Share
Goto down
avatar
Admin
Poèet pøíspìvkù : 60
Join date : 06. 04. 18
Zobrazit informace o autorovihttp://otherkion.forumotion.eu

Hledání pravdy

za Sun Jul 08, 2018 10:03 pm
Spoustu otázek a tak málo odpovědí!
Jak si poradit s obtížnou situací? Jak konečně definitivně zlikvidovat to nebezpečí, které se na nás řítí ze severu? Uzavřít nějakou dohodu, ač se zdá velmi nevýhodná? Vydat se na výpravu a získat tak slávu a bohatství, nebo tam dotyčného potká jen smrt? Kdo bude příštím vládcem vílích říší? Jak to bylo doopravdy se smrtí našich bližních? Co očekávat od příštích let? 
Spoustu bytostí na Otherkionu trápí takovéto a spoustu podobných otázek, které se točí kolem jejich života. Kolem jejich minulosti, budoucnosti a někdy i současnosti. Každé jedno rozhodnutí může mít dalekosáhlé důsledky, nebo se může ztratit ve víru větších událostí? 
Je tu ovšem jedna bytost, která dokáže zodpovědět jakoukoli otázku, ovšem jen těm, kdo jí dokážou polapit. Suriel je úskočný, opatrný a děsivý. Jeho vzhledem některé víly straší svoje děti, aby se nepotloukaly po nocích venku, ale pravdou zůstává, že tato nižší víla má odpověď na každou otázku a vždy je tato odpověď pravdivá.
Jste natolik odvážní, abyste se tuto děsivou vílu pokusili chytit? Nebo se budete dál užírat vlastními otázkami? Zvládnete se mu podívat do tváře beze špetky strachu nebo pocítíte strach, ovšem nijak vás před položením otázky nezastaví?
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 08. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hledání pravdy

za Sun Jul 08, 2018 10:25 pm
Během své návštěvy Evasiru jsem měla pár otázek a pochybností, na které jsem neznala odpověď. Ale chtěla jsem je znát, aspoň dvě ze tří otázek ta třetí jsem doufala, že bude nevyřknuta a můj klid bude panovat i nadále. Ale co víc, kdo by řekl, že si budu muset odepřít ten největší šperk, který se někomu jako mne líbil. Plášť, který byl přišívaný nejjemnější látkou a hlavně tou nejdražší, kterou jsem vlastnila, detailní výšivky byli vyšívány jemnou nití, která tvořila krásné složité obrazce.
Zkousnu si ret při každém kroku lesem jsem se chtěla otočit na patě a dělat, že mne to v životě nenapadlo, ale nebylo to pro sobeckého věc i kdyby se něco takového ode mne čekalo. Lehce oděná v černých kalhotách, korzetu a černém plášti, vlas sepnutý do culíku, abych budila co nejméně pozornosti. Ovšem jsem měla sebou i pár dalších věcí, možná sem před svou sestrou vystupovala jako kultivovaná žena, která je elegantní ve všechny ohledech,ale také jsem byla jak bojovnicí tak diplomatkou. Ale bojovnice duší, ať se děje cokoliv. Smyčku s průsvitného vlákna nastražím, tak aby při zachycení pláště Suriela lapila za jakoukoliv kočeninu, i když se zdálo vláknu slabé, nebylo snadné jej přetrhnout, bylo pevné jako každé lano.
Opatrně vylezu na nejbližší strom s tlustým kmenem a hustým jehličím, kde se mohu ukrýt před zraky Suriela i jeho dalším smyslům. Poklidně jen vyčkávám, zda past sklapne.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 08. 07. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hledání pravdy

za Sun Jul 08, 2018 10:55 pm
Rychlost jeho cestování se nedala srovnat s tou, kterou vládly víly. Byl o mnoho rychlejší, ovšem i přesto na okraji jedné z mýtin v lesích zpomalil to pomalého kroku. Na sobě měl plášť s kápí, která zahalovala jeho na kost vyhublou postavu. Bylo znát, že plášť už má to nejlepší za sebou. Byl otrhaný a někde v něm byla i díra. Dlouhé kostnaté prsty vykouknou z rukávů, když se Suriel přikrade až k plášti položenému na zemi. Oblečení. Jen tak odhozené a navíc velice cenné. Na bezertých rtech mu zahraje úsměv, který působí víc děsivě než vesele. Jakmile ovšem kostěné prsty sevřou látku pláště, zpozorní a jeho úsměv se ještě rozšíří. Už tuší, že tento plášť by majitel jen tak neodhodil a že to bude spíš past ušitá na něj, ovšem jeho zvědavost mu nedá a plášť zdvihne, což způsobí, že jeho ruku obejme tenké vlákno a vyzdvihne ho prudce do stoje a vlastně i trochu nad zem, takže tam najednou visí za ruku. Nikterak důstojně, ovšem už mléčnýma očima prohlíží své okolí a na tváří se mu skví děsivý úsměv. "Velvyslankyně." Zašeptá. Ozve se zvuk tisíce hlasů, ale zároveň jednoho. Hlas mladý jako ten čisté panny i starý jako hlas nejstaršího učence v Knihovně. Hlas skřípavý jako nehty skřípající po skleněné tabuli a zároveň příjemný jako rajská hudba. "Tak vylez." Ozve se znovu a oči už upírá na místo, kde se velvyslankyně Keratu skrývá. Jistě, nejdříve si jí nevšimne, ale hovoří k němu minulost, budoucnost i přítomnost, takže pro něj není těžké nakonec odhalit, kde se víla skrývá. Stejně tak není těžké určit, že pro něj bude mít nějaké otázky.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 08. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hledání pravdy

za Sun Jul 08, 2018 11:19 pm
Jistě jsem věděla do čeho jdu,pokud past selže pro stvoření jako on by nebylo těžké mne obelstít nějakou lži nebo co víc i při mé síle by mne snadno dokázal skolit už jen protože všechen čas patřil jeho očím jeho uším. Ale jako vždy moje bezstarostné myšlenky převládali nad obavami se smrti, možná to bylo místem, na které se nacházím. Léta na bojišti a život v Keratu, smrt na každém rohu obvlátě při mých občasných nezdvořilých slovech v posledních dnech u jeho veličenstva, tedy budoucího veličenstva. Evaris byl pro mne jakousi oázou a jistotou, že přežiju další chvíle v Keratu při splnění svého úkolu.
Nakonec jen prudké zaskřípění lana zazní stejně rychle jako oslovení mým titulem. Lehce mi cukne koutek do boku při mém označení a seskočím tiše dolů. Líným krokem dojdu do uctivé vzdálenosti. „ Děkuji za tak vřelé oslovení.“ Pravím poklidně a líně jako kočka, úsměv na mé tváři je lehký, ale pravý. Bylo zbytečné skrývat spokojenost při jeho lapení.
Nakonec založím ruce a lehce nakloním hlavu, možná muselo být nepohodlné jak tam tak visel, ale bohužel nemohla jsem jinak. Co víc, nepodobal se žádnému stvoření Keratu i když svým nepřílišným svůdným zjevem ano. Možná proto mne jeho tvář či celý vzhled nijak neznechucoval za svůj život jsem viděla mnoho stvoření, ale Suriel byl pro mne novinkou. Něco, nevídám každý den.
A co víc věděla jsem, že mohu položit kolik otázek chci, ale jen na některé z nich dostanu odpovědi. „Získá Kerat silnější pozici než doposud? Tím myslím, uzavře i jiné spojenectví než s Evasirem nebo místo zisku bude tohle spojenectví zkvétat?“ pravím poklidným hlasem, na jazyku mne vsrběla další otázka.
„Najde moje sestra štěstí i přesto vše čím si musela projít a prochází v součastné době?“ vždy jsem myslela dřív na ostatní než na sebe, tedy když šlo aspoň o životy jiných. I já měla obavy z mnoha věcí, ale momentálně to nebylo, že bych přišla o svobodu nebo život, který jsem si budovala, ale jeho narušení. Největší obavou mého života byl druh, už jednou jsem přísahala, že jakmile se dozvím, kdo je nebo co je zač zabiju jej. Už jen kvůli tomu, že sem se kdysi dávno rozhodla, že já si budu volit, co chci ne jiní za mě jak to dělali dřív.
Zkousla jsem si ret a s touhle otázkou dosti zdráhala. „Poslední otázka, kdo je mým druhem. Pak tě pustím a dám ti ještě tohle.“ Pravím z kapsy vytáhnu krásnou pozlacenou šňůrku, která se dala uvázat jako mašle k plášti.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 08. 07. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hledání pravdy

za Mon Jul 09, 2018 9:47 pm
Sleduje každý její pohyb svýma mléčně bílýma očima až dokud se nezastaví před ním a rovnou spustí otázky. Sice si je vyslechne, ale jeho první reakcí rozhodně není nějaká smysluplná, vlastně ani zmatečná odpověď, ale smích. Ten je stejný jako jeho hlas, i když nejspíš bude o něco víc děsivý, přece jenom smějící se netvor nikdy nevěstí nic dobrého. Když se dosměje, zadívá se Avě do očí a natáhne k ní jednu kostnatou ruku. "Bojíš se, že tvoje práce nebude k ničemu? Že nový vladař zničí vše, o co ses tak moc snažila? Že zničí tu oázu klidu, za kterou Evasir máš?" Promluví k ní, ale ve skutečnosti nečeká žádnou odpověď, tedy alespoň ne žádnou, která by byla pravdivá. Dobře ví, že víla před ním je moc hrdá na to, aby přiznala, že má strach. "Spoustu otázek a tak málo odpovědí, že? Tvoje sestra je sladké a nevinné stvoření pronásledované stíny vlastní minulosti." Pronese a na jeho tváři se objeví úsměv, ovšem ani ten nepůsobí nijak uklidňujícím dojmem. "Ovšem stíny mohou nahradit jiné stíny a ne každá temnota je děsivá." Pronese a sleduje její reakce. Dobře ví, že z poslední otázky má největší strach, ovšem vypadalo to, že hlavně proto, že se bála, že jí druh omezí. "Proč bych ti říkal něco, co by způsobilo krveprolití vzácné krve?" Pronese a lehce zavrtí hlavou. Mohl by jí tu říct odpovědi na všechny její otázky, ale kde by v tom byla zábava. Navíc se nikdy nikomu nevyplatí znát vlastní budoucnost. Bytosti pak bývají zbrklé a jednají tak, že i krásnou budoucnost změní v něco ohavného, jen aby předešli situacím, které je právě dostali k tomu krásnému konci. "Opravdu bys byla schopná zabořit chladnou ocel do těla někoho, kdo ti byl osudem určen? Spřízněné duši, která by byla schopná tě milovat i přes všechny tvoje chyby? I s tou prázdnotou uvnitř tebe? I s tvou tvrdohlavostí?" Pronese tichým hlasem, ač si je jistý, že mladá víla ho slyší. Jistě, není jí zrovna málo, ale oproti němu je mladá a neví toho moc. V její hlavě je jen střípek vědomostí, které nosí ve své mysli on.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 08. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hledání pravdy

za Tue Jul 10, 2018 6:33 pm
Dobře jinou reakci jsem ani neočekávala od tak starého stvoření jako byl on sám, už když jsem byla malé dítě mne snažili jím strašit, ale když jej vidím o to víc mi přijde naopak zajímavý jako stará kniha v poličce poníž toužím a chci vědět, co je uvnitř proto jen nakloním hlavu na stranu a lehce si poklepu konečky prstů na čelist. „Bojím se, že budoucí vladař zničí mé léta práce. Nikoliv o svůj klid.“ A byla to pravda, možná jsem byla hrdá, ale na vztazích s Evasirem jsem usilovala léta, kdysi bych se neobávala o to kdo nastoupí na trůn mohla jsem odejít kdykoliv, ale teď? Nebyla jsem sama, moje sestra pro mne byla rodinou víc, než ta která mne vychovávala. Od níž jsem se oprostila, abych mohla mít vlastní osud, vlastní cestu. A co víc, možná Suriela překvapovala má upřímnost, ale věděla jsem, že před někým jako on ukrývat pravdu bylo zbytečné. Viděl jí.
Když přijde další odpověď víceméně stejně nejasná jako všechny ostatní jen si povzdechnu úlevou i přestože se, odpověď na druhou otázku zdála být dosti děsivá spíš jsme pocítila úlevu. Protože měl pravdu, ne všechny stíny jsou temné jako ostatní, ale není to nic, co bych nevěděla. A co víc, nešlo jí o život, jak se zdálo na Keratu bylo vše v největším pořádku, což mi spadl kámen se srdce.
Zrovna když jsem odtrhla pohled z jeho mrtvolných očí vrátím se k nim zpět a lehce odhalím rovné zuby, však špičáky na první pohled vypadaly krapet ostře, ale pokřivený úsměv na mé tváři říkal něco jiného. „ Doopravdy krveprolití? To zní jako můj šálek kávy. A já se ptám doopravdy si myslíš, že je lehké se zbavit někoho jako je druh? Proto tajíš jeho identitu, bojíš se o můj osud Suriely?“ usměji se o to více. Ano zabiji ho pokud se mi bude stavět do cesty a bude se mne snažit učinit svou, ale také jsme dobře jako tvor přede mnou věděla, že moje slabost pro krásné předměty byla největší slabostí a to samé platilo o krásných mužích. Nutkání je vlastnit.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 08. 07. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hledání pravdy

za Wed Jul 11, 2018 10:22 pm
Netvor se uchechtne a zavrtí svou zrůdnou hlavou. "Dítě, jsi ještě příliš mladá." Pronese a podívá se na ní skoro s lítostí v očích, kdyby ovšem takového citu byl vůbec schopný. "Jsem si jistý, že mladý dědic je více než schopný zničit klid nejedné bytosti na tomto kusu země. Otázkou zůstává, jestli se rozhodne zachovat si svůj klid nebo se vrhne po hlavě do změny, ovšem buď si jistá, že každá z jeho voleb ovlivní tvůj život víc, než by sis mohla myslet." Pronese a v očích se mu mihne trocha škodolibosti. Jistě, mohl by vílám a lidem dávat jednoduché odpovědi, aby přesně věděli, čemu se vyhnout, na co si dát pozor, jenže občas bylo mnohem nebezpečnější znát svojí budoucnost, než si lámat hlavu nad jeho hlavolamy a hádankami. Bohužel on jim nějaké zkratky neumožňoval.
"Své odpovědi jsi dostala, velvyslankyně. Teď mě pust!" Rozkáže jí a zanoří pohled svých děsivých bílých očí bez duhovek a zornic do jejích. Mohl by jí říct k její otázce o druhovi víc, ovšem proč jí ulehčovat život, když tahle otázka jí pálila nejvíc a nejspíš si sama nebyla jistá, jestli na ní chce znát odpověď. Navíc on jí ani odpověď dát nechtěl, nemusel. Neměla na něj žádnou páku, kterou by ho donutila. Jistě, mašle byla krásným lákadlem, ale bylo to jen pozlátko. Plášť si po právu zasloužil a vyměňovat tak cenné informace jaké měl on, za něco tak pomíjivého jako byla krása oděvu, by bylo hloupé a rozmařilé. "Osud každé bytosti je propletený s osudem ostatních, ať si to přiznáme nebo ne. Někdy jsou s námi propleteni druzi, jindy ne. Někdy nás ovlivňují rozhodnutí bytostí, o nichž ani nevíme že existují. I člověk, který žije daleko odsud může nějakým způsobem ovlivnit tvůj osud, velvyslankyně. Nebojím se o tvůj osud. Bojím se o osud tohoto světa, protože občas stačí rozhodnutí obyčejného a prostého člověka a svět tak, jak ho známe, se může složit jako domeček z karet." Pronese další moudro, které se nejspíše velvyslankyni nebude poslouchat zrovna lehce, protože je v něm víc otázek než odpovědí, ale tak už to s ním bývá. Někdy odejdete s hlavou těžší než jste přišli.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 08. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hledání pravdy

za Thu Jul 19, 2018 3:59 pm
Možná měl Suriel v něčem pravdu, byla jsem mladá, ale dávno ne dítětem. Tyhle časy byli pryč v okamžiku, kdy i mé tělo se přestalo měnit a již několik let zůstalo stejným beze změny. Ale tohle se netýkalo mé fyzického já, nýbrž duchovní. Ano občas se projevila má dětinská nezodpovědná část, ale to doopravdy jen zřídka. Byla jsem totiž někým, kdo neměl možnost být dítětem a být klenotem jako jiné děti. „U svatého kotlíku, ty umíš vytáčet lépe než je děsit svým zjevem.“ Usměji se lehce pokřiveně, čímž odhalím své bílé zuby skoro výhrůžně jako šelmy, níž někdo šlape na ocas.
Ale zmíněná slova o našem dědici mne přiměje poslouchat a zachovat si všechen klid a tvářit se tak jak už se léta snažím. Z nepokojně, ale ani to mi nejde. Bylo mi od okamžiku, když jsem nastoupila na místo velvyslankyně jasné, že jak současný vladař, tak jeho následovník ovlivní můj život natolik, než si budu přát. Ale také jsem měla jasno, nehodlala jsem nikdy v životě již být zajatcem ve vlastní zemi. Nikdy.
Nakonec jen lehce nakloním hlavu na stranu a usměji se. „Kolik slabosti pro krásný plášť, jak se zdá i stvoření jako ty má své slabosti jako mladá víla.“ Usměji se trošku škodolibě, ale i přestože by mne mohl chytit pod krkem jsem přistoupila blíže a na uvězněnou ruku přivážu zlatou tkanici, která se dala upevnit na plášť. Ptáte se proč? Už jen, protože jsme slíbila, za další odpovědi něco navíc držela jsem svůj slib. Pak se jen přemístím nahoru na větev na němž lanko pevně drželo. „A k tomu, co si řekl, nemyslím si, že existuje, aby někdo dokázal přijat někoho jako já. Jež je slepcem ve vlastní temnotě.“ pravím poklidně, když v tom odříznu lanko, jež jej věznilo, aby se mohl vydat dále svou cestou, ale i tak jsme raději byla ve střehu, kdyby se rozzuřený tvor rozhodl si něco na oplátku za svůj ztracený čas vzít zpět. Ráda bych pravila, že mne odpovědi uspokojili, ale aspoň na dvě ze tří jsme dostala nějakou odpověď, která se ukáže v pravý čas a více se konkretizuje. Ale ta třetí mne ani trošku neuspokojila i za iniciály bych byla vděčná. Boj nebo se mu vyhnout, ale tímto mi druhou možnost zcela uzavřel
avatar
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 08. 07. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Hledání pravdy

za Sun Sep 09, 2018 9:19 pm
Na její slova už nemá v plánu nic říct, protože vše, co měl vyslovit, už vysloveno bylo. Teď už jen zbývalo nechat mladou vílu jejím vlastním myšlenkám a pochybnostem. Ať už si o svém osudu myslela cokoliv, nemohla si být ničím jistá. Osud dokázal překvapit všechny, dokonce i ty, kteří ho znali. Ta mocná síla si vždycky našla skrytou cestičku, kterou možná ani Kotlík neznal. Když přesekne lanko, které ho do teď poutalo na místě, bleskovou rychlostí se přesune na kraj mýtiny, aby mohl pokračovat svou cestou. Nakonec se ale ještě otočí a jednou rukou odváže tkanici, kterou mu ovázala kolem ruky. "Nikdo nedokáže přijmout někoho, kdo nepřijmul sám sebe." Pronese ještě a věnuje víle posměšnou úklonu a bezertý úsměv. To jsou jeho poslední slova směřovaná k velvyslankyni, a pak už vyrazí do hlubin lesa.
Těžko říct, co si z jeho slov vezme Ava k srdci a jestli začne pochybovat o sobě samé nebo o svém okolí a činech víl kolem sebe. Jestli ano, možná dokáže proniknout do nitra Surielových slov, nebo jí třeba i tak zůstanou navždy záhadou. Přece jen osud má mnoho rozvětvených cest a jediné rozhodnutí může jednoho poslat na odlišnou cestu, než kterou se ubírá teď. Možná i jedno malé zaškobrtnutí na cestě velvyslankyně, jedna pochybnost, která se zrodí v její mysli a usadí se tam, změní její osud, ale i osud víl všude kolem ní. Vždyť hybnými silami světa nejsou vůdci národů, ale občas jimi jsou i obyčejní pěšáci, kteří se rozhodli jinak, než od nich bylo očekáváno.
Sponsored content

Re: Hledání pravdy

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru