Share
Goto down
avatar
Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 08. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Thu Apr 12, 2018 3:02 pm
Nakonec se mi povede všechen svůj žár uklidit, aniž bych to dala znát na postoje těla či auře, kterou jsem jen taktak držela pod kontrolu. Nedopadlo mne víc jak to, že mladý budoucí vladař snaží hrát na vzorného pána, který se stará do věcí, jemuž nepřísluší. „Nechci, aby má slova zněla opovržlivě, však nejsme tu od toho vaše vznešenosti, aby jste řešil mou rodinu či cokoliv kolem ní. Pokud o to tolik stojíte nebude lepší nás předem obeznámit? A co víc rod Ortmathe?“ a ano vskutku mě uráželo, kdy pravil, že se mne rodina zřekla, ale nepřekvapovalo by mne kdyby pra děd tvrdil opak, aby nepůsobil tak slabě.
Však snaha ukončit tuhle šarvátku padne, jakmile promluví Aliathe můj pohled jí divoce zpraží. Kolikrát jí budu muset opakovat, že její mé postavení je zcela odlišné a nemá právo mluvit dokud jí nezve. „Nikoliv již není třeba, udělala jsme chybu, když jsem si myslela, že již připravená. Ale nikoliv.“ Byla to pravda po tomto jsem jí sebou vzít nemohla. Co víc, kdyby se chovala v přehnaně ochranném gestu jako nyní, nejspíš by si to na Evasiru vyložili špatně.
„Jestli dovolíte, půjdeme.“ Koukám přímo za něj na trůn, jako by byl zajímavější než on, ale také bylo to moudřejší než hledět někomu z nich do očí.
„Když jste se zmiňoval o laskavosti pro Kerat. Plním je, každá oplátka vašeho otce či vaše. Je mnou splátkou.“ Byla to pravda, někdy se stalo, že jsem ne jen v Evasiru snažila udržet dobré vztahy, ale také informace,
avatar
Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 09. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Thu Apr 12, 2018 3:32 pm
A bylo to tady. Záchvat. Další a naprosto nevyhnutelný záchvat úzkosti, který jen na chvíli vystřídal dokonce lehký úsměv, když ke mně muž na trůnu promluvil. Jeho slova zněla hezky, dokonce jsem s ním naprosto souhlasila. Tahle věta mi chvíli ležela v hlavě, ne protože bych snad o ní přemýšlela, by dokonce pochybovala, ale protože na něm něco bylo. Možná že bych měla zkusit ho trochu pochopit. Nemyslel to přeci tak zle. Vysedává na trůnu, kdo ví kdo to je, ale jeho postavení bych asi neměla až tak podceňovat. Souhlasně jsem tedy na onoho muže, který mi dosud nebyl představen kývla a tým pohybem lehce poodkryla kapuci, pod kterou mohl zahlédnout lehký úsměv. Momentálně jsem byla asi jediná v místnosti, ze kterého byla cítit alespoň špetka pozitivní aury. Bylo zvláštní, jak pár dobře řečených slov může změnit celou situaci a donutit mě přehodnotit mínění o člověku.
Ač ani další slova nebyla nepravdivá, donutila mě se zbavit toho lehkého úsměvu, který mi vydržel vskutku jen pár sekund a z relativního klidu mě opět dostat do nerovnováhy. Povzdechla jsem, když začal vyvracet mé schopnosti. Ano, nebyla jsem na to stavěná, ale jak jsem se měla lépe učit, než když budu hozena do jámy lvové. Čekala jsem, že se mě Ava alespoň zastane, ale místo toho mě před ním doslova potopila. Ne, nebrala jsem to tak že konkrétně před ním, ale ona mě potopila jako osobu. Hej, taky jsem si něco prožila a nemám v hlavě jen piliny! Jakýkoliv vzdor byl zbytečný. Celá jsem se opět začala chvět a každé další slovo o tom, že je vlastně chyba ve mě dávat naději mě probodávala jako stovky šípů. Z očí mi steklo dalších pár slz, které se jako kulaté krystalky zaleskly na mé bledé, chladné tváři a jako nejjemnější bolestná vločka se svezly až na podlahu. "Udělala jsme chybu, když jsem si myslela, že již připravená. Ale nikoliv..." zněla mi stále sestřina slova v hlavě a já se propadala do stále větší a větší nicoty. Ano, neměla jsem mluvit, dokud nebudu tázána, ano, neměla jsem tu jen stát zahalené a klepat se jak osika a ano, nejsem připravená. Vlastně jsem se nezlobila na ní, ani na něj. Nezlobila jsem se na nikoho. Zlobila jsem se pouze na sebe, že o mně taková to slova musí má sestra, má jediná rodina, pronést v tomto místě. Kdekoliv. Otočila jsem se, protože bylo jasné, že už není dále o čem mluvit. Nedbale, bez ohledy na jakékoliv zvyky a tradice jsem se vrhla ke dveřím, kudy jsem měla v plánu vyběhnout a schovat se do lesů, ale stráže mě zadržely, jistě, čekali na rozkaz svého pána. Otočila jsem zpět k dění a střelila pohledem k sestře a z ní pak na vladaře. Všechno ve mě si přálo se proměnit a já už nemohla čekat ni minutu v tomhle těle. "Myslím, že jsem tu zbytečná," zamrmlala jsem rozklepaným hlasem a bylo slyšet, že do breku nemám daleko. Fňukno, řekla jsem sama sobě kázavě a věděla, že to co dělám není nijak působivé. Jen jsem už chtěla pryč. Nikdy nebudu ničím platná, nepatřím do Keratu, patřím pryč do lesů. Chci být sama. Doufala jsem, že vznešený pán prokáže svou chytrost a pustí mě. Nechtěla jsem se před ním proměnit, ale už jsem to dále nedokázala potlačovat. Mé tělo se pomalu začínalo měnit. Od rukou v tlapky, až po hladkou kůži v huňatou srst a má kápě to dlouho nedokáže schovávat. Byla jsem zrůda.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 10. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Thu Apr 12, 2018 4:01 pm
Podívá se z jedné na druhou a povzdechne si. Ne, opravdu se mu tu nechce být, ale přít se s velvyslankyní byla zábava to musel uznat i on. Přece jenom tu šlo o jeho zemi, takže by se tím zabývat měl, i když se mu do toho nechtělo. „Vážně mě chcete poučovat o tom, že bych Vás měl upozornit předem. Pokud vím, tak vy jste si sem nakráčela také bez jakéhokoli předem daného ohlášení. Jinak bych tu totiž nebyl já, ale můj otec. Podobné záležitosti si často obstarává sám. Já jsem tu jen proto, že Vy, drahá velvyslankyně, jste nebyla schopná dát vědět předem vladaři, že hodláte přijít. Tudíž nepovažuji zrovna za vhodné, abyste mě poučovala o upozornění, co chci projednávat.“ Odvětí jí chladným tónem a spraží jí pohledem. Opravdu si tu tahle víla hodlala vyskakovat, když si do paláce nakráčela, jako by jí snad patřil? Ani postavení velvyslankyně jí k tomu neopravňovalo. „A jsem si jistý, že ani hlava Vašeho rodu, ač je o pár stovek let starší než Vy i já by se mnou jednala s větší úctou, i kdybych se rozhodl mluvit o tom, jaké je venku počasí a on by chtěl mluvit o obchodu.“ Usadí jí znovu a ani na okamžik neuhne pohledem z její tváře. Pak se ale ohlédne k Aliathe, která touhle dobou už stojí u dveří a lehce nakloní hlavu na stranu, přičemž mu neunikne ozvěna, která se jí ozývá v hlavě. Nemusel za její štít, ale jelikož jsou ta slova tak hlasitá, tak je to pro něj, jako by z jeho hlavy ty myšlenky křičely.
„Milá velvyslankyně, víte co je velmi zajímavé?“ Zeptá se, aniž by uhnul pohledem od dívky v kápi, která se na něj předtím usmála. „Že to nejsem já, kdo Vaší sestru zranil svými slovy, ale Vy.“ Odvětí a lehce zavrtí hlavou, teprve pak se vrátí pohledem k Avě a zadívá se jí do očí, pokud na to tedy ona bude mít dost odvahy. „Pokud jí chcete někdy vzít sebou do Evasiru, měla byste jí na dvůr nebo alespoň do společnosti brát častěji, jinak jí budete Vašimi slovy o tom, že je k ničemu, zraňovat čím dál, tím víc. To by mohlo sourozenecké vztahy narušit, nemyslíte?“ Doporučí jí ještě a věnuje tmavovlásce široký úsměv, který ovšem nepůsobí nijak vesele. Ani smutně. Zkrátka je chladný, stejně jako zbytek jeho výrazu.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 08. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Thu Apr 12, 2018 4:20 pm
Kouknu divoce po jednom ze stráží. „Jak se zdá, někdo to nekoná svou práci, jsem si jistá, že před svým odchodem jsme sdělila,že ještě přijdu s naléhavou správou od vladaře z Evasiru. „ víc však nepovím nebylo k tomu, co více říct. Už jen protože jsem si své práce vážila, byla něčím co mne dělá mou. Dodám však. „Ujistím se, abych příště, nechybovala.“ Ukloním se lehce a uctivě i pro znak toho, že jsme si vědoma své chyby.
Jeho ostrý pohled mne nepřekvapuje, mnoho lidí mé chovaní považovalo za drzí či arogantní, však jen málo lidí jako vladař, který se mi doslova vysmíval do tváře, pokaždé nad mým ostrým jazykem. Když se člověk naučí ignorovat tyhle kousky najde v tom ten smysl, proč tu jsem a proč to dělám.
Na neuctivé chovaní, již nic nepovím. To byl rozdíl mezi mnou a mým dědem. Byl podlézavá hyena, která si snažil získat přízeň i přesto že by měl lhát samotnému vladaři do očí. Ale já? Nikoliv, kdybych se chovala jako můj děd kam bych to dotáhla na patolízala minimálně. Ale ovšem, i přes můj ostrý jazyk jsem byla věrná Keratu a vážila i samotného vládce, jen jednoduše bodl princ do vosího hnízda.
Ano, přiznávám, že jsem někdy na AL příliš tvrdá, ale pokud se k ní budu chovat jako ke kvítku na zahradě do nekonečna tento dvůr jí zničí a to doslova. Ale na to již nic neodpovím, nechci. Jen pokorně vyčkávám jakmile nás princ propustí, dneska jsem mohla být ráda, že nikdo krom nás a pár stráží v sále není.
Jinak bych to měla na podnose ještě půl století, to že se nedokážu ovládat, když je řeč o rodině nebo to, že jsem se zmýlila, že jsme očekávala připravenost Al na to, aby se mnou mohla vypravit mimo zdi Keratu a pokusit se najít samu sebe.
Nikoliv, bude to bude to udělat hned. Pokud se o sebe nedokáže postarat a ovládat se, rod Ortmathe bude mít právo na to se jí ujmout. Právě tomuto dnu se snažím zabránit.
Jediné, co jsem si tento měsíc přála opustit zdi tohoto sídla a následovně na nějaký tne čas Kerat.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 09. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Thu Apr 12, 2018 4:40 pm
Velký pán se opět oboří na sestru a mě je z toho ještě víc na nic. Co je horší, je jeho dovětek. Jeho slova přejdou na mou maličkost a já už jen stěží držím svou podobu. "Ale to přeci není pravda," vyhrknu hned ve strachu, že by se sestra mohla domnívat, že si o ní myslím špatné věci nebo si nevážím její péče. Mé myšlenky se opět stočí jiným směrem a to ve strachu, že by si Ava snad na vteřinu mohla myslet, že jí nejsem vděčná za všechno, co pro mne udělala. Nakonec mi ale dojde, že jsem někomu vysoce postavenému defakto řekla, že lže. "Tedy," vyhrknu chvíli na to zmateně a snažím se vymyslet něco, jak z toho logicky vybruslit a přitom neurazit ani jednoho. "Ava má pravdu, nejsem toho schopna, já jen... Je to moje chyba," dodám tiše a poslední slova už jen tak doklepávám, protože svůj pohled stočím k Avě a dojde mi, že jsem neměla mluvit. Zase jsem všechno zkazila! okřiknu se a nedokážu si představit horší situaci, stráž u dveří mě stále odmítá pustit, avšak já už se dále přemáhat nevydržím. Ztratím poslední víru v sebe, pocítím, jak podpora, kterou jsem měla ještě před příjezdem u Avy pohasla, tedy alespoň z mého pohledu, a onen mocný pán si ze mě jen střílí a debatují tu o mně jak o kusu dobytka na tržnici. Bezmoc mě obklopí natolik, až dojde k nejhoršímu a já se proměním v bílou vlčici s nádechem do starorůžové barvy. Bíle šaty ze mě spadnou jako pírko, avšak plášť stále zahaluje část mého těla. Stráže u dveří na mě (předpokládám) vytáhnou zbraně. Poníženě svěsím hlavu a odvrátím zahanbený pohled od těch dvou předemnou. Můj velký den, skončil opět fiaskem. Z oka mi ukápne poslední slza, která se ztratí v jemných chlupech srsti pod očima, nechá za sebou jen cestičku z navlhlých chloupků. Nikdy to nezvládnu... pomyslím naprosto zničeně a dál propadám s v sebelítost a mé ponížení už snad nemůže být větší. Ava mi to asi nikdy nepřestane vyčítat a to mě tíží snad nejvíce.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 10. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Thu Apr 12, 2018 7:10 pm
Aspoň že má dost inteligence a očividně i schopnosti spolknout svoje ego a omluvit se, i když to nebyla omluva jako taková. Házet vinu na stráže klidně může, ale oni nejsou její poštovní holuby. Měla poslat vzkaz nebo něco podobného, křiknout něco na jeho služebnictvo a spoléhat, že ten vzkaz někdo předá, je její hloupost, ne jejich. Nijak to ale nekomentuje, protože jeho pozornost strhne opět druhá víla, která ho upozorní na to, že lže, přičemž Cam musí lehce pozvednout obočí. Vypadá to, že ta dívka neví, kdy držet pusu. Další důvod, proč jí do Evasiru nepustit. Stačilo by jedno hloupé slovo a mohla by pokazit jak jejich vztahy, tak vyzradit informace. Jenže než jí stačí něco odpovědět, zase zaslechne útržky jejího vnitřního sporu, načež se před ním místo víly objeví vlk s narůžovělou srstí. Samozřejmě, že stráže na něj namíří meče, co taky dělat jiného, když se před vámi najednou místo člověka objeví vlk. Chvíli na ní zamyšleně hledí, načež se k ní rozejde a nějaké protesty ze strany Avy ho nijak nerozptýlí. Dojde až k Aliathe a prohlédne si jí.
"Tak tohle je zajímavé." Poznamená a pousměje se, zatímco si jí dál zkoumavě prohlíží. Pokud se dokáže proměnit zcela, musí mít už určitý věk, klidně by mohla být starší než on. To mu ale bylo jedno, dřepne si k ní a zahledí se jí do očí. Přitom odmávne stráže, aby ustoupili a schovali meče zpět tam, odkud je vzali. "Kdyby tě omrzela péče tvé sestry a opravdu se o našem dvoře chtěla něco naučit, přijď sem a ptej se po mně. Jsem si jistý, že jako členka rodu Ortmathe bys měla být schopná se naučit to, co je potřeba pro přežití ve zdejší společnosti, ve velmi krátkém čase." Odvětí a věnuje jí hravý úsměv. Z pohledu druhé osoby je těžko říct, jestli nemá nějaké postranní úmysly, přece jenom je známý tím, že nic nedělá bez toho, aby něco získal. Z jeho pohledu je to zatím jen nabídka pomoci, pokud by se ukázalo, že mu Aliathe bude dobrá i k něčemu jinému, asi se nebude zdráhat se toho využít, ale prozatím netušil, čeho je schopná. A mít spojence s magií proměny by nemuselo být úplně od věci.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 08. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Thu Apr 12, 2018 7:27 pm
Zdálo se, že ho mé mlčení uspokojilo, nerozbíral to nijak dále. I já byla spokojena z jeho konečným výsledkem. Ale místo toho se celá pozornost obrátila k Aliathe a to se mi ani trochu nelíbilo. Co víc, kdyby zpanikařila a udělala cokoliv zbrklého, mohla by si ublížit. Moje nutkání zatnou ruce v pěst přemohu jen částečně, jelikož mi ujede zaskřípaní zuby.
Div jsem si tou silou neprokousla jazyk, který jsem pevně svírala, abych byla zcela tiše. Ladnými kroky se postavím mezi něj a Al. „Ona není zvíře, už vůbec ne věc. Je na ní, kdy nebo kam půjde. A také je na ní, jak se zapojí do dění v Keratu, dokud nebude chtít má u mne místo.“ Pravím pravdivě, nikdy bych jí nenechala jen tak někam jít. Neměla domov, byla mi lepší rodinou, než kdokoliv z té moji.
Možná moje komonikace trošku strádala, co se týče přehnané něhy v hlase nebo přímého chovaní, které se mnohdy dotklo. Nejsem dobrá ve vyjadřovaní osoby mne jako takové, ale stejně jako přetvářky a obratné kroky se daji naučit. Ale i Aivel za ty léta zjistil, jak co již myslím.
Proto jsem jen tiše pohladila sestru mezi uši v konejšivém gestu, že nezlobím tohle byla má chyba. Měla jsme poznat, že ještě není ten čas. Těžko říct, zda po dnešku jí přiměji chodit samotnou do města jako člověk, pokud to dokáže bude jen na dobré cestě. Kdy se trochu zocelý.
Byla jako.. některé členky m rodiny zlomená ztracená a tyhle střípky se skutečně těžko skládají na své místo. Ale člověk nikdy nebude takovým jako dřív. Možná to princ, myslel dobře, ale nesvěřila bych mu jen tak.
*Zajimá Vás princi? Fajn jen do toho, pokud se vás nebude bát uvítám, že bude mít společnost mimo Kerat. Ale pokud jí ublíží…* na to jsem ani nechtěla pomyslet.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 09. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Thu Apr 12, 2018 8:03 pm
Kroky muže, jehož jsem očividně zaujala se blížily a mě z nich běhal mráz po zádech. Couvnout jsem nemohla, protože bych se napíchla na ostré hroty stráží. Utéct jsem taky nemohla, odtud asi ani nebylo kam. Oskenovala jsem všechny možné východy, ale nic z toho. Když už byl muž o mně, ještě víc jsem se stachy stáhla. Už jsem se sice neklepala, ale strach ze mě byl cítit na sto honů. Pořád jsem měla v hlavě, že se bude sestra zlobit. Když si mě zblízka prohlíží, neodvážím se mu podívat do očí, když si dřepne, zamžikám okem blíž k němu, jako bych čekala ránu. Jen lehce nadzvednu nohu, jako by měl zrovna udeřit. Ale on nic. Jen si mě prohlíží. opovážím se postavit na všechny čtyři a natočím k němu zvědavě uši. Jeho slova zní mile. Jsem naivní a tak hlas co říká, že za tím může být něco špatného utlumím a nechám někde vzadu v hlavě. Dokonce se opovážím zavlnit ocasem ze strany na stranu. Jeho nabídka je lákavá, avšak pro mě nereálná. Byla jsem tak zaujatá jím samým, že jsem se dokonce na chvíli odvážila mu vzhlédnout do očí a dovolit tak na vzácný okamžik střetnout naše pohledy. Bohužel, to bylo asi maximum. Nakonec se přede mě postaví sestra a podrbe mě po hlavě, což mě dost uklidní. Upřímně to mám dost ráda. Spokojeně střihnu ušima a opět zavlním ocasem, její přítomnost je vždy vítána. Vlastně odpověděla za mě. Avšak jsem ještě na chvíli vyhledala pohled na vznešeného pána a už mnohem klidnější, avšak stále tichým hlasem pronesla: "Děkuji pane, je to od Vás až příliš laskavé po mém chování," Má odpověď však neříká ani ne, ani ano. Ten by semnou stejně neměl trpělivost, pomyslím při pohledu do jeho mladých očí. Už bych raději nemluvila, nebyla jsem dále tázána a už jsem se nechtěla ztrapnit. Šťouchla jsem děkovně sestru do žeber, protože jsem měla přikrčenou hlavu asi v jejích úrovni a věděla, že mé díky pochopí. Proč se tahle jednání nemohou konat v zahradě? pomyslela jsem a hluboce doufala, že by to mohli někdy zavést, tady to bylo příliš děsivé, stísněné a nepříjemné.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 10. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun Apr 15, 2018 12:23 pm
Uchechtne se a podívá se na Avu, která zkrátka jen jinými slovy řekla to samé co on. "Netuším, které z mých slov, Vás donutilo myslet si, že o Vaší sestře smýšlím jako o zvířeti nebo věci. Byla to nabídka, ne rozkaz. A upřímně si nemyslím, že zvířata nebo věci by měli možnost se rozhodnout co sami chtějí. Je na ní a pouze na ní, zda tuto nabídku přijme, takže bych byl rád, kdybyste neopakovala moje slova." Upozorní jí chladným tónem a jestli předtím bylo možné v jeho očích zahlédnout vřelost, tak teď je ta tam a je zpět ten chlad, který z něj obvykle čiší. Sleduje chvíli jejich počínání, tedy to, jak jí drbe mezi ušima. "Všichni nějak začínali a někde se začít musí. Proč ne tedy tím, že byste se vzdělávala pod dohledem následníka Keratu?" Odvětí a lehce pokrčí rameny. Jistě, dokázal se chovat jako arogantní pablb, ale na druhou stranu uměl být i galantní, pokud se mu zrovna zachtělo.
Neubrání se úsměvu, když zaslechne její myšlenky. Zřejmě se na svůj mentální štít momentálně moc nesoustředí, takže by se jí mohl do hlavy dostat jednoduše. Jenže to neudělá, jen jí odpoví na její myšlenky. "Umím být trpělivý, pokud vím, že je to třeba, milá Aliathe." Pronese a opět se vlkovi zadívá do očí. Těžko říct, jestli se odváží mu pohled opětovat i teď. "A co se týče jednání v zahradách, tak to postrádá jistou honosnost, eleganci a vznešenost, která se očekává od audience u vladaře nebo následníka." Odpoví jí i na myšlenku, kterou opět neustráží a usměje se na ní. Na rozdíl od jeho předchozích úsměvů, v tomhle by se dala najít alespoň stopa vstřícnosti, ale zmizí stejně rychle jako se objevil a nahradí ho opět chladná tvář. Vzhlédne k Avě. "Takže Vaše sestra zůstane v Keratu, protože není zběhlá ve společenských zvyklostech. Může zůstat ve Vašem domě, nebo tady na dvoře. To je na ní. Pokud zůstane tady, může se rovnou začít s jejím vzděláváním s ohledem na etiketu a podobné věci. Vy máte v Evasiru jednoduchý úkol. Stejně jako vždy upevnit vztahy a je potřeba vyjednat nějakou Evasirskou ocel pro naší armádu. Ještě něco, co potřebujete probrat, velvyslankyně?" Zeptá se a lehce pozvedne obočí.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 08. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun Apr 15, 2018 1:30 pm
Je pravda, že jsem jako od budoucího vladaře Keratu očekával stejný chlad jako byl v očích jeho otce, ale abych pravdu pravila spatřila jsem v nich něco jiného. Něco, co kdysi měla žena jeho otce. Sice jsem nikdy osobně nemluvila s ní, ale pamatuji si, že jako malé dítě měla krásný úsměv. Netuším kolik mi bylo, ale bylo to poprvé v životě, kdy mne děd sebou vzal na takové místo. Však místo omluvy můj výraz z oceli polevý objeví se v něm lehký náznak vděku, jak se k mé sestře chová.
Byla pravda, tohle místo není zrovna překrásnou zahradou, nýbrž trním mezi ním rostou i nějaké t růže, ale těch bylo málo. Lidí, kteří by si dokázali zachovat soucit k jiným než ke své rodině.  Přinutilo mne to přemýšlet o mladíkovi přede mnou o to více, lehce nehnu hlavu na stranu a zamyšleně si ho prohlížím, prameny tmavě kaštanových vlasů mi spadnou po rameni jako samet. Nakonec na krátký okamžik zavřu oči, když je otevřu mé oči stříbřité jiskří zvědavostí. „Pokud jsou vaše uctivé úmysly pravdivé myslím si, že by to byla nejvhodnější cesta. Jak začlenit mou sestru do Keratu, měla by se více s týkat i jiným lidmi, myslím si, že co se týče komunikace se polepšila však nejistější si je u nás doma. Pokud si bude přát nebo souhlasit s vaší nabídnou nejsem proti.“ Pravím s naprostou upřímností.
A co víc, když budu na Evasiru nebyla by sama v sídle. Aivel sice občas přišel Aliathe zkontrolovat, ale musí se tam cítit sama. Vidím jak jí jiskří oči, když tráví čas bud ve stáji nebo se mnou, ale nemůže navždy bezproblémově jen komunikovat jen se mnou. A co víc naučit se udržovat lidskou podobou i před někým jiným než já by bylo úžasné. Měla by více možností jak projít Kerat či jiné dvory.
Ano, díval se na mou sestru s vřelostí, byla jsem za to svým způsobem vděčná, že se jí nepokouší zastrašit. Však když jeho pohled spočine zpět a mne, jeho chladný výraz mě přiměje se usmát. „ Jistě rozumím vznešenosti. Obeznámím vás o jejím rozhodnutí ještě před svým odjezdem. Jistě, provedu děkuji za váš čas a těším se na naši příští spolupráci pane.“ Pravím ukloním se poklidně.
*Nakonec se přeci jen zdá, že jsi hoden spolupráce.. vladaři* musím přiznat, že mladík ve mně dokázal změnit názor, už jen protože už jen jak se zachoval k mé sestře bylo ohromné. Jeho otec netuším, co by provedl při opovážlivých slovech sestry. Ale co víc, at už jeho záměr byl jakýkoliv či zvědavost co nebo kdo je pro mne to byl výhodný tah, jak naučit sestru obezřetnosti, ale hlavně víc se začlenit.
*Myslím, že tento dluh vám nikdy nebudu schopna splatit.. Děkuji Vám.* tu myšlenku mohl zachytit už jen protože jsme jí nechala proplout poklidně duchovním štítem záměrně.
Možná jsem měla prořízlí jazyk, ale co se týkalo mé sestry jsme vždy myslela upřimně.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 09. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun Apr 15, 2018 2:12 pm
Konečně jsem měla pocit, že se sice mluví o mně, což bylo dost nepříjemné, ale že se mluví o mně už ne jako o věci, ale o rovnocenné bytosti. Tedy, ne že bych byla rovna tomu muži, nebo své sestře, ale chtělo se brát ohled na můj názor, což bylo rozhodně polepšení oproti předchozím minutám jednání. Pohodila jsem opět ocasem a cítila se mnohem lépe. Ano, stud tu ještě byl, ale už mi bylo mnohem příjemněji. Zaprvé byl na mě muž milý a to i k mé sestře začal být trochu vřelejší, stejně jako ona k němu, což mě zahřálo u srdce a samozřejmě mi bylo lépe ve vlčí srsti. Spokojeně jsem vzdechla a koukala od jednoho ke druhému. Bylo poměrně pozitivní, že jsem se dozvěděla, kdo je muž, protože z jeho slov ke mně mi tak nějak došlo, že to on je následník trůnu pro Kerat. Zaskočeně jsem vyvalila oči. Šmarja já se tu před takhle vznešeným pánem proměňuju do vlka, tak to se nedivím, že nademnou tak ohrnoval nos... Ach jo, mě to jde prostě... pomyslela jsem zkoušeně a kdyby to šlo vidět, měla bych právě tváře červené jak nejčervenější jahody. Ne, já se prostě nemůžu ztrapnit před sedlákem z vidlema, no, ne že by se to už teda nestalo, ale proč zrovna někdo takovýhle! nadávala jsem si v hlavě, když v tom dle jeho odpovědí mi došlo, že mi asi čte myšlenky. Hej! On mi čte myšlenky? Co? To není fér! Počkat, on může slyšet i tohle! Ne! Tak jo, měla bych přestat myslet a to rychle! Ach, furt myslím, ne! Dost! začala jsem panikařit a stejně jako v mé hlavě, i na mém těle byla opět znát rozpačitost. Ono když si řeknete, že na nic nechcete myslet, tak zásadně na něco furt myslíte. Naštěstí to nebylo nic hrozného. "No," pípla jsem zas a koukla po princi, ale už jsem se víc neodvážila mu hledět do očí. "Mohla bych tu být až budeš pryč," pípla jsem tichým hláskem. Věděla jsem, že mě sestra nechce nechat doma samotnou a navíc bych stejně nemohla být s ní. Dvě mouchy jednou ranou! pochválila jsem se. Bylo by hezké tu zůstat. Kolik nových druhů zvířat tu asi žije? napadlo mě, protože jsem měla zvířata ráda a na každém místě sídlil jiný druh a já je všechny chtěla poznat. Aspoň Avě nezničím dům, zkonstatovala jsem a podívala se na ní. "Ráda bych se něco přiučila, ale je to na tobě, jak budeš chtít, víš, že ti ráda se vším doma pomůžu," pověděla jsem jí, ale v myšlenkách jsem se spíše viděla někde na pěšinách ve zdejším okolí. Kdo ví, třeba se tu rozhodne zůstat už teď.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 10. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun Apr 15, 2018 2:44 pm
Jistě, uctivé úmysly. Tak o těch se většinou ve spojitosti s jeho osobou moc nikdo nezmiňuje. Za vším většinou něco je, jen zatím neví, co je za touhle nabídkou. Je si ale zcela jistý, že brzy na to přijde. Ale je pravda, že pokud její sestra z části pochází z rodu Ortmanthe, tak by se měla na dvoře začít umět pohybovat. Nejdřív ale bude muset začít pracovat na svém mentálním štítu, bez toho se tu asi jen tak neobejde. Nebo spíše o se bez toho neobejde, protože myšlenky, které jí doslova střílí z hlavy nejsou zrovna pro něj zábavné. "Pokud tu zůstaneš, tak první, co se naučíš bude to, aby sis svoje myšlenky nechávala pro sebe." Sdělí Aliathe s menším úšklebkem na rtech. Zatímco ty dvě prohodí pár slov mezi sebou, otevřou se nepatrně dveře a dovnitř vklouzne jeden ze Sankoriů ve své obvyklé podobě. Zrovna hezký pohled to není, ale Ava by na to měla být zvyklá, u Aliathe si tím tak jistý není. Jednoduše obě vznešené víly obejde a zamíří si to ke svému veliteli. Beze slova mu podá list papíru a s menší úklonou zase odejde. Bez jediného slova. Cam se trochu zamračí a podívá se na list papíru, otevře ho a jeho oči spočinou na slovech, která nejspíše psal někdo z jeho vojáků.
Pak vzhlédne od vzkazu a zadívá se na obě vznešené víly. "Nabídka samozřejmě platí a budu čekat na odpověď. Momentálně ale není možné, abyste tu zůstala Aliathe, takže Vás čeká ještě cesta zpět do domu Vaší sestry. O svém rozhodnutí dejte vědět, nějaký čas dopředu, ať se tu připraví pokoje na Váš příchod. Bohužel mě volají jiné povinnosti, takže budu muset jít, pokud ještě něco nemáte na srdci." Pronese a lehce na obě kývne. Přeci jen jednání je u konce a jeho vojáci právě chytnuli nějakou polovílu, co se je pokusila okrást. No, vybrala si špatnou říši a špatné místo.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 08. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun Apr 15, 2018 3:07 pm
Co víc nemohla jsme zpochybnit jeho slova, jistě. Kerat nebyl přátelským místem, ale za to za dobu své služby u dvora jsem se u zdejšího vladaře nikdy nedočkala zrady. Možná to zní hloupě, ale dvůr byl pro mě velmi uklidňujícím útočištěm před mnou rodinou.
Však domovem pro mne bylo místo, kde se ozýval hluk či tápaní vlčích tlap, které se nikdy nepoučí, že některé podlahy nejsou vhodné na běh. To byl jeden z důvodů proč jsem si řekla, že se pokusím budoucímu vládci dát šanci prokázat, zda je hoden mé důvěry a oddanosti dvoru. Ráda bych do budoucna odvedla skvělou práci jako doposud.
Však přesto jak uvolněně jsem působila pohlédnu tázavě na Aliathe, na které spočívala má dlaň. Jak se zdálo s jejím duchovním štítem to pořád nebylo dobré, ale skutečně při svých povinnostech jsem jí nemohla hlídat jako malé dítě.
Když opět hlavní dveře zavrzaní, ani nezvednu pohled nebo jej neodvrátím spíš naopak poklidně opět párkrát pohladím Al po hlavě, abych nepanikařila, věřila jsem, že si již zvykla, e zde nenajde roztomilá stvoření jako nadýchané jehňátko.
Nakonec jak se zdálo konec naší návštěvy se chvíli ke konci a to definitivně, nevím zda jsem ted pocítila úlevu na duši nebo ze mě spadli obav týkajíc se Al, více méně to bylo jedno. Chtěla jsem sestru odvézt domů. „Informuji vás hned ráno.“ Pravím poklidně přeci jen do mého odjezdu mne dělili ani ne dva dny. Chtěla jsem se na cestu plně připravit.
Však se zdálo, že Al se již rozhodla, poklidně vezmu její věci a svážu je do jednoduchého uzlu, který se mohla vzít.
Když opustíme trůní sál. „Pokud si seš svým rozhodnutím jistá, budeš muset za ty dva dny trénovat. Jak se neproměnit, nechceš přeci udělat osudu ne? A hlavně, bud opatrná prosím.“ Povím poklidně, co víc budu muset jí doma vysvětlit o čem smí a nesmí mluvit, protože b tím mohla ohrozit jen samu sebe, co říct čekala nás dlouhá příprava za pouhé dva dny.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 09. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun Apr 15, 2018 3:26 pm
Nebudu dělat, že jsem překvapená, že princ poukazuje na můj mentální štít. Přeci jen, Ava se o něčem takovém už zmiňovala a tak jen sklopím uši a souhlasně kývnu. "Ano Vaše Výsosti," kývnu svorně a už ho neberu jako někomu jen o něco výše postaveného, ale právě jako velkého pána. Avšak mě to nic neodrazuje od toho, abych zde trávila čas v sestřině nepřítomnosti v Keratu. Ava překvapivě mlčela poklidný sál brzy narušilo vrznutí dveří. Trochu jsem sebou trhla, protože jsem se lekla. Ava mě hned uklidnila a tak jsem se jen koukla kdo to přichází. Ona postava vypadala fascinujícně a já na ní jen se zaujetím hleděla. Mlčela jsem, dokud princ nepromluvil. Naše návštěva byla u konce. Napadlo mě, že bych se asi měla proměnit a rozloučit se normálně, ale ještě že sestra začala sbírat ze země mé věci, protože jsem si uvědomila, že bych před ním byla dočista nahá. To by asi nebylo nejlepší rozloučení, pomyslela jsem při představě, jak se mu tu klaním dočista jak mě bůh stvořil. Raději jsem se jen uklonila (sklonila jsem hřbet, jednu nohu pokrčila k tělu a udělala hlubší úklon až se mé chloupky na břiše skoro dotýkaly země) a nakonec vzhlédla a omylem mu opět pohlédla do očí. Poníženě jsem strhla pohled jinam, ale bylo to těžké, měl tak hezké oči. Podívala jsem se na Avu a usmála se. "Doufám, že nezklamu, řeknu jak k ní, tak k princi, na kterého se ještě naposled zadívám. Nakonec není tak zlý, jak se zezačátku zdál, zhodnotím situaci a následuji svou sestru.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 10. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun Apr 15, 2018 4:00 pm
Už nebylo moc co říct. Jen tiše přikývl na její slova, že ho informuje hned ráno. To by mělo snad stačit. Bude muset nechat připravit pokoje a hlavně zařídit, aby se nikdo nepotloukal po paláci. Tedy nikdo, kdo by té víle mohl nakouknout do hlavy. Nemuselo by to být úplně vhodné. Jen co ho tohle napadne, tak si všimne představy, která se mihnula Aliathe v hlavě. Podívá se na ní a lehce pozvedne obočí. "Opravdu si dávejte pozor, na co myslíte." Upozorní jí ještě jednou a koutky mu zacukají. Jak jinak na tohle taky reagovat. Jistě, mohl by to nechat bez komentáře, ale to by už nebyl on.
"Brzy na viděnou." Sdělí jim a lehce na ně kývne. Pak už jen sleduje, jak obě odchází. V okamžiku, kdy se za nimi zabouchnou dveře, se mu na tváři objeví pobavený úšklebek. Očividně si zařídil na příštích pár dní nebo týdnů zábavu. Podívá se na vzkaz, která stále drží v ruce, a pak ho zmuchlá. Nehledě na to, že s tímhle zlodějíčkem by si taky mohl užít trochu zábavy. Takže bez mrknutí oka použije svojí moc k tomu, aby se přemístil o několik tisíc metrů níže do prvního patra vězení. Tady to narozdíl od města nad nimi opravdu nepřipomíná prosluněné město. Magie tu není k tomu, aby někomu zpříjemňovala pobyt, ale k tomu, aby si všichni vězni uvědomili, že to co udělali, opravdu dělat neměli. Ujde pár kroků a dojde až do místnosti, kde ve světle sedí několik mužů vypadajících jako vznešené víly a hrají karty. Kdo ví o co, raději to ani vědět nechce. "Erne? Tak kam jste jí šoupnuli?" Prohodí mladý šlechtic směrem k jednomu z vojáků, který vzhlédne od karet. Když pozná muže, který mu otázku položil v černých očích se mu zableskne. "Na konci chodby v zatýkací cele." Pronese jednoduše a vrátí se pohledem ke kartám. Cam jen přikývne a vydá se tím směrem.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 08. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun Apr 15, 2018 5:32 pm
Tichá cesta chodbou můj žár zcela zchladila, jediné co jsem v tuhle chvíli řešila, bylo podezřele milá nabídka s pomocí výchovy mé sestry, no dalo by se spíše říct převýchovy na druhou stranu mne to uklidňovalo. Její mysl mohl rozdrtit jako malou hrozinku.
Jen semknu rty do úzké linky a lehce nad tím zavrtím hlavou, než sejdeme dolů na nádvoří ke stejným, uvnitř Aliathe oznámím. „Jdi se obléct. Vyrazíme si do města, myslím, že si to zasloužíš a myslím, že budeš potřebovat pár nových věcí, než sem vyrazíš. Mezitím nám osedlám koně.“ Nemluvě o tom, že by jsme měly sehnat pár jednoduchých šatů, které se dobře obléknou a zároveň je při své proměně jen tak nezničí jako dnešní oděv, který byl pružný a vcelku.
Přeci jen na takovém místě nemůže pobíhat jen v ubruse jako doma. Ano opravdu mi hlavou běželo několik myšlenek, když jsem chtěla koně k odjezdu a co víc velké opatření.
Když mám vše připraveného k odjezdu vezmu koně za opratě a poklidně je vyvádím ven, kde se mezitím vyhoupnu do sedle a svého koně, jako vždy bělouš mé sestry netrpělivě frkal v mé přítomnosti jako kdyby mne ten kun skutečně nesnášel. Zamračila jsem se. Jaký pán takový kun, bez ní nedal ani ránu.
Lehký vánek si pohrával s mými vlasy a jediné, co mi v tento okamžik běželo hlavou byla návštěva Evasiru, do kterého jsem delší dobu nezavítala, však jejich knihovna byla úžasná, když se vsadím, že na jiným dvoře může být větší a zajímavější. Evasir byl sice, velice zajímavý sám osobě, ale víc mne zajímaly Fiplin, nikoliv jeho běžné obyvatelstvo jako Illyrjci, získat od nich bojové zkušenosti by bylo skutečně zajímavé. Zatřesu nad tím hlavou, když mi najednou naběhl obrázek bojiště, přesněji rudé břečky.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 09. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun Apr 15, 2018 5:58 pm
Jen co jsme vyšly ven, oslnilo mě slunce, které jsem tak ráda cítila na srsti. Podívala jsem se na Avu, ve které jsem momentálně nedokázala číst, zda je naštvaná, nebo spokojená. Raději jsem proto mlčela a udělala jak říká. Vzala jsem šaty do zubů a rychle vyhledala nějakou zapadlou uličku, kterých tu bylo překvapivě dost. V podhradí jsem se proměnila ve vílu a začala prohlížet šaty, byly trochu pocuchané, ale většina ze mě sjela, než jsem se proměnila úplně. No lepší než být nahá -asi, pomyslela jsem a začala se do nich zpět soukat. Vůbec se mi nechtělo vyjít ven, vlčí kůže byla prostě k nezaplacení! Zahalila jsem se do pláště, který byl naprosto nepoškozený. Trochu jsem šaty porovnala, abych zakryla trhliny a zahalila se do pláště, který všechny nedostatky zakryl. No, nebylo to tak zlé. Natáhla jsem si kapuci a přemýšlela stále o princi a jeho nabídce. Najednou se mi to nezdálo, jako ideální nápad, ale kdo ví.
Vyhledala jsem Avu u stájí a nesměle se na ní usmála. Doufala jsem, že něco řekne. Pohladila jsem po krku Napoliho a vyhoupla se mu na hřbet. Opět jsem koukla po Avě plná očekávání a čekala kam pojedeme. Vážně jsem teď raději mlčela.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 10. 04. 18
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Sun Apr 15, 2018 11:53 pm
Ostrá bolest hlavy a tvrdá studená země napovídají kocovině a tomu, že opět vytuhla někde venku. Asi to včera pořádně přehnala s pitím, o čemž vypovídalo i solidní okno, které měla. Nemohla si vybavit nic, až na začátek večera. Každopádně ji to moc netrápilo, jen se líně protáhla a převalila na břicho. Nechtělo se jí ani otevírat kovově šedé oči, aby ji do nich nepraštily obrazy z okolí. Takže si jen protáhla záda jako kočka po lenošení na pohovce. Do háje... Nakonec přeci jen lehce zamžourala do tmy a oči opět zavřela s tím, že je vše v pořádku. I když... Počkat! "Kurva" Tělo se vymrštilo do sedu a oči projeli tmavou místnost, jež nejspíš měla sloužit jako cela. Do prdele! Co jsem zase udělala?! Kurva! Prudce se postavila na nohy, načež se svezla k zemi, jelikož se ji při moc velké změně tlaku zatočila hlavinka. Chvíli to rozdýchávala, než se znovu, teď už mnohem pomaleji postavila na nohy a vydala se ke dveřím, od kterých se nesl jediný paprsek světla v místnosti, a začala do nich mlátit pěstmi, během toho, jak se snažila rozpomenout, proč je tady a kde to TADY vlastně je. Bohužel si neodlustila i vřeštění na hlídače, jež by probudilo i mrtvého. "Zkurvysyni! Pusťte mě ven, kurva! Slyšíte?!" Horká hlava jí nedovolovala ustat v mlácení, i když jí pomalu opouštěly síly i elán, když si uvědomila, že je v lidském těle, a tudíž má i lidskou sílu. Proto na chvíli ustala a pokusila se nabít vílího těla, ale marně. Super! Ještě jsem namol! Nová dávka vzteku nad tímto zjištěním ji donutila narážet do dveří ramenem, prostě ty dveře vyrazí takto. Taky už si stihla slušně odřít klouby na rukou, takže se jí nechtělo do dveří mlátit. "Jste hluchý nebo vymaštěný!" Řev se odrážel od zdí její cely, když se pomalu začínala sunout k zemi, díky násobení bolesti ve spáncích po každém nárazu ramenem. Avšak stále to nevzdávala a začala do dveří kopat, aby povolily. A každý kop doprovázela i vztekem nabitá slova. "Pusťte! Mě! Ksakru! Ven! Kreténi!" Nakonec se drobná brunetka neobtěžovala ani se slovy a prostě jen řvala a kopala do dveří, aby to někoho přestalo bavit, otevřel dveře, ona ho mohla nakopat do prdele a vypadnout odsud. Jednoduchý plán. V jednoduchosti je přeci jenom krása.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 10. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Mon Apr 16, 2018 12:07 am
Už když vyrazí směrem k zadržovací cele tak se chodbou začal ozývat křik. Podle všeho ženský křik. Na tváři se mu objevil úšklebek. Očividně byl dneska neohlášených dámských návštěv a jemu o tom nikdo neřekl. Z místnosti, kde stráže hrajou karty, vykoukne Erne, ale Cam na něj jen mávne, že to nějak zvládne sám. Přece jenom to nebylo poprvé, co se bude muset vypořádat a naštvaným vězněm. Zastaví se za dveřmi a poslouchá křik a rány, které se zpoza dveří ozývají. Očividně ta dívka nebude mít zrovna vybraný slovník vzhledem k tomu, co to tady vlastně řve. Automaticky by momentálně sáhnul po své moci, aby zjistil, koho za dveřmi čekat, ale jelikož dobře věděl, kde je, neudělal to. Vězení blokovalo veškerou magii. Už to, že ho sem pustilo přemístěním bylo jen výjimečné. A to jen proto, že dostal vzkaz od jednoho ze strážných a měl ho stále u sebe. Magie vězení byla vždycky zvláštní a pro něj něco nepochopitelného. Raději se v tom vždycky rozhodl zbytečně nevrtat.
Když dívka očividně začne do dveří i kopat, protože její hlas se ozývá víc zezdola než předtím, takže si na to asi sedla, ušklíbne se a otevře dveře, takže místo toho, aby do nadávky kopla do dveří, kopne do vzduchu asi tak patnáct centimetrů od Camielových nohou. Následník nespokojeně mlaskne a rychle vejde dovnitř, načež za sebou dveře zavře. Není slyšet zámek nic, ale pokud by se ta dívka rozhodla zdrhnout, nepustí jí. "To tě nenapadlo, že se ty dveře jen tak neotevřou?" Zeptá se zatímco přejde na druhou stranu cely a opře se o zeď. Zadržovací cela je naštěstí jednou z těch čistších, takže se nemusí starat o to, že si ušpiní oblečení. "Navíc nevidím důvod, proč bychom tě měli pustit." Odvětí a prohlédne si dívku od hlavy až k patě. Moc dobře ví, že před ním nestojí člověk, ale polovíla, jenže k její smůle tady svou moc použít nemohla, i kdyby byla sebevětší.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 10. 04. 18
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Mon Apr 16, 2018 12:44 am
Když se dveře neslyšně otevřely, skoro to ani nepostřehla a skoro kopla do nějakého pitomce, co šel dovnitř. Načež se dveře zavřely s oběma uvnitř. Nebyla tak blbá, aby mu udělala tu radost a pokoušela se otevřít, když si všimla špičatých uší. Skvělý! Uhlazený vílí parchant... Super. V duchu předvedla frustrovaný výraz, ale navenek měla pouze vzteklou grimasu a propichovala ho očima. Upřeně ho sledovala a zaujala pozici v rohu nejdál od něj, kde se napnula jako šelma, co se chystá zaútočit. Místo toho se na něj podrážděně zaksichtila a posměvačným hlasem po něm začala opakovat jeho kecy. " 'Nenapadlo tě, že se ty dveře jen tak neotevřou?' Nenapadlo tebe, že mě tvoje kecy nezajímaj, pitomče?" Svoji větu na něj vyštěkla a změřila si ho od hlavy až k patě. Snažila si toho nadutce zařadit k nějaké zemi, ale když už, tak se setkávala s vílami z Evasiru, navíc s nižšími a tenhle uhlazený trotl jen těžko mohl patřit mezi ně. Bylo to jedno, stejně se s ním bude muset vypořádat, aby mohla zmizet. Rozhodně se před ním nechtěla krčit v koutě, jak to tak mohlo vypadat. Takže se narovnala, i když to nebyl asi zas takový rozdíl, protože byla hold prcek a přešla o dva kroky blíž se sebevědomě, až arogantně zvednutou hlavou. Však já ti ukážu, ty vílí parchante. Neodpustila si myšlenku, která jí na tváři vykouzlila nadutý úšklebek. Jeho další slova jí ale trochu rozohnila, byť jí tu asi drželi více méně oprávněně. Každopádně se nehodlala ptát na to, kde je a co vlastně provedla. Prostě nad jeho slovy jen ohrnula horní ret. Nakopeš mu prdel, to půjde... Jen pozor na koordinaci pohybů. Povzbuzení stačilo a potom spustila zase svojí. "Mě je u prdele, jestli vidíš důvod nebo ne, blbče! Já se pustím sama." Zamračila se na něj a potom se napřáhla k první ráně, kterou směřovala na jeho bradu, v podobě pravého háku.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 10. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Mon Apr 16, 2018 1:30 pm
Sleduje její pohyb a neuteče mu ani to, že její svaly jsou napjaté. Přece jen nestrávil v armádě ten čas pro nic za nic. Dokázal poznat, když se někdo připravoval k útoku. Když po něm začne papouškovat jen pozvedne obočí. "Ale jistě, pokud tě nezajímají moje kecy, tak já půjdu a ty tu můžeš strávit celý svůj život. Ať už bude jakkoli dlouhý. Jak často vy polovíly vlastně potřebujete jíst nebo pít?" Zeptá se a lehce pozvedne obočí. Hlas má klidný s lehkým nádechem sarkasmu. Opravdu by neměl problém s tím jí tu nechat zavřenou celý její život. Nechal tu takhle hnít celou řadu víl, polovíl, lidí i mágů a bylo mu to ukradené. Opravdu mu to spánek nekazilo. Lehce nakoukne na její duchovní štít, kdyby vyvinul trochu snahy, asi by se za něj dostal bez toho, aby si toho dívka všimla, ale neměl to zapotřebí. tedy alespoň zatím ne.
I kdyby se snažila sebevíc, tak s lidskou rychlostí měla minimální šanci ho porazit, navíc s jeho výcvikem a zkušenostmi se taky mohla vyrovnávat jen těžko, tudíž její pěst zastavil v pohybu v dost velké vzdálenosti od jeho tváře. Podívá se na ní, pak na její pěst a pak se pohledem opět vrátí k ní s pozdviženým obočím. "Zajímalo by mě, jak by ses chtěla sama pustit z vězení, odkud nikdo neutekl...co já vím...nikdy? A teď se ještě rozhodneš napadnout jediného muže, který tě odtud může kdy dostat. Nebudeš zrovna moc chytrá, že?" Utahuje si z ní a ušklíbne se. Pokud by se pokusila ruku vytrhnout, asi by se jí to nepovedlo. Přece jenom lidská síla oproti té vílí neměla moc velké šance.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 10. 04. 18
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Mon Apr 16, 2018 6:11 pm
Narovná své tělo a podívá se tomu nadutci přímo do očí. S každým jeho slovem se jí čím dál víc roztahují nosní dírky, jak vztekle funí. Vskutku občas připomínala vzteklé zvíře, než lidskou bytost, natož dámu... Co si o sobě, kurva, myslí?! Svaštila obočí a probodla ho podrážděným pohledem. Poslední, co chtěla, bylo poslouchat pitomé kecy muže před. "A? Čekáš snad, že tady padnu na kolena a budu tě prosit, aby si mě tu nenechával? Klidně se seber a vypadni!" Arogantní tón i postoj pro ni tolik typický dodal podtext jejím slovům, než si její ještě lehce neprobuzená mysl zformulovala další část jeho slov. To si mohla jen pobaveně odfrknout a věnovat mu pohled, který její vojáci věnovali tintítkům, jež si o sobě až moc mysleli. "Rozhodně bez toho vydržím dýl, než si tvoje nadutost myslí, pitomče." Ohrnula horní ret a ještě víc pozvedla hlavinku. Ani její arogantní vystupování ale nevstřebalo nahromaděný vztek, který jí teď proudil tělem.
Proto se ho taky pokusila uhodit, i když s tímhle tělem značně marně. I když se uměla prát mistrózně, pokrokům proti vílám nikdy nedosáhla v idském těle. Chyběla jí jak síla tak rychlost, na které byla při boji zvyklá. Ale, i když ji to, že zachytil její pěst, nepřekvapilo, nemohla tvrdit, že by ji to ještě víc nenaštvalo. "Najdu si svoji cestičku, o to se bát nemusíš! Rozhodně se nebudu spoléhat na zparchantělou vílu, jako jsi ty!" Stále na něj štěkala jako rozzuřený pes, ale po poslední poznámce o její chytrosti mu namísto toho flusla do obličeje. Načež skusila štěstí v podobě levého háku, když jí pravačku stále svíral a nemohla ji vyprostit. Nenechá se urážet jen proto, že ji ani nenapadne debatovat s beztak vychcaným vílím parchantem.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 10. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Mon Apr 16, 2018 7:17 pm
Odkašle si, aby potlačil smích a nevysmál se jí tu rovnou do obličeje, i když by si to ten zakrslík jistě zasloužil. Nějakou úroveň si ještě udržet uměl. Přesto se na jeho tváři objevil pobavený úšklebek. "Ne, čekám, že mi třeba řekneš, proč si nás chtěla okrást a co tě vedlo k takhle hloupému nápadu, který byl už od začátku odsouzený k nezdaru." Odvětí klidným hlasem, ze kterého ale je znát pobavení, pokud bude dostatečně bystrá, aby to pochytila. "Takže měsíc nebo dva?" Nadhodí a lehce pokrčí rameny. Jemu bylo její přežití vlastně úplně ukradené stejně jako důvody, proč se rozhodla loupit v jejich pokladnici, ale otce to nejspíš zajímat bude. Alespoň okrajově. Takže by nebylo od věci to zjistit, aby si ušetřil nějaké dohady s vlastním otcem a zjistil to, než jí tu nechá chcípnout.
Když na něj vyštěkne něco o zparchantělé víle, už se rozesměje, ovšem ne zrovna vesele. Je to spíš úsečný a výsměšný smích než co jiného. Když na něj plivne a zkusí ho opět praštit, protočí oči v sloup, pustí jí pravou ruku, vlepí jí dost tvrdou facku a zablokuje její ránu. To všechno vílí rychlostí, takže nemá moc velké šance se tomu vzhledem ke svému znevýhodnění vyhnout. Pak si utře rukávem flusanec z tváře. Očividně si bude muset přeci jen vyměnit oblečení až tu s ní skončí. "Tak když už jsme se tak důvěrně seznámili, co třeba říct si i jména?" Odvětí a podívá se na ní s pozdviženým obočím. "Nejspíš spolu teď budeme trávit víc času." Poznamená ještě a sleduje jí. Rozhodně jí nehodlá dát příležitost ho praštit. To tedy opravdu ne.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 10. 04. 18
Age : 26
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Mon Apr 16, 2018 8:10 pm
Nebezpečně přivře oči, připomínajíce zmiji, jež se chystá uštknout, při tom šlebu, co se jejímu nejnovějšímu sokovi objevil na té pěkné tvářicce, kterou by pro tu nadutost nejraději rozdrásala. Neobtěžovala se ani odpovědět na řeči o pokusu o oloupení ho. I když těch pár slov jí osvětlilo to, kde se právě nachází, protože důvod jí pomohl rozpomenout se na včerejší nebo možná dnešní večer, těžko říct. Každopádně si nemohla odpustit zakletí, které se neobtěžovala pronést potichu. "Do prdele!" Hluboký nádech měl dopomoct ke zmenšení vzteku, vůči sobě samé, stejně jako zatínání pěstí. Byla v Keratu! Ve vězení v Keratu! Nejraději by do něčeho kopla, nejlépe do něj, ale ještě proběhl pokus o zachování si tváře, když zase nabrala aroganci a pevným hlasem k němu prohodila, další blbost, co se jí v budoucnu nevyplatí. "Kidně tři nebo i čtyři, stejně pochybuju, že by zdejší voda a jídlo za něco stály." Namyšlený úsměv hodný snad i princezny Haidy v ten den, co ji vykopla z armády, mu věnovala s věškerou ochotou, jelikož mu měl předat vzkat, aby si všechno kladně strčil do prdele, ale nějak nespoléhala na to, že by to mohl pochopit.
Vůbec se jí tenhle chlap nezamlouval a jeho smích, kterým jí obdaroval, ji urážel a rozpaloval do běla. I drobné protočení očí ji štvalo a chtěla mu ublížit, i kdyby to znamenalo zmrzačit se. Ovšem sama se spokojeně zasměje, když flusanec, který se mu rozhodla darovat najde cíl. Skoro by jí nevadil ani fakt, že se jí opět nepodařilo ho praštit a díky jeho ránu tak trochu padla do polokleku/polosedu. Smích ji nepřecházel, i když ubírala na jeho intenzitě. Facku ženě na Keratu asi dát uměli, očividně. Flusla k jeho botám sliny s tou trochou krve, jež jí v puse vyvolala nechutnou železitou pachuť a zvedla k němu pohled s pozvednoutým obočím a zároveň ítostivě svěšenými koutky. "My se důvěrně seznámili? Jestli se takhle důverně seznamuješ, je mi tě líto... Stydíš se snad za podprůměrnost své důležité součátky?" Uchechtla se a postavila se zase na nohy, začínajíc přecházet po místnosti dva kroky od něj, při čemž si ho měřila. Nehodla se mu představovat, ale chtěla čas, aby přišla na to, jak se k němu dostat, aby mu taky zasadila úder. Ale to chtělo i čas, takže pokračovala v hovoru. "A když už jsme u toho, chlapi se představují první, ať už je jejich mužství politováníhodné či nikoliv." Pokynula mu rukou, aby se představil, i když stejně sama neměla chuť říct své jméno. Potom ale až frustrovaně odfrkla po příslibu trávení více času s ním. "To je teda úúúžasná zpráva, to nemáš na práci prudit taky někoho jiného. Tvoje společnost je dosti neuspokojivá." Ohrnua nad ním nos a zastavila se na krok od něj, přemýtajíc, jak mu uštědřit ránu.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 08. 04. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Mon Apr 16, 2018 9:11 pm
Zdála se mi poněkud nejistá, co se týkalo mého chovaní nedivila jsem se, jelikož na mé neutrální tváři nebyla poznat jediná emoce, která se právě v mém nitru odehrála ne dokud nebudeme za zdmi sídla, však i přesto ta tvář byla u mne na běžném pořádku, pokud jsem se mračila, ale tahle neutrální tvář byl jiná jako z oceli nikoliv uvolněná jako za těmito zdmi.
Pobídnu černého hřebce do klusu, zvuky kopyt se rozezní po kamenné dlažbě, dokud nepřekročíme na cestu vedou k městu nebylo to daleko, ale také ne blízko, možná nám to zabere zbytek dne tyhle záležitosti, to mi ale nijak zvlášť nevadí.
Celé napětí ze mne opadne, jak poslední stín velkostavby nás přestane pronásledovat jako mlha. No vždy jsme na tomto místě měla pocit, že i pouhý stín má oči i uši a víc věc, o kterých by nejspíš nikdo vědět ani nechtěl. „Neměla jsem tě tam brát, měla jsme zvědět, že to nezvládneš. Omlouvám se, ale doufám, že trénink s budoucím vladařem ti prospěje.“ Pravím poklidně, ale mohla si všimnout jak jsme semknula rty do úzké linky, než opět promluvím.
„Hlavně bud opatrná nesděluj mu citlivé informace, co se týkají tebe nebo mne do budoucna by se to mohlo vymknout z rukou. Je to stejné jako kdyby ti někdo pronikl od mysli a vzal si choulostivé informace, na které nerada vzpomínáš. Věřím ti, že si uvědomíš co je vhodné a co ne sestro.“ Pravím naprosto vážným hlasem, který zní vyváženě, ale zároveň v něm zněl důraz na slova jako choulostivá a informace bližší o nás.
Dvůr o mne věděl, tolik kolik bylo třeba o mém soukromém životě nemusel vědět nic, nikdo z hradu.
„Jinak jdeme ti koupit pár věcí je na tobě, kam půjdeme prvně, řekni si a já jedu za tebou.“ Vybídnu jí jen.
Sponsored content

Re: Kerat

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru