Share
Goto down
avatar
Admin
Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 06. 04. 18
Zobrazit informace o autorovihttp://otherkion.forumotion.eu

Fiplin

za Fri Apr 06, 2018 10:54 pm
.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 34
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Wed Apr 18, 2018 12:50 pm
Netrvalo dlouho a i můj spánek se pomalu ale jistě dobral konce. Byl jsem už asi měsíc ubytovaný ve zdejším hostinci a zrovna dnes byla ta správná nálada na to jít něco dělat. Rychle jsem na sebe něco hodil a ledabyle rozcuchal vlasy. Zkonstatoval jsem, že takhle je to dobrý a vyrazil do města.
V poledne už tu nebylo tolik lidí co dopoledne a tak jsem po poloprázdné tržnici jen bezmocně mihotal zrakem a hledal obchod se štětci a podobnými věcmi. Konečně jsem na jeden narazil a začal se přehrabovat v nástrojích. Nemohl jsem si ale vybrat a tak jsem se poměrně zdržoval a prodejce už ze mě byl značně nervní, ale já zkrátka potřebuji perfektní nástroj! Vak přelozený přes rameno se jen pohupoval sem a tam a já stále neměl vybráno.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Wed Apr 18, 2018 1:10 pm
Už to bylo nějakou dobu, co byla naposledy ve městě. Neměla moc důvodů sem chodit, přece jenom o zásobování její legie se starali k tom určení lidé nebo víly, ona vždycky jen sdělila, co je potřeba. Dneska se ale rozhodla udělat výjimku. Autiorn si vzal na starost dnešní výcvik, který byl potřeba pro to, aby se vojáci udrželi v kondici a ona si díky tomu mohla vzít volno. Vlastně jí její drah kamarád doslova vyštípal z tábora, aby taky vypadla a přišla na jiné myšlenky. Takže se teď procházela po městě a dávala si pozor, aby kolem lidí procházela v dostatečné vzdálenosti a aby se drželi dál od jejích křídel, díky kterým byla dosti prostorná. Naštěstí zdejší obyvatelé věděli, že od křídel Illyrijců je lepší držet se dál, pokud k tomu nemáte souhlas daného jedince. Netušila, co tu má vlastně dělat, mohla by si možná koupit něco na sebe, jenže jí toho moc nevyhovovalo. Bylo potřeba, aby oděv byl pohodlný, mohla se v něm volně pohybovat a co se týkalo vrchního dílu, bylo potřeba, aby tam byl otvor pro křídla, což bylo vždycky složité. Zastaví se před obchodem s uměleckými potřebami a stoupne si stranou, aby kolem ní mohli volně procházet lidé a ona měla čas se rozhodnout, kam vlastně půjde a co bude v tomhle volném dni, o který se neprosila, dělat.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 34
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Wed Apr 18, 2018 1:29 pm
Když už jsem bylo skoro rozhodnutý, jestli si vezmu měkčí štětec nebo ten štětinatý, přistoupila k obchůdku krásná víla s křídly. Ihned jsem věděl s kým mám tu čest, naprosto unešeně jsem se na ní zahleděl a studoval její postavu. Neunikla mi ani poničení na křídlech a hned to bylo tady - inspirace. Jako blesk z čistého nebe, věděl jsem, že tuhle dívku chci vyobrazit. ”Zdravím,” oslovil jsem dívku sebevědomně a přátelsky se usmál. Musela si moc dobře všimnout, jak si jí prohlížím. Jaktože jsem si jí dříve nevšiml? Kdo ví. Ale když jsem jí teď objevil, nemohl jsem jí nechat jen tak zmizet. ”Smím-li říct, jste opravdu krásná, víla jako vy se jen tak nevidí,” řekl jsem naprosto upřímně a ona to dobře věděla. Pozorně jsem sledoval každý její pohyb a to hlavně její křídla. Takových jako je ona jsem už pár maloval, ale nikdy jich nebylo dost. ”Vy jste zdejší?” zeptal jsem se zvědavě, protože jsem si nemohl připustit, že jsem si jí dříve nevšiml, ve městě jsem skoro denně a ona... Pohlédl jsem zpět na obchodníka a požádal ho ještě o pastely a konečně nákup zaplatil, v hlavě jsem měl spoustu myšlenek a chtěl je dostat na papír i plátno.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Wed Apr 18, 2018 8:36 pm
Netuším po jak dlouhé době opouštím tábor, i když dost neochotně. Aime trval na tom, že potřebuje sehnat pár věcí, ale nemá čas, a co já bych pro něj neudělala. Dlužila jsem mu to, jelikož poslední trénink mě rozdrtil jako malé dítě, ale to nebylo nijak překvapující, ale víc mě děsilo, že jen on jako by znal mí stíny jako by mu radily, jaký další krok udělám. Tak moc mě to vytáčelo!
Ale zároveň mi lehce cukl koutek nad představou, že by té temnotě někdo porozuměl, stejně jako já, však v jeho případě to bylo nemožné nebyl stínopěvcem. Lehce si protáhnu křídla, když je plně roztáhnu jemný vánek se do nich opře. Jak příjemný! Každičký sval v mém těle vědělo, co čeká a když zaberu vznesu se.
Vlasy sepnuté do vysokého culíku povlávali v letu, ale co víc odmítala jsem jít do města v něčem jiným než byla Illyryjská uniforma. Jako přistávací plochu jsme využila nedalekou cestu, která se, již tak často nevyužívala.
Křídla jsem poklidně složila, ale jakmile sem se přiblížila více k městu jemné stáhnutí se změnilo v past, přitáhla jsem si je, co nejvíce k tělu to šlo. Nechtěla jsem, aby se jich někdo dotkl. Nikdo krom mé matky se jich nikdo nikdy nedotkl, když nepočítám sebe, když jsem si je po bojích ošetřovala.
A co víc bylo mi nepříjemné vyčnívat, chtěla jsem se nejraději zahalit od stínů, jak jsem měla ve zvyku. Nebála jsme se, jen jsem si zvykal být ta nevýrazná a co víc neviditelným členem. Když v tom spatřím pár křídel, že bych tu dnes nebyla jediná? Zvědavost mě žene kolem nich, ale ne že by vlastně byla cesta někudy jinudy.
Víc mě zaujme stánek kousek od nich, kde se prodávala kůže a kožešina, byli pěkné. Pár takových by se hodilo. Ano měla jsme sice jít rovnou ke kováři pro pár potřebných věcí, ale času bylo víc než dost.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Wed Apr 18, 2018 9:45 pm
Očividně jí ale nečekal moc klidný volný den. To jediné jí proletělo hlavou, když jí oslovil neznámý hlas. Zadívá se na muže, který se k ní přiblížil. Trochu jí zarazí, že je vílou, protože to se tady ve Fiplinu moc často nevidělo, pokud to nebyl někdo od armády, což on podle jeho vzezření nejspíš nebyl. Změří si ho hodnotícím pohledem a na její tváři se usadí kamenný výraz, který může prozradit maximálně to, že je asi zvyklá se tvářit podobně většinu dne. "Zdravím." Odpoví mu na jeho pozdrav a lehce kývne hlavou, načež se jí na tváři objeví menší poloúsměv. "Víl jako já, je spoustu. Zvlášť tady ve Fiplinu. Jinde se můj druh moc nevyskytuje." Upozorní ho na zjevný fakt a lichotku na její účet přejde bez povšimnutí. Nikdy o sobě neměla přehnané mínění, že je krásná nebo něco podobného, zvlášť když se přihlédne k jejím křídlům, na kterých jsou, i když jsou složená, zřetelně vidět jizvy, tedy alespoň některé. Kdyby je roztáhla, asi by byly vidět zřetelněji. "Záleží jak myslíte zdejší. Pocházím z Fiplinu, ale z tohoto města nejsem. Žiju ve vojenském táboře." Odpoví mu na otázku, protože to není zase tak těžké uhádnout. Většina Illyrijců přeci jen slouží v armádě, ač u žen to není tak běžné. Rozhlédne se po tržišti, aby konečně určila, kam by se měla vydat. Díky tomu si všimne křídel, která vyčuhují v davu. Jsou jako pěst na oko. Lehce se zamračí. To od svého zpropadeného druhu nemůžu mít klid ani tady? Vážně? Zavzteká se v duchu, ale teď s tím už nic neudělá. Nepředpokládá, že by byla velká šance, že by si jí dotyčný nevšiml a pokud si všimne i jejích jizev, tak mu nejspíš dojde o koho se jedná. Přeci jen nebylo tolik Illyrijek, které by měly jizvy na křídlech a mohly se volně procházet po Fiplinu.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 34
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Wed Apr 18, 2018 10:02 pm
"Ano, ano, máte pravdu, ale někdo jako vy se jen tak nevidí, máta takovou jiskru v očích, i když se snažíte ji skrýt," odpověděl jsem hned na to, že je okřídlených víl ve zdejších místech spoustu. No spoustu bych úplně neřekl, ale ona mě naprosto uchvátila celkově svým vzhledem. "Vojenský tábor? Tak to není divu, že máte tak pěknou pevnou postavu," řekl jsem při zkoumání jejích nohou, kterými pevně stála na zemi, že mi přišlo, že by jí ani hurikán nerozhodil.
Kolem nás se mihla ještě jedna dívka, od prvního pohledu jsem si myslel, že se ty dvě budou znát, protože na sobě měla uniformu. "Dneska máte všechny nákupní den?" zažertoval jsem k víle, která postávala opodál. Vážně jsem sázel na to, že se budou znát, nějak jsem nerozlišoval kdo je odkud, voják jako voják. "Zdravím," pozdravil jsem i nově příchozí. Vypadala divočeji, než první víla a já se cítil jako v ráji. Nebesa! Je dvě mít na portrétu! To dílo by šlo na dračku. Nedokázal jsem se soustředit na nic jiného, než na svou tvorbu. "Mimochodem, úplně bych se zapomněl představit, jsem Nethaniel, potulný umělec k vaším službám," řekl jsem hrdě a uklonil se před oběma. Vůbec jsem nevěděl, na kterou se dívat dříve. Druhá příchozí sebou vnesla jakousi inspiraci k mému dílu, nechci zachytit jen jejich těla, chci mnohem víc, chci dostat na plátno i emoce a dynamiku a... a... a... co já vím co všechno! Najednou jsem se cítil jako v ohni a měl chuť se hýbat všemi směry. Zajel jsem rukou do jedné z kapes a vložil si do úst bylinu, kterou jsem začal intenzivně žvýkat, jako bych na ní byl závislý - a že taky byl. Bylo na mě dost hodně vidět, jak jsem roztěkaný a plný energie.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Thu Apr 19, 2018 2:06 pm
Svým způsobem bylo osvěžující si vyrazit někam mimo tábor, ale pro mne tak nějak nezvyklé. Necítila jsem se ve své kůži, stíny zde byli pro mě z krátká nové, některé mě po dlouhé době vítali, jiné zkoumali co jsem zač. A bylo jich vskutku hodně, nebylo divu když přibylo tolik nových budov. Město se rozrůstalo a rozkvétalo. Moje neukojitelná zvědavost na první pohled nebyla viditelná, ale to nebylo nic nezvyklého. Čím straší jsem byla tím více jsem si uvědomovala jak mi i sebemenší úsměv na tváři byl vzácný. Už jen protože jsem takové nutkání nemívala jako dřív.
Pár okamžiků se plně věnuji výběru kožešin, dokud si neuvědomím, že následující pozdrav patřil mě. Opatrně sem se otočila a ve zvířecím testu jsem naklonila hlavu do strany a prohlédla si vílu před sebou. Jak nezvyklé, potkat někoho jako on právě zde, ale nikoho nemožné.
Když můj pohled padl na Illyrijku, mé tělo se při jejím pohledu narovná. Skutečně jsem byla ráda, že jsem své kameny nechala doma, neměla jsem tyhle zdvořilosti ráda. " Zdravím.," Pravím krapet ostýchavěji. Jediné, co zazní z mých úst je: " Potřebujete něco o ode mě?" Možná to byla zvláštní otázka, ale nebyla jsem zvyklá jednat z někým jen tak, aniž by něco potřeboval. Jen Aime se mnou jednal.. Normálně.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 16. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Thu Apr 19, 2018 5:59 pm
Člověk si v tomhle světě nevybere kam chce patřit, ne vždy to bylo zrovna jednoduché a mě se život v tomhle světě zamlouval asi ze všech nejméně. Nelíbil se mi způsob jakým je rozdělený a jak se mu vládne. Nelíbilo se mi dokonce ani to, že na spoustu míst nesmím vkročit, být člověkem v tomhle světě znamená být jen na druhé koleji a strachovat se o to, jestli náhodou nestojíte na kousku země někoho, kdo se vás pokusí zabít. Jsem vzhůru již od chvíle kdy vyšlo slunce. Měla jsem mnoho práce, naplánovala jsem si na dnešní den, výlet do města - na tamní tržnici, doma už mi pomalu docházeli zásoby jak pro mě tak pro Noë-ho. Dodělávala jsem několik posledních úprav na svých zbraních a několika lucích, než jsem vše naložila do připravených vaků a osedlala svého koně. Noë byl jako vždy neklidný, je takový vždy, když jedeme do města. Ani se mu nedivím, hemží se to tam různými bytostmi a co hůř - hemží se to bytostmi, které  uznávají to co se v tomhle světě děje. Na záda jsem si dala luk a toulec se šípy. Naposledy se ohlédla k mé skromné kovárně a pak si na hlavu přehodila kápi. Pobídla jsem černého hřebce k chůzi a on se poslušně rozešel. Nemusela jsem ho ani vést cestu znal poměrně dobře.
Na tržiště jsme se dostali krátce po poledni, v největším nátlaku lidí a těch bytostí. Necítím se tu dobře, proto mám vyhlédnutý jeden stánek vzadu. S Noëm to pečlivě obcházíme postranními uličkami, aby jsme nenarazili na moc lidí - posledně tu Noë udělal pořádný nepořádek, když jednoho takového nenechavce nakopl. Zastavili jsme až u našeho zastrčeného stánku a já po sesednutí a uvázání Noë-ho začala vystavovat zbraně do stánku. Nejdříve něco prodám a pak dokoupím zásoby. No a nakonec co nejrychleji pryč. Netrvalo to dlouho a pro zbraně si přišli moji stálejší zákazníci. "Kvalitní jako vždy." pronesla jsem, když se někdo zeptal. Někdy jsem i popisovala výrobu toho a toho a přijímala objednávky na příště. Pro mě další nudné odpoledne na trhu. Raději bych si vyjela někam na lov, nebo navštívit vojenský tábor, ale Noë potřebuje jablka, bez nich na něj nemám úplatky.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Thu Apr 19, 2018 7:21 pm
Pochybovačně si ho změří pohledem. Dost pochybovala o tom, že by momentálně měla v očích nějakou jiskru. Občas si připadala, že jediný okamžik, kdy má nějaké pocity bylo buď když viděla svého bratra nebo se chystala na boj. Svoje okamžiky zhroucení nepočítala. Raději na ně nemyslela, bála se o nich říct i svému nejlepšímu příteli. To bylo samo o sobě jednoznačné. Neexistoval nikdo, kdo by jí v tomhle pochopil. "Léta tréninku." Zamumlá spíš pro sebe než pro něj. A že to trénink nebyl zrovna nejpříjemnější, ale ve výsledku jí dostal tam, kde je teď. "U Vás není těžké říct, že z Fiplinu nebudete. Z jakého království pocházíte?" Zeptá se a lehce pozvedne obočí.
Lehce si odfrkne, když zavtipkuje. Rozhodně to tak vypadalo, že se víc Illyrijců rozhodlo vydat se do města. Za tohle Autiornovi rozhodně nepoděkuje. Jako by nestačilo, že se s těmi pablby, kteří jí málem připravili o křídla, musí potkávat v Táboře, teď na ně mohla narazit i tady. Ovšem tuhle Illyrijku neznala. Bohužel to ale neznamenalo, že by ona neznala jí. Lehce jí kývne na pozdrav a dál si udržuje svůj netečný výraz. "Já od Vás zcela jistě nic nepotřebuju." Odpoví jí a pak se otočí na vílího muže, který se jí představil. "Kaylessa Vaynore, velitelka druhé fiplinské legie." Oplatí mu jeho představení a lehce pozvedne koutky v náznaku úsměvu. Teď už je opravdu minimální šance, aby si Illyrijka nespojila dvě a dvě. Navíc vzhledem k tomu, že má svoje křídla, je zcela jistě v armádě, jinak by to totiž ani nešlo. Pak se rozhlédne, jestli už se nepohne trochu dál. Všimne si, že kousek od nich je stánek se zbraněmi. Mohla by se poptat po nějakých vrhacích nožích nebo dýkách. Často nějaké při bojích poztrácela a kupovat si neustále ty z evasirské ocele, které byly drahé, jí přišlo jako plýtvání penězi. Přejde trochu blíže ke stánku, ale zase neodejde tak daleko, aby je neslyšela. Navíc blíž ke stánku se ani nedostane, protože u stánku je několik lidí, o které by se mohla otřít křídly, což rozhodně nechtěla. "Pardon, nemáte nějaké vrhací nože nebo dýky?" Houkne k ženě, která zjevně zbraně prodává a lehce pozvedne obočí. Může jen doufat, že si jí všimne, což s jejími křídly nebylo zase tak málo pravděpodobné.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 34
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Thu Apr 19, 2018 9:45 pm
Cítil jsem se trochu nespokojeně, ta víla neměla to co potřeboval, neměla v sobě tanec? Nebo jak to nazvat. Strnule stála, bez posunku, bez gesta a tvářila se, že je jí hrozně na obtíž. Kdyby ho jen nesvádělo její tělo. Povzdechl jsem. "Illivenas" odpovím rychle a dál se o svém původu nechci bavit. "Dávám přednost tuláctví, kdo by chtěl zůstávat na jednom místě, no ne?" Svět je tak krásný a je tu toho tolik k poznání," řekl jsem do éteru a zasnil se s hlavou vzhůru hledíc na oblaka, jak si poklidně plují. Byl jsem vážně snílek.
Cítil jsem se trochu ukřivděně, že ani o hloupost nepožádala, ne, že bych měl peněz na rozhazování, ale udělat radost ženě je ta nejlepší odměna, jaké se může muži dočkat. "To mne mrzí, ale rád Vás poznávám vzácná paní," řekl jsem, protože mi bylo zcela jasné, že se setkávám s někým výše postaveným. Podíval jsem se na nově příchozí a usmál se, možná svou budoucí múzu najdu právě v ní. "Potřebuji," odpověděl jsem rozhodně, zatímco Kaylessa odcházela ke krámku vedle. "Potřebuji vás, potřebuji vaše tělo!" řekl jsem nadšeně a přistoupil k ní blíže. Nechtělo se mi ztrácet čas plkáním co a jak a proč a kde a tak jsem se jí rovnou zeptal. "Koukněte-" řekl jsem nadšeně a ukázal na černého koně u krámku, kam zamířila velitelka, "-Vidíte to nádherné zvíře, jak se mu leskne srst ve slunečním svitu, jak mu hříva padá do očí a spokojeně postává?" zeptal jsem se a nabídl jí ruku, aby mne následovala. "Promiňte slečno...?" oslovil jsem dívku v obchůdku, které jsem myslel, že kůň patří. "To je Váš kůň? Je to opravdu nádherný tvor!" pochválil jsem jí ho a velice opatrně k němu začal natahovat ruku. "Umíte si představit, jak obtížné je zachytit každý odlesk? Každý chvějící sval?" řekl jsem a pomalu máchal rukou, jako bych koně ve vzduchu kreslil a vlnil jí jako bych chtěl kopírovat každý jeho tvar. "Viděl jsem vás jen chvíli, ale rád bych Vás namaloval, prosím, že souhlasíte, z paměti nenakreslím ani koně, ani Vás. Co bych mohl udělat pro to, abyste mi stála modelem?" řekl jsem zcela nadšeně a snažil se tak ukojit svou touhu po kresbě okřídlené víly. "Ne, ne nic neříkejte, domluvíme se na obědě, co říkáte?" pozval jsem jí. Vážně bych měl na chvíli zavřít pusu, ale když já si nemohl pomoc. Inspirace přiletěla tak rychle, jako by letěl jeden z šípů prodávající slečny. Musel jsem tvořit a všechno ze sebe dostat. Opět jsem vytáhl z kapsy cosi, co mou mysl unášelo do říše fantazie o něco výše a lačně to začal žvýkat. Doufal jsem, že alespoň jedna žena bude souhlasit a stane se mou múzou.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 16. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Fri Apr 20, 2018 10:36 pm
Už jsem postupně začala přepočítávat mince, které jsem získala a ve stánku mi zbylo jen několik posledních zbraní. Byla bych to už celé zabalila a posunula se do okrajů městu, kde bych se zbytku svého zboží zbavila jako vždycky, ale ke stánku se přiblížila jedna z víl. Většinou můj stánek nenavštěvovaly víly měli ty svoje oblíbené zbraně z evasirské oceli, ke které jsem já neměla přístup. Kdybych měla, vydělávala bych mnohem více a nemusela do města tak často. Bohužel, víly jsou mnohdy tak zaujaté samy sebou, že jim přítomnost lidí z nějakého neznámého důvodu vadí a to mě přivádí k tomu proč celý tenhle vládnoucí systém nenávidím. "Vrhací hvězdy, vrhací dýky s koženou rukojetí pro lepší úchop a nože s osmkrát kovanou čepelí naostřenou diamantovým pilníkem. Jedny z nejlepších v celém Fiplinu." pronesla jsem monotóním hlasem a očima přejela vílu pohledem. Nikdy mě to nelákalo a nikdy lákat nebude, ale zákazník je zákazník. Pokud si skutečně něco koupí, je mi jedno jestli má křídla, ocas a nebo parohy jako jelen. Hlavně že koupí a zaplatí. Mou pozornost upoutal muž, který zmínil Noë-ho. Střelila jsem po něm pohledem a okamžitě se zaměřila na jeho gesta k mému koni.
"Termar!" zvýšila jsem hlas a natáhla ruku jeho směrem, aby se zastavil. Noë byl najednou jako vyměněný, ostatně jako vždy, když k němu někdo cizí hodlal přijít blíž nebo se ho dotknout. Zastříhal ušima a několikrát zahrabal kopytem do země. "Myslím tím, aby jste se zastavil. Noë, nemá rád přítomnost cizích lidí. Už tak je dost neklidný z toho ruchu kolem." konstatovala jsem a uhnula pohledem k víle, která si přála dýky. Několik jsem jich vytáhla, aby si je mohla lépe prohlédnout, vzala jsem do ruky jednu z vrhacích dýk s koženou rukojetí a oboustranným ostřím a podala ji víle. "Mapa ta. - Vezměte si ji, zkuste."
avatar
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sat Apr 21, 2018 10:30 am
Dobře měla jsem takový malý nepříjemný pocti, když pronesla, že je generálkou tábora. Jako kdyby se nažila dát najevo s kým mám tu čest, možná to byl jeden z důvodů, proč jsem byla ráda, že jsem padala pod generále zvědecké jednotky. Když spatřím její pohled uhnu tím svým, jednu věc, kterou jsem se v legii naučila jako nejmoudřejší rozhodnutí, ne že jsem v tom táboře prožila peklo a byla jsem tam již zatracen dlouho, ale především ona a já jsme byly zcela odlišné. Ona byla zářícím sluncem armády, nebylo divu, že stála na vrchu. Znala jsem její jméno, i přesto že ona nejspíš nikdy ona nezaslechla to mé. Nebylo to o věku, ale o síle a kdo by si šeptal o stínopěvcích že?Však vyhovovalo mi to, můj život byl poklidný a zasloužené soukromí.
Zdálo se, že IIIyrijku zaujali zbraně opodál. V tom opět promluvila ta víla, jejíž jméno i dvůr byl zcela neznámý, proč se na mne tak díval? Netuším, ale nelíbilo se mi to, proto jsme svá křídla stiskla o to více k zádům, co jen to šlo. „Cože potřebujete!?“ vykřiknu šokovaně a udělám prudký krok zpět, čímž křídly narazím do sloupku podpírající jeden ze stánku, zaviklá se. Polknu. Ale také se zamarčím.
Stíny kolem mých prstů mě jemně začnou olizovat, dobře ted jsem trošku litovala, že jsme svá řísla nechala v táboře. Surová síla byla jedna věc, ale magie druhá.
*Copak ti příjde normální se ptát ženy na její tělo! Zeptat se někoho jiného dávno ho probodnou zbraní skrz na skrz.* pravda je dost mě to zaskočilo, nebyla jsme zvyklá, aby na mne někdo něco jen tak chrlil natož mluvit tak otevřeně.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 34
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sat Apr 21, 2018 11:03 am
Líbilo se mi zděšení Illyrijky, kterou jsem požádal, aby mi stála modelem. Od někoho v téhle uniformě bych čekal větší kuráž. Zasmál jsem se a mávnul na prodavačku. "Omlouvám se, to jsem nechtěl," řekl jsem a odešel od koně. Pak jsem se podíval na zatím nepředstavenou vílu a rošťácky se prohrábl ve vlasech, nebo spíše ve svém rozcuchu. "Ale prosím vás, to vám nikdy nikdo neřekl, jak jste půvabná?" začal jsem to na ní zkoušet takhle. Setkal jsem se s mnoha ženami, tohle nebylo chování, které bych viděl poprvé, ale abych neházel všechny do jednoho pytle, každý byl jiný a na každého to chtělo použít jiná slova. Navíc jsem se teď soustředil na ní a na dnešní krásný den. "Jsem umělec, dovolte mi vám ukázat, jak dobře ovládám svou práci," podám ještě jedno vysvětlení a rozejdu se po tržnici, která se pomalu začíná vyprazdňovat. Zastavím u stánku s květinami, jednu vezmu a na oplátku položím na pult peníze prodavačce. Začnu před Illyrijkou couvat a vedu jí pomalu dál z tržnice, jako poslušnou ovečku, kterou pro mě ale rozhodně není. Spíš překrásný šperk, který jen potřebuju dostat na světlo. "Tu máte krásná cizinko," řeknu vřele a podám jí rudou růži, kterou jsem zakoupil. K jejím tmavým vlasům a křídlům se náramně hodí. Hrozně se mi líbilo, že zatím neznám její jméno, dodávalo to tomu celému jakési příjemné tajemno, které mě hrozně bavilo. Řekl bych, že mi začínaly docházet nápady, ale já takový nebyl, rozhodně jsem se nehodlal vzdávat. Celou jsem si jí stále prohlížel a sledoval každý její krok, jak se jí nesou křídla na zádech a jak se pohupují, jak je stahuje k tělu, aby se jich nikdo nedotkl a přemýšlel proč. Což mě motivovalo ještě více k tomu si na něj sáhnout. Jako štěně co prosí o pozornost jsem byl i já připravený kdykoliv udělat jakýkoliv kousek co si řekne, jen aby mě podrbala za ušima. Tuhle šanci nesmím propásnout.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sat Apr 21, 2018 11:34 am
Zamračím se nad jeho omluvou. „Nebojím se, jen by jste asi neměl k němu přistupovat s takovým.. přístupem, žena mého postavení by si mohla říct, že mě spíš považujete za lehkou děvu.“ Pravím dost zostra, protože rozhodně to tak vyznělo se já nehodlal svůj nesouhlas nechat někde na pozadí, byla jsem kým jsem byla a ještě nikdy se mi nic takového nestalo. I přesto jsem ztěžka ukryla své stíny, abych nebudila pozornost a působila jako každá druhá IIIyrijka.
Lehce založím ruce do obranného gesta, která možná tak působilo, ale mé pevné postavení těl značilo, že tahle pozice je u mě dosti obvyklá, když mi někdo klade otázka, na kterou zná nejspíš každý opovědí, mé mračení se poněkud stáhlo. „Věřte mi vážený pane, slyšela. Ale nejsem IIIyrisjkým válečníkem, aby mi někdo pravil jak jsem překrásná.“ A byla to pravda, tyhle jediné sova zazněli z úst Aimeho, ale ten byl mou minulostí a nyní dobrým přítelem.
Jistě byla jsem zvěd, ale to přeci nemohu říkat na potkaní, ale bylo snazší tohle říct, jelikož si mne nemohl přiradit do nějaké určité skupiny a také pochybuji, že zná vojenské rozděleni. Nakonec mi nedá ani možnost oddout jej následovat a tak s povzdechem ho následuji, vím že nemusím. Ale nepřišlo mi to jednoduše správné a také za to mohla moje zvědavost, tak ten podivín míří. Jistě růže.
„Nikoliv, děkuji.“ Nehodlala jsem přijmout takový dar když to byl jen pouhý květ. Bylo znát, že jsem ve střehu, že mu nedůvěřuji a co víc při jeho nesmělém prohlížení jsem sáhla ke stehnu, kde spočívala pochva s Illyrijskou dýkou, druhou jsem měla na druhém stehni. Sleduji ho. „Co po mě vlastně chcete.“víc nebylo, co říct.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 34
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sat Apr 21, 2018 12:05 pm
"To bych si nikdy neodvážil pomyslet," řekl jsem obratem a máchl nesouhlasně rukama. Vlastně mě ani nenapadlo si myslet, že by to tak mohlo vůbec vyznít. Podíval jsem se na ní pohledem, který říkal, že to s ní jen tak nevzdám. Ona byla výzva, byla nezkrotná, byla nejistá, ale přitom stála nohama pevně na zemi a to mě provokovalo dál se o ní snažit. "Opravdu bych vám nevěřil, kdyby jste mi řekla, že jsem první, kdo vám něco takého říká!" zasmál jsem se a konečně se obrátil abych šel čelem vpřed, protože jsem zakopl o kamínek a lehce zavrávoral.
Bylo mi líto, že si nevzala růži, vypadala, že mým darem pohrdá. Kdo by odmítal růži? Tak překrásnou květinu? Pohlédl jsem na rozkvetlý květ a snažil se zachytit všechny jeho stíny a barvy, které květina momentálně měla. Jen jsem trochu dotčeně pokrčil rameny a všiml si, že její postoj vůči mě, je stále odměřenější. Výborně. Budeme si hrát! "Už jsem vám řekl, co po vás chci, chci vás namalovat a pozvat na dobrý oběd!" pronesl jsem opět nadšeně a všiml jsi, že už jsme na konci trhu a město pomalu dosahuje své hranice. Zastavil jsem a pohlédl jí směle do očí. "Myslíte, že vám chci ublížit?" řekl jsem najednou, protože jsem moc dobře viděl její ztuhlost, možná i lehkou averzi a hlavně to, jak jí ruka sjíždí ke stehnu. Pochybuji, že si chtěla narovnat podvazek a proto jsem sázel na třeba takový vrhací nůž nebo dýku. Přešlápl jsem, abych stál naproti ní a oba tak zastavil. Udělal jsem 3 kroky zpět a vytáhl notes s uhlem a cosi si do něj začal čmárat tak, aby to neviděla. Uvidíme, jak moc umí být tahle válečnice zvědavá.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sat Apr 21, 2018 1:46 pm
Když jí řekne, co všechno má v nabídce, pousměje se. To by znamenalo, že by mohla svůj repertoát zbraní trochu rozšířit. Zatím měla jen dýky a nože, ale vrhací hvězdice by mohly být taky zajímavé. I když by je s velkou pravděpodobností do pár týdnů kupovala znovu. Prohlédne si všechny zbraně, které vyjmenovala a díky trénovanému oku dokáže snadno říct, že je to opravdu dobře odvedená práce. Sice většina jejích zbraní bývá z evasirské oceli, ale i tam jsou menší odchylky u zbraně, kterou vyrobil někdo jiný. Po létech zkušeností se dalo odhadnout, kdo s ocelí pracoval a jak moc zručný byl. "To je Vaše práce?" Zeptá se a lehce pozvedne obočí. Jestli je to opravdu její práce, tak je to ještě zajímavější. Moc často s nevidí takhle zručná kovářka. Nenechá se vyrušit tím rozhovorem o koni a prohlíží si zbraně, které nabízí. Když jí pak dá do ruky jednu z vrhacích dýk, uchopí jí a prohlédne si jí. Musí uznat, že díky kožené rukojeti by se opravdu lépe házela. Vytáhne si z pravého stehenního pouzdra jednu z dýk, které má teď. Nejsou z evasirské oceli, už dávno si je přestala kupovat, když stejně brzy byly někde na bojovém poli ztraceny. Na první pohled bylo jasné, že dýka, kterou jí nabízí žena, byla lépe zpracovaná a ukovaná. Tu, kterou měla ona dělal nějaký kovář, kterého ani neznala. Nekupovala je ona. Zkrátka a jednoduše někomu řekla, ať jí je koupí. Ten někdo očividně neměl na zbraně moc oko. "Vážně jsou dobré." Uzná a vrátí jí dýku, kterou jí podávala. Přičemž si ještě v mysli poznamená, aby toho chudáka, co jí koupil tyhle dýky už pro zbraně neposílala, ještě by koupil nějaké šunty. "Kolik chcete za jeden nůž, dýku a hvězdici?" Zeptá se a vrátí se pohledem k lidské ženě. Není to tak, že by chtěla od každé věci jednu, ale potřebuje vědět cenu za kus. Pochybuje, že by cena předčila ty z evasirské oceli, to jednoduše není možné a tudíž by to tedy neměl být ani nijak velký zásah do jejího rozpočtu, který má díky své pozici vcelku velký.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sat Apr 21, 2018 6:36 pm
Zdálo se, že měl v oblibě dosti gestikulovat, když šlo rozvířené emoce a co víc nepostál jen tak v klidu. Jak energetický. Možná trošku hlasitý, ale zdál se být neškodný a to je právě to. I já dokázala vypadat neškodné tiše a přitom to nebyla pravda jak jsem tam tak stála pozorovala ho, přemýšlela jsem ,jaké jsou jeho skuteční úmysly.
Nejprve jsem se chtěla otočit na patě a jít, ale nepřišlo mi zdvořilé se tiše vytratit mezitím, co se snaží vylíčit o co mu vlastně zde a jak to ze sebe chrlí mi pomalu dochází, že to co praví je pravda. Nemyslím si, že by si dokázal vymyslet takovou lež, aby to dávalo smysl. Protože to o říkal, bylo skutečně jedno druhý před devátý, zmatený.
Nakonec to vzdávám a ruku svěsím podél těla druhou si promnu nos s tichým povzdechem. „Dobře jedna kresba víc ne. A skutečně jen na chvíli nemám čas tu být celý den a také tu kresbu si pak vezmu nechci, aby jste jí pak někde vystavoval.“ Co víc, myslel si, že mně dostane na to, že si kreslí do deníku místo toho mi jen lehce cukne koutek. „Vím, co tam kreslíš, radím ti přestat.“ Stíny mi vždy pví vše, co se šustne nebo děje.
Tiše jako kočka kolem něj projdu a hbitě mu vezmu deník, kterým si pomalu začnu listovat. Měl skutečně talent. Některé náčrty se nrzdáli být hotové, ale některé mi zase neříkali vůbec nic jak zvláštní.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 34
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sat Apr 21, 2018 6:54 pm
Neskutečně šťastně jsem zajásal, když konečně souhlasila, měl jsem pocit, že po ní skočím a obejmu jí. "Výborná volba!" pochválím jí a trochu se zase uklidním. Vyndám z kapsy poslední hrstičku a začnu opět cosi žvýkat. Je to opravdu fascinující osůbka, kterou jsem rád, že jsem přemluvil, alespoň k jedné skice. Byl jsem i rád, že se chytla na mé čmárání, ale musel jsem jí zklamat, nevěděla co kreslím. Za jejími zády se proletovali dva ptáčci a já se rychlými, ne příliš vzhlednými čarami snažil zachytit jejich pohyby a to zejména křídel. Ano, jel a křídla mě velice fascinovala. Bohužel já sám je neměl a kdybych si mohl vybrat, určitě bych si vybral křídla s peřím. Když mi deník vytrhla, začala v něm okamžitě listovat. Postavil jsem se naproti ní s vítězným úsměvem a založil ruce. "Tak tohle bude minimálně za další dva náčrty," řekl jsem a klidně jí dál nechal listovat. Stejně v tom uvidí jen hromadu čmáranic a nic víc. Notes jsem si však hlídal jako oko v hlavě a bez svých náčrtů jsem byl jak bez ruky. Když jsem jeden počmáral, vždy jsem přidával horečnatě další a další listy, až se nedal skoro zavřít. Až tehdy jsem teprve usoudil, že by bylo dobré mít další a několik týdnů, než jsem zaplnil mnoho prvních stránek jsem se cítil nesvůj. Teď má několikaměsíční práce ležela v jejích rukou a já přemýšlel, zda ho po mě hodí, nebo mi ho normálně vrátí, přetahovat jsem se rozhodně nechtěl. "Dám vám na výběr, buďto půjdeme do mého skromného ateliéru ve městě, nebo támhle do toho háje," řekl jsme a ukázal na několik stromů, které stěží mohli tvořit něco jako remízek a čekal na její odpověď. V takhle krásný den by byla škoda, kdybychom nechtěli zůstat venku, ale ve svém pokoji jsem měl větší pohodlí a více věcí. Znovu jsem si prohrábl vlasy a přemýšlel nad tím, zda udělám jen portrét, nebo zachytím celé její tělo v plné kráse. Co si budeme povídat, její uniforma nebyla zrovna to, co bych chtěl vidět, ale pochyboval jsem, že by souhlasila s něčím pro ni asi odvážnějším. "Nosíte někdy šaty?" zeptal jsem se zvědavě a představoval si na ní upnuté kratičké šaty, co by sotva zakrývaly půl jejího těla. Její kůže vypadala zdravě, byla silná, svalnatá, musela být naprosto půvabná a její tělo muselo skýtat ty nejvymazlenější křivky, které bych rád viděl. Ale pokud mě nazvala troufalcem už před tím, nazvala by mě troufalcem i ve chvíli, kdybych po ní chtěl byť jen rozepnout sako. Byl bych býval rád alespoň za tohle, ale já chtěl víc z téhle nádherné modelky.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 16. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun Apr 22, 2018 9:34 pm
Úsměv. Úsměv u zákazníka pro mě vždy znamená úspěch. Sama pro sebe jsem se pousmála, kápi jsem dnes měla na hlavě pořád, normálně si ji sundávám, ale dnes na to nemám náladu. Dokonce i Noë se zdá neklidnější než obvykle. Možná je to tím jak k němu tamten někdo natáhl ruku, nebo chce jen vydupat nějaké jablko navíc. "Ano, vše je má práce." kývla jsem hlavou. Na svou práci jsem hrdá a může si někdo zkusit něco říct proti mě a s radostí mu daruji jeden šíp ze svého toulce. Kývnu jako poděkování když mi podá dýku nazpět, položím ji zpět na její místo a zvednu oči k té víle. "Třicet za vrhací hvězdice - jen v páru, čtyřicet za dýku, a dýka s kozenou rukojetí je za sto rovných." obeznámili jsem ji se svým ceníkem. Začala jsem dokonce trochu pochybovat že si něco koupí, ale vzhledem k tomu s jakou dýkou tu mou porovnávala byly mě šance vysoké. Ani jsem tu její nemusela vidět zblízka a nelíbila se mi. Takovou bych nikdy nepokoušela prodat. Nechápu jak se k takové mohla dostat.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 22. 04. 18
Age : 563
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun Apr 22, 2018 10:23 pm
Už to bylo pár let, co byl naposledy ve vojenském táboře, ba dokonce i ve Fiplinu. Jeho úloha byla jinde, ale teď ho cesty zavedly nazpět domů a ihned ho vyslali s nováčky do tábora. Taky tam zažil svá mladá léta, o tom žádná, ale moc ho to tam neohromovalo a ani nebavilo, takže zamířil do nedalekého městečka, kam v době volna zavítal snad každý. Co si on sám pamatoval, zavítal sem po každé vydařené bitvě do krčmy i za nějakou tou lehkou ženskou. Vzpomínek měl víc než dost, takže se i těšil, že zaspomíná na staré časy. Takže si tam zaletěl jen, co předal mladé Illyrijce princezně Haidě. Celkem mu chyběla její babička, tu měl radši. Každopádně tam ani nechtěl trávit moc času, tudíž se ani neobtěžoval s oblékáním a vyrazil jen v černých kožených kalhotách. Stačilo jen několik málo máchnutí máchnutí silnými křídly a už byl u hradeb, které městečko obíhají. Poté už jen do davu hemžících se lidí.
Takhle si to moc nepředstavoval a hlavně nepamatoval. Nikdy nezažil, aby bylo na ulicích tolik trhovců a nakupujících. Dokonce i z jeho oblíbeného bordelu se stala... No, těžko říct, ale podle těch dětí, co tam lozily snad škola! Jako vážně?! Nemohl uvěřit, že to tam zavřeli a prodali. Na jeho tváři se objevil kamenný výraz, který jako by nepropouštěl žádné emoce, když si prodíral cestu, s křídli složenými, ale rozhodně ne přitaženými k tělu, nehodlal ustupovat z cesty, i když se snažil více méně nevyčnívat -což taky nebylo zrovna snadné, když se vezme v potaz jeho výška...-, ale i tak po něm kdejaké zvědavé slečinky házeli po očku, avšak ani to neoblomilo jeho kamennou tvář. To až, když si v davu všimne dalšího páru křídel, kterému by se měl vyhnout, ale vážně si odvykl stahovat si křídla k tělu, takže mohl přijít k dobrému pokus v podobě toho, že křídla roztáhl, ale při pokusu dát křídla dost vysoko, aby se tomu druhému Illyrijci vyhnul, štrejchnul o hrany cizích křídel. V tom okamžiku se výraz začal měnit na vážný a zároveň omluvný a celým jeho tělem projel záchvěv, který pulzoval i párem blanitých křídel a vracel se v ozvěnách. "Omlouvám se-" Jeho pohled se zastavil na víle, Illyrijce, se zjizvenými křídli, které předtím nijak zvlášť nevěnoval pozornost. Zůstal tam stát, jako by do něj uhodil blesk a prohlížel každou píď té víly.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun Apr 22, 2018 10:47 pm
Lehce kývne hlavou, když jí potvrdí, že je to její práce. Je pravda, že moc žen v tomhle oboru se nevidělo a sama ještě nepotkala nějakou, která by byla takhle zručná. Když jí sdělí cenu, někdo by asi čekal, že bude překvapená, ale ona byla zvyklá platit za zbraně z evasirské oceli, které byli o dost dražší. Tohle nebylo tak hrozné, proto ještě jednou přejede očima zbraně, které žena nabízela. "Dobrá, vezmu si čtyři páry hvězdic a asi šestnáct těch dýk s koženou rukojetí." Pronese po chvilce uvažování, protože musela odpočítat, kolik se jí dýk vleze do pouzder, které sebou nosí do bitvy. "Jak často sem jezdíte?" Zeptá se zatímco se natahuje pro peníze, které má schované ve váčku připnutém na opasku. Jenže zatímco se snaží uvolnit váček, ucítí, jak se někdo dotkne jejích křídel, ze kterého se impulsy a chvění dostanou až do jejího těla. Nelze říct, že by to bylo něco nepříjemného, spíše naopak, ale pro ní to bylo absolutně nečekané, takže se zprudka nadechne, párkrát zamrká a prudce se otočí na dotyčného. K jejímu vzteku je to další Illyrijec. To se tu dneska někde ty křídlatci množí?! Prolétne jí hlavou, ale vzápětí ztuhne a ruce, které zatnula v pěst, aby tomu nevychovanci rovnou jednu vrazila, ztuhnou taktéž. Zarazila se, jako by se dívala na zjevení. Viděla toho muže poprvé v životě, ale na druhou stranu věděla, že mu může věřit, což se hrozně bilo s jejím přesvědčením, že nemůže věřit téměř nikomu. Probere se z transu a místo toho zkoprnělého a překvapeného pohledu se na její tváři objeví výraz naštvaný. "Děláš si ze mě srandu? Neumíš snad dávat pozor? Víš, jak je nepříjemný, když se někdo dotkne tvých křídel, aniž bys o tom věděl?" Vyjede na něj, aby se zbavila toho pocitu, který se v ní usadil, když se na muže poprvé podívala. "Nějaká omluva je mi úplně ukradená." Přisadí si ještě a propaluje ho pohledem. Jen málo věcí by jí dokázala naštvat tolik, jako když se někdo dotkne jejích křídel. Zkrátka na ně byla háklivá a kdo by se jí taky divil. Vždyť bylo více méně jasné, proč se tolik bála, kdykoli se někdo nacházel moc blízko nich. Jizvy na nich byly dosti výmluvné.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 22. 04. 18
Age : 563
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Sun Apr 22, 2018 11:24 pm
Celý svět se najednou zastavil, když sledoval vílu před sebou, jak se zachvěla při jednom letmém dotyku křídel, který i jemu stále tepal tělem ve skoro slastných vlnách. Pozoroval její reakci, jak se snaží bojovat se vztekem, který v ní jeho neopatrnost probudila. Ale nějak se nedokázal donutit, aby toho litoval, i když si byl sám palčivě vědom, jaký efekt mají doteky na Illyrijská křídla a jak je na ně jeho druh háklý. Její slova ho však proberou z pomyslného transu, při kterém zaujatě zkoumal její pohled, když uvolnila zatnuté pěsti. To mu stačilo, nebyl blázen, protože v jejích očích zahlédl poznání, které se ona snažila popřít. Avšak nedokázal být dlouho vážný, když začala mluvit. Namísto vážnosti tedy založí ruce na hrudi, přičemž je díky absenci košile vidět každý pohyb svalů pod kůží a zazubí se na ni. "Nezdálo se mi, že by ses tvářila jako v nepříjemné situaci. Spíš opojně, ne-li přímo slastně." V tiché výzvě pozvedne jedno obočí a na tváři se mu objeví svůdný úsměv, který věnuje jen a jen jí. Dalo by se říct, že mluvil i na základě vlastních pocitů a přišlo mu to div ne až vzrušující. Dokázal si v tu chvíli představit další hromadu věcí, co by s tou vílou rád dělal, i když radši v bezpečné vzdálenosti od civizace a možných narušitelů. V očích mu zaplálo, i když v nich stále byla vidět i něha a dobrota srdce. Trochu ignoroval řeči o zbytečnosti omluvy, i když by vyl možná šťastnější, kdyby ji přijala a udělal k ní krok blíž. "Nějak jsem přeslechl tvoje jméno, když už jdou tedy formality stranou, zůstaneme rovnou u tykání, ale znát jméno taky nebude na škodu." Věnoval jí další úsměv, tentokrát s určitou dávkou šarmantnosti a galantnosti, když k ní sklonil hlavu, protože byl podstatně vyšší než ona. Nejraději by roztáhl křídla a celou jí jimi obalil, ale to by se jí asi zrovna nezamlouvalo, jak tak koukal.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 18. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Mon Apr 23, 2018 12:49 am
Fajn, možná byl hezký, což nebylo zase tak těžké odhadnout, zvlášť když po něm neustále pokukovaly kolemjdoucí ženy. Stejně ale nehrálo roli, jak byl hezký, zkrátka udělal něco, co ona nedokázala zkousnout. Zvlášť poté, co se jí otřel o křídla a ještě ke všemu se tu na ní šklebil a choval se jako by jí znal. Ať už ty pocity, které zažila při pohledu na něj, byli cokoliv, nehodlala si to přiznat. Nehodlala si přiznat to, co se tu teď stalo, protože se to zkrátka stát nemohlo. "Neznáš mě. Netušíš, jak nepříjemná situace to je." Zasyčí na něj a zatne zuby. Vlastně si ani nepamatuje, jak dlouho to je, co se jejích křídel někdo dotkl s vlídným úmyslem. Už to bude hodně dlouhá doba. Nejspíš to byla Niya, ale to se nedá pořádně počítat. Navíc ještě předtím to byl její bratr, kvůli kterému její křídla vypadala tak, jak vypadala. Bylo pro ní zvláštní, jak se na ní díval, ale i přesto mu stále opětovala pohled svým naštvaným. Nehodlala se uklidnit, místo toho v sobě tenhle pocit jen živila vzpomínkami na svého povedeného bratříčka, což jí možná jen dodalo vzteku, ale si smutku a bolesti do jejích očí. Těžko ale říct, jestli si toho všimne. Spoustu osob v jejím okolí podobné záblesky ignorovalo, protože tohle k ní zkrátka nesedělo. Když přijde blíž k ní, založí si ruce na hrudi spíš v obranným postoji, nechtěla ho k sobě pustit. V žádném smyslu. "Jistě, formality šli stranou ve chvíli, kdy jsi se svým křídlem otřel o to mé." Štěkne na něj a propaluje ho pohledem. Ještě víc jí štve fakt, že se na ní dívá z vrchu doslova. "Kaylessa Vaynore. Žil jsi v jeskyni, že mě neznáš? To jen potvrzuje fakt, že ve fiplinské armádě se asi moc nepohybuješ." Sdělí mu svoje jméno a ušklíbne se. Nebylo to tak, že by měla tak vysoké mínění o sobě samé, že by si snad myslela, že neexistuje někdo v celé armádě, kdo o ní neslyšel. Šlo spíš o fakt, že jako Illyrijka vedle druhou legii, ve které Illyrijci nebyly a navíc měla zjizvená křídla způsobem, který moc smysl nedával. Většina Illyrijců si to rychle spojila. To jen potvrzovalo fakt, že ten muž před ní se ve vojenském táboře nepohybuje.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 16. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Fiplin

za Mon Apr 23, 2018 6:07 am
Zrovna když jsem uvažovala o tom, že si že mě ta Illyrijka dělá jen srandu a pokusného králíka na zbraně aby se mi mohla vysmát s nějakou z Evarisejské ocele dala mi objednávku. Projedou jsem byla ráda za množství zboží, které jsem měla sebou. "Zajisté." kývla jsem. "Ovšem dýk s koženou rukojetí mám už jen dvanáct. Větší objednávky, jako ta vaše dělám na objednání." upozornila jsem ji a vyskládán vrhací hvězdice a nože na stůl, aby si je mohla přebrat. Nakonec byla její objednávka milým překvapením. "Jednou až dvakrát měsíčně, někdy častěji když si někdo přeje zbraně dříve, ale moc to nepreferují." pronesla jsem a vzhledla k ní. Čekala jsem že konečně zaplatí a moje snaha vyjde k nejakemu cíli - tedy k tomu abych mohla Noë-mu konečně dát to jablko. Ale čert mi nepřál a než mi víla zaplatila objevil se další Illyrijec. Ne že bych měla averzi proti všem, ale nejvíc mě dokázalo naštvat když mě někdo vyrušil od výhodného obchodu. Chvíli jsem mlčky sledovala nejdříve pokus o hádku a pak nesmyslné cukrování a posunky záliby. Otočila jsem se na Noë-ho. Jako by v sobě pocítil stejnou nelibost být tohoto svědkem pohodil hlavou a hlasitě zaržál. Přísahala bych, že mi ten kůň občas čte myšlenky. "Ehm Ehm.." odkašlala jsem si, abych upírala pozornost obou hrdliček, navzájem se otvírají křídly a diskutujících o jménech, zdvořilostních a buch ví čím ještě. "Promiňte, že ruším vaší vyhrocenou chvíli, ale zaplatíte mi, nebo jste si obchod rozmyslela, Kaylesso?" oslovím ji. Možná jsem ji neznala od pohledu, ale ve vojenském táboře jsem vyrostla, nejsem hloupá, její jméno znám z doslechu. "Pokud budete chtít zbylé dýky vám dovezu do tábora, jezdím tam." dodám poté co na oba vrhnu několik zcela nedůvěřivých pohledů. Do tábora vozím zbraně do kovárny svého vychovatele. Sice mnohem méně často než sem do města, ale je to jen málo toho co můžu udělat pro starého člověka jako je on. Hlavně doufám, že se z blízkosti těch dvou stihnu dostat dřív než se jejich rozepře změní ve skutečné cukrování, nerada dělám páté kolo u vozu u pokusu někoho svést tak okatě šibalskými úsměvy jako předvádí ten Illyrijec.
Sponsored content

Re: Fiplin

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru