Share
Goto down
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sat Jun 02, 2018 12:56 am
Pousměje se, když mu řekne, že ho považuje za přítele. Očividně si jednu z těch prvních lekcí nevzala úplně k srdci. "Jsem asi ten, koho tu můžete přítelem nazývat nejvíce." Pronese jen neurčitě a podívá se na ní. Nehodlá jí potvrdit, že je její přítel a může mu bezmezně důvěřovat. To by nejspíš neporadil nikomu, koho zná. Ani jeho otec mu nejspíš plně nedůvěřoval, ale to bylo vzájemné. Zkrátka v něm byla hluboko zakořeněná jeho výchova, ač by se občas mohlo zdát, že to je to jediné, co v něm je. Nebylo tomu tak, ale spoustu lidí se nedostalo k tomu, jaký ve skutečnosti uměl být. Vlastně nikdo se nikdy nedostal k tomu jádru a jeho to nijak netížilo, protože kdyby se to někomu povedlo, znamenalo by to, že i on důvěřuje tomu dotyčnému a to bylo nadmíru nebezpečné. Zvlášť v jeho postavení.
Vejde za ní do pokoje a sleduje její počínání. Jak tam pobíhá, rozplývá se nad vším možným. Bylo to dětsky roztomilé. Pak přejde ke dveřím do ložnice a opře se o futra dveří. Na tváři se mu bez jeho vědomí objeví široký úsměv a jen jí pobaveně sleduje. Dalo by se říct, že na chvíli z něj spadla ta krusta krutého následníka a objevil se ten kluk, kterého ještě jeho matka a otec nestihly zkazit. Jenže jakmile se na něj Aliathe podívá i s těma vlčíma ušima, zase to dítě v sobě potlačí a do očí se mu vrátí trocha chladu a z úsměvu se stane pobavený poloúsměv. "To bylo podle všeho toho pobíhání poznat." Ujistí jí a odrazí se od futer, takže stojí ve dveřích se založenýma rukama na hrudi a pohledem upřeným na růžovlásku. "Vypadá to, že Váš štít už se lepší, ale stejně by stačilo málo, aby se tam někdo dostal, takže s tréninkem toho bych ještě pokračoval." Upozorní jí a sleduje jí pohledem, zatímco uvažuje nad tím, co dalšího bude potřeba udělat, aby mohla chodit po chodbách paláce bez jeho doprovodu. "Společenské vystupování Vám nejspíš nedělá problémy, jen ho z nějakého důvodu potlačujete, že? Řeknete mi, jaký ten důvod je?" Pronese dál a lehce pozvedne obočí. Potřebuje znát všechny faktory, aby mohl usoudit z jakého koce její výchovu nebo převýchovu vlastně vzít.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sat Jun 02, 2018 9:15 pm
Docela mě překvapí, když místo pedantského kárání spatřím úsměv na jeho tváři, alespoň na chvíli si tu nepřipadám jako v polepšovně. Díky tomu se donutím k úsměvu a trochu popustím svou radost na povrch. Možná, že mě znovu napomene, ale bylo hezké vidět, jak se usmívá, hřálo mě to u srdce, ten chlad všech lidí je tu nesnesitelný. Menší pochvala však neskýtá nic velkého, pohodím hlavou ke kývnutí. Nechce se mi opět říkat dobrá a tak mlčím. Ticho však téměř ihned prolomí jeho další slova. Na tuhle otázku se mi opět nechce odpovídat. Vzpomenu na život ve svém krásném domku, který rázem střídá vzpomínka na smečku. "V dospělosti se mi dostalo výchovy, jen už je to hodně dávno," zabrzdím opět svou radost a úsměv se rozplyne. Nechci mu tu vyprávět svůj pochmurný příběh, Ava navíc říkala, že takové věci nemusí vědět vůbec. Snažím se tedy veškeré vzpomínky potlačit. Pevně zavřu oči a odvrátím pohled. Minulost mě stále pronásleduje jako noční můra. Chtě nechtě mi hlavou opět prolétne spousta střípků vzpomínek, na mé přetvařování po boku mého muže. Vzpomínky se snažím alespoň udržet v sobě, ale poměrně mě to vyčerpává a nevnímám okolí kolem sebe. Nakonec se mi povede vyčistit hlavu, ale raději se posadím na postel a zahledím z okna. Pro dívku je těžké mít prázdnou hlavu. Začne mi bít srdce jako dostihovému koni a já přemýšlím, čím protrhnu těhle pár sekund ticha, které mi přišly jako věčnost. "Předpokládám, že pro teď se dlouho nikam nepodívám, kromě tohohle pokoje?" zeptám se stále hledíc z okna, zaražená a bráníc se jakémukoliv přemýšlení. Sluneční paprsky mi ozáří tvář, která se zdá stále pobledlá a bez života. Nemá cenu cokoliv skrývat a tak si rozepnu plášť a nechám ho spadnout vedle sebe na postel. Konečně mě může vidět jen v přiléhavých šatech z bílé látky, která je lehoučká jako pírko a protože je stejně tak i průsvitná, mám jí na sebe omotanou v několika tenkých vrstvách a jako plátky růže tvoří v mých očích krásné jednoduché šaty. Možná ani nevěsty tu nemívají tak světlé šaty. Konečně se odvážím k němu vzhlédnout a na tváři se mi objeví falešný úsměv, který se snaží zakrýt mou slabost. Jsem zvyklá se se vším vyrovnat sama, ale kdykoliv se cítím tak mizerně, že bych se nejraději rozbrečela smutkem, raději se usměji a chovám trochu falešně. Alespoň něco mi zůstalo z mého vznešeného života. Jen úsměv a mávat, nic na sobě nedat znát a prostě přežít den po dni. Měla jsem strach, že tady to bude stejné. Hledala jsem však něco upřímného a opravdového, jako tomu bylo u Avy, která možná působila v mnoha věcech falešně, stejně jako její naučený úsměv při jednáních, ale přesto se doma chovala jinak. Byla vůči mě upřímná a i když semnou zkusila dost, vždy jsme se nějak dohodly. Bojím se, že tady na mě opět dopadne faleš a přetvářka, jako tomu bylo kdysi. Co ale nadělám, on si to tak žádá, dvůr si to tak žádá, stejně jako zbytek tohoto království. Do čeho jsem se to zase pouštím?
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun Jun 03, 2018 6:03 pm
Pochybuje, že by to bylo jen tím, že od té doby, co se to učila, uběhla dlouhá doba. Od jeho dní, kdy mu byla do hlavy dennodenně vtloukána etiketa, také uběhla pěkná řádka let, některé strávil v armádě, kde etiketa nebyla potřeba už vůbec, ale stále to bylo v něm. Navíc předtím zachytil rychlý sled jejích vzpomínek a kdyby se snažil, tak i teď by mohl zjistit, co je vlastně ten problém, který mu očividně nechtěla sdělit. Jenže to neudělá, nehodlá se jí vloupávat do hlavy a riskovat, že možná jediná víla, která si o něm myslí něco dobrého , by v něm viděla zase to, co všichni ostatní. Studuje jí pohledem, zatímco ona se dívá z okna. "Jistě, mohl bych Vás tu zavřít bez možnosti toho, abyste pokoj opustila, ale to by z Vás nedělalo nic víc než vězně, kterým tu nejste. Spíš Vám nedoporučuji, abyste odcházela bez mého doprovodu, ovšem udělat to můžete, ale měla byste pamatovat na to, že existuje možnost, že se Vám někdo bez povolení podívá do hlavy." Pronese klidným hlasem a vejde do pokoje, kde se usadí na stoličku u toaletního stolku, samozřejmě čelem k ní. "Ale pokud se jedná o naše lekce, nebo jak to nazvat, tak nebudou probíhat u Vás v pokoji. Myslím, že bude dobrý nápad, Vás vzít někam mimo, abyste poznala zákoutí paláce, ale i něco z Keratu. Přece jen tu žijete." Pronese a lehce pokrčí rameny. Nevidí důvod jí bránit opouštět pokoj, aby se cítila jako zvíře zahnané do kouta, jen by se měla připravit na možné nebezpečí. Ne všichni tu jsou tak ohleduplní, že se jí nepodívají do hlavy. Navíc ona bude pro jeho dvořany zajímavým lákadlem, až zjistí, že je tu na jeho pozvání a že se stará o její výchovu dalo by se říct.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun Jun 03, 2018 9:19 pm
Měla jsem pocit, že i když říkal hrozné věci o tomhle místě, nebyl takový. Přeci někdo zlý a zákeřný by mi nenabídl tak hezký pokoj a nechoval by se ke mně tak mile. Musel mít jistě i hodně práce, takže určitě byl i laskavý. Důvěřivě jsem se na něj usmála a prohrábla si vlasy. Od mé skoro proměny mě tížila jedna otázka, kterou už jsem dála nemohla skrývat. Byla palčivá a protivná asi jako komáří štípnutí, které si mermomocí chcete podrbat, ale víte, že nesmíte. Moje barva pleti se konečně začala trochu rozjasňovat a i když jsem byla na dotek stále chladná, už jsem nevypadala tak mrtvolně. Soukromí pokoje mi dělalo dobře. "Pokusím se tu na vás vždy počkat, nerada bych vás zklamala nebo dělala problémy," odvětila jsem sladce a chtě nechtě jsem k němu začala pociťovat jistou důvěru. Ano, nikdy mu nebudu věřit jako kupříkladu Avě, ale i lehký náznak se počítá. Jak to bylo vlastně dlouho, kdy jsem byla ve společnosti muže? Snad desítky let. "Výlet mimo palác by byl osvěžující, jsou tu třeba nějaká jezera?" vyzvídala jsem, protože jsem se ráda koupala, plavání bylo horší, ale trochu opláchnout v tomto horku by bylo osvěžující.
Přesto tu stále byla ta otázka, ta, která se ve mě prala. Musela jsem se zeptat. Stejně cítil, že mu něco chci říct. "Em," začala jsem nesměle a sklopila zrak. Stáhla jsem nožky k sobě a položila je vedle těla na postel. To mě donutilo se narovnat a konečně zas propnout záda. Nesměle jsem si začala pohrávat s vlasy. "Víte, nejsem moc zvyklá se neproměňovat, nebo spíše, no ono, být prostě dlouho v téhle kůži, prostě, chci říct,-" mektala jsem a vlastně nevěděla jak to pořádně nadhodit, celá jsem přitom dost zčervenala, "- Vím že vám to bude vadit, ani nevím proč jsem s tím začínala," zakončila jsem nakonec a trochu se k němu natočila bokem aby neviděl můj rozpačitý výraz. Polila mě ledová vlna nervozity po zádech a stejně tak mi na nich vyrašilo několik vlčích chlupů. Zase jsem se začala cítit nesvá a tak pokud odpoví nějak, že mě vyděsí, asi bude proměna nevyhnutelná. Už se to v sobě snažím držet hodně dlouho a docela lámu rekordy už teď.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Jun 05, 2018 5:04 pm
Lehce přikývne a pousměje se. "Rozhodně bude pro Vás lepší, když tu počkáte buď na mě nebo na někoho, kdo Vás vyzvedne mým jménem." Odvětí a lehce se překloní tak, aby si opřel lokty o kolena. "Nejde o to, že byste dělala problémy nebo mě zklamala. Jde o Vaší osobní bezpečnost a jistotu, že Vám nikdo nevleze do hlavy bez Vašeho vědomí. Jako moje chráněnka, nebo jak jinak to nazvat, bude nejspíš středem zájmu na dalších pár dní ne-li týdnů." Uvede věc na pravou míru a mírně se usměje. Kupodivu to opravdu nebere jako nějaký další problém, protože tohle je něco, pro co se rozhodl on sám a nikoli jeho otec nebo matka. Ohledně její otázky na krajinu se zamyslí, ale pak zavrtí hlavou. "Co vím, tak tu jezera nejsou, vlastně ani žádná velká řeka, ale v horách můžete najít vodopády a obecně je tu i hezká krajina, pokud víte, kam jít. Samozřejmě je více strohá než v jiných zemích, ale má také své vlastní kouzlo. Někdy bychom si mohli vyjet na vyjížďku, abyste to tady trochu víc poznala." Odvětí a tak sám pro sebe pokývne hlavou a uloží si tuto myšlenku v hlavě, aby jí později zase našel. Snad.
Pozvedne jedno obočí a pravý koutek se mu zvedne výš než pravý, když Aliathe sklopí pohled a tak nesměle začne větu. Byl to rozhodně rozdíl od toho, jak s ním mluvila ještě před chvílí, takže čekal, co z ní ve výsledku vypadne. Když ale vyřkne svojí prosbu, široce se usměje a možná mu unikne i tichý smích. "Ale beze všeho. Předpokládám, že k tomu obecenstvo nechcete a ani nepotřebujete." Odvětí a zvedne se ze stoličky, načež si založí ruce na hrudi a změří si jí pohledem. "Není důvod, aby mi to vadilo. Každý má nějaké zvyky a tohle bude zřejmě ten Váš. Jen se prosím pokuste tu moc neponičit nábytek, peřiny a podobně. Není to tak, že bych si nemohl dovolit to nějak nahradit, ale bylo by nejlepší, kdyby to nebylo potřeba." Pronese a věnuje jí menší pobavený úsměv. Tohle vypadá, že si sama přijde spíš jako vlk než jako víla. Přejde ke dveřím, ale ještě se otočí. "Kdybyste něco potřebovala, tak stačí zavolat někoho ze služebnictva. Buď mi předají vzkaz, pokud byste se mnou chtěla mluvit, pokud byste potřebovala něco od služebnictva, nebojte se jim říct." Sdělí jí ještě předtím, než odejde. Jakmile se za ním zavřou dveře od Alianthina pokoje, přemístí se do svých pokojů.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sat Jun 09, 2018 1:37 am
Stále mi nešlo do hlavy, proč bych se ho měla bát, proč má vlastně pověst takovou, jakou má. Tedy ano, mou důvěru stále neměl, ale přišel mi okouzlující a laskavý. Jeho slova ohledně dní/týdnů mě trochu rozhodila, ještě jsem nepřemýšlela, jak dlouho tu budu muset být a tak mě přitom zalila vlna nejistoty a nervozity. Jen jsem se nesměle pousmála a raději na to nemyslela. Jeho slova o jezerech mě ale příjemně potěšila. Zcela upřímně jsem se usmála a trochu rozzářila Já, můj Napoli a voda. Miloval vodu stejně jako já. "To bych moc ráda," odpověděla jsem jak nejvděčněji jsem mohla. Představila jsem si, jak se koupu v jezeře a užívám si cákání s běloušem. Ta představa mě příjemně pohladila po duši a trochu uklidnila. Bylo zvláštní, jak na mě působil. I když jsem byla vystavená konstantnímu stresu, nějak se nedostavil žádný šok, který by mě proměnil zpět ve vlčici. Ano, pár jich tu bylo, ale překvapivě to semnou zvládal docela dobře.
Neuniklo mi, jak mu cukají koutky a posmívá se mému blekotání. Zrudla jsem hanbou jako rajče a srdce o sobě dalo znát znatelnými ranami. Zvláštní pocit. Stáhla jsem se a zahalila se narůžovělými vlasy. Ovšem když vstal, trochu jsem se lekla, jako bych uhýbala ráně, byl to starý hloupý šrám na duši, který se tak nějak přenesl do tohoto "tiku". Bylo mi jasné, že se jeho dnešní návštěva blíží ke konci. Zvedla jsem se, protože mi to přišlo zdvořilé, jen jsem tam tak stála jak oukropek a nevěděla co si myslet. "Děkuji," vydám ze sebe ve své neskonalé vděčnosti vůči těmto slovům. Asi mu to může přijít i zajímavé, že se proměňuji, kdo ví? napadlo mě, protože v Kerat je tato schopnost neobvyklá. Pohodila jsem hlavou a když upozornil na nábytek, dokonce jsem se usmála a bylo mi trochu vidět zuby, jak široký byl úsměv. Trochu mě to pobavilo i v souvislosti s Avou, která mě o totéž prosí stále. Tady si ale budu muset dávat trochu větší pozor. "Vážím si vaší laskavosti," řeknu ještě než zmizí ve dveřích. Napadlo mě, že bych se mu měla nějak odvděčit, ale jak?
Jakmile se zavřely dveře, okamžitě jsem shodila šaty a hodila je na postel. Proměnila jsem se ve vlčici a spokojeně protáhla s hlasitým kňučivým zívnutím, typický pro psovité šelmi a dost hlasitým na to, aby jej mohl slyšet i pár kroků od pokoje. Byla jsem hrozně unavená a tak jsem jen čenichem rozrazila okno a pustila sem trochu vzduchu. Postavila jsem se na zadní a chvíli koukala z okna. Měla jsem překvapivě dobrou náladu a tak jsem si pobroukávala nějakou melodii. Pozorovala jsem ptáčky na stromě před mým oknem a čumáček mi kmital jako o život snažíc se zachytit všechny možní pachy. Když jsem se zdála dost vyvětraná, otočila jsem se a skočila do obrovité postele. Není nutno dodat, že jsem jí zvládla jak skokem, tak dalším konáním rozbordelařit. Unaveně jsem se stočila do klubka a během chvíle usnula. Nespala jsem ale vůbec klidně, stále jsem se vrtěla a povrčávala ze spaní, tlapky mi lítaly sem a tam a cukání celého těla všeobecně nebralo konce. Hlavou se mi honilo všechno možné a převážně nehezké, zítra budu nepoužitelná.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Jun 12, 2018 5:23 pm
Jakožto následník Keratu měl spoustu povinností, které musel zajistit. Od dohlížení na gardu, kontrolu vězení, vyslýchání vězňů až po obyčejné státnické záležitosti jako například návštěva oslavy narozenin princezny Haidy a tudíž i obstarání dárku pro její polovílí Výsost. Opraavdu mu nepřišlo moc logické, aby se víly klaněli před míšenkou, ale v rámci udržování dobrých vztahů, jak s ostatními vílími královstvími tak s lidmi, tam zkrátka musel. Jen vybrat ten dárek nebylo jednoduché, takže se dohadoval s jedním otcovým poradcem celé dopoledne a v době oběda toho měl právě tak dost. "Vyberte si co chcete, mě to vlastně nezajímá. Jen mějte na paměti, že to musí reprezentovat Kerat." Ukončil debatu s mužem a nechal ho odporoučet. Lehce nabručený nechal po jedné ze stráží poslat vzkaz pro Aliathe ohledně toho, že se sejdou ve stáji a že jí tam stážná doprovodí.
Lehce nabručený se přemístil do svých pokojů, kde se převlékl z oblečení, ve kterém úředničil, do něčeho pohodlnějšího, v čem se mohl volněji pohybovat a hlavně v čem by mu nevadilo jezdit na koni. Oblékl si tedy pohodlnější oděv. Při pohledu na jeho oblečení by se možná dalo předpokládat, že jde do nějakého boje, ale takováhle už byla móda v Keratu a on sám se v tom cítil pohodlně. Navíc mu to i připomínalo staré dobré časy, kdy působil v armádě. Přemístit se do stájí mu nečinilo moc velké problémy, takže se v okamžiku ocitl před stájemi. Nechtěl polekat koně, kteří by pak nebyli zrovna vstřícní a stačilo, že on sám byl po dnešním dopoledni vcelku nabručený a neměl moc společenskou náladu. Přesto musel dodržet to, co řekl ohledně toho, že se bude věnovat Alianthině vzdělání a učení ohledně společenského chování. Vejde do stájí a namíří si to rovnou k ryzákovi, která stál vzadu ve velkém boxu. Cam sice netíhl nijak zvlášť k jízdě na koni, ale pokud už na to došlo, tak vždycky jel na tomhle ryzákovi. Stal se z něj jeho oblíbený kůň, tedy alespoň do té doby, než ryzák zemře a bude ho muset nahradit jiný kůň.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Jun 12, 2018 9:36 pm
Po probuzení jsem se necítila nejlépe. Noční můry mi nedaly moc odpočinout a tak jsem odlepila očka, až když někdo zaklepal na dveře. Vlčí tělo leželo v hromadě polštářů a mnoho z nich - stejně jako všechny deky - ležely na zemi. Povzdechla jsem a proměnila se ve vílu, nemohla jsem spoléhat na to, že za dveřmi bude Cam, ale může tam být nějaký špatný človíček, co by mi ublížil. Znovu se ozvalo klepání. "Moment," zavolala jsem a zahalila své nahé tělo do jedné z dek. Asi to nebylo nejvhodnější, ale nechtěla jsem nikoho zdržovat. Konečně jsem otevřela dveře a za nimi stál cizí muž. Ihned jsem poznala, že je to jen sluha nebo tak někdo a mile jsem se na něj usmála. Předal mi zprávu a já si teprve teď uvědomila, kolik je vlastně hodit. Jsem vážně spáč. Přivřela jsem dveře a odběhla do ložnice. "Hned to bude!" broukla jsem na sluhu, neměla jsem potřebu na něj být zlá a i když je to jeho práce, nechtěla jsem ho nechávat trčet za dveřma zbytečně dlouho. První chyba - místo kalhot jsem si vzala šaty, ne, že bych v šatech neuměla jezdit, ale kalhoty by se asi hodily víc. Přišla jsem na to až ve stájích. Druhá chyba - zapomněla jsem se napít a vykoupat, i když na to koupání nebyl tak úplně čas. Byl to trochu nepříjemný pocit, ráda jsem se po ránu koupala. Maximálně skočím po cestě do nějaké říčky, pomyslela jsem a rychle stáhla alespoň vršek vlasů do takového bobíčku a zbytek nechala rozpuštěný. "Boty!" napomenula jsem sama sebe a hodila na sebe ty šněrovací, co jsem měla včera. stále jsem na ně zapomínala. Vyběhla jsem z pokoje a následovala sluhu.
Stáje mě naprosto uchvátily. Tolik krásných koní a překrásně zdobená stání. Došla jsem až k ryzákovi a jeho pánovi. "Dobré ráno," upozornila jsem tichým hláskem na svou maličkost. Cítila jsem se hrozně nesměle, ta noc mi dala zabrat. Zastavila jsem se kousek od nich a sepla ruce v úrovni pupíku, propleta jsem prsty a zaculila se jak malá holka s pohledem "můžu přistoupit?" a prohlížela jsem si koně, který se zřejmě zajímal i o mě. Přeci jen jsem byla cizí.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Wed Jun 13, 2018 3:59 pm
Vejde do stání a podrbe koně na čele, přičemž se mírně usměje. Možná i trochu smutně, ale tady to stejně nikdo nevidí. V duchu si místo toho, aby se snažil po prožitém dopoledni zklidnit, sestavuje seznam věcí, co by měl zařídit ještě předtím, než vyrazí do Fiplinu. Rozhodně někde nahoře na seznamu bude to, že musí zajistit, aby tu Aliathe mohla zůstat bez jeho dozoru nebo aby mohla vyrazit s ním. To už pak bude na jejím uvážení. O přítomnosti růžovovlasé víly ví ještě dřív, než promluví. Není to nic složitého, když jí očekává a hlavně když dokáže vycítit něčí mysl. "Měla byste zapraacovat na svém štítu, sice už Vaše mysl není všem na odiv, ale i tak je snadné se do ní dostat." Odvětí a poplácá ryzáka po krku, což znamená, že se nenamáhá otočit na Aliathe, aby se na ní podíval. Ne, dál hledí na koně, který si ale novou vílu prohlíží. Přece jen je to zvířecí přirozenost, zajímat se o všechno nové. Navíc je možné, že z ní cítí vlka, ve kterého se mění. "A jen těžko bych tuhle denní dobu nazval ránem, ovšem pokud jste do teď spala, je to jen pochopitelné." Pronese a v hlase má lehce mrazivý tón, který by se dal jednoduše přiřadit k tomu, že je chladný vůči ní. Jenže je to tak, že takhle se on vyrovnává s nepříjemnostmi, které se okolních lidí ani nemusí týkat, zkrátka řeší jiné problémy, které mu dělají starosti a štvou ho a kvůli tomu se chová chladněji.
Otočí se a na Aliathe se nepodívá, jen vyjde ven ze stání a pohledem najde jednoho z podkoních. "Připravte prosím mého ryzáka a toho bílého koně, který je tu od včera." Pronese i nadále s chladným podtónem v hlase. Teprve teď se podívá na Aliathe a na tváři má svou typickou klidnou masku, zpoza které jen těžko někdo pochytí nějakou jeho emoci. Sjede pohledem její oděv a lehce vyzvedne jedno obočí o něco víc. "V tomhle se Vám nebude jezdit úplně dobře. Jinak předpokládám, že na projížďku pojedete na svém koni." Pronese ještě a kývne hlavou k podkonímu, který se akorát dával do práce.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Thu Jun 14, 2018 1:05 pm
Dnešní den byl rozhodně jiný než ten včerejší, měla jsem pocit, že jsem mu docela po chuti, ale asi ne. Podívala jsem se na něj s trochu smutným výrazem a uzavřela se do sebe úplně. Jeho slova jsem pouze posloucha a neodpovídala. Stále mě trápily zlé sny, které jsem si některé i pamatovala. Ani se na mě nepodíval a to mě trochu urazilo, jako bych mu za to ani nestála. Opět jsem si připadala jako méněcenná, kterou jsem sice byla, ale nemusel mi to dávat tak najevo. Povzdechla jsem a otočila se za podkoním. Těšila jsem se na svého koně a doufala, že alespoň u něj najdu nějakou útěchu. "Počkám venku," oznámila jsem jen, možná to bylo i nevhodné, ale cítila jsem se zklamaně a ukřivděně. Což ale asi poznal, protože se ve mě stejně musel pořád hrabat. Pomyslné okovy, kterými mě svázal mě táhly k zemi a nedovolili mému duchu se nad to vše povznést. Vyšla jsem ven a parné sluníčko a alespoň dobré počasí mě uklidnilo. Nasadila jsem takový ten smutný úsměv, jakože je vám hrozně, ale přesto se dokážete pousmát při něčem hezkém a vyčkávala jsem na Napoliho. Netrvalo dlouho a už ke mně kráčel. Se sedlem. "Sedlo nemuselo být," řekla jsem mile podkonímu, který mi ovšem neodpověděl. Jak jinak. Převzala jsem otěže svého koně a ihned ho objala kolem krku. Bylo vidět, že i on mě vidí rád, protože mě začal čenichem šťouchat do zad, jakoby mě chtěl velmi nemotorním způsobem hladit. "Doufám, že alespoň ty se tu máš dobře," povzdechla jsem k němu tiše a odtáhla se od něj. Na nic jsem nečekala a natěšeně se vrhla do sedla. Jeden prudký výskok a byla jsem nahoře. Srovnala jsem si šaty, protože on by asi remcal, kdyby mi vlály ve větru a bylo vidět víc než by mělo a pohodlně se zhoupla, abych našla tu správnou pozici. Pohledem jsem vyhledala svého spolujezdce a kývla na něj, že jsem připravená.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sat Jun 16, 2018 2:35 pm
Když mu oznámí, že počká venku, jen přikývne. Nehodlá jí zastavovat, nebo jí vysvětlovat, že jeho chování s její přítomností absolutně nesouvisí. Znamenalo by jí to totiž vysvětli, co se dělo celé dopoledne a zkrátka jí říct, proč ho to tak štvalo. To jí rovnou mohl vzít do vězení a ukázat jí, jak mučí vězně a dostává z nich informace. Obě tyto věci byly zkrátka nereálné. Když podkoní přinese Camovo sedlo k ryzákovi, zastaví ho. "Udělám to sám, běžte připravit toho bělouše." Pronese směrem k podkonímu, který mu věnuje lehce šokovaný pohled, ale bez jakýchkoli otázek přejde ke stání bělouše, aby přichystal toho. Cam se tedy pustí do sedlání a přípravy ryzáka, který si lehce odfrkne, když mu nandá uzdu a začne zapínat jednotlivé přezky. Do mysli zvířat bylo jednoduché se dostat, ovšem Cam se nehodlal v ryzákově mysli nějak přehrabovat, protože mysl zvířat a lidí a víl se lišila. Jen mu poslal uklidňující vlnu pocitů, ne, že by snad kůň nebyl klidný, ale Cam sám se potřeboval lehce zklidnit. Jakmile skončí s uzdou, přejde k sedlu, které dá ryzákovi na hřbet a utáhne ho, aby se nehnulo z místa, pak vyvede ryzáka ze stání a vede ho ven. Cestou už mine podkoního, který nejspíše bělouše vyvedl ven za Aliathe.
Když vyjde ven, zaslechne ještě poslední větu, kterou Aliathe pronese směrem ke koni, lehce se pousměje a zastaví ryzáka, do jehož sedla se bez problémů vyšvihne. "Pokud se tu nemáte dobře, můžete kdykoli odejít. Nejste tu vězněm, pokud si na to nevzpomínáte." Věnuje jí slova bez jakéhokoli podtónu a pohledu. Přece jen je její věc a její rozhodnutí, že tu zůstane a on nemá vůbec žádné právo jí držet za zdmi svého paláce a na svém dvoře. Přišla sem dobrovolně a stejně tak může kdykoli odejít. Pak pobídne ryzáka do kroku a vede ho směrem pryč od paláce i od města, protože stáje se nachází mimo skálu, ve které je město a palác umístěn. V Keratu neměli velké řeky nebo jezera, ale pokud tu něco bylo, tak to byli vodopády. Horské vodopády, které v jiné části kontinentu moc k vidění nebyly. Zvlášť, když některé nesly názvy po drahých kovech, které ležely pod hladinou a zatím nebylo potřeba je nijak dolovat, takže někdy voda měla i nádech barvy daného kamene.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sat Jun 16, 2018 3:02 pm
Jestli mě tu opravdu něco štvalo, bylo to neustálé narušování mého soukromí, povzdechla jsem a opět se zhoupla v sedle, abych si našla ten správný posed. Jakmile si sednete špatně, týden vás tlačí zadek a to jsem vážně nechtěla. "Nemohu říct, že bych se tu měla špatně, ale ani dobře. Staráte se o mně hezky, ale uznejte sám, že to, jaké mi tu dáváte lekce není vždy příjemné. Pokud jsem vás svým rozhovorem s Napolim nějak urazila, tak se omlouvám," řekla jsem na mou maličkost velice diplomaticky. Nebudu mu přeci lhát, že se tu mám nějak skvěle, ale rozhodně jsme si tu nepřipadala týraná. Velice odtažitě a chladně jsem odvrátila pohled a na hřbetě svého koně se cítila zase o něco sebevědoměji. S hrdě pozvedlou hlavou jsem pobídla koně, aby tolik neztrácel za ryzákem a cítila se trochu ukřivděně. Ať se mi klidně hrabe v hlavě, ale se svým koněm si chci povídat soukromě. Znělo to směšně? No, vlastně ona. Po chvíli jsem hlavu opět uvolnila a na uklidnění podrbala koně na krku. Povzdechla jsem a můj odtažitý postoj, jaký by byl asi pro vílu z Keratu typický opět zmizel. Celá jsem se ošila a zase to byla já, klidná a laskavá. "Co všechno jsem vlastně prospala?" zeptala jsem se po chvíli, protože jestli on má nějak ohýbat mou povahu a měnit mou podstatu, pak já si za to žádám zpět alespoň malé přátelství a určitou otevřenost. Usmála jsem se a i když jsem otázku formulovala takto, vesměs jsem chtěla vědět, jaký měl den. Opět ze mě čišela pozitivní a vlídná energie, která dokázala ne jednoho človíčka dobře naladit. Napoli podemnou rytmicky klapal kopyty a já si užívala, že jsme opět venku. Žádné stěny, žádný pocit vězení. Takový pocit jsem měla i u Avy. Občas jsem prostě spávala venku. Za teplých nocích to bylo dokonce i vítané. Od půle letních dní se dům zahřál a bylo v něm jak v sauně. Volný proud mých myšlenek jistě mohl zachytit, pokud se soustředil. Už ze mě sice nelítaly na všechny strany, ale věřila bych tomu, že by zrovna tyto vzpomínky získal i bez velké námahy a vlastně mi to bylo jedno. Tohle je něco, o co bych se s ním klidně slovy povolila a jestli mě opět napomene, jsem připravená mu už v mysli naznačit, že tohle vidět může. Usmála jsem se na něj a snažila se překousnout zlé spaní, vždyť mě vzal ven, zaslouží si můj vděk.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sat Jun 16, 2018 4:09 pm
Po její odpovědi si neodpustí úsměv. Tohle by byla odpověď hodná diplomata. Sice by se některé části dali trochu víc učesat, ale vesměs to byl dobrá odpověď. "Neurazila jste mě, jen Vám připomínám, že tu nejste vězněm. Nic víc." Odvětí a ohlédne se na ní, přičemž mu na tváři zůstává ještě stín úsměvu, takže by nemusela mít problém si toho všimnout. Sice jízda na koni není pro víly nejrychlejší způsob přepravy, ale zato má alespoň pocit, že se tolik neliší od ostatních. Přece jen ne všechny víly se dokáží přenášet nebo pohybovat tak rychle jako ty vznešené. Vulcanici třeba rychlostí zrovna neoplývali, což mu někdy lezlo na nervy, zvlášť když potřeboval, aby za ním Thyra došla, tak se někdy opravdu načekal. Navíc měl ke koním vřelý vztah, byly to jedny z mála bytostí, ke kterým mohl být upřímný, protože to se o vílách říct nedalo. Po její otázce, ze které už je cítit vřelost, na rozdíl od její promluvy dříve se zamyslí. Chvilku uvažuje, co přesně jí říct, ale pak se mu na tváři objeví menší úšklebek. Natáhne se po její mysli a obratně pronikne štítem. Ovšem nechce se jí v mysli nijak přehrabovat, pronikne jen do té nejsvrchnější vrstvy, ale stejně se mu dostane vzpomínek na její život u Avy. O ty mu ale rozhodně nešlo, spíše udělá to, že promítne kus svých vzpomínek do její mysli.
Přesněji svou vzpomínku na dohadování s otcovým poradcem ohledně daru pro princeznu Haidu. Sice je zdatný ve své magii, ale od vzpomínek se mu nepodaří zcela oddělit i jeho pocity. Takže společně s tím, jak se dohaduje, v téhle vzpomínce zrovna o tom, že by měli princezně darovat nějaké šaty, může Aliathe rozpoznat i jeho mírný vztek a vlastně svým způsobem i nezájem. Ovšem nejspíš se jí nepodaří určit, co přesně za tyto emoce může. "Řekněme, že moje dopoledne rozhodně nebylo tak příjemné, jako to Vaše." Pronese bezvýrazným hlasem, do kterého se mu vkrade i trocha únavy. Ovšem ne té fyzické, ale té psychické. Ano, občas je holt psychicky vyčerpávající chovat se jako namyšlený egostický fracek, kterým sice z velké části své osobnosti i je.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sat Jun 16, 2018 4:36 pm
Mou veselou náladu rychle vystřídaly smíšené pohledy, ohledně toho, co se mi promítlo v hlavě. Jako ve snu jsem sledovala krátký ústřižek Camielova dne a jeho vztahu s otcem. Konečně jsem jen měla možnost poznat jinak než na plátně. Trochu ustaraně jsem se podívala na jeho excelenci a věnovala mu soucitný pohled. Docela mě to rozhodilo. Vlastně jsem ani nevěděla, že mají takový zvláštní vztah. Podívala jsem na Napoliho, abych jen smutně nevyjrala a chvíli bylo ticho. Na chvíli jsem se uzavřela do sebe a svým pocitů ohledně něj. Chvíli nebylo slyšet nic než klapání kopyt a já na chvíli i vypnula přemýšlení, pouze jsem se nechala unášet proudem emocí. Pohladila jsem koně a pak se otočila na svého společníka. Ač jsem se snažila o úsměv, byl za ním znát můj smutek. "Tak to bychom se měli pokusit ten den ještě zachránit a zlepšit," odpověděla jsem pozitivně a pobídla koně do klusu a rázem do trysku. "Jsou ti vaši zámečtí koně alespoň trochu co k čemu?" zasmála jsem se a přikrčila se k tělu koně, abych jela rychleji. Cítila jsem se skvěle. Růžové vlasy mi vlály a divoce se kroutily tak, jak je čechral vítr. Mé šaty se rozletěly stejně tak do všech stran a vlály jako závoj. Camovi se tak asi skýtal pěkný pohled, ale kdo ví, zda si toho ten upjatec všimne. Tohle jsem teď nechtěla řešit. Řítila jsem se s koněm po stezce a sem tam přeskočily nějaký ten výčnělek. Překvapivě se mi jízda v horách líbila a svému koni jsem věřila. Možná to nebyl žádný šampion, ale jako dárek od Avy bych rozhodně nečekala nic podřadného. Napoli se chtěl očividně taky pořádně projet a tak do toho dal skoro všechno. Kdo ví. kam nakonec dojedeme.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun Jun 17, 2018 4:14 pm
Vzhledem k jeho magii není moc těžké určit, že se stáhla do sebe. Sice se neprojevoval zrovna jako empatik, ale jeho magie mu prozradila, že se uzavřela do sebe. Její štít byl pevnější a její duše se skryla dál za štíty a víc dovnitř. Nepotřeboval pronikat za její štít, aby to pochytil. Stačilo se projít svojí magií kolem jejího štítu. "Neukázal jsem ti to, abys se mnou soucítila." Upozorní jí, když zachytí koutkem oka její soucitný pohled mířený jeho slovem. Nepotřeboval její soucit, zkrátka jí odpověděl na otázku, i když jí nejspíš ukázal to, že i on má city, ač se to spoustě lidí nemusí zdát vůbec možné. Zkrátka byl skvělou kombinací svého otce a matky. Těžko říct, zda to bylo dobře, nebo špatně. Podívá se na ní, když promluví o zlepšování dne, podívá se na ní s lehce pozvednutým obočím. Ovšem když ho vyzve na závod, v očích mu zajiskří a prudce pobídne svého koně do trysku. Ryzák lehce poposkočí, ale pak vyrazí prudce tryskem vpřed. Nelze říct, že by bělouš byl pomalý, ale nepatřil ani k nejrychlejším koním, které Camiel kdy viděl. On sám měl v oblibě rychlé koně, protože ač neměli někdy velkou výdrž, tak prudká krátká jízda občas pomohla víc než dlouhé projížďky. "Naši záměčtí koně jsou v nejlepší kondici." Ujistí jí vcelku hlasitě, aby překřičel vítr, který kolem nic vane. To už jede vedle ní a věnuje jí široký úsměv, ve kterém se mu zablesknou zuby. "Tedy alespoň ti, na kterých jezdím." Doplní a znovu zaboří ryzákovi paty do slabin, ten si odfrkne, ale přidá do tempa, takže začne bělouše pomalu předjíždět. Sice zatím ne o moc, ale náskok se může kdykoli zvětšit.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Mon Jun 18, 2018 11:12 pm
Rozhodla jsem se raději mlčet a dál nekomentovat. Věděla jsem, že soucit nikdy nikomu nepomohl, ale co jsem v tu chvíli měla dělat? Měla jsem se smát? Měla jsem mít kamenný výraz jako on? Ne, já zkrátka nebyla z ledu a mé tělo samo pocítilo smutek nad tím vším, čím si prožívá. Každý chce být vládce, král a tak podobně, ale nikdo si neuvědomuje, že to není dvakrát hezký život, i když má nevídané výhody. Byla jsem tedy ráda, když mou nabídku k závodu přijal. Netrvalo to dlouho a už mě doháněl. Ne, že bych to nečekala, ale ráda vyhrávám. Bylo hezké vidět ty jeho jiskry v očích a jakou má radost, samotnou mě to naplňovalo pocitem štěstí. Ovšem, já měla v rukávu tajné eso. Prudce jsem zabrzdila bělouše a v zápalu závodu jsem během vteřiny shodila oblečení a ještě než stihlo koni dopadnout na sedlo, já z něj seskakovala a dopadala jako obrovská bílo-narůžovělá vlčice.Možná že on měl k dispozici desítky koní, ale já měla jednoho, který si mě vždycky našel. Slyšela jsem, jak se za námi rozklusal, ale já měla teď jinou starost. Stopovat svého koně mohu později. Kůň by ani obyčejnému vlkovi neujel, ne na krátkou vzdálenost, i když každý kůň je jiný, ale vlk, který je velký skoro jako samotný kůň, to je něco docela jiného. Byla jsem zvyklá utíkat a ne pomalu. Běh byl mou přirozenou součástí, kterou jsem cvičila desítky let a teď se vyplatil. Během mžiku jsem dohnala koně s jezdcem a za lehkého funění je předeběhla. Vesele jsem se zasmála, když v tom jsem zaslechla zurčení vodopádu. Ještě jsem přidala a opravdu, předtím jsem to tolik nevnímala, ale o pár metrů později se před námi otevřel krásný pohled na poměrně širokou řeku, která kaskádovitě stékala dolů po skalách. Nyní jsem hleděla na jednu z kaskád, která by se dala přirovnat i k vodopádu. Docela dost jsem se zahřála a tak jsem ledovou koupel uvítala. S pisklavým jásotem jsem se odrazila a zahučela do vody. Ponořila jsem se pod hladinu a voda se jen zavířila. Camiel to musel jistě vidět, tak moc jsem je nepředběhla. Spokojeně jsem vyplavala na hladinu a vyhledala nějaký kámen, který byl blíž k hladině a jako spokojený pes se na něj zavěsila a s úsměvem oddechovala. "Myslím-myslím, že jsem vyhrála," štěkla jsem po svém průvodci vesela a najednou zapomněla na to, že bych se tu měla učit a užívala si zábavy. Toho by si měl vážit.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Jun 26, 2018 1:27 pm
Musel uznat, že závod byl rozhodně vhodným rozptýlením. Navíc díky tomu mohl určit, že Aliathe asi nebude mít prohru zrovna ráda, když se v okamžiku, kdy jí a jejího koně předháněl, přeměnila, aby mohla vyhrát. Nedá se ale říct, že Cam by měl prohry rád. Jistě, mohl by se přenést a být u vodopádu první, protože nebyl tak daleko, aby mu to dělalo problémy a stejně tak moc dobře věděl, jak vypadá. Ale neudělal to. Jen by tím ukazoval svojí moc a nejspíš by Aliathe i skazil radost, když to vypadalo, že se konečně víc uvolnila. Jediné, co mu tedy zbývá je to, že zpomalí svého koně do pomalejšího chodu, aby ho neuhnal, když prakticky už nemá důvod a sleduje Aliathe v její vlčí podobě, jak doběhne k vodopádu. Ryzák pod ním si odfrkne, když ho Cam zpomalí do kroku a v klidu ho vede směrem k vodopádu, kterému se říká Amethystový a není ani moc složité poznat proč. Ve skále pod ním je s velkou pravděpodobností velké těžiště amethystu. Tímto minerálem je protknutá celá skála, po které voda v kaskádách stéká a tento podklad dává vodě lehce fialový nádech.
Pousměje se a zastaví ryzáka, kterého nechá volně pást. Pochybuje, že by kůň utekl bez nějakého zjevného důvodu, a pokud uteče, bude to alespoň znamení, že se k nim neblíží nic dobrého. S tím se ale v Keratu muselo vždycky počítat. Vzhledem k tunelům, kterými byly protknuté zdejší hory, ale hlavně kvůli jejich obyvatelům. "Ano, už to tak vypadá." Souhlasně přikývne a na tváři má v celku klidný výraz, i když v očích je mu znát pobavení. On sám není moc zvyklý na to, že by s někým závodil nebo si užíval momentu, jenže jak bylo vidět, Aliathe na to byla zvyklá, což bylo nejspíš jen dobře. Přejde blíž k vodě a zadívá se do ní. Magie vody mu do vínku dána nebyla a nejspíš je to jen dobře, protože ve zdejším kraji by se mu tato moc příliš nehodila. "Takže předtím než se dáme do menší lekce o mém dvoru se hodláte vykoupat?" Zeptá se a zvedne k ní pohled. Možná by to mohlo znít jako výtka, ale rozhodně to tak není myšleno, ani jeh tón nic podobného nenaznačuje, spíš naopak. Je v něm znát stejné pobavení, které má i v očích. Možná by i jemu samotnému prospělo občas hodit všechno za hlavu a užívat si okamžiku, jenže na to měl až moc spletitý život, kterým ho provázelo intrikaření a manipulace s ostatními.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Jun 26, 2018 2:28 pm
Vesele jsem se cachtala ve vodě a sledovala jeho výsost, co nebyla jeho výsost jak mě pozoruje. Najednou mi došlo, že to asi nebyl nejlepší nápad a tak jsem začala plavat ke břehu. Byla vážně skvělá náhoda, že jsme narazili zrovna na tohle jezero, protože mi celkem ladilo se srstí a bylo vážně nádherné. Slunce bylo vysoko na nebi a to začínalo být znát i tady ve skalách. Voda mi protékala srstí a příjemně jí omývala. Zamířila jsem ke břehu, kde jsem pomalu vylezla a oklepala se. Vypadala jsem jako zmoklá slepice a tak jsem ze sebe kapky zkusila oklepat ještě jednou. Bylo to příjemné a v tomhle počasí uschnu za chvíli. "Shledávám koupel velice osvěžující více než příjemnou," odpověděla jsem a olízla si světlý čenich. Nedaleko jsem zahlédla přijíždět svého koně, který díky bohu nesl na hřbetě i mé šaty, které se tak tak držely zaseklé u hrušky. Kdyžtak bych domů došla nahá no. Té představě jsem se lehce zachichotala a pohodila ocasem. Napadlo mě, že i princi by mohlo udělat dobře se trochu zchladit, ale jak to jen nadhodit? "Vaše excelence má snad zakázáno se koupat jinde, ne ve svých komnatách?" Nebo se snad před podřadnou vílou stydí? zaznělo mi v hlavě a s laškovným pohledem jsem předpokládala, že si tuto "volnou" myšlenku přečte. Možná jsem byla upjatá a tichá, ale jakmile jsem se dostala z blázince paláce, cítila jsem se mnohem svobodněji a lehkomyslně. Rozpustilost jsem měla v krvi a stejně jako jsem se chtěla uvolnit já, přála jsem to i jemu. Náš vztah by se tím rázem změnil a ze zabšklého učitele by se snad i přítel stal. A co si budeme povídat, mým jediným přítelem byla Ava, hodil by se někdo i tady. Otočila jsem se k jezeru a s čistou myslí se na něj zadívala, jako by na světě nemělo nic jiného význam, než tohle nafialovělé jezero, ve kterém malý vodopád vířil vodu a dovolil nám tak hledět na čistou krásu.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Jun 26, 2018 3:10 pm
Sleduje jí, jak se oklepává a lehce nakrčí nos. Přeci jen se neříká, že někdo smrdí jako zmoklý pes, nadarmo. Ovšem upozorňovat na to nehodlá, buď si je toho vědoma sama, nebo to neví a on rozhodně nebude ten, kdo jí bude říkat, že smrdí. "To se dá lehko říct i z mého pohledu." Odvětí a zadívá se na jezero. Možná by mu opravdu neuškodilo se vykoupat, k čemuž ho očividně vybízí i jeho společnice. Ne, opravdu mu neujde ona myšlenka, kterou zachytí a koutkem oka se podívá na narůžovělou vlčici. "Pochybuji, že by mi někdo něco zakazoval, zvlášť když je to něco tak primitivního jako koupel." Pronese a ušklíbne se. Navíc neexistuje moc lidí, kteří by si troufli mu něco zakazovat. Možná jeho otec by něco takového mohl udělat, ale ten se ho nesnažil vychovávat už pěknou řádku desetiletí. Jeho matka občas měla tendence mu přikazovat a zakazovat spoustu věcí, ale ta už nebyla mezi živými. Asi jedinou bytostí, která si troufla mu v jeho věku a s jeho mocí něco zakazovat byla Thyry. Nižší víla, která by k němu měla mít respekt a poslouchat ho, jenže to by nemohla být Vulcanicem, který měl být jednou jeho rádcem. Navíc ho viděla vyrůstat a neustále měla tendenci ho na to upozorňovat a pošťuchovat ho. A on moc dobře věděl, že jí za to nemůže potrestat. "Ne, opravdu to není o nějakém studu." Zamumlá, ale je si jistý, že jeho slova bystrým sluchem uslyší. Nebylo to totiž myšleno tak, aby jeho slova nezaslechla. Začne rozepínat kazajku, kterou přehodí přes kámen poblíž a na stejné místo za okamžik padne i košile, díky čemuž se Aliathe naskytne pohled na jeho hrudník, což nutno podotknout není nikterak špatný výhled. Je jasně vidět, že trénink boje se na něm podepsal a to zejména v dobrém, protože jen těžko by se na něm hledala nějaká přebytečná váha. On sám si je dobře vědom toho, jak vypadá a nelze říct, že by to někdy nevyužil. Jen po očku sleduje, jestli na to Aliathe nějak zareaguje, přičemž se ohne, aby si mohl sundat i kožené a těžké boty. V těch se totiž rozhodně koupat nepůjde. Nejspíš by se v nich špatně plavalo. Jakmile se zbaví i bot, rozepne si pásek a ten i s kalhoty odhodí na ten samý kámen jako zbytek oblečení. Tudíž tam teď stojí jen v šedém spodním prádle. "Navíc stejně všichni vědí, že něco mi zakazovat nemívá většinou velký smysl." Pronese a ušklíbne se, načež pomalu vejde do vody. Na rozdíl od ní, tam rozhodně nemá v plánu skákat.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Jun 26, 2018 3:54 pm
Konečně! Že by se i s ním dalo trochu manipulovat? Kdo ví. Teď bylo ale důležité, že tenhle upjatý chlapík, co na ramenou musí nést tíhu celého království má i smysl pro nějakou tu menší zábavu. Na rozdíl od něj jsem neměla potřebu nechat na sobě ulepené obležení a ač se měla výhodu vlčího těla, asi jsem i chtěla se proměnit zpět. Konec konců, s ním jsem se cítila dobře. Sledovala jsem jej, jak mi tu předvádí soukromou show a pomalu odhazuje kusy oblečení. Takhle by měl chodit častěji, prolétne mi kdesi v zákoutí mé mysli a vesele se zahihňám. Už to bude víc než 100 let, co jsem byla s mužem a očividně jsem zapomněla jak je jejich společnost příjemná. No, někdy. Můj pohled spočine na každičkém svalu, který jeho tělo má, lehce opálené tělo se pomalu ponoří do vody a já se přidám. Nejsem tak elegantní ve svém vlčím těla a tam kde je mu voda po prsa, já už musím pomalu, ale jistě začít plavat. Ještě že tu nejsou hloubky. Poklidně se ponořím pod vodu, abych opláchla hlavu a jako spokojený pes kolem něj propluju kopajíc čubičku. Opět si užívám příjemného odpoledne a dobrá nálada, stejně jako spokojenost ze mě jen srší. Nakonec se zastavím i jednoho kamene a spokojeně se usměju na svého učitele. "Musím říct, že jste mě příjemně překvapil, můj pane," řeknu a stále se snažím na něj hledět, aniž bych sklopila zrak a nebo ucukla pohledem. Musel vědět, že nemyslím jen to, že šel zamnou do vody. Napadá mě, zda bych se neměla proměnit ve vílu, přeci jen jsem mu tak nějak slíbila, že se budu snažit se potlačit tu vlčici v sobě. Kdo ví, uvidím podle toho, jak se vyvine debata.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Jun 26, 2018 4:12 pm
Tiše se zasměje, když zachytí její myšlenku a věnuje jí polovičatý úsměv. Nic jí ale neřekne, protože předpokládá, že jí dojde, co se asi stalo. Zastaví se tak, aby mu nafialovělá voda sahala po hruď a založí si ruce na prsou. Už je to nějaká doba, co takhle venku plaval. Možná i nějaké to století, protože si to ani moc nepamatoval. V dospělosti už neměl moc příležitostí, aby vypadl z paláce a šel se jen tak vykoupat, takže se dalo předpokládat, že tehdy byl ještě dítě. Trochu se zašklebí, když kolem něj proplave a svým stylem plavání mu nacáká vodu na obličej, ale tak to se od podobného plaveckého stylu dá čekat. "Nikdy jsem netvrdil, že nedokážu někoho překvapit." Pronese a pousměje se. Jen to tedy většinou nebylo zrovna příjemné. Jeho doménou byla spíše nepříjemná a děsivá překvapení, o čemž se sám tedy moc nešířil, ale kolovala o něm spoustu historek, které právě tuto jeho stránku osobnosti velmi barvitě líčily. Sleduje jí zkoumavým pohledem. "Ale nevzal jsem Vás ven, abyste si zaplavala ve své vlčí podobě. Jsme tu hlavně proto, abyste se něco naučila." Pronese a sklouzne zpátky ke klidnému, ale nic neříkajícímu tónu hlasu a klidné kamenné masce, kterou nosí většinu času. "Povězte mi, co všechno vlastně o Keratu víte? O této zemi, vílách, které tu žijí, vztazích, co máme s okolím nebo i o mojí vlastní rodině?" Zeptá se a lehce pozvedne obočí. Nejlepší je přeci jen začít tím, aby zjistil, co všechno už ví a jestli bude její znalosti jen doplňovat, nebo je bude muset vystavět od základů. On osobně by dal přednost první možnosti, ale počítá i s možností, že bude muset začít od základů. Přeci jen je to občas lepší než odstraňovat z jejích vědomostí nějaké hlouposti, které tam nasadil někdo jiný.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Jun 26, 2018 5:06 pm
Chvilka klidu a "volna" byla te tam. Přestávka skončila a já se musela zase věnovat učení. Sledovala jsem Camiela, jak tam tak postává a přemýšlela, proč se nezchladí celý. Možná je mu fakt velká zima, kdo ví. Snažila jsem se uvelebit, abych se moc nenadnášela a nepopojížděla. Stejně jako vzorný žák ve škole, i já plně věnovala pozornost svému učiteli. "Škoda, já hned věděla, že máte nekalé úmysly," řekla jsem ironicky a zároveň trochu dvojsmyslně. Povzdechla jsem, abych podtrhla své zklamání z ukončení zábavy a trochu zkroutila úsměv. "Vím, že je to nejzápadnější území, těží se tu spoustu drahých kamenů, no víly jsou tu vskutku zrádné, zdejší morálka není příliš laskavá k někomu, jako jsem já. Na vztahy mám Avu a ač se mě snažila poučit, nikdy mě do svých záležitostí a jednání nepustila úplně a já nejsem moc typ, kterého by to zajímalo. V vaší rodině vlastně moc nevím, je možné, že jsem to nikdy nepotřebovala, dříve jsem tu nežila a vlastně nevytáhla pořádně paty z domu a v Keratu jsem už vůbec nikde nebyla," pomyslela sem a vzpomněla na pár plesů, kterých jsem se dřív účastnila, ale ty byly mimo Kerat a tak jsem se ani při této příležitosti nemohla s nikým z jeho rodiny setkat. "Takže vlastně celkem nic nevím, ale vím dost o zdejších zvířatech, jen to asi není zrovna to, co by jste chtěl slyšet," řekla jsem a byla ráda, že jsem zůstala v podobě vlčice, připadala jsem si hloupě, tyhle věci bych přeci měla znát, ale mě tak strašně nezajímaly a nechtělo se mi je znát. Sklonila jsem hlavu a odvrátila pohled. Raději.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Jun 26, 2018 6:39 pm
Tiše se zasměje, ale nijak to nekomentuje a raději jí nechá mluvit a naslouchá jí, když mu sděluje, co vlastně ví. No, nedá se říct, že by vědomostmi přímo hýřila, ale něco málo očividně věděla, takže úplně od nuly začínat nemusí. Bude začínat asi tak od jedničky, což taky není žádná sláva. "Mimochodem, nekalé úmysly si představuju trochu jinak než pokus o nějaké vzdělání." Pronese a na tváři se mu objeví prohnaný úsměv, který ale zase rychle zmizí. "Nemyslím si, že v cizí zemi uplatníte při nějakých jednání vědomosti o zdejší fauně, ale rozhodně jsou to vědomosti, které můžete upotřebit na nějakých společenských akcích. Témat k hovoru není nikdy dost." Pronese a lehce kývne hlavou, pak se odmlčí a udělá pár rychlých kroků, takže se dostane do vody až po krk, načež ponoří i hlavu, ale za okamžik se zase vynoří. Po obličeji mu stéká voda z mokrých vlasů, takže si pravou rukou prohrábne vlasy tak, aby mu nepadaly do očí. "Tak čím z toho asi tak začít?" Zamumlá si spíš pro sebe a v duchu prochází jednotlivé shluky informací, které by se jí mohly hodit. "Možná by nebylo od věci, kdybych Vám řekl něco o sobě a o svojí rodině, přeci jen to je asi základ keratského dvora." Pronese už hlasitěji a znovu si prohrábne vlasy. Moc dobře si uvědomuje, že bude muset mluvit o své matce i o otci. Ani s jedním ze svých rodičů neměl zrovna idylický vztah. "Pro začátek je tedy asi nutno říct, že náš rod vládne už po mnoho generací, vlastně už od chvíle, co víly přišly na Otherkion. Naše země se jmenuje po prvním vládci. To je ale historie, budu mluvit spíš o současnosti." Začne a lehce se ušklíbne. "Současným vládcem je Dagen SIlvius a vládne už několik staletí. Jeho manželkou byla Rohese, druhá dcera generála našich elitních vojsk. Svazek to byl čistě politický, protože oba dva se poprvé setkali až v den svatby. Otec se v té době začal zajímat čistě o politiku a mojí matce bylo svěřeno velení nad armádou. Měla k tomu potřebné zkušenosti i výcvik vzhledem k tomu, odkud pocházela. Důvodem, proč o své matce mluvím v minulém rodu, je asi jasný. Je mrtvá. Před pár desítkami let byla zavražděna nájemnými vrahy z řad našich dvořanů. Od té doby mám velení vojsk na starost já jakožto syn vladaře, který v armádě i sám působil, ještě za vedení mé matky." Řekne vlastně ve stručnosti to, co se dělo v jeho rodině a vlastně i to, co jsou všeobecně známé informace. Různé drby, které se šířily, ať pravdivé nebo ne, raději nezmiňuje.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Fri Jun 29, 2018 10:42 am
Nutno říct, že jeho prohrabávání a rovnání nezkrotných vlasů mě značně rozptyluje. Vypadá to tak nějak - sexy? Až mě překvapí, jak na něj v tu chvíli zírám a pozoruji bystrýma vlčíma očima každou kapku, která po něm stéká. Celkem mě to zarazí, asi si ta 100-letá abstinence vybírá svou daň. Vyvede mě to z rovnováhy a opět se skryji sama do sebe. První informace je stručná a jasná, avšak mě celkem zamrazí. Já a povídat si s lidmi z dvora? Zapátrám hluboko v paměti a vyhrabu pár vzpomínek, na které léta sedá prach. Vybavím si některé večeře, večírky, nebo polední dýchánky a můj výraz je asi stejně laděný jako vzpomínka na to všechno - eeewwwww! To nebylo zrovna to, co bych vyhledávala a znovu se mi do toho upřímně pouštět nechce. Přesto však přikývnu, že rozumím.
Nyní přijde hodina dějepisu. Ohledně vlády jeho rodiny jsem měla nějaké potuchy, pravda, ale představím-li si kolik je to let, co jeho rodina vládne, zní to šíleně. Kerat není zrovna nejvřelejší místo a tak je úctyhodné, že zrovna je nikdo ne trůnu nevystřídal. S údivem a také obdivem jsem poslouchala dál, ale pak začal mluvit o své matce. Toho minulého času jsem si moc nevšímala, ale slyšet, jak řekl "Je mrtvá" mě donutilo stáhnout uši a celá jsem se zachvěla. Řekl to zkrátka jako holý fakt. Chápala jsem, že tahle Keratská chladnost se asi nevyhnula ani vztahům v jeho rodině, ale i tak. Každý má mít svou maminku rád a mě mrzí, že jsem tu svou nepoznala, no vlastně ani otce. Ač jsem úplně nechtěla, začal ze mě vyzařovat bolavý smutek, který mě zahalil. Koukala jsem na něj a najednou mi přišel tak chladný jako všechny tyto skály. "To-to mě mrzí," pípla jsem zase zcela uzavřeně a poněkud vyplašeně. Věděla jsem, že mě asi jen odpálkuje a možná prohodí cosi o tom, že je to minulost a nebo tak, ale i tak jsem to chtěla říct. Nedokázala jsem ho nelitovat. Přišlo mi to nelidské. Svěsila jsem svou vlčí hlavu a podobně jako on jsem jí ponožila do vody a trochu jí zchladila. Myslím, že jsem to potřebovala víc než dost. Vynořila jsem hlavu a nechala hladinu, aby mě cuchala někde pod plecemi. "Nebojíte se, že v této zemi jednou nezvládnete vládnout? Myslím, jestli nemáte obavy z toho, jaké to tu je. Přeci jen vládnout zrovna Keratu nemusí být jednoduché," dodala jsem a ani mě nenapadly následky této debaty.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun Jul 01, 2018 1:14 pm
Na její projev soustrasti jen kývne. Co by jí na to měl říkat? Že je to minulost? To samozřejmě ano, ale pořád to byla jeho matka a někdo jí zavraždil. Možná neměl se svojí matkou nejvřelejší vztahy, ale hlavně tam byl ten fakt, že ho neskonale vytáčelo, že se někdo opovážil vztáhnout ruku na manželku vladaře. Na paní keratského dvora a navíc i na generálku vojsk. Nejhorší ale bylo, že matka přes všechen svůj výcvik a zkušenosti stále zemřela. To ho asi žralo nejvíc. On podstoupil stejný výcvik jako ona, nejspíš měl stejné nepřátele jako ona, takže hrozilo, že v jeho případě by boj o holý život mohl skončit stejně. Nad její otázkou lehce pozvedne obočí a pousměje se. "Kerat může být jakýkoli, ale stále je to můj domov. Se zdejšími lidmi jsem vyrůstal, učil se od nich. Sice sám nevím, jestli mě mají rádi nebo se mě bojí, nejspíš trochu od obojího, ale stále to tu znám. Na rozdíl od Vás mám se životem tady celý život zkušeností. Vím, jak se pohybovat na zdejším dvoře, abych dosáhl toho, co potřebuju." Pronese a zadívá se na vodopád nad nimi. Jistě, někdy by raději celý ten odkaz, kteýr mu otec jednou přenechá opustil, ale moc dobře věděl, že to není zrovna nejlepší nápad. "Ale abych Vám odpověděl. Ne, nemám obavy z toho, že budu téhle zemi vládnout. Obavy mají spíš mí budoucí poddaní." Pronese a na tváři se mu objeví úsměv kočky, která právě chytla kanárka do pasti. Jeho matka byla zabita spíš ze strachu, co by mohla dokázat a také jako gesto, že některé víly jsou natolik mocné, aby se bez rozruchu dostaly do jejího pokoje a dokázaly jí zabít. Jenže očividně už nebyly ty víly natolik chytré, aby se bezpečně vrátily, protože se vracely podzemím. Možná je tehdy dostalo jejich ego, což jen dokazovalo to, že každá víla má slabinu. On jí měl taky, ale na rozdíl od ostatních jí nějak neměl potřebu odhalovat. "Nějaké otázky k téhle části?" Zeptá se a vrátí se pohledem k Aliathe, která se stále na vodě vznáší ve své vlčí podobě. Možná by jí měl připomenout, že by se tu takhle neměla moc ukazovat, ale nikdo kolem tohohle jezírka nebyl.
Sponsored content

Re: Kerat

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru