravy čehokoliv, ale což. Podíval jsem se na ní a čekal na trochu ráznější verdikt.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 16. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Mon Jul 02, 2018 8:51 pm
Pokývala jsem hlavou na souhlas. Je pravda, že jsem se v určité chvíli stala na Noëm závislá. Ale co by jste čekali od holky, která vyrůstala v kovárně ve vojenském táboře a jediná lákavá věc, kterou nesměla dělat bylo přibližovat se k ohradě, kde byl ten nebezpečný uhlový kůň. Zkrátka dobře, když jsem pak měla možnost usednout na jeho hřbet zatím co jsem viděla jak ostatní surově shazuje a napadá - utvořilo to jednoduše silné pouto, které nejde zbořit, nikým a ničím. Noë je moje nejbližší rodina, jako ten kovář, který mě vychoval. Nechala jsem to bez dalších slov, nerozdělovali se s Noëm moc často, vždyť ze stáje mu vedlo okno rovnou do mojí kovárny. Následovala jsem toho umělce do hostince a přitom se snažila ignorovat nepříjemnou husí kůži a mráz po zádech. Nesnášela jsem tahle míst ani nevím proč, nebylo mi tu dobře a nedokázala jsem si představit, že bych tu měla žít. "Když se jde dohodnout, je to nejlepší cesta." pronesla jsem s pozvednutými koutky úst. Ano byla jsem tou která na zádech nosí toulec se šípy a luk, za pasem dýku a u sedla meč, ale konflikty jsem nikdy vyhledávat nechtěla. V patře jsem nedůvěřivě pokukovala po každých jedněch dveřích a snažila se zaslechnout snad i spadení špendlíku, kdyby náhodou. Ale nejsem tak dobrý posluchač, jakým jsem se nyní snažila být - nemám uši jako netopýr. "Vyrostla jsem v kovárně vojenského tábora, mě nejde vyděsit jen tak něčím." po těchto slovech jsem vešla do místnosti. Nic co by bylo zvláštním, nepořádek, poházené oblečení, plátno za plátnem, jeden mazanec vedle druhého. Malby to byly pěkné, některé se mi líbily více jiné méně, ale stále to bylo úplně mimo moje gusto. Zastavila jsem se pár kroků ode dveří a počkala než mi ukáže to proč jsem přišla. Očima jsem sjela obraz, který ze stojanu sundával a následně se přiblížila obličejem k danému místu - dalo by se říct, že jsem místo "pokusných oprav" zkoumala hodně zblízka a kdyby mě snad někdo teď jen poklepal na rameno, zkroutila bych mu ruku tak bolestivě za záda, jak jen to jde. Nesnáším rušení, když se na něco soustředím a snažím se přemýšlet nad správnou opravou. "Není to tak zlé, jak bych očekávala, podle popisu, který jsi mi dal.. uhm.. umělče?!." zakroutila jsem hlavou a narovnala se. Má mysl jednoduše přepnula na soustředění se na ten stojan a vypustila jsem všechno rušivé co mi stálo v cestě. "Myslím, že oprava nebude ani natolik složitá, stačí vyměnit tenhle zlomený díl a znovu, vytvarovat posuvný prvek. Vyvrtat pár děr a zajistit výšku kolíčkem, sklon pak bude snáz upravitelný.." pronesla jsem s pohledem upřeným na místo a v hlavě se mi už rýsoval plánek, specializuji se hlavně na zbraně, ale tohle by nemuselo být zase tak těžké. "Nemám sebou moc věcí, na místě to neopravím, musela bych to vzít sebou do své kovárny.." odmlčela jsem se a sjela stojan znovu pohledem. "Není to zrovna moje specializace, takže i pro mě bude kovový jezdec novinkou." naklonila jsem hlavu mírně na stranu a ruce si složila na hrudi.
Sponsored content

Re: Fiplin

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru