Share
Goto down
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Mon Apr 16, 2018 9:24 pm
Uchechtne se její nadávce, když jí očividně dojde, co se tu vlastně děje. Podobná reakce sice nebyla něco, co by čekal, ale tak tohle mu stačilo. Alespoň tím dala najevo, že netušila, kde je, tudíž to znamenalo, že si nepamatovala, že sem vůbec šla a podle toho pachu alkoholu, který jí obklopoval, se dalo jednoduše usoudit, že byla opilá. To jí ale neomlouvalo, i kdyby byla princezna. "Jak je libo. Byla by škoda plýtvat na někoho jako ty." Odvětí a ušklíbne se, přičemž si jí změří od hlavy až k patě. Možná byla hezká, ale pořád byla míchaninou člověka a víly, což nebylo úplně něco, co by se jemu samotnému zamlouvalo. Bylo mu jedno, jestli to myslela vážně, nebo to zkrátka jen plácla, aby ho urazila. Pokud to bylo z druhého důvodu, tak si tím akorát přivodila hladovění a dalších pár měsíců.
Zadívá se na krev, kterou vyplivne společně se slinami a lehce zavrtí hlavou. "Děláš tu akorát nepořádek." Řekne skoro lítostivě a vrátí se pohledem k ní. Jistě, některé muže by asi útok na jejich mužství urazil nebo alespoň naštval. To ale Camův případ opravdu nebyl. Sice nežil několik století, ale pár jich za sebou měl a stejně tak jeho ložem prošlo několik žen a žádná si dosud nestěžovala a rozhodně to nebylo tím, že by byl budoucí vladař. "S někým tvého ražení beru jako důvěrné seznámení už jen to, že jsem ti vrazil facku." Odvětí a ušklíbne se. Bylo skoro až roztomilé, jak okolo sebe ta polovíla kopala a snažila se ho za každou cenu naštvat, aby jí dal nejspíš možnost na něj zaútočit. Chtěla ho zmlátit, to se dalo poznat už z těch dvou ran pěstí, o které se pokusila. Bohužel na tuhle hru byly potřeba dva a on za sebou měl nejméně století v armádě, tudíž si troufl říct, že víc zkušeností než ona. Když ho upozorní, že muž se má představovat první, uchechtne se. "Muž se má představovat jako první dáme." Pronese a sjede jí hodnotícím pohledem. "Ty jako dáma rozhodně nevypadáš, ani nemluvíš. Nemluvě o tom odéru alkoholu všude kolem tebe. Tudíž o postupování podle etikety v tomhle případě nemůže být řeč." Odvětí a lehce zavrtí hlavou, pak se jí zadívá do očí, když se zastaví kousek od něj a lehce vyklene jedno obočí. "Momentálně ne. Nikdo jiný se totiž Keratskou pokladnici vyloupit nepokusil. Věř mi, že ani pro mě není tvoje společnost kdo ví jak uspokojivá. Dovedl bych si představit tak milion jiných věcí než tu trčet s tebou, ale bohužel mám jistý smysl pro povinnost." Odvětí a lehce pokrčí rameny, přičemž jen vyčkává, kdy se o něco pokusí.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 10. 04. 18
Age : 27
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Mon Apr 16, 2018 10:35 pm
"Děláš, jako by si byl ten, co tady uklízí." Protočila oči, ve kterých se potom zalesklo. "I když... Říkala jsem si že vypadáš docela jako hajzlbába." Uznala pokývla hlavou a zhodnotila jeho povolání za uspokojivé k jeho nátuře. Byť z jeho hadrů bylo jasné, že je to někdo, kdo si válí prdel na zatraceně vysoké pozici. Trochu ji však zamrzelo, že se nechytit na její slova, což bylo hrozně smutné. Chtěla se aspoň pobavit, když už tu trčí s takovýmhle kreténem. Proto se jí přes rty mihl lehce ublížený úšklebek, který tam byl však jenom na chvilku, než se musela zasmát jeho dalším slovům. "Ty jsi teda srandista! Co takhle, kdybych se s tebou taky důvěrně seznamila, aby to bylo fér.?" Ukázala zatnutou pravačku a sladce se usmála nápadu, ale neměla v plánu cokoli dělat a promarnit svoji případnou šanci. Přeci jenom nebyl tak snadné sousta, i když si jedna část její hlavy namlouvala, že ano. Ale naděje umírá poslední. Nakonec se možná i bude bavit. Jeho další slova na to snad i poukazovala, protože ji donutila protočit oči v sloup a nahraně se chytit za srdce. "To teda hrozně zabolelo! Asi to nerozdejchám! Teď si se teda trefil do černého, ty blbe jeden. Fakt tam nic lepšího nemáš? Konec konců, oslovení pro takového krypla, jako seš ty, se dá vymyslet spousta." Pokrčila rameny nad jeho slovy, obzvláště nad zmínkou o alkoholu a hodila je za hlavu. Stejně závidí, že bych ho přepila... Když si stoupne před něj, nemíní mu ani na okamžik uhnout pohedem a opětuje mu ho po celou dobu jeho monologu, nad kterým se mohla eda tak pobaveně ušklíbnout. "Pochybuji, že by si někdo tvého duchovního rozpoložení dokázal představit byť jen jednu jinou možnost, než být teď a tady, ae to je fuk... Takže jsem první, kdo si to zkusil? Dostanu sochu?" Nechala hlas vyznít trochu do nadšení, ale dlouho jí to nevydrželo, než ji popadl lehce vyšinutější smích, při kterém si neodpustia zakonění hlavy, aby vynikal. Když hlavu vrátí naspět, upoutají její pozornost, jeho ouška. Přeci jen věděla, že víláci mívají vytříbenější sluch a jsou na něj i celkem háklí. Tedy alespoň její tatík byl, když mu jako malá pištěla do uší, samozřejmě musela projevit nějakou tu iniciativ, aby vůbec věděl, že existuje. Ale teď to chtěla zkusit využít, takže zapištěla, jak nejhlasitěji a nejvýš dovedla, a poté se mu pokusila uštědřit další ránu, tentokrát přímo do nosu.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Apr 17, 2018 1:09 pm
Opravdu jsem netušila co říct. Ani teď. Ani teď po tom co Ava promluvila. Cítila jsem se pod psa, chtěla jsem se zlepšit. "Dobře," odpověděla jsem jen na její rady a zahalená v kápi kopla jemně Napoliho do slabin a přemýšlela o tom, jak asi budu stíhat přemýšlet, nepřeměnit se, neklepat se a do toho si ještě hlídat myšlenky. Povzdechla jsem a na její další slova jen kývla.
Tržnice bujela životem a to se mi dvakrát nelíbilo. Moc dobře jsem věděla co mi je a co mi není a pokud by bylo třeba, klidně bych si i sama něco ušila. "Mám si vzít i nějaké šperky?" zeptala jsem se, zatímco jsem projížděla kolem hrnčíře a v tom jsem zahlédla stuhy. Měla jsem hrozně ráda stuhy. "Koukni, támhleta blankytná modř by Napolimu hrozně slušela v hřívě!" řekla jsem velice nadšeně a na sebe i dost nahlas. Skoro stejně nahlas jako když mluví Ava nebo někdo jiný. Sjela jsem pomalu z hřebcova hřbetu a vzala ho za uzdu, která tu byla stejně jen na vodění. "Koukni Napoli, ty bys byl fešák!" řekla jsem a zkoušela mu barvu přiložit k hřívě. "Avo, myslíš, že by se hodila i mě do šatů? Nevím, jestli to není moc světlá barva na to místo, všichni tam jsou jen v černé," řekla jsem a dala tak najevo, že mě její rady opravdu zajímají a chtěla jsem se s ní zas o něčem bavit. Otočila jsem se na kupce a za ním zahlédla spoustu příjemně vypadajících látek. "Zzzzdravím," pípla jsem k němu nesměle a lehce kývla hlavou. "Co ty na to?" řekla jsem a ukázala na průhlédně bílé plátno za ním. Vypadalo podobně jako to co jsem měla na sobě. "Řekni, co se vlastně nosí na hradech?" zeptala jsem se a doufala, že budu moci nosit tohle, nebo nějaké kožené kalhoty, které jistě na trhu také najdeme.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Apr 17, 2018 4:22 pm
"Ne, jsem si jistý, že tady nikdo moc neuklízí." Odvětí a lehce se ušklíbne. Opravdu pochyboval, že by se tu někdo věnoval úklidu zdejších cel. Zvlášť těch obydlených tedy. Bylo tu spoustu různorodých a nebezpečných jedinců, ač to tak nevypadalo. Pokud si pamatoval dobře, tak tu byl jeden mág, který se i přes blokaci magie ve vězení neustále o něco pokoušel. No, jeho snahy skončili tak, že pokaždé když se o něco pokusil, přeměnil se na den nebo na dva v huňatého růžového králíčka. Vězení asi mělo smysl pro humor. Podívá se na ní a pak na její pěst, kterou na něj směřuje. "Pokud si věříš, že jsi schopná mě trefit a neskončíš s klouby na zdi, tak s klidem do toho." Odvětí a lehce pokrčí rameny. Je si celkem jistý, že by se jí stihl vyhnout a ona by trefila leda zeď za ním, což by pro její klouby nejspíš neskončilo dobře. Ale pokud si to mermomocí chtěla vyzkoušet, nehodlal jí v tom bránit. "Pochybuju, že by ten tvůj malý mozeček dokázal vymyslet oslovení, ve kterém by nefigurovala nadávka, polovílo." Poznamená a uchechtne se. Nemá potřebu jí tu urážet nějakým sprostými nadávkami, ač jich uměl víc než dost. Zkrátka mu ani nestála za tu námahu. Jestli mu neřekne nic při tomhle rozhovoru, uvidí se příště v mučírně, kde se jí bude rozhodně líbit míň, než v téhle cele. "První? Pochybuju. Přece jenom keratská pokladnice bude lákadlo pro spoustu zlodějů. První, kdo si sem nakráčel za bílého dne a myslel si, že ho nechytí? Ano, to by asi souhlasilo." Odpoví jí a lehce zavrtí hlavou. "A sochu? Kdo by plýtval silami a penězi, aby vystavil sochu neschopnému zloději jako jsi ty?" Zavrtí hlavou a změří si jí pohledem. Ne, opravdu by to bylo jen plýtvání prostředky. "Takže opravdu nemám čekat, že mi tu sdělíš své jméno a důvod tvé návštěvy Keratu?" Zkusí to znovu. Je to vlastně jen pro její dobro, protože jakmile se dostanou do mučírny, asi její kůži ozdobí pár nových jizev, které se možná objeví i na její duši. Přece jen existovalo spoustu způsobů mučení. Fyzického i psychického. On se za ta léta propracoval k oběma a dokázal vymyslet spoustu různých cest, jak se dozvědět to, co chtěl nebo potřeboval.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 08. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Apr 17, 2018 8:12 pm
Možná dnes se toho událo více než dost a její roztěkanost tom svědčila, ale byla jsem však přesvědčena, že jí to přejde. Čím déle jsme šli městem, zdála se její nervozita mírnější a co víc snažila jsem se to brát cestami, kudy se dostaneme i s koňmi a potom přímo domů.
„To je na tobě, ale určitě budou potřeba nějaké šaty, ukaž z jaké látky je chceš a jakého střihu nechám je udělat do zítra by měli být hotové.“ Pravím poklidně, nebála jsem se, tedy aspoň se o tom přesvědčuji, že všechno bude pořádku. Moje obavy, ale odpadnou, když se mé sestře rozzáří očka nad barevnými stužkami. Jak milé. Ale musela jsem nesouhlasit, černá, možná mnoho z nás upřednostňovalo tmavší barvy, ale i můj šatník měl jiné barvy než černou. „Myslím, že budou krásné. Jestli chceš, můžeš mi vzít ty tmavě modré.“ Pravím, možná bych jí přeci jen dneska mohla dopřát, to že si mohla s mými vlasy dělat cokoliv se jí zamane a zároveň jí ujistit, že se nezlobím tolik jak se zdá.
„Hmm je na tobě, jaké šaty si vybereš, ale také je důležité sehnat nějakou košilku na noc. Nemůžeš se tam chovat..hmm jako doma.“ Bylo těžké najít ty správné slova, aniž by se jí to dotklo.
Co víc, před svou cestou chci odejít s klidným svědomím a plně se věnovat své práci a nezaobírat se co nebo jak, už vůbec ne co se týče Keratu.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Apr 17, 2018 9:37 pm
Vesele jsem se usmála na sestru a celá nadšená osahávala stužky, abych vybrala ten nejpříjemnější materiál. "A co tahle?" pověděla jsem radostně, když sestra navrhla, že by si taky mohla něco vybrat. Ukázala jsem na světlounce zelenou se zlatými ornamenty. "Myslím, že by se k tobě taky hodila!" řekla jsem svírající v ruce vzorek a přikládajíc ho k jejím šatům. "I když-" zarazila jsem se a koukla po té, co navrhovala ona, "Tahle bude lepší, máš pravdu," dodala jsem a v tom se mě kupec zeptal, jestli má něco začít stříhat a balit. Zarazila jsem se, protože mluvil na mě a logicky bych mu měla odpovědět já a ne sestra. Sebrala jsem tedy odvahu. "Ano prosím," pípla jsem nesměle a chvíli koukala jak vykulený kuře. Já s ním vážně mluvím? podivila jsem se sama sobě a začala se cítit naprosto skvěle, že jsem to zvládla. "Mohla bych se podívat na támhletu bílou a tu stříbrnou aaa tu světle modrou?" zeptala jsem se mile a obchodník se na mě usmál. Působil tak mile a mě to udělalo hroznou radost, že jsem se usmívala jak sluníčko na celé kolo. "Napadlo mě je i třeba nějak nakombinovat, co myslíš?" zeptala jsem se opět a dokola na názor sestry. Pak jsem ale objevila překrásnou černou a zlatou. "Ty jsou přímo pro tebe!" řekla jsem nadšeně a poskočila na místě. Černá byla naprosto úžasná a obchodník mi ukázal ještě jednu s ornamenty. "Měla by si na cestě reprezentovat ne?" podívala jsem se a přiložil všechny tři látky k sobě, v mých očích vznikla perfektní kombinace! Možná i ty barevné stuhy by k tomu šly, pomyslela jsem a koukla na Avu, na ní bylo poslední slovo. "Já vím, že bych neměla tolik utrácet, ale ty látky jsou tak heboučké!" řekla jsem a zasněně po nich opět přejela svou jemnou ručkou. Já měla vybráno, teď už bylo jen na sestře, co všechno mi dovolí koupit. "Ohledně střihu bych to asi nijak moc nepřeháněla, víš že mám ráda tyhle vrstvené volné šaty podél těla," dodala jsem ještě a přejela si rukama po těle, abych naznačila, že se mi líbí vypasovaný, avšak lehký styl, takový ten kdy se šaty dole vlní a létají sem a tam při větru, víla si pak připadá jako zabalená do okvětních lístků lehkých jako letní mráčky.
Dokonce jsem se i zvládla s obchodníkem rozloučit. Celá jsem se přitom zachvěla, ale měla jsem rázem vážně pozitivní radost a tak jsem zaletěla do stánku o kousek dál. "Nejsem moc zastánce kalhot, ale tyhle by nemusely být špatné," řekla jsem a ukázala na jedny béžové a na jedny černé, které byly jen ke kolenům. "Halen mám doma dost si myslím," řekla jsem a na seznamu už zbýval jen poslední bod. "Něco na spaní, něco na spaní," mrmlala jsem si a běhala s Napolim sem a tam. "Támhle!" ukázala jsem vítězně a přiskákala k jedné prodavačce, která měla něco jako velice dlouhou košili ze světlounce béžovo-šedé látky s rozparkem a tkanicemi přes prsa. "Tohle? Nebo ne? Nebo jo? Nebooo, já nevím, když to v boku převážu provázkem?" pípla jsem a koukala se na obchůdek ze všech koutů a hledala něco vhodnějšího, ale něco tohohle stylu se mi líbilo nejvíc.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 08. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Wed Apr 18, 2018 4:54 pm
Byla celá pryč z těch pastelových barev, to byla možná jedna z mála věcí, ve které jsme byly každá jiná jako den a noc. Však jsem si užívala její uvolněnost a co víc, takto radostnou jsem jí naposledy viděla vlastně jen když byla vlkem tohle byla skutečně velká změna a mě se líbila. Jako kdyby byla opět víla, ne vydšené zvíře v koutě.
Z koňského hřbetu ji sleduji, lehce se opřu o hrušku sedla sleduji každý její krok či rozhodnutí, zamyšlené hladím na barvu, jež navrhla, že by se ke mně hodila. Možná ano, ale nikdy jsem nebyla na takové věci, přesněji světlejší barvy, které byli pro mé oči doslova křiklavým výkřikem, ale jí pastelové barvy slušely. Sice jsme mohli zajít do města a navštívit salon, však zde na trhu lze objevit o nové látky, které se ještě do samotných obchodů dostaly, také jejich cena o tom dost svědčila.
Koutek úst mi lehce cukl do strany, když bezstarostně obstarává vše kolem, vlastně dřív bych musela sesednout a vše domluvit, však nyní? Měla jsem pocit, že jí zde skutečně mohu nechat, pocti že se o sebe nepostará byl tutam. Sama mi nyní dokázala, že tomu tak není, že se o sebe dokáže postarat i kdybych tu nebyla.
„Skutečně nikdy nepochopím, co máš na těch vrstvách jednou se upečeš,drahá sestřičko.“ Usměji se široce, ne že jen mé šaty byli na tělo, ale také nebyli skládané s tolika vrstev, když ano tak skutečně jen, aby látka byla pevná a ne příliš průsvitná. Skutečně můj stačí smysl pro lesklé věci upoutá zlatá látka, semknu rty do úzké linky, byla skutečně krásna jako lité zlato, ale ne nemělo to hodnotu. Aspoň z mého hlediska. „Nemyslím si, je to příliš křiklavé. A skutečně se o mne bát nemusíš, vím jak reprezentovat Kerat, dělám to 20 let.“ Pravím pravdivě. Je milé, že si o mne dělala skutečně starosti, ale krom šarmu musím dokázat, že skutečně vím oč Kerat stojí a že nejsme nějaká slečinka, která nerozumí hodnotě oceli na jejich území. Kov, jež vlastnily, byl skutečně prvotřídní a zbroj či zbraně z ní byli kvalitní.
A při zmínce, že by neměla utrácet se zašklebím. „No to bys neměla, až budeš vydělávat na své živobytí a ne jen já, pro mě za mě.“ Neměla jsme toho málo to skutečně ne, ale chtěla jsem, jí tím říct že jí živit do nekonečna nebudu. I přesto, že jsme sestry.
Pak už jen tiše sleduji její poslední výběr přičemž se podívám na lehce bronzový přívěsek připomínající medailon a tiše vydechnu.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Wed Apr 18, 2018 5:45 pm
Když už byly nákupy konečně za námi, jen jsem se spokojeně usmála na všechny kolem a sama ze sebe jsem měla jen ten nejlepší pocit, připadala jsem si jako rozzářené sluníčko, co tu poletuje sem a tam. Byl to hezký pocti, hlavně, když na mě i ostatní byli milí. "Víš, že se hodím leda tak do maštale nebo do lesa," pověděla jsem a představila si samu sebe jak dělám myslivcovou a tak nějak správu zdejších lesů. "Myslíš, že by bylo vhodné zažádat si o nějakou práci? Víš, myslím, jakože by mi třeba na starost něco svěřil. Vážně si myslím, že bych něco zvládla, něco se zvířaty no, ale něco by se třeba našlo," zeptala jsem se na názor, protože jsem neměla nejmenší tušení, co a jak se má a nemá. "Jak mám vlastně titulovat toho muže? Princi? Vaše Výsosti? Ehm, ani nevím, jak se jmenuje, teda ne, že bych mu chtěla říkat jménem, ale tak pro informaci. A co když potkám samotného krále?!" najednou jsem měla zase obavy a došlo mi, že mám hrozně málo času se to naučit. Doufám, že mě nebude zkoušet ze zeměpisu, to by mi asi moc nešlo, pomyslela jsem, protože tohle byla moje největší slabina. Tedy hned po tom, že jsem neuměla pra-nic bojovat. Vyšvihla jsem se na hřbet Napoliho a pomazlila ho. "Ty pojedeš hezky semnou!" řekla jsem koni a ten jakoby mi rozuměl a spokojeně zaržál s pohozením hlavy. Ještě jsem ho několikrát podrbala po krku a pobídla ho do kroku. "Začíná se stmívat, měly bychom se co nejrychleji dostat domů," navrhla jsem a pobídla koně. "Napoli, ukaž mi co v tobě je!" řekla jsem a koukla po sestře. "Závod?" zeptala jsem se s ďábelským zatřpytěním v očích, ale nečekajíc na odpověď jsem znovu pobídla koně a vyrazila tryskem domů. Už jsme stejně byli pryč z trhu a tady za vším děním nikomu rychlý dusot koní nevadil. Navíc jsem si chtěla odpočinout a možná i něco sníst. No jo, jídlo! pomyslela jsem mlsně a olízla si rty, měla jsem novou motivaci pro rychlý návrat domů.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 08. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Wed Apr 18, 2018 6:28 pm
Dobře svým způsobem jsem byla ještě ráda, že již tyhle záležitosti máme za sebou a co víc možná přeci jen bude lepší ráno cestou z vladařového sídla dojít pro šaty, jež sem tam ještě nechala zařídit ať si dneska pro látky přijde večer. Při jejím argumentu zpozorním a lehce nadzvednu obočí. „Kdybych nevěděla, že dobře šiješ, řekla bych, že máš pravdu. Ale myslím sim, že jako švadlena by ti to šlo. Ale jsou tu pro tebe vyšší úkoly jen se věnuj studium i nadále a jednou se dostaneš, kam budeš chtít. A ukaž princi, že my Ortmathe se jen tak nevzdáváme.“ Mrknu pobaveně.
Když se ujistím, že sedí dobře v sedle, tak pobídnu koně pomalu do chůze, abychom se dostali za tržiště samotného města, kde je cesta klidnější. „Nevím Ali, je na princi jak ti dovolí ho oslovovat. Přeci jen jeho postoj vůči tobě je jiný, než ke mne. Já jsem jeho podřízená a ty? Něco, co ještě nezařadil, jak se zdálo.“ Ale i já samotná netušila, co nebo jak. Dědice jsem spatřila jen od pohledu, tohle bylo prvně, kdy zaujal takové místo.
Nakonec jsem se na okamžik zamyslela, dokud Al neprohlásila závod, jen si povzdechnu. Černého hřebce pobídnu do cvalu, nikoliv do trysku. Chtěla jsem mít chvíli na promyšlení. Před svým odjezdem.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Wed Apr 18, 2018 6:43 pm
ŠItí? Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Uměla jsem spíchnout pár šatů, navrhnout pár věcí, ale že bych se tím živila? Kdo ví, ale to asi není úplně vhodné pro vznešenou vílu. No uvidíme, co se časem najde.
Cesta ubíhala rychle, tedy aspoň mě, měla jsem velký náskok, protože Ava asi moc závodit nechtěla. Nebrala jsem na to ohledy a pobízela Napoliho k ještě rychlejšímu a rychlejšímu tempu, chtěla jsem cítit jak letíme krajinou. Dokonce mi i spadla kupuce, ale nebrala jsem na to ohledy a pádila dál. Nakonec jsem zastavila u potůčku u cesty a dala tam koni napít, mezitím jsem čekala na sestru, která přiklusala po chvíli. "Možná by jsi měla být občas jen trochu milejší," rýpla jsem si trochu do sestry, i když jsem to vlastně myslela dobře. Bylo vidět, jak umí být emotivní a snadno se dožere. Ona narozdíl ode mě není takové to stvoření, co si nechá kakat na hlavu, ale hned vyráží zuby. Nasedla jsem opět na koně a klusala stejným tempem. "Těšíš se, až se zas vydáš na cesty?" zeptala jsem se po chvíli ticha, za svůj život jsem toho prošla dost, i když jsem nikdy pořádně nevěděla, kde se nacházím a nikdy mě to moc nelákalo. Ale co. Každého nemusí bavit cestování, ne? Navíc jsem byla ráda, že mám konečně domov, kde mě mají rádi. Avin život mi vždy připadal tak zajímavý, ale asi bych ho nechtěla. Uměla toho tolik a byla silná víla už od pohledu. Vlastně by se dalo říct, že byla takový můj vzor ve své podstatě, ale říkat jsem jí to nemusela.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 08. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Wed Apr 18, 2018 7:49 pm
Za ty léta soužití by mohla vědět, že se nikdy neuchýlím k dětinskému kroku jako závodění, už jen protože jsem tu měla nějaké postavení a také by se to mohlo odrazit na mojí masce, se kterou se reprezentuji již několik let. I když pravda byla, že jsme vždy byla upjatá a horlivá a na tom se nic dočista nezměnilo. Zřejmě jsme na veřejnosti ztrácela smysl pro humor nebo snad celkově? Těžko říct, naposledy jsem se smála v armádě při boji, ale pak nastalo to prázdno. Krvavá louže uprostřed pláně, při té vzpomínce zavrtím hlavou a promnu si nos. Nikdy nezapomenu na ten pocit, že mi to bylo málo jako kdyby bojiště pro mě již nepřetavovalo toho pravého soupěře.
„Milejší? Tady v Keratu? Sestřičko, zdá se, že si pořád nepochopila, že tohle místo je zrádné.“ Byla příliš naivní proto jsem se o ní tolik bála, co víc dědic Keratu. Jen sleduji jak několik stop přede mnou pokračuje, dokud ke mne nedozní její hlas. „Jistě že, ale není to jen o cestovaní. Vlastně vůbec ne, přenes tam je snazší, cesta by mohl trvat týdny.. Ale ano těším se, až opět navštívím Evasir.“ Připustím.
Cesta domů uběhla stejně rychle jako do sídla.
Brzké ráno dle slibu vyrážím dědici předat informace o příchodu mé sestry a ještě toho dne se vydávám do Evasiru, jelikož cesta bude náročná.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Wed Apr 18, 2018 8:06 pm
Ano, možná jsem byla trochu naivnější, to uznávám, ale bylo na tom něco špatného tohle ponuré místo vidět trochu v barvách? Pohodila jsem hlavu a popohnala koně. Co nevidět jsme byli doma. "To byl den!" zhodnotila jsem, zatímco jsem šla pro věci pro koně, tohle sestra nikdy nedělala a tak jsem se postarala s radosti i o svého koně. Netrvalo mi to dlouho a ráda jsem se se zvířaty pomazlila. Ještě jsem jim popřála dobrou noc a hupky dupky do pokoje.
Rychle jsem shodila šaty a plášť uklidila do skříně, bílé šaty jsem přehodila přes židli u stolku pod oknem, abych je mohla opravit od potrhání. Nakonec jsem se slastně proměnila ve vlčici a šla vyhledat Avu. "Mmm, dobrou noc," pípla jsem se za jejími dveřmi a poklidně se rozešla do kuchyně, kde jsem se z vědra napila. Hmm jídlo? napadlo mě, ale už jsem byla tak unavená, že jsem se rozhodla vrátit do pokoje a jít spokojeně spát, zaházela jsem se tedy do peřin, stočila do klubka a usnula.
Druhý den mě ani Avin odchod nevzbudil, spokojeně jsem podřimovala až do dopoledne. Když jsem odlepila očka, ihned jsem si všimla šatů na stole. Přes noc se mi asi zdálo kdo ví co, protože jsem se probudila jako dočista nahá víla zafačovaná v peřinách. Přehodila jsem přes sebe nejtenčí deku, aby mi nebylo po ránu chladno a zamířila rovnou ke stolu. Nemusela jsem chodit nikam daleko, protože jsem nedávno jedny šaty dozdobovala a tak mi plno věcí zbylo v šuplíkách. Kdyby ten bordel viděla Ava, tak mě přerazí! pomyslela jsem a zasmála se sama pro sebe. Pak jsem vzala co jsem potřebovala, plácla sebou do křesla a začala posešívat potrhané šaty. Do toho jsem si broukala líbivou melodii, jakobych měla v hlavě nějakou veselou písničku a bezstarostně pracovala.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 10. 04. 18
Age : 27
Location : Fiplin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun May 06, 2018 10:53 am
Opět je nucena protočit panenky při jeho slovech. "Kdo by to by řek? V tom případě ale fakt nepobírám, za co patí někoho, jako jsi ty." Zazubila se na něj a relativně pobaveně si odfrkla, při čemž jí trochu zabolelo místo na čelisti, kam ji předtím uhodil. Lehce překvapeně zamrkala. Byla zvyklá na horší věci, takže to nebylo skoro nic, jen na to lehce zapomněla. Jako malá přitáhla domů i se zlomenou čelistí, takže tohle neznamenalo nic víc, než takové neviditelné smítko, které by odebrala z naprosto špinavého kabátu. Pokusila je udržet relativní klid, když začal něco, že by se do něj ani netrefila. Také se rozhodla, že to přejde bez poznámek k jeho osobě, i přes vztekem roztáhlé chřípí. Jeho další slova jí však přitáhla žhavé uhlíky i do očí. "Možná ne, ale nevěřím, že by sis zasloužil něco jiného. Ale nadruhou stranu, když nemáš rád nadávky..." Vrhla na něj hraný pohled štěňátka plný lítosti vůči němu. "..., můžeš mi říct svoje jméno a jsem přesvědčena, že jím zvládnu nahradit nádávky, páč je beztak ještě horší." Sladce se usmála, ale pořád v ní byl ten vztek, který se rozdmíchal, když dělal, jako by byla něco míň, když byla polovíla. Neměl právo zpochybňovat její mozek a mysl a všechno, co s ním souvisí. Nebyla hloupá ani zabržděná, jak si mohl myslet, jen neměla za potřebí plýtvat kreativitou na takového pitomce. Ale co by mohla čekat? Poloviční víly byly v očích vznešených víl úplný póvl, byly mnohem níže než nižší víly a dokonce i lidé, což ji samo o sobě taky neuvěřitelně vytáčelo, tudíž není divu, že se jí hněv držel. Avšak zaplašila ho, když bylo přistoupeno k jinému, lepšímu tématu. "Co na tom? Že na to nemáš koule ty, neznamená, že by to někdo nemohl zkusit a kdybych to promyslela o málo víc, byli byste bez peněz." Sladký úsměv se promění v úšklebek, když jí zamítne sochu. "Ovšem. Tady bez tak dostane sochu jen nažehlenej snob a suchar, jako jsi ty. Kdo by to byl řekl?" Neodpustí si nakrčení nosu nad svými slovy a i skoro až znechucené odfrknutí nad tím egoismem, který beztak trefila do černého. Potom jí ale znova tak nějak rozpálí, až na něj začne skoro doslova štěkat. "Důvod tady probíráme celou dobu! Sis nevšim?! Chtěla jsem vás prostě a jednoduše okrást! Potřebuješ to snad písemně, aby to tvoje palice pobrala?!" Po záplavě slov se nadechne, aby vypustila další. "A jméno ode mně nečekej! Nevím, kdo seš ty a ty nevíš, kdo jsem já! A nehodlám dopustit, aby nějakej zvrácenej úchyl z Keratu vyvraždil celou moji rodinu za moji věc, jakmile se dozvíš jméno a zjistíš o mě všechno!" Nehledě na to, že by mě otec zabi, kdyby se to k němu doneslo.... Svraštila obočí a propálila ho zlostným pohledem, kterým nehodlala uhnout a ani mrknout neměla v plánu, když si to kráčela k němu a zastavila se tak, že by stačilo natáhnout ruku o kousek jeho směrem a dotkla by se ho.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun May 06, 2018 11:44 am
Ušklíbne se a lehce zavrtí hlavou. "Mě tu nikdo neplatí, je to spíš naopak. Já platím ty, co tě tu hlídají." Odvětí jednoduše a ani to nebere jako nějaké vychloubání, ač by se to tak mohlo vypadat. Ne, tohle pro něj byla práce, kterou dostal svěřenou a mohla se mu nelíbit, jak chtěla, ale bylo to tak. Upřímně jí měl i docela rád. Radši než sedět celý den za stolem, pročítat nějaká lejstra a rozhodovat o budoucnosti země. Bohužel, přesně tohle ho v jeho budoucnosti čekalo. K tomu byl zrozen a vychováván. "Kdybys byla o něco chytřejší, jistě bys na moje jméno přišla sama. Přece jenom pochybuju, že by si to sem někdo nakráčel bez toho, aby o Keratu věděl, alespoň to základní." Odvětí jí s ledovým klidem, i když je mu více méně jasné, že malá polovíla svůj klid jen předstírá. Nebylo těžké to poznat. Rozzuřený pohled a roztáhnuté chřípí. Skoro jako by se díval na naštvaného Vulcanica. I když ty nebylo tak jednoduché naštvat a rozhodně to nebylo v ničím zájmu. Měli pak tendenci uzavírat svůj domov před návštěvami, což by se Camovi mohlo vymstít. "Vykrádat vlastní pokladnici by bylo dost kontraproduktivní. Zvlášť když mě osobně tam stačí jen dojít a vzít si tolik, kolik zrovna potřebuju." I kdyby vykradení jejich pokladnice promýšlela celý svůj život, stále by byla její šance někde kolem nuly. Dobře věděl, jak vypadá stráž cestou k pokladnici. Ona se nedostala ani blízko podle toho, co bylo psáno ve vzkazu. On sám vycvičil a vybral stráže k pokladnici a i on sám by měl problém se k ní dostat, pokud by měl nějaké nekalé úmysly. To snižovalo úspěšnost téhle víly opravdu na čísla kolem nuly. Netušil, jestli je bojovnice, ale mohla být jakkoli dobrý voják, ale pochyboval, že jeho by porazila, tudíž neměla šanci se dostat na místo kam chtěla. "Jistě, protože mojí jedinou zábavou je vyvražďování rodin, jejichž dcerunka se úplně nevyvedla. Proč za to trestat rodiče, kteří za to nemůžou?" Odvětí a lehce pokrčí rameny. Sice dokázal bez lítosti a bez svědomí vraždit víly, lidi i jiné tvory, ale zase neměl potřebu hledat nějakou rodinu bůh ví kde a vyvraždit je kvůli jedné černé ovci. "Ke tvé smůle se tvoje jméno stejně dozvím a když to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém. Vybrala sis to sama." Odvětí s klidem a obejde jí směrem ke dveřím. Jistě, může ho zkusit napadnout, ale se svým sluchem by jistě zaregistroval její pohyb. Zastaví se u dveří, ke kterým se otočí zády a zadívá se na ní ještě jednou, přičemž na dveře cely položí dlaň s roztaženými prsty. "Příště se uvidíme v mučírně." Pronese, načež otevře dveře, které poznaly jeho magii a původ, a vyjde ven. Dveře se opět zabouchnou, aby vězenkyni nepustili ven a Camiel se vydá ke strážnici, kde jen čtveřici strážných uvědomí o svém odchodu a o tom, že příště bude potřeba zlodějku dovést do mučírny, s tím se vydá pěšky zpět po schodech do paláce. Do vezení se sice může přenést, ale v něm jeho magie nefuguje. Tedy s výjimkou mučírny.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun May 06, 2018 12:09 pm
Sluneční paprsky konečně nabraly na síle a já věděla, že je čas k odjezdu. Všechno už bylo přichystané, zabalené a už stačilo jen přichystat mou maličkost. Učesala jsem si dlouhé vlasy a vpletla do nich pár tenkých cůpků, které sem tam dekorovali mou narůžovělou hřívu. Nehty jsem si vyčistila, protože jsem věděla, že Ava by nerada viděla, jak jedu někam s těmi špinavými kopáčemi od hlíny. Nesila jsem je kratší, takže špína zpod nich nechtěla moc ven. Vyšla jsem ven a osedlala koně. Nebo spíš jsem na něj navěsila spoustu věcí. Před domem jsem posbírala pár bílých růží a řekla si, že by bylo hezké je zaplést koni do hřívy. Dala jsem se tedy do práce, když v tom jsem si uvědomila, že se zase zdržuju a měla bych už vyjet. zapíchla jsem si jednu z menších růží to vlasů vyšvihla se na koně. "Já vím Napoli, nejraději bych běžela vedle tebe, obzvlášť, když jsem tě tak naložila svými věcmi, ale musíme jet takhle," omluvila jsem se koni něžným hláskem a pohladila ho několikrát po hřbetě. Nakonec jsem jen lehce pobídla k jízdě a tvář si opět zakryla kapucí a celá se zahalila do černého pláště.
Cesta ubíhala rychle. Rychleji, než bych chtěla. Nakonec se předemnou opět otevřely brány města. Projela jsem každodenním trhem až ke stání, kam jsem velice neochotně uvázala Napoliho. Přiskočil ke mně někdo ze stráží s tím, že mě očekává a vezme mi věci. Jen jsem mlčky kývla a rozloučila se se svým koněm. Momentálně jedinou jistotou co tu momentálně mám. Chytla jsem plášť zevnitř a nechala jej s oním mužem. Opět jsem vstoupila do hradu, který mě fascinoval a zároveň děsil. Došla jsem za jedním ze stráží/sluhů, jako posledně a pípla na něj své jméno a že tu mám být očekávána. Jen po mě hodil velice povýšený pohled a trochu mě tak vyvedl z míry. Opět jsem tedy stála v hale a čekala, co se bude dít. Mentální štít, mentální štít, hlavně ať mi nečte myšlenky a kdyby měl, nemyslet na osobní věci... Hmm... To snad zvládnu, říkala jsem si jako prvňáček před zkoušením a nervózně si přejížděla založenýma rukama po sobě, jako by mi byla zima. Měla jsem chuť utéct, ale musela jsem to tu nějak zvládnout.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun May 06, 2018 12:51 pm
Uběhlo pár dní od toho, kdy byl ve vězení a kdy také nabídl velvyslankyni, že se postará v době její nepřítomnosti o její sestru. Zprávu o tom, že Ava jeho nabídku přijímá a stejně tak Aliathe přišla asi před dvěma dny. Naštěstí měl tedy dostatek času tu vše připravit, jen bude muset nějak zařídit, aby se Aliathe nedostala do kontaktu s moc vílami od dvora, protože ty by asi neměli problém si pohrát s její myslí, pokud by se mezi nimi našel někdo s touto magií a že jich tu pár bylo. Lehce si povzdechne a prohrábne si vlasy, zatímco míří prázdnými chodbami z černého kamene směrem k hale, ve které měla podle slov strážného Aliathe čekat. Sice by bylo jednodušší se přenést, ale trocha toho napětí víle neublíží, navíc si na to stejně bude muset zvyknout, protože z podobného prostředí se jen tak nedostane. Lehce cestou kývne na pozdrav dvojici víl, které si něco šuškají a přitom je lehce probodne chladným pohledem, načež obě víly skloní hlavu, ač se jim na tváři objeví menší úšklebek. Cam si v duchu poznamená, že na tyhle dva se ještě bude muset zaměřit, ale teď na to neměl čas. Stačilo mu, že mu obě víly projevili úctu, která mu jako následníkovi Keratu náležela.
Sice dnes nepůsobil úplně jako syn svého otce, tedy alespoň, co se oděvu týkalo. Bílá košile a černé kožené kalhoty úplně neodpovídali běžnému oděvu jeho maličkosti, ale občas si i on oblékl něco, co na hony nekřičelo, že je budoucím vládcem téhle bohaté země. I tak z něj ale sálala moc, která dávala všem jasně najevo, co je zač a že není radno si s ním zahrávat. Zahne za roh a vejde do haly, kde uvidí značně nervózní Aliathe, která vypadá, jako by snad měla zimnici. "Zdravím, vypadá to, že jste se nakonec rozhodla dělat mi tu společnost, když bude Vaše sestra pryč." Pronese, když vejde do místnosti a zastaví se několik metrů od ní. Její mentální štít je sice vztyčený, ale je dost křehký. Stačilo by na něj lehce fouknout a složil by se. Nejspíš byla opravdu nervózní. To se dalo čekat, návštěvy v tomto paláci byli vždy nervy drásající.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun May 06, 2018 3:59 pm
Čekání? Tak to bylo to poslední, co mi vadilo. Rozhlížela jsem se po místnosti a opět si snažila vrýt do paměti její vzhled. Z mého pohledu to netrvalo ani tak dlouho a místností se začaly rozléhat kroky. Narovnala jsem se, protože jsem čekala, že tak se to odemně sluší. Když mě oslovil a začal mluvit, udělala jsem něco, připomínat úklon. "Zzzzdravím," pípla jsem svým medovým hláskem, který spíše připomínal cvrlikot ptáčků ve větvích a do tohoto místa se vůbec nehodil. Stěny paláce, jakoby se mi vysmívaly a nechtěly nést mojí ozvěnu dál, než k muži, jenž se mě rozhodl hostit. Došlo mi, že bych si asi měla odhalit obličej a celkově asi sundat plášť. Nebudu vám nic nalhávat, bylo v něm pěkné teplo, letní šaty z bílé barvy byly mnohem příjemnější do těchto parných dnů. Přesto jsem se však neodvážila ani hnout. Chtěla jsem zůstat skrytá ještě chvíli a vychutnat si ten lehký pocit anonymity, která mi tu bude stejně během dne odebrána. "Je... jsem... ráda... ctí, že tu mohu být, učit se... s Vámi.... Mmmm," vykoktala jsem ze sebe zbrkle a celá zrudla, ještě že mě neviděl. Tenké písknutí na konci věty "mmmm" mě donutilo se zase shrbit a podrbat se, abych neměla chutě se zase stáhnout do podoby vlka. "Můj kůň - zůstal ve stáji před hradem, postará se o něj někdo prosím? Když tu zůstávám na delší... dobu...?" špitla jsem starostlivě, protože když tu není Ava, budu asi často vyhledávat společnost alespoň mého bělavého přítele. "Omlouvám se - to... to jsem asi neměla... Um... no..." dodala jsem rozpačitě a nervózně couvla. Vážně jsem nevěděla co mám říkat. Raději jsem si natáhla kapuci více do čela a už konečně mlčela. Tak to bude lepší.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun May 06, 2018 8:55 pm
Prohlíží si jí a lehce pozvedne obočí. Opravdu bude potřeba zapracovat nejen na jejím chování, ale i na tom strachu, který z ní doslova sálá. Byla jako kořist, kterou někdo zahnal do kouta a teď už jen čeká na to, jestli jí někdo zakousne nebo ne. Ať už se mu to líbilo nebo ne, tak víly byli lovci a tohle v nich jen probouzelo lovecké instinkty. Zabijácké instinkty. Vyslechne si její koktavá slova, načež si lehce odkašle a spojí ruce za zády, přičemž k ní přijde blíž. "Jestli už jste skončila, asi by bylo na čase Vás uvést do Vaší komnaty, která pro Vás byla připravena." Pronese a zastaví se před ní, pak zvedne ruku, aby jí sundal kápi z hlavy. "A ihned poté přejdeme k základům toho, jak se budete muset na mém dvoře chovat a kam budete ze začátku smět chodit, protože vzhledem k ....jistým nedostatkům bude Váš pohyb po paláci z důvodu Vaší vlastní bezpečnosti omezen." Pronese a lehce pozvedne jeden koutek. Nemyslí to nijak zle, ale pro začátek by se měla vyhnout kontaktu s ostatními vílami na dvoře, které by jistě její nezkušenosti nějak využili. "A abych Vám odpověděl na Vaší ne úplně dobře položenou otázku, tak o Vašeho koně bude postaráno, jen se obávám, že se za ním nějakou chvíli nepodíváte bez mého doprovodu nebo bez doprovodu někoho, koho určím." Odvětí a jeho tvář nabere klidný, ale trochu chladný výraz. "Tak asi půjdeme." Pronese a nabídne Aliathe rámě, aby zachoval aspoň trochu etikety a společenského chování. Nejspíš ho čeká menší opakování a učení v tomto ohledu, ale hlavně bude muset z téhle vály udělat někoho, kdo bude moc beze strachu chodit po chodbách paláce a působit na ostatní dostatečně sebejistě a sebevědomě než aby je napadlo se jí podívat do mysli. Byl si dobře vědom, že i takovéhle víly se na jeho dvoře našli a občas byli přínosem, pokud se rozhodli pracovat v jeho prospěch.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun May 06, 2018 9:59 pm
Rozpačitě jsem přešlápla a cítila se hrozně. Jsi tu sotva dvě minuty a už děláš ostudu, pomyslela jsem zoufale a snažila se se stresem vyrovnat. "Omlouvám se," pípla jsem jen na jeho výtku a stála jak socha. Nemohla jsem se ani hnout. Nic mě neposlouchalo. Jediné pozitivum, které jsem na tom všem shledala bylo, že jsem byla i celkem neschopná se proměnit ve vlka. Když ke mně přistoupí, celá se ještě víc stáhnu, jako by mě chtěl praštit. Jakmile ke mě zvedne ruce, celá sebou trhnu, jako bych už onu ránu dostala. Hlavou mi prolétne mnoho vzpomínek na mého předchozího druha a zorničky se mi strachy stáhnou. Dech se začne nekonstatně chvět a skoro jako bych měla omdlít. Pár sekund a mé tělo se promění v naprostou trosku skoro neschopnou života. To, že mi chce stáhnout kápi bych nejraději zarazila, ale nemohu. Potlačím v sobě sebemenčí pud ho odstrčit, že se zahalit zpět a nebo se proměnit ve vlka. Jsem celá ledová a kůže má takovou mrtvolnou barvu. Ještě že mám své vlasy. Neodvážím se zvednout hlavu a podívat se na něj. Myslím, že se to ani nesluší. Mé milované vlasy mi zakrývají většinu obličeje a všechnu pozornost na sebe může stáhnout možná malá růžička, kterou mám vpletenou ve vlasech ještě z domova. Bílé okvětní lístky se hodí možná ke mně, ale ne k tomuhle místu. Celá se chvěju. Je to poprvé, co uvidí mou tvář. V hlavě mám jen jedinou myšlenku, na kterou toužím znát odpověď, ale nikdy se na ní nezeptám. Co si o mně myslí, když mě teď vidí?
"Chápu," odpovím jen na jeho slova ohledně omezeních. Neměla jsem v plánu nikam chodit ze svého pokoje bez vyzvání jeho nebo jeho sluhů. Bylo by to pro mě sice utrpení, ale bojím se tu. Tohle místo je jak chladná hrobka, pomyslím, protože temné stěny nejsou zrovna to, na co by se mi líbilo dívat. "Moc vám děkuji, Vaše veličenstvo," odpovím pokorně a stále hledím do země, jako nejpokornější z jeho služebníků. Nevěděla jsem, zda jsem zvolila správný titul, ale doufala jsem, že alespoň tohle jsem trefila. Ale nedivila bych se, kdyby ne. Jeho rámě trochu udiveně přijmu. Přeci jen něco si pamatuju. Téměř ihned přiložím ruku k té jeho a zlehka se za něj "zaháknu" jak mám. Tohohle vodění jsem si užila až dost. Ladnými krůčky krájím nesměle po jeho boku a nenapadá mě nic co bych řekla, natož co bych vůbec směla říct. Čekám tedy, dokud nebudu sama tázána a nebo celkově vyzvaná k řeči. V mysli se upínám ke svému bílému hřebci Napolimu a představě sami sebe ve vlčí kůži, což mě víc než uklidňuje. Přesto však princ musí jasně cítit mojí chladnou pokožku a chvějící se nejistou chůzi.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Fri May 18, 2018 8:21 pm
Není těžké uhodnout, jak se Aliathe před ním asi cítí. Zranitelně a vyděšeně. Nemusel by ani mít tak bystré smysly, jak je měl, a poznal by to. Netušil, jak je stará, ale jestli byla starší než Ava, mohla být starší než on. Neušlo mu, jak sebou trhla, když se jí pokusil sundat kápi a nejspíš i díky jejímu slabému štítu, který byl v tuhle chvíli nejspíš její poslední starostí, se přes něj přelila vlna vzpomínek, které Aliathe proudily myslí. Některé šťastné, ale většina se jich nedala za šťastné považovat ani z toho letmého zájmu, který jim věnoval. To alespoň trochu vysvětlovalo, proč byla víla před ním vyděšená téměř ze všeho a jejím prvním instinktem bylo odít se do kožichu a drápů. Pud sebezáchovy a nedůvěry ve své okolí. Pousměje se, pokud se mu povede, aby nasměrovala tuhle svojí obezřetnost správným směrem, tak pro ní možná nebude tak těžké tu přežít i na vlastní pěst.
Lehce si odkašle a pozvedne obočí. Neměla byste pokládat otázky, na které nechcete znát odpověď. Ve Vaší mysli už vůbec ne. Vyšle k ní svojí vlastní myšlenku a nedá mu moc práce, aby se dostala skrz její štít. Tohle bude jedna z věcí, na které bude muset začít pracovat hned od dnešního dne. Bez štítu jí tu hrozí nebezpečí a jemu by do mysli neustále bušily její myšlenky. Děsivé. Stačily mu jeho myšlenky, vzpomínky, nepotřeboval ještě její. „Ještě vládce nejsem, takže Vaše veličenstvo není oslovení pro mě, ale spíše pro mého otce. Pokud chceš mermomocí používat titul, tak asi excelence nebo výsost. Nebo stačí pane.“ Upozorní jí na menší chybu. Nejspíš by zvládl i to, kdyby mu říkala jménem, jen by to možná vypadalo až moc divně a familiárně, pokud by tohle oslovení použila na veřejnosti, kde mu jménem říkal jen málo kdo. Ovšem ona jako jeho chráněnka by možná mohla mít nějaké výhody.
Společně s Aliathe vyrazí směrem do nitra paláce, kde jsou jeho osobní komnaty a stejně tak i komnaty, které byly připraveny pro jeho návštěvu. „Zvyknete si na tu ponurost, která tu panuje. I když je mi jasné, že v Bakirahu jste nejspíš měla lepší výhledy a obecně lepší prostředí, bohužel Kerat byl vždycky ponurý.“ Pronese v reakci na její myšlenku, aby jí znovu upozornil, že tady opravdu není ani jedna její myšlenka v bezpečí, pokud nezvedne svůj štít. I když vzhledem ke chladu její pokožky, který by mohl soutěžit s Lethou, a tím, jak se chvěje, je štít asi opravdu její poslední starost.
„Jak jste se vlastně dostala do Keratu?“ Zeptá se, zatímco jí vede chodbami, které začínají nabírat světlejší odstíny, což znamená, že bílá tu nekontrastuje tolik s černou, ale spíše šedou až stříbřitou barvou, sem tam by se dala najít i béžová.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sat May 19, 2018 12:09 am
Znovu se musím pořádně zastydět, titul jsem očividně odhadla špatně a do toho mi v hlavě zazní cizí myšlenky, leknutím sebou trochu cuknu a střelím po něm pohledem asi sekundu krátkým, jako bych se chtěla ujistit, zda to šlo vážně z jeho hlavy. Více se však neodvážím. "Ano pane," odsouhlasím mnohem jistějším hlasem, neb si sem celkem jistá oním titulem. Udělám vůbec někdy něco dobře? pomyslím a snažím se onu myšlenku skrýt, i když né asi moc dobře, alespoň už nekřičí na všechny v okolí. Jediné, co mi asi zatím jde si vlastně ani pořádně neuvědomuji. Jako by ona schopnost nést se hrdě jako dáma vedle muže ve mě byla zakořeněná asi jako česání vlasů nebo pití. S každý dalším krokem narovnávám své tělo a i když jsem stále vedle prince drobné stvoření, jako bych nabírala i na výšce a jako hrdá lvice nakonec kráčím po jeho boku. Zvláštní. Ke mně se nehodící. Ale přesto to tak je. Hlava pevně usazení na krku, jakoby měla nést korunu se skoro ani nehýbe na přímých ramenech, která jsou teď pevná a sebejistá, skoro by mohla nést tíhu celého světa. Alespoň jede z těchto zvyků se ve mě začíná projevovat.
Znovu jsem však donucena sklopit zrak. Trochu se nakrčit a ohnout záda. Má myšlenka byla opět všem na očích. Proč se mi chce každý vrtat v hlavě? Proč mám pocit, že mě tu chce každý zakousnout a rozcupovat? projede mi hlavou jako šíp a já se přistihnu, jak pozoruji jeho ruku, ve které mám zavěšenou tu svou. Snažím se si udržet soukromí a upřený pohled na něj mi v tom značně pomáhá. I když těžko říct, do jaké míry. "Je jen na jeho obyvatelích, zda se pokusí jej alespoň trochu rozzářit," povím s trochu zasněným tónem a ač se dostáváme do světlejších míst, stále to není ono. Stáhnu si z vlasů růži a natáhnu jej lehce před sebe, abych se podívala, jak by to tu mohlo vypadat s trochou květin. Konečně se odvážím vzhlédnout svému průvodci do tváře a se zájmem sleduji, zda mé gesto s růží pochopil. Jen se rychle pokusím o milý úsměv a pak zas sklopím zrak a květ stáhnu k tělu. Nechci aby to chápal, že je to tu špatné v jeho rukou, ale barvy by tu jistě změnili tu ponurou atmosféru a dojem, že vás za rohem někdo zavraždí.
Jeho poslední otázka mě ovšem vyvede z míry. Zahledím se do svého nitra, které překvapivě dobře střežím a vzpomenu na Ava, tu je asi tak jediné, co může momentálně cítit. Mám odpovídat, nebo ne? Ava říkala, že nemám mluvit o svých tajemstvích a hlavně ne o ní. Ale ptá se mě na to dědic zdejší země, tomu nesmím lhát nebo tajit informace, hm, co teď? zeptám se sama sebe v malé komůrce v mysli, kde se ukrývají ti největší bubáci a otázky, na které nechci odpovídat. Pohlédnu na cestu, abych si jí zapamatovala a pomyslnou komůrku zas zamknu na 5 západů. Jestli mi nemá přečíst nějaké myšlenky, tak to jsou právě ty uzamčené v tomto místě. "Našla mě tam sestra, byla to vlastně docela náhoda a nebýt našeho přívěšku, asi bychom se nikdy nepotkaly," odpověděla jsem stručně a nechtěla se v tom tak moc nimrat, musela jsem uspokojit jak přání sestry, tak příkaz jeho excelence. Nemohla jsem si to pokazit ani u jednoho. Být na tomto místě bylo zcela vyčerpávající. "Mm, vy asi nemáte mou sestru moc v lásce...?" zeptám se rozpačitě, protože chci tak trochu změnit téma a možná tu chci Avě přilepšit, je to vážně skvělá žena a jejich hádka mi stále tak nějak leží v hlavě, nebylo to vůbec hezké. Vůbec nevím o čem s ním mám mluvit, unikne mi v zoufalství tak napůl a rozpačitě si namotám pramen vlasů na prst volné ruky. Mám čím dál větší strach něco říkat a na všechno odpovídat "ano, pane... ne, pane..." mi taky nepřijde vhodné.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue May 29, 2018 3:24 pm
Neujde mu to, že její řeč těla a chůze po pár krocích vypadají jinak. Nejspíš prošla nějakými lekcemi etikety a byla zvyklá se podle nich chovat, jenže očividně v jejím životě proběhla etapa, která z ní udělala to ustrašené stvořen, kterým byla teď. Pochyboval, že by si podobné chování uvědomovala, ale jemu by to mohlo jen usnadnit práci s jejím zařazením do dvora, i když to asi nebude úplně snadné, tohle by mohl být slibný začátek. Stačilo v ní nějak odbourat tu její plachost a zakřiknutost, což by mohlo být ve výsledku to nejtěžší, co ho bude čekat. Ovšem pochyboval o tom. Pokud si dobře vzpomínal, tak v Bakirahu nebyl dvůr zase až takovou džunglí jako v Keratu. Možná i džungle byla oproti jeho dvoru mírumilovným místem. Nejspíš i některé příšery v podzemních tunelech by se před těmi stvůrami, které chodili volně po jeho paláci otřásli hrůzou. Ovšem každý z těchto příšer byla strašná v něčem jiném.
"Vítejte na mém dvoře, kde má každičká informace cenu a víly tu jsou připravené jí získat jakýmkoli způsobem." Odvětí na její myšlenky. Nebylo to snad tak, že by se jí jeho dvořané chtěli v hlavě hrabat, někteří to ani neuměli, ale stále tu byli ti, kteří to dokázali a její mysl nezakrytá štítem jim dávala jednoduchý způsob, jak získat nějaké nové informace, které by pak snadno mohli použít pro svůj vlastní prospěch. Možná teď by její myšlenku samovolně neslyšel, ovšem zaměřil se na její mysl a její štít stále nebyl tak silný, ovšem kdyby okolo prošla víla, která by se na Aliathe nesoustředila, nejspíš by si to ani neuvědomila. "Nepřinesete světlo tam, kde po něm nikdo netouží. Mohlo by to jen odkrýt, jaké stvůry zde ve stínech žijí." Pronese tichým a lehce vzdáleným hlasem. Všechny dvory měli nějakou svojí historii, která je provázela. Kerat jí měl také a nejspíš jí měl i nejtemnější. Vraždy, spiknutí, krutost a chlad. Nic jiného nikdo od Keratu neočekával a nejspíše to bylo jen dobře, bohužel ale neexistoval nikdo mimo královskou rodinu, kdo by věděl o všech tajemstvích, která se na zdejším dvoře skrývala a žila svým vlastním životem. Kolik krve bylo na tomto mramoru i na půdě hornaté země prolito, kolik životů vyhaslo v bojích o moc. Jeho matka byla zatím poslední významnou obětí, ovšem Camiel pochyboval, že by byla i poslední. Nájemní vrahové a jejích zákazníci měli miliony cestiček ve stínech.
Na její odpověď jen lehce přikývne, nejspíš se jí o tom nechtělo mluvit, ať už byl důvod jakýkoli. No, jednou se to možná dozví. Možná ne, ale to teď nebylo důležité. Když mu položí svou vlastní otázku, podívá se na ní s pobaveným pohledem. "Vaše sestra je arogantní a myslí si, že všeho dosáhla sama bez cizí pomoci, což zcela nemůže být pravda. Nikdo na tomto dvoře nedosáhl ničeho bez pomoci někoho jiného, vědomé či nevědomé. Chtěné, či nechtěné. Tak už můj dvůr funguje. Ale abych zodpověděl Vaší otázku...Ne, nemám Vaši sestru nijak v lásce, to ovšem není v rámci naší spolupráce nutné. Navíc jsem si zcela jistý, že tento postoj je vzájemný. Oba jsme o tom druhém slyšeli ledacos, tudíž udělat si obrázek není nikterak složité." Odvětí a lehce pokrčí rameny. Pro diplomatické vztahy nebylo nikdy důležité to, jestli se dotyční měli rádi, stačilo, aby se měli v úctě a respektovali postavení toho druhého. Tahat do toho emoce a city bylo zbytečné.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Wed May 30, 2018 6:03 pm
Jen se ušklíbnu, když zjistím, že mi zase rejdil v hlavě. Bylo to vážně těžké a měla jsem pocti, že jakmile to do večera nebudu perfektně umět, tak mě rozcupuje a vyhodí. Opět se uzavřu do lítosti, která mě s příchodem na toto místo provází. Mám chuť se smát, mám chuť běhat a dělat bláznivé věci. Myšlenka na to všechno mě povzbudí a donutí k zamyšlení nad tím, jestli něco takového vůbec smím, je tu někdy místo na radost? I to nejtemnější místo musí mít světlé stránky a i zdejší lidé musí znát štěstí a zábavu a radost a tak podobně. Po jeho slovech o světle a zdejších lidech chvíli mlčím, přemýšlím nad tou správnou odpovědí. Pomalu si ale místo toho začnu uvědomovat, že vlastně mluví i sám o sobě, on sám je jedním z těch temných lidí, kteří jsou tak nebezpeční, jak o tom mluví. Trochu se mi přitom zatají dech, ale napadne mě ona kýžená odpověď a zároveň otázka, je však osobní a včas se zarazím a raději si jen lehce odkašlám, abych zamaskovala nepovedený pokus o větu. "Máte pravdu," řeknu jen a věnuji se dál přemýšlením o něm a o jeho temné stránce, nechci ho tak vidět, nechci si to připustit, že by byl taková stvůra.
Na jeho komentář a ohodnocení ohledně Avy se musím zasmát. "Je opravdu temperamentní," řeknu pobaveně. Ani tenhle princ nebyl žádný svatoušek. "Takže to máme skrývání myšlenek, nemití nikoho doopravdu v lásce, jsem zvědavá, co bude má další lekce výsosti," řekla jsem s už poměrně klidnější náladou a o poznání veselejším duchem. Nevím proč, ale začínala jsem se tu cítit docela dobře a hlavně se mi vraceli móresy, které jsem měla tak před 150 lety.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Thu May 31, 2018 5:40 pm
Lehce pozvedne obočí, když mu jen přitaká, ale co jiného by se taky dalo čekat. Neměla dostatečné povědomí o zdejším dvoru, aby s ním mohla na tohle téma diskutovat a už vůbec asi neměla šanci ho přesvědčit o tom, že se mýlí. Ne, na to tu strávil až moc dlouhou dobu a poznal všechny stránky dvora, do jehož čela se jednoho krásného dne postaví. "Měla by se naučit ten svůj temperament krotit." Poznamená a ušklíbne se. Být temperamentní a být arogantní je něco jiného. Možná to Aliathe jako Avina sestra vnímá jinak, ale on jí vnímá zkrátka jako arogantního fracka, i když Cam sám neměl moc jiný pocit sám ze sebe. Ovšem na druhou stranu on si to mohl ze své pozice dovolit, ona ne.
"Chcete další lekci? Abychom mohli přejít k něčemu dalšímu, tak je potřeba zvládnout základy. A to opravdu nemluvím o společenském chování." Odvětí a pousměje se. "Bez neustále zdviženého mentálního štítu není úplně bezpečné se tu procházet. Stejně tak nedůvěřovat svému okolí. Kerat je země stínů a temnoty. Oba tyhle prvky jsou dost proměnlivé a nespolehlivé." Pronese a věnuje jí obezřetný úsměv. Následně se i společně s Aliathe zastaví před velkými černými dveřmi. "Tak a jsme tu." Pronese a pustí jí, aby mohl otevřít dveře, díky čemuž se naskytne pohled na prostorný pokoj, ze kterého je vidět ještě do ložnice a na velkou sloupkovou postel z tmavého dřeva, ze kterého je vlastně veškerý nábytek a dalšími barvami v pokoji je šedá a béžová. "Tohle bude Váš domov během Vašeho pobytu na keratském dvoře." Pronese a pobídne jí gestem, aby šla dovnitř.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Fri Jun 01, 2018 11:59 am
Debata o mé sestře utichla a já se raději ani nenamáhala dodat, že je to vlastně milé stvoření a pod tou drsnou krustou, která jí prožírá až téměř k srdci se skrývá někdo opravdu dobrý. Přeci jen, mě si také vzala na starost, i když to dalo plno práce a spoustu rozbitého nábytku a tak podobně, než jsem se začala alespoň trochu chovat.
Stejně tak bych i svému učiteli ráda řekla, že je strašně těžké se skrývat a to i před ním. Takhle se nikdy nedokážu uvolnit a ten stres mě dost ubíjel a vyčerpával. Pořád mít stažené svaly a být se, co přijde za chvíli. Povzdechla jsem a rychle ho sjela pohledem. "Doufám, že vás mohu považovat za přítele a obavy mé sestry mohu potlačit," řekla jsem jen, ještě než otevřel dveře. Ano, bylo to odemně asi naivní, ale já taková zkrátka byla. Věřila jsem mu. Věřila jsem mu v rámci mezí, ale pořád to byla důvěra, kterou si nejspíš nezasloužil, kterou si nikdo, kdo vyrůstal tady nezasloužil. Avšak, mě neublížil a proto jsem neměla důvod mu nedůvěřovat.
Konečně jsme se dostali k mé komnatě. S údivem jsem vzdechla a když mi nabídl, ať vejdu udělala jsem tak. Bylo to tam obrovské! Ne, že bych měla u Avy nějaký maličký pokojíček, ale tohle?! "No páni!" řekla jsem v údivu a zaměřila se na mé věci, které už tu byli. Vběhla jsem dovnitř a zamířila k oknu. "To je nádhera!" vyšlo ze mě zase a cítila se naprosto okouzlená, pak jsem vběhla do ložnice a jako malé děcko tam začala pobíhat a prohlížet si všechno možné. Ta postel byla úplně dokonalá. Přejela jsem rukou po vyřezávání, jako bych chtěla cítit každý záhyb. Přivřela jsem oči a vnímala všechno ostatními smysli. Stejně tak jsem přejela po hebkých polštářích a nakonec otevřela oči a koukla po mém průvodci. Najednou jsem se uvědomila a na hlavě mi zahanbeně vyrostly vlčí uši. Rychle jsem je zakryla rukama a snažila se je nechat zmizet. "Já... Moc se mi tu líbí," pípla jsem tiše a sklopila zrak. Má mysl si opět začala nadávat, avšak kdo ví proč, už to nekřičela na celou místnost, ale jen si to v klidu vyříkávala v hlavě. Asi by nebylo těžké se mi do hlavy dostat, ale přeci jen už by se jeden musel soustředit. A kdo by mi nechtěl lézt do hlavy, tak by to jistě vyčetl z mého zkrouceného a odtažitého postoje.
Sponsored content

Re: Kerat

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru