Share
Goto down
avatar
Poèet pøíspìvkù : 26
Join date : 18. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Thu Apr 26, 2018 8:00 pm
Skutečně jsem nechápala jeho přílišné nadšení jako kdyby jste dítěti dali novou hračku či něco sladkého. Ale kdyby to mělo být vystižné tak mě jeho energetická povaha do značné míry zatím doslova znejišťovala, přeci jen je to někdo koho znám pár sekund a každý jeho pohyb velice ostražitě sleduji za léta výcviku a života jsem ve všem hledala něco podlého či neobvyklého. Však když jsem si procházela jeho deníkem svým způsobem mě uklidnilo, že v nic není nic jiného krom náčrtů.
A co víc, když zmíní, že to bude za další dva náčrty, tak si povzdechnu a vezmu mu tužku v níž byl zasazen uhel, aby se jím dalo kreslit. Rychlímy tahy na prázdnou stránku načrtnu detailně šeřík a květ pivoňky. Bylo to snad jediné, co jsem uměla kreslit. Bylinky či květy. A tak beze slov k němu natáhnu ruku s deníkem a uhlem: „Tady jsou ty dva náčrty.“ Dobře snažila jsem se tomu vyhnout, ale neřekl od koho nebo koho. Tak jsem toho využila.
Jeho nabídka atelieru byla milá, ale nechtěla jsme někam, kde bych se musela více těsnit jako davem lidí, chtěla jsem svá křídla konečně spokojeně nosit, jak se patří hrdě a ve správné poloze. Nakonec se beze slov vydám přeci jen do hájku, kde se poklidně usadím na padlou kládu a křídla jedním pohybem protáhnu, což znamená že je rozvinu do plné šířky a opat je pohodlně složím, jistě že jsme posadila tak, aby se má křídla hezky slunila. Jak příjemné!
„Nosila, ale ne takové, které by dokázal rozdýchat, kde kdo.“ Usměji se v mém lehkém krátkém úsměvu mohl patřit zkušenosti věkem, jako bych věděla o čem to mluvím. A byla to pravda.
Ale nenarodila jsem se pro to abych nosila krásné šaty a byla hýčkaná jako nějaká princezna. Byla jsem zvědem Fiplin a co víc majetkem mého kmene, kdykoliv mne mohli odvolat zpět, ale díky své schopnosti stínopěvce se tomu úspěšně vyhýbám přeci jen nás bylo málo a kdyby to udělali jen by tím na sebe upoutali přílišnou pozornost. Možná jsem nebyla generál, ale zvěd se zkušenostmi a snažila jsme ze sebe vydávat jen nejlepší výkony. Nikdy ne neúspěšné.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Thu Apr 26, 2018 8:45 pm
Na její lest s náčrty jsem nenacházel slov. S uznalým výrazem jsem pokýval hlavou, že to se jí opravdu povedlo. "To jsem tedy opravdu nečekal," dodal jsem a natáhnul ruku pro deník, který jsem si vzal. "Musím říct, že talent máte, je vás škoda do boje," řekl jsem a prohlížel si každý její tah. Nebylo to sice dokonalé, ale to bych nemohl čekat od někoho, kdo se tomu řemeslu nevěnuje, koukat se na to dalo, to rozhodně ano. Bylo to ve své podstatě i propracované, ne jako od dítěte, nebo kdo drže tužku poprvé v životě. "Ten uhel si nechejte, doufám, že s ním ještě někdy něco nakreslíte," řekl jsem a v hloubi duše doufal, že až ho doma někam zahodí, vzpomene si na mě. Vytáhl jsem proto další - běžně jsem jich nosil několik a rozešel se za ní do hájku, jak jsem čekal.
Když si prohlížela můj deník, docela jsem se divil, že se nezarazila nad náčrt nahých těl a dodalo mi to trochu pocit, že by k tomu možná byla svolná. Přeci jen, je to něco přirozeného a mnoho lidí vidí krásu těla a ne jen něco nemravného a nevhodného, jak jsem často slýchal.
Postavil jsem se naproti ní a vytáhl nožík. Chvíli jsem jí pozoroval, jak se protahuje a představoval si jí v šatech, musel jsem se ale ve svých představách trochu krotit, protože se mi začala krev hrnout tam kam jsem úplně nechtěl. "I kdyby to měl být poslední nádech v životě, určitě by toho nikdo nelitoval kdyby vás mohl alespoň na chvíli tak vidět slečno," řekl jsem a nožík zkušeně protočil v ruce. Nakonec jsem jej pevně chytil do ruky a začal s ním ořezávat uhel, aby se trochu zostřil. "Víte, kreslím křídla hodně rád, vlastně je to velká část mého deníku - jejich náčrty - po aktech je to moje druhá nejoblíbenější studie na kresby a malby," začal jsem a stále se soustředil na svůj nástroj. "Je to radost vidět Illyrisku a ještě tak krásnou a o to větší čest jí smět nakreslit, věřte nebo ne, vážím si toho," řekl jsem a konečně k ní vzhlédl. Udělal jsem pár tahů do svého deníků a velice rychle načrtl její postavu a křídla. Zadíval jsem se na ní, ale nebyl jsem spokojen. Hrubá skica měla opravdu jen pár čar ve tvaru těla a tak jsem věděl, že můžu udělat ještě jednu úpravu. Došel jsem k ní a klekl si k jejím nohám, skoro jako bych jí chtěl žádat o ruku. Vzhlédl jsem k ní a na chvíli se jí zadíval do očí. Seděl jsem u ní velmi blízko a stále jí zaujatě bezeslova pozoroval. Nakonec jsem se pomalu zvedl až k ní. Byl jsem naprosto nečitelný, nebylo znát co chci dělat. Přehodil jsem si uhel do levé ruky, kde jsem svíral deník a pravou - teď už volnou rukou - jsem si prohrábl vlasy. "Myslíte, že by jste si je mohla na chvíli rozpustit?" zeptal jsem se s pokorou a mnohem klidnějším a vážnějším hlasem, jakoby na tom závisel zbytek mého života.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 26
Join date : 18. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Thu Apr 26, 2018 9:12 pm
Lehce pokrčím rameny, jako kdybych mu tím naznačovala jak myslíš, ale pravdou je že žádný IIIyrijec nebyl poupětem už jen kvůli svým dovednostem při dobrém tréninku jsme byli skuteční bojovníci. „Jsou to jen lehké náčrty květin nic víc.“ Aspoň pro mě to nebylo jen nic víc, zaznamenávala jsem si je do deníků, co dělají a k čemu jsou dobré či účinné, něco jako taková kapesná encyklopedie rostlin pro mě nových, ale také zlozvyk si zaznamenávat všechny, se kterými jsem dříve již pracovala a využívala i na svá vlastní zranění.
„Ne pořádku mám jich doma víc než dost.“ Položím ho na deník, ještě dřív než si ho vezme. Přeci jen měla jsem doma úhel hnědý i černý. Barevné náčrty byli o něco složitější, proto jsem se držela spíš popisu. A to, že jsem se nevyjádřila ani k jedinému náčrtu v jeho deníku byl prostý nebylo proč. Za svůj život jsme spatřila tolik nahých těl, že jsem neviděla důvod se červenat nad pouhou kresbou, která nebyla ke všemu součástí mého těla. Spíš bych se cítila rozpačitě najít tam mužské přirození, ale na to jsme nestihla celý deník projít, jednoduše jsme usoudila, že jsme toho viděla už příliš než je zdrávo.
Vytáhnutí nožíku mě pohotově přiměje stáhnout po IIIyrijské dýce, když vidím, že jen brousí tužku stáhnu ruku zpět do klínu a poklidně pozoruji, co dělá. Lehce si podepřu rukou bradu a tiše zamručím. „Vsadím se, že tyhle lichotky pravíte každému exempláři.“ Koutek úst mi cukl do strany jen nepatrně, vskutku zvláštní víla.
„I přesto vaše náčrty křídel jsou dosti hrubé, chybí jím ohyb tam, pružnost na některých místech a hlavně, svalstvo u kořenu křídel je jinak stavěné.“ Bylo vidět, že si nikdy nesáhl na pravá křídla, která víla by to také dovolila. Bylo to něco intimního a křehkého. Pak se nebezpečně přiblížil, zamrkala jsem, abych se nemračila lehce nahnu hlavu na stranu.
Se šibalským úsměvem na tváři pravím prostou odpověď. „Ne, nemohla.“ Nechtěla jsem, aby se mi vlasy zahákli do přesek na zbroji nebylo to nic příjemného.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Thu Apr 26, 2018 9:34 pm
Její ohrazení nad mými lichotkami bylo vskutku správné. "Když vidím něco krásného, proč bych to neřekl?" odpověděl jsem jen s úsměvem. "To z vás ovšem nedělá nic méněcenného, nehážu všechny do jednoho pytle, abych tak řekl. Není tolik slov, abych popsal jedinečnost každého "exempláře", který se mi naskytne k tvorbě," dodal jsem výstižněji, protože jsem opravdu nechtěl, aby si připadal jako jedna z mnoha. Jen jako další skica v mém deníku. Ne ne, to vážně ne, každý, kdo je v něm vyobrazený a i v těch dalších je jedinečný a ke každému se váže stejně jedinečný příběh, který pro mě není jen onou skicou, ale který je zároveň jedním z mnoha střípků mého života.
Na její ohrazení ohledně mých náčrtů se lehce pozastavím a trochu posmutním. "Ač vám co bude znít trochu neuvěřitelně, za svůj život jsem střetl jen pár Illyrijek, které by se nechaly nakreslit. Prozatím jsem tedy jen zkoumal ptáky a netopýry, ale... ale to není totéž, že?" povzdechl jsem a vysněně doufal, že se mi někdy povede si křídla pořádně prohlédnout. "To víte, na co si nesáhnu, to pořádně nenakreslím," zavtipkoval jsem a zazubil se jak hyena.
Její odseknutí mě donutilo nasadit velice smutný protáhlý výraz velkého zklamání. "S vámi je tedy práce," řekl jsem a přitom se k ní naklonil velice blízko. Otočil jsem se na patě a pět poodešel do povzdálí. "Povíte mi o sobě něco?" zeptal jsem se jí po chvíli, abych při kreslení nebylo takové ticho.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 26
Join date : 18. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Fri Apr 27, 2018 8:02 pm
Lehce sevřu plné rty a sleduji ho, pak jen tiše na okamžik zavřu oči a vyjde ze mě tichý výdech. „Všechno na světě má svou hodnotu a váhu a tím,že tyhle slova rozdáváte kde komu ztrácí na své váze jednou je budete říkat bez ducha a automaticky, není to nic pěkného na pohled. Podívejte na takové šlechtice líbí se Vám ty neučené věty?“ myslela jsem to zcela upřímně.
Nedivila jsem se nad jeho slovy, už jen protože mě nepřekvapovalo, že moc IIIyrijek mimo tábor nepotkal, byli jsme více méně uzavřená komunita v některých věcech. Takže se jen lehce pousměji, netopýří křídla ano Stavbou si byli velice podobné jen byli jinak stavěné. My měli ruce oni ne, byli jejich součástí ruce i křídli zároveň.
Při zmínce osahat si křídla sebou škubnu tváře mi zahoří a lehce si odkašlu. „Rada do budoucna, i když vás křídla fascinují snad víte, že i kdyby jste chtěl je lepší na křídla IIIyrijců vůbec nesahat.“ Bylo to jistě přednostně varovaní, už jen kvůli tomu úsměvu, který nevěstil nic dobrého. Co víc, nikdy jsem neřekla, že budu plně spolupracovat.
Lehounce zakoulím očima. „Jsem IIyrijka, žena přes 300 let stará. A vy umělče?“ dobře možná jsem nemusela odpovědět, tak provokativně, ale bylo zajímavé jak moc se snažil a byl zvědavý Dokonce svou zvědavostí překonal i mne samou. Opatrně se usadím o něco pohodlněji, ale svou polohu neměním, abych mu tím nenarušila kresbu.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Fri Apr 27, 2018 8:31 pm
"To máte pravdu," odvětil jsem ihned, anižbych se pořádně zamyslel. "Ale, jak mám poznat, že je na světě věc už tak krásná, že si zaslouží mou lichotku? Kdybych si pokaždé řekl, že je jistě něco krásnějšího, nikdy by se mi vlastně nic nelíbilo. Nikdy bych se pro nic nedokázal nadchnout a to by byla škoda, nemyslíte? Člověk by pak jen těžko poznal, co už je konečně to pravé ze všech nejkrásnější?" pověděl jsem a zaklepal hlavou. "Ale na to má každý jiný názor a tyto spory bych raději přenechal filozofům," dodal jsem, protože se mi s ní zrovna o tomhle "hádat" nechtělo. Měl jsem svůj názor a i kdybych jí odkýval, že mám pravdu, poznala by, že lžu.
Její další slova však byla pravdivá a to jsem musel uznat. Bohužel. "Jak říkáte, byl jsem o tom i několikrát poučen," pověděl jsem a vzpomněl si, jak mi jedna Illyrijka sekla nožem po něčem, o co bych jen velmi nerad přišel. Uculil jsem se, protože přeci jen to byla zábava. "I tak mě od toho "snu" - smím-li to tak nazvat - neodradíte, vaše těla jsou umění samo a vždy o ně budu usilovat," řekl jsem a doufal, že to zas nepochopí špatně. "I když, každý má svou cenu," zamumlal jsem jako takový malý dodatek a hodil takový samolibí výraz.
"Taky tak, ale zrovna tohle není informace, kterou bych chtěl vědět," řekl jsem a pozastavil se nad svým dílem. "Víte, potřeboval bych vědět něco o vás Cizinko o tom, jaká jste a to pak zachytím do svého díla, bez toho, by bylo jen prázdným vizuálním odrazem a takové dílo nikdy nestojí za nic," pověděl jsem a přestal kreslit úplně. "Řekněte, co máte nejraději," nadhodil jsem jí nějaké téma, i když jsem doufal, že i sama něco vymyslí, co by mi mohla povědět a co by pak dodalo finální jiskru i mému dílu.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 26
Join date : 18. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sat Apr 28, 2018 11:25 pm
Musela jsem přiznat, že tahle nesmyslná konverzace mne uvolnila co víc, po dlouhé době jsem si připadal živá. Ano, takto naposledy dobře jsme se cítila, když jsme v táboře byli všichni tři od dob, co jsem s Aimem zůstali sami nebylo to ono, ale na druhou stranu mi byl někým vzácným. Už jsem si myslela, že okrem, něj se nedokážu s někým nenuceně bavit, aniž by to muselo být okrem práce či zařizovaní okolo tábora. Na jeho teorii jen pokývnu hlavou, skutečně by to nikam nevedlo a tak nemělo smysl se tím dále zabývat, aspoň to jsem se za svůj život naučila neřeš neřešitelné. Sice má vše svůj konec, ale ne hned a ne vždy přesně jak si představujeme.
Zasměji se tiše nad mým tvrzením, dokázala jsme si představit, že při prvním setkání se určitě musel setkat s naštvanou IIIyrijkou a co víc, pokud byl někdy poblíž její druh či milenec nechtěla jsem ani si představit jeho reakci. Ale i tak lehce zavrtím hlavou. „Vskutku nepoučitelný.“ Proč jsem si to myslela? Jednoduché, jeho ambice nezničí jen tak něco, vidím mu to na očích.
V tichosti vstanu a pár korky dojdu k němu dřepnu si před něj přičemž prstem poklepu na deník. „Možná z knihy jde vyčíst vše, ale já jsem živá bytost. Pokud tě to vskutku zajímá, neptej se sleduj a hledej. Nebo snad mládenci dnešní doby se dámy nezdvořile ptají na vše místo toho, aby ukazovali jak neschopnými se staly?“ ano, skutečně muži dřív nepotřebovali, aby jim žena říkala kým nebo kdo jsou věděli to, když se zajímali a já nebyla někdo, kdo by o sobě skutečně povídal na potkaní, takže to bylo na něm.
Opatrně mu vezmu uhel a na ruku mu nakreslím tvar svých zřídel, ale temnou sílu či jakoukoliv nápovědu o své magické síle nezmíním. To byla příliš choulostivá informace.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun Apr 29, 2018 11:02 am
Můj šibalský úsměv jasně naznačil, že má pravdu. Ano, nepoučitelný, to slovo mě vážně vystihovalo. Nebo alespoň jeden z mých rysů. Líbilo se mi, že mi nedala nic zadarmo, ale tím tak omezila mnoho a mnoho mých možností a ty se s každým jejím zamítnutím ztenčovali jako smyčka kolem mého uměleckého krčku. Avšak! Sebevědomí mi to ni neubralo. "Jaká škoda a já si s vámi chtěl povídat," řekl jsem a nasadil velmi smutný tón, jako malé štěně, co si chce házet míčkem, ale páníček řekne ne, jdi ven. Odložil jsem deník a zadíval se na svou ruku, kde se momentálně nacházel náčrt jejích křídel. Mrkl jsem očima, jako bych si chtěl tu kresbu vyfotit do mysli a taky že docela ano, neměl jsem přímo fotogenickou paměť, ale co jsem viděl a chtěl si pamatovat, mi pár dní v hlavě zůstalo a pak jak když utne, se to stalo vzpomínkou, kterou jsem si jen zhruba pamatoval, jak už to tak bývá u každého.
Založil jsem uhel do deníku a ten schoval do tašky. "Tak co mi povíš," zamumlal jsem a otočil se na vílu. Její skromná postava mi moc neřekla, možná jen to, že opravdu často cvičí. Zadíval jsem se jí do očí a po chvíli jí mrštně plácnul přes zadek. Jestli někdo uměl správně a bez úhony někoho praštit přes zadek, byl jsem to já. "Pěkný, pevný, často trénovaný. Troufám si říct, že na sobě ráda pracujete, musela jste se za život hodně nadřít, to je na vás vidět," řekl jsem a opět se šibalsky zazubil. Líbilo se mi být v její těsné blízkosti. Celým svým tělem i duší jsem jí vyzýval ke hře. Jako bych říkal - pojď, pojď jdem si trochu zařádit!
Udělal jsem k ní další velice drzý krok, až jsem byl vážně blízko ní, snad jen metr mezi námi. Na dosah ruky. Natáhl jsem k ní ruce a namířil je přímo k těm jejím, jako bych je chtěl ohmatat nějakou energií, jen jsem kolem její levé dlaně kroužil a prohlížel jí. Viděl jsem, že jsou trochu hrubé, ale na to, aby byla bojovnice s nějakým těžkým nástrojem zas málo. Tentokrát jsme ale nic neřekl. Viděl jsem, že je bojovnice, asi uměla s mečem a tím vším, ale její zaměření nebude jen hrubý boj. Pravou ruku jsem k ní pomalu natáhl, jako bych si chtěl ochočit nějakou divokou šelmu a pomalu sjel k její tváři. Ruku jsem si na ní však netroufal položit, na to jsem věděl až moc dobře, že bych nejpravděpodobněji skončil na zemi a modlil se, aby to bylo bez zlomeniny. "Vidím bolest," řekl jsem a úsměv ze mě opadl. Víte, jak se říká oko, do duše okno? Tak tak jsem na ní přesně koukal, jako bych jí hleděl skrz její překrásné oči až do nitra duše a viděl spoustu bolesti a překážek, kterými si za svůj život prošla. Měl jsem pro tohle opravdu dobrý cit a už jen to, že se tak málo směje a usmívá o tom vypovídalo své. Přejel jsem rukou k jejím křídlům a přiblížil se k nim na 10 čísel, věděla, že se jich nedotknu, byl jsem čitelný, jako právě dobře napsaná kniha, jen jsem u nich chvíli držel ruku, až musela cítit teplo mé dlaně, stejně jako já cítil jí. Nakonec jsem se stáhl úplně - naprosto klidně - zadíval jsem se na ní s naprosto vážnou tváří a svalil se do trávy, jako pytel s obilím a zahleděl se do oblak. V hlavě mi probíhalo všechno, co jsem před chvílí viděl a cítil. Srdce mi neklidně bilo a já jen mlčky ležel a v hlavě si představoval obraz, který ponese její krásné tvary. Už jsem věděl, jak ho dokončím, jaký bude a zrovna jsem domýšlel poslední detaily. Vypadal jsem skoro jako v tranzu.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 26
Join date : 18. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun Apr 29, 2018 6:35 pm
No možná vystižnějším slovem pro tuhle vílu by byla vychytrala jako liška, každičkým krokem se mne snažil obelstít jen abych mě měl tam, kde si přeje a jak se zdálo mnoho mladých žen či víl mu zřejmě vyhovělo, ale od IIIyrijek tohle čekat skutečně nemohl, aspoň co se týkalo naší generálky jsem čekala na okamžik, kdy bude moct říct, pápa svému klidnému životu.
Ale zdálo se, že tohle není ani prvně kdy kráčel po tak tenkém ledě, musela jsem se nad tím pousmát, kdy mě to tak napadlo. „Hmm ne, chtěl si vyzvídat.“ Opravím ho zcela poklidným hlasem, podívat si? To by asi nechtěl, abych mu zde vyprávěla svůj příběh. Ale nijak to nezveličuji a vybídnu jej gestem ruky, ať tedy praví.
Možná tohle setkání byl jeden velký omyl, ale nad tím jsme měla přemýšlet, než jsem se vydala na mýtinu, která žila životem. Jarní rozkvět byl všude kolem nás, tudíž když jsem k němu tiše došla cítila jsme jak stébla vysoké traviny občas přejeli po bláně křídla, tak moc to lechtalo.
Div jsme nevyjíkla, jelikož má křídla byla rozpětím dost velké, aby mi sahali po nohy, naštěsti byli složené ,tak aby se jeho nečekanému útoky zcela vyhnuly, ale byla to chyba dýka mi z ruky vyklouzla dřív, než si to stihnu uvědomit pár cm od jeho chlouby. „Zatraceně! Tohle už nedělej Nikdy! Co kdybys mě trefil do křídel!“ dobře spíš jsem byla rozrušená z jeho gesta, než to že bych se jich dotkl, protože se tom tak nestalo.
Ani jeho změna výrazu na tom neměnila nic, zcela nic a co víc moje bolest patřila jen mě, nebylo divu, když jsme se pokřiveně usmála a div jedovatě neodpověděla. „Do toho ti nic není. Každý máme šrámy.“ A já je nehodlala řešit nikdy. Nebylo proč a nebo jak. Čas nevrátím, mohu jít jen dál.
Udělám tři kroky zpět a založím ruce do obranného gesta.* O co ti jde?* pomyslela jsem si.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun Apr 29, 2018 9:02 pm
Tu podivnou chvíli jsem nechal te tam. Líbilo se mi, jaká je, viděl jsem v ní však něco víc. Nechci tu jen tuhle prázdnou postavu s úmysly mi useknou to co mám rád. Chci tu ženu, divokou a vášnivou, jakou ona určitě musí být. Vím to, vidím v ní tu nezkrotnost, kterou nechci spoutat, ba naopak jí podlehnout. Nejistě udělala pár kroků od mého ležícího těla. Ohnul jsem záda a koukl po ní, na to jsem se zapřel lokty, ale v té trávě jsem toho moc neviděl. "Co bylo bylo, to mě nezajímá," broukl jsem lhostejně. Opravdu, do toho mi nic nebylo. "Myslím, že tady jsme hotovi," rozhodl jsem na to a převalil se do sedu. Jen mi čučela hlava. "Hele vojando, umíš se vůbec bavit? Trochu relaxovat? Nebo si hrát?" zeptal jsem se a zas jsem cítil, jak mi stoupá adrenalin. Převalil jsem se na čtyři a přikrčil se, abych nebyl v trávě vidět - i když bylo jasné kde jsem, jen to bylo hůře rozeznatelné. Jako hladová šelma jsem se k ní začal plížit. Po cestě jsem nerazil na klacek, který jsem ihned popadl, jeden nikdy neví, kdy ho tahle kráska probodne a když dohnal mezeru, bez váhání jsem se přenesl z kolenou na nohy a jedním pořádným odrazem po ní skočil, právě jako šelma na lovu.
Svá léta tréninku jsem nezapomněl a tak jsem myslel na svůj klacek, kterým jsem hodlal krýt její výpady dýkou, nebo čímkoliv jiným, co bych stihl v té rychlosti zaregistrovat. Chňapl jsem jí po nohou a svalil na zem. Nepadala do ničeho tvrdého, jen do spousty luční trávy a květin. Neměla moc na výběr a myslím, že i kdyby to nečekala, věděla by si semnou rady, to moc dobře věděla. Roztáhl jsem nad ní nohy a kleknul si nad ní, tak opatrně jak jen to šlo, abych jí nezranil a hlavně se nedotkl jejich křídel. "Uvolni se trochu, chci vidět jaká jsi bez té uniformy. Tohle potřebuješ a ty to víš," čekal jsem, že to popře, ale ona sama musela cítit, jak strnulá je a jak moc by jí bodlo se někde trochu odreagovat. Moc se hlídala, moc kontrolovala okolí. Co se tak mohlo stát na lukách u města? Maximálně tu prohopká zajíc. "Jsme tu jen my dva," broukl jsem a doufal, že aspoň na chvíli přestane být tak přísná sama k sobě a něco podnikneme.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 26
Join date : 18. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun Apr 29, 2018 9:23 pm
Musela jsme přiznat, že z této situace nemám skutečně dobrý pocit, už jen protože byl jako malé rozdováděné mládě nějakého psa. Kdy naposledy jsem si skutečně užívala jen tak poklidného dne a bavila se? Skutku netuším, ale asi to bylo už hodně dávno. Jestli umím relaxovat, hrát si? Jistě, že jsem to uměla, ale moje hry by nespíš princátko, jako on nevydržel a přeci jen nevím kdo je nebo co, vážně očekává,že nebudu ostražitá.
A pak začal, skutečně? Promnu si kořen nosu ráda bych pravila, že jsem si dokázala zachovat chladnou tvář či naštvanou, ale začala jsem se smát. Skutečně to bylo vtipné, ale když narušil mou rovnováhu, tak jsem šla k zemi, nebylo to nic překvapujícího, možná bylo snadné mi podrazit nohu, však ne snadné mě tma udržet, mohla jsem jej loktem srazit bokem, ale nestihla jsme to včas neočekávala jsem, že by si vzal klacík. Když spočinu na zemi v travině, uvězním tak pod sebou křídla, které se začnou vzorně vzmítat. Srazím ho na bok a prudce se posadím. Instintivně křídla protáhnu a utvořím kolem sebe jaký štít v objetí křídel tiše v sedě schoulím a sedím tam.
Tak moc byl podobný Aimenu, až mě to děsilo, nebýt jeho nikdy bych se nesmála a neokusila nové věci. Nakonec lehce odkloním jedno křídlo a kouknu k němu zvědavě jako nějaké zvířátko zvědavé, co bude dál.
"Nebudeš už po mne skákat, že ne?" těchto věcí jsem si užila až až na tréninkové ploše a mimo ní mám ráda svůj klid. A co víc v tento okamžik si mohl všimnout stínů, které mne neustále hlídají.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun Apr 29, 2018 9:38 pm
Pobaveně jsem se zasmál, když jsem jí měl pod sebou, musel jsem říct, že jsem to tak chtěl i v trochu jiné fázi hraní a jakmile jsem na to pomyslel, popadly mě zcela jiné choutky, které daly povel do kalhot. To naštěstí přerušila shozením a tak jsem se jen posadil naproti ní a začal se smát, jak tam sedí jak kuřátko ve skořápce a směje se. Musel jsem uznat, že to, že jsem z ní vyloudil alespoň úsměv nebo malé zahihňání mě hrozně potěšilo a kdybych mohl, vesele bych začal vrtět ocasem. Sedl jsem si s nohami křížem a pozorval jí. Nemohl jsem si nevšimnout podivného stínu kolem ní, který mi prostě neseděl a že jsem měl něco nastudováno ohledně stínů, ale nějak jsem to nevnímal. Z poza jednoho křídla vykoukla dvě zvědavá očka a já se opět musel zasmát. "Neboj, vymyslím něco lepšího!" slíbil jsem jí a opět se převalil na všechny čtyři. "Vrrr vrrr!" pokusil jsem se o zavrčení, ale spíš to vypadalo extrémně komicky. "Oukej, to asi úplně ne no," zhodnotil jsem za ní a přehoupl se do zadu, takže jsem si seděl na nohou, které byly o zem opřené o holeně. Prohrábl jsem si vlasy a vytáhl notes. Rychle jsem začal načrtávat křídla, kterými byla obklopena a pár tahy jsem jí skoro dokonale vystihl. "Ještě ne, ještě ne," pípnul jsem jen, aby ještě chvíli zůstala a během pár sekund jsem měl to jsem potřeboval. "Jsem hotovej!" vzdechl jsem dvojsmyslně a zase deník uklidnil. Opět jsem se přehoupl na všechny čtyři a popolezl k ní, až mezi námi bylo jen pár centimetrů. Jestli se mě nechce dotknout, měla by těmi křídly máchat jen velmi opatrně. "Vážně už skákat nemůžu?" zeptal jsem se prosebně a udělal na ní psí oči. Stáhl jsem ze sebe tašku a položil jí vedle do trávy. Zůstával jsem ale na kolenou a podpíral se předníma rukama, no zkrátka jsem byl na čtyřech. Sluníčko pálilo a mě pomalu začínalo být teplo, jak ze slunce, tak z ní. Měl jsem co dělat, aby nepoznala mé vzrušení, které mi pohled na ní dělal těsno v kalhotách. Kdybych tak mohl, hned bych po ní skočil, ale tohle bylo mnohem zábavnější!
avatar
Poèet pøíspìvkù : 26
Join date : 18. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Thu May 03, 2018 11:45 am
Jeden z důvodů proč jsem se zachovala takto byl, že jim skutečně nechtěla vší silou mrštit o zem sice by se mu nic nestalo, ale přeci jen vyzkoušet si na někom IIIyrisjký výcvik nebylo to nejlepší. Za svého života jsem se naučila mnoho a jedna z věcí byla ukrývat své schopnost působit zcela průměrně či podprůměrně jen jednoduše nevykoukat z řady, přeci jen jsem byl stínem a ve stínech jsme se cítila i nejlépe byli mou součástí- byli jsme jeden celek, jedna duše za léta spolupráce a promluv.
A co víc pochybuji, že on byl nějak cvičen v boji, když jsem musela přiznat, že jeho vynalézavost mi zbránit v protiútoku klakem byla zábavná, kdyby šlo o výcvik či skutečný boj brala bych to vážně, ale tohle? Nešlo. A jen mne o tom utvrdil, když v jeho úst vyšlo vrr. *Je pořádku?* přišlo mi nezdvořilé se jej zeptat na hlas, proto jen semknu rty do úzké linky a sleduji je a jak se zdálo, jak rychle se rozvířil si také posadil a koukal, no aspoň pár okamžiků.
Když ho sleduji po za křídel zvědavě se nakonec zvednu a křída složím, opatrně se nad něj nahnu a vytvořím nad námi menší stříšku s křídel, když je roztáhnu, abych na náčrt lépe viděla, bylo to pěkné, ale i tak slíbil jeden náčrt proto opatrně list zatahám a vazba jej uvolní, schovám jej pod zbroj a nevině se usměji. „Slíbil si jeden náčrt a já řekla, že si je vezmu.“ Mrknu a nakonec jen tiše povím. „Jak se vůbec jmenuješ? A prosím, už se nechovej tak…. Divně je to..děsivé víc jak naše generálka.“ A to jsem musela přiznat, že spíš i připomínal blázna.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Thu May 03, 2018 4:43 pm
"Hej!" řekl jsem zklamaně, když jsem viděl, jak mi trhá stránku s náčrtem. "Ale noták!" řekl jsem prosebně a chňapl po stránce, jenže to už bylo pozdě a můj náčrt zmizel kdesi pod její výstrojí. "Jsi zlá!" řekl jsem a snažil se si vzpomenout, jak vypadala a hlavně jak vypadal náčrt. Měl jsem dobrou paměť a tak jsem věděl, že se mi na den až tři v hlavě tahy uchovají. Každopádně bych i tak měl vše raději na papíru. Zaujatě sleduji její křídla, která se teď vznáší nad námi a konečně se trochu uvolním a zklidním. "Jasný jasný, už jsem naprosto v klidu," zasmál jsem se a zazubil jako neviňátko. "Nethaniel a ty?" řekl jsem jen jméno, protože mi přijmení přišlo nepodstatné. "Jsi ráda nahoře?" zeptal jsem se, když jsem jí tak viděl nahnutou nad mou maličkost a znovu se začal zubit.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 26
Join date : 18. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Thu May 03, 2018 6:55 pm
Celý den jsem chtěla Aimeho proklínat za to, že mě poslala na trh, ale přeci jen to bylo k něčemu dobré. Na rozdíl od něj jsem si moc přátelé či známosti neuměla dělat tak lehce jako on, obzvláště od doby, co jsme každý šli vlastní cestou jsem obdivoval jak vždy si dokázal najít lidi, se kterými zcela krásně vychází a co víc? Neuměla jsem to, však teď jsem si připadala jako normální IIIyrijka už jen protože netušil, co jsou ty stíny zač jako statní, někteří mnou opovrhovali, byli zvědaví nebo chtěli do rodové linie.
Ale dnes? Ani netuším jak jsme skončila na téhle mýtině ani jsem neměla věci, pro které jsem měla skočit, ale naštěstí tohle nespěchalo, věděla jsem dobře, ž to bylo záminkou, aby mne dostal mimo táboru a tu mou ulitu, do které se ráda schovávám. A co víc, rada bych pravila, že se nebavím, že tento tvor přede mnou mne nezajímá, možná kdyby nebyl občas tak zvláštní považovala bych ho i za přitažlivého, ale jeho kukuč je skutečně krásný.
Nakonec si přepnu, ale křídla musím stáhnout, abych nezavadila o jeho hlavu a lehce mu sčísnu vlasy do zadu, jelikož mezi nimi měl pár stébel traviny. „Myslím, že když si takto v klidu působíš hned… důvěryhodněji.“ Zazubím se pobaveně, skutečně se mi to zamlouvalo více, než ta zbrklost, už jen protože ho neznám a tohle dokážu tolerovat jen pokud vím, čeho je schopen, ale i některé věci mají své meze.
„Famea, těší mě Nethanieli. A ano jsem ráda nahoře, problém mladý muži?“ ušklíbnu se potuleně.
Dobře tahle otázka byla vskutku dvojsmyslná, ale mě pobavila dobře trochu se mi trefil do noty, ráda jsem si rýpala do lidí, ale nikoliv tak, aby se jich to dotklo jen vyprovokovalo. Už chápu, proč moje drahá kamarádka na mne skočila první den a div mi nenapravila fasádu i s křídli.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Thu May 03, 2018 9:07 pm
Situace se konečně uklidnila a s tím, jak se den pomalu přehoupl v podvečer mě napadlo, že by se mohla chtít rozloučit. Mohl jsem jí nabídnout zajít do města, nebo snad i ke mně, ale věděl jsem, že odmítne, nebo jsem si to aspoň myslel. Bylo načase si s touhle vílou užít poslední chvíle. "Jsem rád, že se ti víc zamlouvám," dodal jsem jen a když mi projížděla vlasy, jako kočka jsem se jí nastavil a snad bych i zapředl, tohle bylo víc než příjemné. Docela mě to i na jednu stranu překvapilo, měl jsem pocit, že se konečně začíná uvolňovat a to bylo dobré znamení. Usmál jsem se spokojeně a klidně vydechl.
Její jméno jsem si představoval všeliak, ale tohle, to jí opravdu vystihovalo. Nebo spíše mi k ní velmi dobře sedělo. "Rád tě poznávám," broukl jsem a lehce kývl hlavou. "Takže dominantní Famea," zopakoval jsem po chvíli ticha a sledoval okolí. "Máš ráda vodu? Myslím, jestli ráda plaveš a tak," zeptal jsem se a už mi to vážně nedalo. Začal jsem pozorovat, jak zvláštně se kolem ní ohýbají stíny. Bylo mi hloupé se na to ptát a tak jsem se rozhodl tomu přijít na kloub. Stočil jsem nohy křížem čelem k ní a začal jí pozorovat, působila tak temně, trochu děsivě, když se na ní člověk díval. Byla tak nějak zahalená tajemstvím, bylo vidět že patří sama sobě. Líbilo se mi, že když jí někdo vidí poprvé, řekne si průměrná, ale čím víc jsem se na ní díval, tím víc mi přišla zajímavá, vyjímečná, jiný, jedinečná. Nikdy jsem nepotkal nikoho stejného, to chraň bůh, ale tohle. Tak nějak vybočovala z toho, co bych nazval průměrný nadprůměr. Nevím, těžko říct. Natáhl jsem k ní pomalu ruku a jemně jsem vložil do dlaně tu její, opřel jsem svůj loket o koleno a pozoroval, jak jí zajímavě tančí stíny na konečcích prstů a zvláštně je olizují. Zaujatě jsem to pozoroval a nedokázal od toho odlepit zrak.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 26
Join date : 18. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Fri May 04, 2018 2:31 pm
Jak jsem tu dřepěla zamyslela jsem se hned na pár věcmi, proč se necítím zle, co se týče Aimeho, ale znala jsem tu odpověď. Už dlouho každý kráčíme vlastní cestou a emoce ,které tam byli se stali provázkem minulosti, možná přeci jen měl pravdu, že jsem se na něj příliš upjala nedokázala se někdy uvolněně bavit, ale byla jsem taková vždy, bud jsem se na někoho dokázala spolehnout nebo jsme spoléhala čistě na sebe jako vždy a tento tvor přede mnou mi dokázal dát jednoduchou odpověď. Myslela jsem, že je na něm něco zvláštní a přitom vypadá jako obyčejná vznešená víla, jako každá jiná. Ale jeho charakter? Vymkla se normálnosti asi jako moje stíny u běžných IIIyrijců, však mezi stínopěvci jsme dokázala být jednou z nich.. být normální.
„Spíš jsem získala odpovědi, které mi nikdo odkud pocházím dát nemohl.“ Povím poklidně a záhadným tonem, dál se k tomu nevyjadřuji a namísto toho dál poslouchám co praví a sleduji každý jeho pohyb jako šelma, sledující svou kořist. „Jen Fameay.“ povím rozhodně a co se týkalo vody jen zavrtím hlavou. Těžko by se plavalo s křídly, cítila jsem se bezpečněji tam, kde mi voda sahala lehce nad pas, ale nikdy jsme si zbytečně netroufala dále od břehu, když jsem se třeba přes léto šla koupat do jezera.
Díky ostražitost mi neunikne, jak sleduje mé stíny, které přinutím se stáhnout, tak, aby nešli život. „Něco sleduješ?“ optám se jej jako kdybych netušil, co vlastně pozoruje. Stejně jako mne se stínům nezamlouvala jeho zbrklost. Proto pro mne nebylo vůbec těžké získat druhý skic mne samé, který udělal a ukrýt ho bez povšimnutí pod zbroj. Ještě aby si všimnul, co bych to byla jinak za zvěda.
Nakonec se poslušně posadím naproti němu do tureckého sedu a rucemi se zapřu o zem a čekám, co z něj vypadne.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Fri May 04, 2018 2:57 pm
S hlubokým nádechem jsem nasál vůně všech možných květin a kvítek v okolí. Tohle období jsem měl rád. Všude byl život, plno barev, nemohl jsem si pomoc a žil s tím vším v souladu. Opět jsem se nic moc nedozvěděl a tak jsem jen pohodil rameny a nechal to být. Moje magie mohla být v klidu, oheň a voda se nikdy moc nemuseli, ale smočit se někde by bydlo. Asi ne přímo teď, ale až bude tepleji. No, ona mi zřejmě typ, kde bych se mohl někdy vykoupat nedá. Pohodil jsem hlavou a všiml si, jak se stíny opět dávají do normálu. Hm, asi jsem se jen špatně díval, nebo mám snad úžeh. "Asi nic," odpověděl jsem na její dotaz ohledně toho co sleduju. Natáhl jsem se pro uzlík a vlastně ani nevěděl co v něm hledám, nakonec jsem vytáhnul cosi jako čutoru a zaklepal jí. A hele, byla v ní i voda. "Chceš?" nabídl jsem Fameaye a otevřel lahev. Když se semnou nechtěla bavit a na všechno spíše odsekávala, nechal jsem konverzaci na ní. Taky by jí neubylo něco nadhodit. Na rozdíl od ní se přizpůsobím téměř všemu a vlastně by mě i zajímalo o čem by tedy chtěla mluvit, když ani nedokáže říct nějakou hloupost o sobě.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 22. 04. 18
Age : 564
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun May 06, 2018 3:25 am
Nezdálo se, že by Illyrijka byla kdo ví jak nadšená z jeho samotné existence. Jeho hlava se to však snažila popřít, protože se přeci nemohl mýlit v tom, co se právě odehrálo. Byla to téměř mučivá představa, když si byl skoro jist, že před ním stojí žena, jemu vyvolená samotným Kotlíkem, ale tváří se, jako by ho nemohla ani cítit. Zachoval si však tvář se svůdným úsměvem, ale zvedl ruce ve smířlivém gestu. "Tak mi to pověz, abych věděl, jak moc je to zlé." V hlase mu nezněl ani náznak posměchu, když pronesl svá slova, spíše by se tam našel upřímný zájem a nevyřčená starostlivá otázka, která se mu i odrazila v očích, když očima pořádně přejel její křídla a viděl jizvy, které je hyzdily. Donutily ho na zlomek vteřiny zatnout zuby a v mysli mu vyrostla touha zabít toho, co je způsobil. Avšak přemýšlení nad zbůsoby pomalé bolestivé smrti nechal stranou a zadíval se na její rozhněvaný obličej. Sledoval každý její pohyb a odlesk v očích, neunikly mu ani malé stopy staré bolesti, která jí tížila a on jí nejspíš dopomohl na povrch. Na sucho polkl při tom uvědomění. Snažil se na to ale spíš nemyslet, protože pomyšlení na to, že by jí mohl způsobit bolet, bylo skoro nesnesitelné. Proto přesunul zrak jinam, aby si vryl do paměti j celou a neutkvělu mu tam pouze oči, ve kterých se skrývá bolest, i když se ji jistě snažila pečlivě skrýt. Pohled mu sklouzl k linii rtů, po které jen s přemouváním nepřejel prstem, aby si je vryl nejen do paměti, ale i do kůže. Když z nich však vyjde rafání, neodpustí si polovičatý úsměv. "Byla to nehoda, přísahám na svou čest. Ale nebudu ti lhát o tom, že bych toho snad litoval." Skloní k ní hlavu ještě o něco více a pokračuje s reakcemi na její slova, kterým se i trochu zasmál, upřímně. "Jeskyně by se dala považovat za dostatečné přirovnání." Pobaveně mu zajiskřilo v očích. Je pravdou, že byl i nějaký ten čas mimo dění a pár desítek let strávil sám, i když občas naštěvován tou jedinou osobou, která věděla, kde je. Teprve nedávno se vrátil ke svému starému kmeni v horách, takže nebylo divu, že o ní moc nevěděl, jestli byla tak známá, jak si dle všeho připadala. "Těší mě Kay-" Do řeči mu skočí žena, která tam nejspíš stála celou dobu a už jí to přestalo bavit. Věnoval jí lehce nevraživý pohled s povytáhlým obočím, když na sebe upozornila odkašláním si. "Co je?" Zavrčel na ni a prohlédl si ji od hlavy až k patě, když mluvila dál. Cítil se lehce hloupě, když se ukázalo, že právě obchoduje s Kaylessou a on byl hned takový. Bez rozmyšlení vzal svůj váček s pěnězi, jež měl upevněný u pasu a hodil jí ho na pult. "To by mělo stačit." Jak za zbraně, tak za mé chování... V měšci bylo tolik mincí, že by pokryly tenhle nákup, kdyby byl z Evasirské oceli a ještě by zvládl pokrýt náklady na koupi jejího koně. Poté se otoči zpátky ke Kay a znovu se polovičatě usmál. "Dar ber jako hmotnou omluvu." Zajiskřilo mu v očích, když se otáčel k odchodu dál na tržiště.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 18. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun May 06, 2018 11:23 am
Nehodlala mu tu vykládat, jak nepříjemné pro ní je, když se někdo dotkne jejích křídel a že přesně tenhle dotek má spojený jen s bolestí, nebo alespoň s tím, že nějaká bolest přijde. Sice poznala, že v jeho otázce není žádný výsměch, spíš upřímný zájem a možná i starost, což jí vytočilo ještě víc. Zvlášť když sama měla pocit, že mu to chce říct, že by mu to snad i měla říct, jako by ten cizinec měl nárok vědět o ní všechno. Ne, nehodlala se tomuhle poddat, ať to bylo cokoliv. V hloubi mysli sice věděla, co se tu právě odehrálo, ale nehodlala si to připustit. Zkrátka nemohla dovolit sama sobě, aby si uvědomila, že před ní stojí její druh. Ne, to by zkrátka bylo celé špatně. "Skvěle, tak co kdybys se do té jeskyně zase hezky vrátil a nějakých pár desítek let z ní zase nevylézal. Usnadníš tím život nám oběma." Odsekne mu a věnuje mu další zlostný pohled. V tom jim do rozhovoru skočí kovářka, se kterou Kay právě domlouvala obchod, dokud se neobjevil tenhle hulvát. Úplně na ní zapomněla a zdálo se, že se to ženě vůbec nelíbí. "Omlouvám se. Koupi jsem si nerozmyslela, pořád mám o vaše zboží zájem." Ujistí jí a chce jí zaplatit, když do toho opět vstoupí Illyrijec a Kay opět dostane neodolatelnou chuť mu jednu vrazit. Ovšem neudělá to. Sice jen z vlastního přesvědčení a síly vůle, která jí nedovoluje rozpoutat rvačku uprostřed tržiště. "Mimochodem moc ráda bych od Vás zbraně odebírala i nadále, někdy se nevyplatí kupovat evasirskou ocel, pokud vím, že ty zbraně třeba skončí na bitevním poli. Byla byste schopná mi podobnou objednávku zajistit každý měsíc? A pokud by to bylo možné, tak za ty zbylé dýky bych vám byla vděčná, pokud byste mi je přivezla do tábora." Pronese ještě směrem ke kovářce a věnuje jí menší úsměv. Mrzí jí, že takhle přerušila jejich obchod, tedy spíš že dovolila, aby ho někdo narušil takovýmhle způsobem. Jelikož jsou zbraně zaplacené, vezme si je a některé dýky si rovnou schová do pouzder na stehnech a zbytek nějak poschovává, aby byla schopná je odnést. Mezitím se otočí na Illyrijce. "Jistě, protože dárek vždycky dostane každou, že?" Odsekne a propíchne ho pohledem. Upřímně vlastně sama netuší, kdy naposledy dostala dárek, ať už od muže nebo obecně. Moc často se jí to nestávalo.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 16. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun May 06, 2018 11:44 am
Jistě. Plané žvásty tam, plané žvásty sem. Křídla, hluboké pohledy do očí, nevinně vypadající úsměvy a pevná vůle Illirijky před mým stánkem. Vsadila bych do banku své zbraně, že se drží aby ten umrkaný a na oko nevinný mužík nedostal facku o síle vlny tsunami. Pozorování lidí je dobrá věc, člověk si může snadno dát dvě a dvě dohromady, když potřebuje a zároveň nikomu nevadí jeho otázky, protože co potřebuje odpozoruje. Upozornila jsem na sebe odkašláním a odměnou mi byl nepříjemný pohled mužíka. Jakobych ho od něčeho rušila, zahrnula jsem ruku v pěst, ale z mých rosmyslů nad tím že já budu ta, kdo mu dá první ránu o minimálně poloviční síle než jakou by mu dala Kaylessa, mě vyrušilo zafrkání Noë-ho za mými zády. Alespoň někdo musel zůstat rozumný. Zaměřila jsem se na Kaylessu a ignorovala Illyrijce. Pousmála jsem se a kývla. Váček s penězi jsem zvedla ze stolu a kývla na může na znak díků. To jestli si to pak budou ručně vyřizovat mezi sebou, nebo jestli snad bude chtít tělesnou odměnu tak ať, už je to mimo můj zájem. Nebudu na něj plýtvat ani slovy, dokonce mi bylo jedno že snad je v měšci víc než je třeba, alespoň budu mít pro Noëho na jablka. "Můžu jezdit do tábora jednou měsíčně, své zbraně si můžete vyzvednout vždy po pátém dní v měsíci. Kdyby jste snad chtěla jiné množství než nyní nechte mi u tamního kováře vzkaz." kývla jsem a ukončila tak mé trápení z obchodování v přítomnosti mrkala s nevinnými úsměvy. Dala jsem se do balení a pár zbylých zbraní vrátila do brasen k sedlu svého koně. "Příjemný den." pronesla jsem když jsem si vše pečlivě schovala a zkontrolovala stánek zda je prázdný. Chytila jsem Noëho otěže a odebrala se vstříc tržišti, sehnat mu nějaká jablka a jídlo pro sebe, abych mohla co nejrychleji vypadnout. Čím dál od zmatku tím lépe.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 26
Join date : 18. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun May 06, 2018 2:52 pm
Naše setkání se chýlilo ke konci, byla jsem tu příliš dlouho, věděla jsem, že Aime nejspíš už bude na trzích se po mne shánět jako vždy. Sice se mne snažší dostat mimo tábor, ale jeho starostlivost je někdy horší než cokoliv na světě a není u mě zvykem, že bych se tak dlouho zdržela ve městě, obvykle se vytrácím mimo tábor do lesu či poklidných mýtin, kde mohu trénovat osamotě svou magii nerušeně.
Jeho slova mne opět navrátí do reality, lehce zavrtím hlavou. „Ne děkuji, ale měla bych už jít. Jinak dlužíš mi dva náčrty.“ Povím mile a na tváří se mi objeví lehký pobavený výraz, přeci jen slíbil, že udělá jeden skic a udělal dva, takže proč si nenárokovat něco podobného. Jeho kreslířské schopnosti se ještě budou hodit. Než stihne cokoliv namítat vytratím se rychle a tiše jako stín, nechtěla jsem aby mne následoval zpět do města, přeci jen věci, které jsem sháněla by mu jen prozradili mnoho.
A jak jinak, když jsem vycházela z tržiště v vakem plných věcí Aime mi zastoupil cestu jeho mračící se tvář svědčila o všem, byla naštvaný, nikoliv, že jsem se zpozdila, ale to že nevěděl, kde jsem. Pobaveně se zašklebím a laškovně jej praštím do ramene s lenosti kočky mu dám rukou vak snažím se co nejobratněji dostat skrz něj směrem k lesům, však mě chytí za opasek mé zborje.
„Kam si myslíš, že jdeš.“ Praví tázavě a zvedne jedno obočí. Div jsem nezačala prskat jako kočka, kterou někdo chytil za ocas, ale byl to on a proto si jen povzdechnu a na tváři se mi objeví známý úsměv. „Mám ještě práci- jestli chceš, můžeš jít se mnou a povídat si se stíny.“ Tohle mu stačilo na to, aby mne pustil. Možná se mne Aime, nebál ani mých stínů, ale když šlo o ně samotné doslova mu naskakovala husí kůže. To je možná ta propast, kterou nikdy nepochopí, tak jako IIie.
Pár stop za městem roztáhnu křídla a silnými máchnutí se vznesu. Chvíli plachtím nad lesy a hledám vhodné místo, možná jsem byla nebezpečně blízko hranit Cyri, ale to byl účel není nad to cvičit své schopnosti zvěda lépe než se dostat nepozorovaně za hranici a zpět.
Přistanu na obvyklém místě, jímž byl malý lesní pahorek, kde se před léty pyšnila krásná velká borovice z niž zbyl jen suchý pařez prorostlí kapradinami a obklopen hustým stromy kolem.
Tohle místo jsem měla nejraději, jelikož se zde dalo bez problému přistát, ale také hlavně tu bylo plno dobrých úkrytů v hustých korunách stromů. Dneska jsem si však vybrala růstat na místě a posadila jsem se na nedaleký kmen se zhluboka se nadechnu. Ticho. Tak by to popsal snad každý, ale krom ticha tu bylo mnoho hlasu stínů. Různých hustot, některé byli prastaré se neznali jazyk naší doby kvůli osamělosti. Bylo to snad jediné, co mne dokázalo nahnat husí kůži pokaždé, když jsem tohle místo navštívila. Naštěstí ty zákoutí byli daleko.
Nakonec jako vždy se právě zvědavých stínů. Přiblíží a dotéká se mne zvědavě po zbroji či rukou, na kterých jsem neměla rukavice svou hodností. *Jsem mí, já vaše..* pomyslím si a usměji se. Dlouho neotálím a nechám stíny prozkoumat okolí.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun May 06, 2018 4:20 pm
Spokojeně jsem si užíval zbytku dne s touto vílou. Už nebylo co říkat. Spokojeně jsem se tedy uvelebil a přemýšlel o celém dni a hlavně jejím těla a o tom, jak jí asi vyobrazím. "Vždy platím své dluhy," odpověděl jsem jen, napil se a po chvíli se stejně jako ona začal zvedat. Než mi však stihla utéct úplně, ještě jsem jí chtěl něco říct. "Až mě budeš chtít zas vidět, najdeš mě v hostinci Severka, něco tam na tebe bude čekat," řekl jsem a naposledy se na ní usmál. Nechtěl jsem ani vidět kam jde, měl jsem své práce dost. Rozeběhl jsem se rychle do svého ateliéru, abych mohl zachytit vše, co si pamatuji!
Vběhl jsem do hospody dole a beze slov jsem vyběhl po schodech do druhého patra, kde se nacházely pokoje. Můj byl až ten úplně na konci. Byl jsem tu ubytovaný ze všech nejdelší dobu. Vždycky někdo přijel jen přes noc, nebo maximálně na dva týdny. Hostinský mě už dobře znal a věděl, že když takhle vletím do pokoje, nemá mne rušit, neb tvořím. Popadl jsem svůj notes a začal do něj hořečně čmárat, jako v nějaký pomatený šílenec.
-
Druhého dne jsem se vzbudil u stolu, kde jsem včera uprostřed všeho dění usnul. Byl jsem celý špinavý od uhle a tak jsem se jako první opláchl a tak se i trochu probral. Potřeboval jsem od toho všeho pauzu. Popadl jsem vak, sbalil do něj obvyklé věci - notes samozřejmě a nějaké uhly a podobné další věci na kreslení apod. V hostinci jsem popadl něco ke snídani - nebo spíše obědu - a vydal se ven. Už jsem dlouho nenavštívil svého hřebce a neprojel se na něm. Zamířil jsem tedy do stájí hostince, které byly zezadu za hospodou a pozdravil lusitánského hřebce jménem Piškot. Byl to stejný divoch jako já a to se mi na něm líbilo. Osedlat jej? Ne, to nebyl můj styl, navíc sedlo je drahé a za něj se mi nechce utrácet peníze, když umím jezdit i bez něj. Vyvedl jsem tedy koně za hřívu ven a naskočil na něj. Prohnal jsem se jako blesk městem a vyjel opět do přírody za ním. Zde jsem konečně mohl popohnat koně do trysku a užít si alespoň trochu rychlosti a volnosti. Jaký slastný pocit. Chvíli ježdění vystřídala únava a proto jsme vyhledali potok, kde jsem z Piškota sesedl a nechal jej volně pást a hlavně napít. Ulehl jsem pod jeden ze stromů do stínu a jen tak z nudy začal kreslit různé rychlo náčrty svého koně. Dělal jsem to často, ale nikdy mě to neomrzelo.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 16. 04. 18
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun May 06, 2018 6:22 pm
Nakoupila jsem potřebné suroviny a jablka - Noë sní nadměrné množství jablek, obzvlášť když ho donutím jet do města. Je to takový žrout až by jeden brečel, navíc jednoho nenasytného chmatáka kousnutí do ruky. Myslím že si to ten pokousaná ruka zapamatuje a více se nebude pokoušet vzít mi něco ze sedla právě když platím Noë-mu jablka. Vrátila jsem se zpět domů dost zbavená a na jeden list v knize si zapsala Kaylessu a její objednávku, abych ji mohla za měsíc dovést zbytek její objednávky. A nejspíš i celou další. Byl to velký počet zbraní, ale znamenalo to stálý příjem a méně starostí s ježděním do města. Ustajila jsem Noë-ho a dala se znovu do práce.

Druhý den ráno jsem se vzbudila dost brzy na to, abych proklínala datla, který se rozhodl ťukat do stromu zrovna nejblíže mému domu přísahala bych, že si přivedl kamarády aby mě naštval. "Tapa! Tapa! Tapa!" vrčela jsem do polštáře svým tajným jazykem a snažila se spát. Nakonec to pro mě nebylo o nic víc účinné než lití vody do prasklé sklenice. Vyhrabala jsem se že své postele a podívala se do popraskaného zrcadla na stěně, měla bych si pořídit nové. Upravila jsem se do použitelného stavu a na záda hodila toulec se šípy a luk. Když jsem došla do stájí, ani mě nepřekvapilo, že jsem našla Noë-ho s čumákem v pytli na jablka. "Noë! Nepojedu ti do města pro nové dřív než za měsíc, když je sníš žádné mít nebudeš!" zavřela jsem a udělala k němu těch pár kroků abych ho poštvala mezi ušima a sehla se pro pár jablek, které jsem následně nacpala do brašny na sedle. Poté jsem svého černého hřebce osedlala a vyhoupla se na jeho hřbet. Noë nespokojeně zafrkání a podupal. Pohladila jsem ho po krku a smířlivě se usmála. "Já vím, dnes musíme ale dolů k potoku a podél něj do té vesničky pamatuješ. Máme tam toho pána co ti dává seno." vždycky zabralo to, abych mu to trochu vysvětlila. Hned spolupracoval mnohem lépe než kdybych ho nutila. Vyjeli jsme na cestu a jeli rychle, líbilo se mi mít vytr ve vlasech a Noë si užíval svou chvilku divoké svobody a rychlého běhu. Když jsme dorazili k louce nevnimala jsem přítomnost někoho dalšího a nechala Noë-ho aby potok v jeho nerširsim bodě přeskočil. Odrazil se od kamene, který jsme vždy přesně trefili, a chvíli letěl vzduchem. Když dopadl normálně se vždy rozběhl dál, ale tentokrát ne, popoběhl a pohodil hlavou, hlasitě zaržál zastavil a zahrabal kopytem v trávě. Zvedla jsem pohled a rychlým pohybem si přehodila kápi na hlavu - starý dobrý zvyk. Chytila jsem otěže pevněji když jsem si všimla Illyrijce, nepoznala jsem v něm podivína z tržiště, který k Noë-mu natahoval ruku. Kdepak. Viděla jsem jen problém v podobě někoho koho Noë nebude snášet dobře. Hřebec znovu zahrabal kopytem a pohodil hlavou. "Pomalu." zamumlal jsem a pobídla jo do kroku. Noë stříhal ušima a sem tam pohodil hlavou. Zřejmě jsme vyrazili později než obvykle a na někoho museli narazit.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 37
Join date : 18. 04. 18
Location : Illivenas
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun May 06, 2018 9:43 pm
V klidu jsem vysedával pod stromem a rozhodl se pro menší odpočinek v podobě spánku. Přeci jen jsem toho moc nenaspal. Přehodil jsem vestu přes hlavu a ulehl do neklidného spánku. Piškot se poslušně pásl vedle mě. Ještě aby někam zdrhal. Vychovával jsem ho od hříběte a víc než dobře cvičil. Když jsem otevřel oči, naskytla se mi celkem zajímavá podívaná. Piškot mi olizoval hlavu, jakoby mě snad chtěl vzbudit, abych viděl to co jsem viděl. "A hele ho," broukl jsem, protože jsem hned věděl, komu ten černý hřebec patří. Ihned se mi blýsklo v očích a dostal jsem nápad, jak celé situace využít ve svůj prospěch. Popadl jsem věci a vyhoupl se na svého koně. Piškot byl zvyklý na lidi a byl to spíše mazel, což se o koni té dívky říct rozhodně nedalo. Přijel jsem k ní s vřelým úsměvem. "Koukám, že ho vážně nemáte moc dobře vycvičeného," zavolal jsem na jezdkyni, která o mně moc dobře věděla. Její kůň se tvářil velmi nepřátelsky. "Vsadím se, že kouše líp než lovečtí psy velkých pánů," rýpl jsem si do ní. Měl jsem chuť někoho popíchnout a to i za tu cenu, že by mě měla probodnout šípem, kterých měla sebou víc než dost. "Budu hádat, chtěla jste kočku, ale dostala jste koně!" zasmál jsem se a zářil jako sluníčko. Piškot klidně stál a popásal se. Celá situace mu byla tak nějak volná. Nedokázal jsem přesně odhadnout, zda by mě bránil, kdybych přijel blíž, ale zkoušet jsem to nechtěl. Musela poznat, že si z ní jen střílím a svá slova nemyslím vážně, bylo však jen na ní, zda mou hru přijme, nebo začne křičet a máchat rukama co si o sobě myslím. Risk je zisk.
Sponsored content

Re: Fiplin

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru