Share
Goto down
avatar
Admin
Poèet pøíspìvkù : 60
Join date : 06. 04. 18
Zobrazit informace o autorovihttp://otherkion.forumotion.eu

Kerat

za Fri Apr 06, 2018 11:02 pm
.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Mon Apr 09, 2018 8:34 pm
Avi dům
Na Kerat padala noc a moje očka se rozzářila do tmy. Po odpoledním šlofíku jsem byla celá rozlámaná, ale za to plná energie. Překvapivě jsem usnula ve své vílí podobě zaházená ve velice příjemných peřinkách a polštářích. Ava si mě prostě rozmazlovala! Začala jsem válet sudy ke kraji postele, až jsem se převalila přes okraj, avšak místo rány se ozvala jen čtyři cvaknutích vlčích tlapek o dřevěnou podlahu. Oklepala jsem svou vlčí srst, protáhla se a líně zívla. Ach ta rána... Teda večery... Teda probuzení! pomyslela jsem a pohlédla na měsíc, který lehce zářil do mých oken.
Nebylo to tak úplně měsícem, ale prostě jsem měla hodně energie a ta potřebovala ven! Vyběhla jsem z pokoje, až dveře s hlasitou ránou narazily do zdi. Ups! Pomyslela jsem rozjařeně a valila se dál bytem. "Avoooo!!!" volala jsem a řítila se do jídelny. "Vstávej!" volala jsem a vrhla se ke spíži s jídlem, kam jsem okamžitě zavrtala čumák, kterým se mi povedlo mimochodem rozbít hrneček, čehož jsem si v tom stavu ani nevšimla. Konečně jsem našla něco k snědku. Sice syrové, ale bylo to maso. Zakousla jsem se do něj a přitom se proměnila zase ve člověka. Spokojeně jsem sjela na zem a cpala se syrovým - asi kuřecím - masem. Byla jsem super spolubydlící!
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 08. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Mon Apr 09, 2018 8:57 pm
(Dům Avy)
Než nad Keratem padla noc, byla jsem již doma. Byla jsem si jistá, že v tuhle dobu je již Aliathe po svém odpoledním spánku, již vzhůru. A co víc, moje skromné sídlo bylo bezpečné jak pro Al, tak bylo i mojí oázou pod všedním dnu. Jednoduše to byl domov, který mi nenarušoval jen tak někdo a kdokoliv by chtěl.
Poklidně kráčím úzkou chodbou po mramorové podlaze se rozléhají zvuky podpatků, černé přiléhavé šaty mi obepínají tělo připomínají černou mlhovinu, jež mi kryje ňadra a další ctný partie mezitím, co jemná průhledná krajka mi odhaluje zbytek pokožky. Můj směr se bral přímo do jídelny, kde byl větší javorový stůl pár židli, krb z černého kamene, pár pohovek a malý stolek, který spočívali blízko balkonovým dveřím, odkud byl krásný výhled na malou stezku z domu vedoucí k městu.
Usadila jsem se na pohovku s posazením mi na krku medailon zacinká o jemný řetěz na mém krku. Sáhla jsem po džbánu s vodou a sklenici, když v tom zaslechnu rachot nejspíš to šlo z kuchyně. Nikoliv pak se hrnul přímo sem.
Těžké dveře ze dřeva se divoce rozrazili dokořán, nimiž prosvištěl vlk a hledal něco k snědku a jak se zdálo i našel zamračím se. S tichým povzdechnutím položím pohárek a opřu se poklidně o opředlo pohovky s podrážděným výrazem v tváři. „Kolikrát mám opakovat, že když máš hlad. Stačí říct nebo si zajít do kuchyně. Pokud nehodláš jít kultivovaně aspoň doma, rovnou ti pořídím misku a boudou Aliathe.“ Varuji ji přičemž zamručím a s tichostí dojdu k ní a dřepnu si před ní.
Cvrnknu Al do čenichu a nevině se usměji, přičemž moje stříbřité oči jasně říkají, že se mi pořád nezamlouvá ta vlčí podoba zde. Mimo sídlo to toleruji, však bych uvítala aspoň jednou normální uvítaní a co víc, je těžké přeučit někoho starým zvyklostem.
Měla jsem jí ráda to ano, ale také chci aby se aspoň částečně dokázala vrátit do každodenního života i přesto čím vším si prošla.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Mon Apr 09, 2018 9:13 pm
Přítomnost mé nevlastní sestry mě donutila přimět se přeměnit opět do vlčí podoby. Ta mě zas sežere zaživa, pomyslela jsem zděšeně a v tom vešla - samozřejmě naštvaně. Zhltla jsem poslední sousto a poníženě svěsila uši. "Omluvuju se," pípla jsem tiše a představila si v mysli, jak mě Ava krmí jako domácího mazlíčka. Ta představa mi přišla k smích a tak jsem se neubránila a cukající koutky se rázem proměnily v široký úsměv. "Já vím, žádný páníček nemá rád v domě naťapkáno a rozhrabanou zahradu," dodala jsem nato pokorně, avšak jsem neměla daleko k úsměvu ani k smíchu samotnému. Otřu cvrnknutý čumák do tlapky a kouknu kolem po ubruse, nebo podobném hadru. "Náhodou, nebýt mě, je tu docela ticho a nudno, měla by jsi to tu trochu oživit!" vytknu sestře rýpavě a čenichem otevřu boční skříňku, kde bývají staré ubrusu - ano, jsou tam převážně kuli mě - a jemným secvaknutím zubů jeden uchopím a vytáhnu. "Stalo se něco zajímavého o mém šlofíčku?" brouknu a jedním prudkým pohybem roztáhnu ubrus a přehodím ho přes sebe, přičemž se proměním zpět do podoby, jakou tu Ava trpí raději a ubrus si uvážu jako provizorní šaty. Ava na mě sice nemá moc co okoukat, takovýhle rozhovorů máme plno a mých striptýzků už si užila taky dost - chudák. Popadnu džbánek s vodou a plácnu sebou na pohovku, hned vedle které Ava před chvíli seděla. Džbánek jsem si dobře zkontrolovala, byla v něm chladná voda - akorát pro mě. Jazykem jako nějaké zvíře začnu vodu nejprve olizovat, ale pak si uvědomím přítomnost Avy a raději se napiju jako normální víla - dneska už jí raději nebudu provokovat. "Zkoušela jsem teplotu," vymluvím se raději s rošťáckým výrazem protože vím, že mi to stejně nezbaští. Ale zas jí nechodí na zahrádku škodná, omluvím tak své vlčí já a raději dál tiše piji.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 08. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Mon Apr 09, 2018 9:36 pm
Skutečně to bylo dvacet let, i když necelých, ale i přesto jsem měla pocit jako kdyby celá Aliathe byla pořád na začátku v tom úseku, kde jsme jí nalezla. Ale za to v jiných chvílích sem měla pocit, jako bych mluvila s tou dívkou, kterou bývala kdysi.
Syknu po ní a propalují pohledem, kdy se začne smát. „Já tě netahám za ocas. Myslím to vážně Aliathe.“ Divoký pohled v mých očích bylo něco, co nás rod měl společného, ale Al? Nikoliv ten její pohled mě vždy přiměl jen tiše povzdechnout a promnout si nos. Skutečně bych jí musela odvléci někam do hladomorny, aby mne začal brát vážně, však ona byla snad jediným stvořením. Jež si podrobilo mou povahu, jako kdyby divoké zvíře dostala do transu a přiměl ho jednat zcela proti svým zásadám.
„Věřila bych tomu, kdyby ti tohle vydrželo i venku. Tahle odvaha mi – nám ničit domov.“ Opravím se, ano vskutku bylo těžké si zvyknout, že to už není jen můj domov a že jsem svůj věčný klid zahubila hned první den, co se zde ocitla. Ale aspoň jednu pozitivní věc jsem brala to, že se oblékla.
„Hmm měla bys zapracovat na svých schopnostech, když se umíš přeměnit, měla by ses naučit i s oblečením.“ Zabručím tiše. A jak jinak když můj pohled se stočil k malému balkonku provedla zas něco, co mne přiměje beze slova přijit vzít jí džbán a ulít jí do druhé skleničky, kterou jí dám do rukou.
„Myslím, že dneska by jsme si měli ujasnit pár věcí.“ Pravím poklidně a položím džbán zpět na malý stolek, než zvuk podpatku dozněl, usednu si naproti ní a zvednu jeden prst. „Zaprvé, když se chceš pohybovat v sídle jako vlk nauč se i opatřit oblečení za pomocí vlastních sil. Žádná prostěradla nebo objekty, jež neslouží k odění. Za druhý nepijeme ze společné nádoby jako zvíře i jiných mís. Za třetí za těch let soužití se to prosím nauč si moje sestra a ráda bych, abys jednou tento práh překročila jako ta dívka, jíž si bývala a jakou býváš tady.“ Zvedla jsme postupně prsty a když skončím složím ruce do klínu a čekám na její odpověď, ví že má možnost volby odmítnout jako vždy.
Ale já se jen tak nevzdávala. A pokud budu chtít aby, se mnou šla musí umět se ovládat.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Mon Apr 09, 2018 9:52 pm
"Já vím, já vím, já vím," zamumlám pokojně a připadá si jako rozpustilý teenager a ona moji starostlivá mamča. Ano, myslí to semnou dobře a ne každý si může dovolit pobíhající obří stvůru po domě, ale... Vzdechnu a kouknu na Avu svým roztomilým omluvným kukučem, ty psí oči umím i v téhle podobě. Na to ale Ava zaútočí na mou slabinu. "Hele už jsem byla i několikrát na trhu a mluvila jsem s tím chlápkem co má tu farmu! A to úplně sama víš!" vypověděla jsem na svou obranu, protože jsem většinou s někým mluvila - pípala - jen za přítomnosti své sestry. Chudák, měla mě u nohy jak kámen. A ten chlapík byl velice nepříjemný, chápu, roztrhala jsem mu jednu ovci, ale na mou obranu, ona mu utekla a týden se potulovala kolem louky, kam chodím běhat! A vůbec, občas jsem taky s někým mluvila, trochu. Sakra snažím se! Chvalte mě!
Nakonec přišlo kázání, které mě trochu vyděsilo. Avu jsem brala jako přítele, ale jakmile mě začala kárat, zase mi sklaplo a musela jsem se co držet, abych se zas neproměnila vlka a nestáhla ocas mezi nohy. Ach, zas to hloupý oblečení! Kdo na něj má furt myslet! pomyslím uraženě a poslouchám další pravidla. "Já vím, jsem dáma a ne zvíře," dodala jsem na závěr a povzdechla, tentokrát upřímně. Je to těžké celý den nosit ty svazující šaty a myslet na to, že mám chodit po dvou a nedrbat se ve vlasech. Ještě bych ale mohla sestřičku naposled pozlobit! pomyslela jsem a zas jsem cítila, jak mi na hlavě rostou pomyslené růžky. Zvedla jsem ruku a začala se drbat v hlavě. "Moc dobře víš, že se snažím, ale ale ale tobě je to tak normální. Měla by jsi semnou jítzas někdy na lov. Trochu zařádit a ne se furt chovat vznešeně a urozeně," vyzvu jí, zatímco se stále škrábu ve vlasech. Nakonec zahážu hlavou a pořádně oklepu vlasy. "Zas ty blechy," zamumlám, že mě může sestra jen slabě slyšet. Neví, že si z ní chci jen vystřelit, ale je to liška mazaná a tak bych se ani nedivila, kdyby můj žertík rychle prokoukla. Nu což, zkusit se musí všechno.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 08. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Apr 10, 2018 3:30 pm
Lehce nadzvednu obočí, div jsem při jejich „Odvážných“ slovech nevyprskla smíchy, ne bylo pro mne těžké zachovat si znuděnou tvář a poklidně se napít ze svého pohárku doušku vody. Konečky prstů zabubnuji o povrch poháru a lehce nakloním hlavu na stranu. „Tím se chlub milá sestřičko, až to zvládneš sama. Ale ano i tohle je vskutku velký krok zpět.“ Možná to zněla jako urážka a pochvala v jednom, ale nedokážu jí jednoduše rozmazlovat neuměla jsem snad nikomu říct něco milého, aniž by to znělo – mile. Proto obvykle se stávala malá nedorozumění, která mne ovšem nijak netrápila a nedotýkala se mé osoby.
Odložím vodu na stolek a zamířím k proskleným balonovým dveřím při pohlednu na město lehce semknu rty do úzké linky, možná to bylo ode mne nezdvořilé vnímat Al napůl ucha, ale byl čas.
„Fajn, půjdu s tebou na lov pod jednou podmínkou. Dneska se mnou navštívíš sídlo ve své lidské formě. Je na tobě pokud si vezmeš kalhoty a kalenu nebo šaty. Jen nechoď prosíme v tom ubruse.“
Svižnou chůzí se vydám ven z jídelny za sebou ještě zvolám. „Čekám tě dole u stájí. Aspoň je čas na další lekci, které se tak vyhýbáš.“ Ovšem jsem se nijak nepřevlékala, šaty byli uzpůsobeny tak akorát na návštěvu sídla.
Nikoliv přehnané a nikoliv bídné. Nešla jsem tam, abych budila eleganci nějaké lady. Ale protože jsem tam měla být jako ambasador.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Apr 10, 2018 3:56 pm
Sestra se rozhodla mé drbání ignorovat, což mě trochu zklamalo, ale co. Povzdechla jsem a zakňourala. "Ale Avooo!" fňukla jsem jen, protože jsem k smrti nesnášela, když mě měl někdo vidět takhle. Většina mých návštěv stejně dopadla tak, že jsem se buď proměnila ve vlčici, utekla a nebo se schovala, či zahalila. Ava to ale myslela vážně a tak jsem jen sklopila pohled, dopila a rozhodla se jí následovat. "Boha ty jsi hrozná!" zaúpím lehce vztekle, zatímco odchází. Ví moc dobře, že nademnou vyhrála a já se teď musela přinutit k tomu se převlíknout. "Co jí na těch hadrech vadí, hlavně že mi není vidět frnda ne? Nahoře chodí chlapy taky bez, na mě se akorát líp kouká!" protestovala jsem a odtáhla sebe i ubrus do pokoje. Rozhořčeně jsem jej strhla na křesílko, které bylo naproti postele a přistoupila jsem k velkému zrcadlu, které bylo hned vedle skříně. No spíše skříňky, zas tolik oblečení v ní nebylo. Jako vždy jsem zkontrolovala jizvu na zádech a otevřela skříň. Nepatřila jsem k těm, které si věci na sebe vybírají hodiny, hamtla jsem po bílých šatech, které jako jedny z mála nebyly roztrhané a nasoukala je na sebe. Ne, na spodní prádlo jsem si nepotrpěla. Bílé šaty byly velice lehounké a čechral je každý vánek, měly několik vrstev a vlastně se docela podobaly stylu, který nosí sama Ava, jen ona nosila černou a já bílou. Srovnala jsem si přívěšek na krku a přemýšlela nad dalšími doplňky. Pár náramků, dva jednoduché prstýnky, nic extra. Že bych jí udělala radost a vzala si u naušnice? napadlo mě, protože tady Ava opět udělala jeden z ústupků a nenutila mě si propíchnout uši a tak mi sehnala speciální připínací. Sice to trochu bolelo, ale chtěla jsem jí udělat radost. Provázkem jsem si sepla horní část vlasů do takového bobíku a zbytek nechala volně rozpuštěný. Bílé šaty jsem si schválně vzala tenčí, abych se mohla vymluvit na plášť s kapucí, po kterém jsem zrovna sahala a začala si jej vázat kolem ramen. Kapuce vzadu byla dost velká, abych se do ní mohla schovat. Tady prostě sestřička musela udělat ústupek, buď tohle nebo vlk.
Takže jsem byla během 10ti minut připravená k odchodu. Ještě jsem vše překontrolovala, jestli něco není obráceně nebo tak a rozeběhla se dolů. "Boty!" zastavila jsem se na půli cesty a vrátila se zase zpět. Narozdíl od sestry jsem dávala přednost lehčím botkám a bez podpatku. Takže jsem na sebe zavázala jen takovou podrážku a utíkala dál (Něco jak žabky, co se uvážou kolem kotníku). Seskákala jsem ze schodů a vtrhla rozjařeně před stáje. Došlo mi ale včas, že se mám chovat líp a tak jsem zabrzdila a klidně nakráčela do stájí, kde už byla Ava. "Tadá!" pípla jsem a ukázala jí, že nemám ubrus, ale šaty. Přitom jsem kráčela ke svému milovanému koni, který byl jak jinak než bílý. Někoho asi napadlo, že jiné barvy nemám ráda a tak jsem dostala do péče převážně jeho. Ahoj Napoli," pozdravila jsem koně a začala se s ním laskat. "Kam chceš vlastně jet?" zeptala jsem se, zatímco jsem koni miliskovala čumáček. Měla jsem opravdu výborný cit pro zvířata, i když ježdění na nich mi nebylo dvakrát příjemné. Ne, že by mi to nešlo, jen to bylo také divné vzhledem k vlčici ve mě.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 08. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Apr 10, 2018 5:07 pm
Dobře, musela jsme přiznat, že její slovník byl vskutku plný zahanbujících výrazů, při jejich vyslovení bych nejspíš zadrhla, nešla mi vyslovit tak lehce jak to právě ukázala Aliathe. „ Pokračuj dál a nechám tě napsat esej o období války a myslím že tvá …. Sklapne.“ Ovšem mi to slov nešlo přes ústa, abych někdy využila takový výraz bych skutečně musela mít, tak zajímavý slovník jako měla Al.
Pravdou však je, že kdybych šla sama, rychleji byla bych tam během několik minut, ale takto nám to zabere minimálně 20 minut, pokud Aliathe dokáže po dlouhé době držet krok. To byli poslední myšlenky, jež mi proběhli hlavou, než se dostanu do stájí, osedlám si šedého hřebce se hřívou jako noční obloha bez jediné hvězdy. Vyvedu ho ze stínů stáje na malé nádvoří, kde poklidně vyčkávám na její příchod.
Neklidného koně pohladím po čele, když v tom se kolem rozezní hlasité klapání, přesněji dopad podrážek Al, která jak se zdálo se skutečně snažila. Ted jen doufat, že takto uhlazená a čistá bude, když dorazíme na naše místo určení. Bez dalších slov se vyhoupnu do sedla a čekám i nedále, dávám ji dostatečně času.
Jindy si zas říkám, že by ji neuškodil armádní výcvik, však mi přišla pro něj příliš křehká. Jako kdyby její tělo na to nebylo stavěné, přesněji na nějakou těžkou fyzickou aktivitu i přes ty roky mi ve své přirozeně formě přišla tak hubená. To samé se však nedalo říci o její vlčí formě, která působila naprosto zdravě.
„Do hlavního sídla Keratu. Měla bych za několik dní vyrazit opět na Evasir. Ale nejdříve musíme navštívit vladaře.“ A to nemluvě o tom, že musím vyřešit ještě co bude s Al, bud budu nucena jí zde ponechat nebo dostanu svolení vzít si jí sebou. Nechci pomyslet na to, jak by dopadlo sídlo nechat jí doma jen tak, při té představě mi naleze husí kůže, však také jsem mohla požádat o pomoc Aivela.
Mého dobrého přítele, ale ani ten neměl tolik času, už jen protože se musel věnovat plně armádě a tréninku nováčků.
Než si stihnu uvědomit, již klušeme po stezce přímo k městu. Cesta ubíhá poměrně rychle, sídlo co nevidět nám je nadhled. Jako vždy tohle místo nahání husí kůži, ale více méně když žijete v Keratu, není už nic, co by se vám dostalo pod hroší kůži.
„Zvládneš to?“ optám se jí poklidným hlasem, ve kterým nejde znát sebe menší emoce. Už jen protože nemám zájem, aby všechny uši tušili v jakém rozpoložení se nacházím a co víc při vstupu se ujistím, že mé duchovní štíty jsou vztyčeny.
Jen jsem doufala, že její štíty jsou dost pevné a připravené na tohle místo.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Apr 10, 2018 5:37 pm
Pomalu jsem i já vyvedla ze stáje svého koně a ještě několikrát ho pohladila. "Teď se trochu projedeme ano, hlavně se neboj," špitla jsem mu snad trochu omluvně do ucha a letmo ho líbla na čelo. Zatímco Ava už byla v sedle, já dávala přednost jízdě bez něj. Uchopila jsem ohlávku, kterou měli koně standardně na sobě a s pohledem na Avu jsem k ní připla alespoň otěže. Jen takové obyčejné, aby bylo koně pak za co uvázat, až budeme na místě. Hodila jsem je za krk a sama se o kousek vedle chytla hřívy. "Tak jdem na to," řekla jsem jak koni tak sobě a vyšvihla se nahoru. "Tak jo, tak jo, tak jo," mrmlala jsem, zatímco jsem se uvelebovala. Zahalena do pláště jsem si ještě urovnala kapucu - zatím staženou - a kývla jsem na sestru, že jsem připravená k odjezdu.
Cesta ubíhala celkem poklidně, avšak poznámku jsem si neodpustila. "Jít po čtyřech, byly bychom tam dřív," rýpla jsem si, protože nejednou mi Ava jela na hřbetě a svištěly jsme po pláni o sto šest. Celá jsem se zachvěla a bylo znát, jak mi mi je čím dál víc a víc úzko. Nejednou po cestě mi na hlavě zničeho nic vyrašily vlčí uši, nebo se mi ruce proměnily v tlapy kdykoliv jsme kolem zahlédly nějaké lidi. "Brrrr," oklepala jsem se zas a začala se nepohodlně krčit. Evasir? Ach, už zas nevím kde to je! pomyslela jsem trochu naštvaně po vyslechnutí odpovědi a koukla do tmavých očí jezdkyně vedle. "Už zase? Necháš mě alespoň doma? Neboj, slibuju že záclony už neopálím a z trámu na půdě už si nebudu dělat škrabadlo," zazubila jsem se, protože tyhle cesty pro mě znamenaly peklo. Cestovala jsem vždy jako vlk a jen po večerech o samotě jsem se na pár hodin proměnila zpět. "Vážně musíš?" fakňourala jsem a začala pomalu rozdýchávat pohled, který se nám pomalu ale jistě naskytoval.
Nakonec je cíl neodvratný. Ava se mě starostlivě zeptá, jestli to zvládnu. Kouknu na ní pohledem vyděšené slípky, která právě spatřila kudlu a nasucho polknu. "Pokusím se, ale dovnitř nikam raději nepůjdu," řekla jsem, protože je přijatelnější podoba vlka v zahradách než na dvoře. Věděla jsem, že to nezvládnu a nakonec zas půjdu se staženým ocasem za sestrou a budu jí udělat ostudu, ale jako vždy jsem to zkusila a po jejím boku vjela do města. "Takových lidí," syknu a zahalím se do kapuce, tentokrát jsem si jí nasadila až teď, což je pokrok, většinou celou cestu jedu zahalená. Zpod zad mi vyjede ocas, kterého si všimnu až po chvíli a rychle ho opět schovám. "Avo, už to na mě zas jde," pípnu tenounce. Oproti tomu, co tu bylo za slečinku před chvílí, je tu teď malá ustrašená holčička, co se jen zmateně ohlíží po každém, kdo se v jejím okolí naskytne a jemně se klepe. Nepřestávám se ale přemáhat a pomalu se na svém koni pohupuji dál. Jednou rukou sevřu přívěšek s rodovým znakem a druhou se pevně držím koně. Hlavně nepanikařit, hlavně nepanikařit. V klidu Ali, to bude dobré, to zvládneš, jen dýchej a zůstaň v téhle podobě!
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 08. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Apr 10, 2018 6:39 pm
Skutečně? Ano věděla jsem moc dobře, že by tam byli rychleji, ale to neznamená, že musím vynechat nějaký ten menší trénink. Jednou věcí sem si byla jistá, Al žila dlouho z vlk někdy bylo třeba jí vymezit pravidla, už jen protože je to jako nechat psa někde venku přivázaného u stromu a pak očekávat, jak poslušný bude. Někdy jednoduše bylo těžké se k ní chovat jako sestra, už jen protože jsem byl zvyklá,že na vše jsem více méně sama. Inu na druhou stranu mi připomínala svou laskavostí tetu, jinak krom očí se naší rodině div nepodobala. Byla po své matce, neviděla jsem jí v životě, ale díky ní bych si jí dokázala představit i ty laskavé oči byli důkazem, že není po naši rodině možná jeden z důvodů, proč jsem jí nikdy nepřivedla na to místo a nikomu o ní neřekla, když o ní nejspíš vědí.
Tyhle myšlenky mi hlavou probíhali poměrně často, když jsme kráčeli bok po boku někam mimo sídlo.
„Nevím, Al více méně bych byla radši, kdyby si mne doprovázela. Ale pokud trváš na tom zůstat v Keratu nemohu tě nutit, však očekávej krátké kontroly od Aivela. Pokud si pamatuješ.“ To bylo poslední, co jsem pravila ještě před tím, než jsme překročili město přímo před brány sídla, kde sem se ještě ujistila zda je v pořádku.
„Jestli se ted proměníš, ne jen že zostudíš sebe, ale i mne. Pamatuj si, všechno co provedeš se odráží na mě.“ Zpražím jí pohledem, který jako by už nepatřil té sestře, kterou tolik zná. Proč? Protože málo kdy jsem se takto tvářila a co víc, nemohla jsme si dovolit si špatnou pověst či někoho slabého. Nikoliv.
Sesednu z koně, otěže předám podkonímu a kouknu po Al. „Až se ujistíš, že koně jsou tam, kde mají být přijď.“ Tím jsem jí dala možnost, aby se proměnila někde v soukromí nikoliv na očích. Doufala jsem, že pochopí, aby se proměnila ve stáji, už jen protože páry zvědavých uší a očí o stáj ani nezavadí, ledy kdyby chtěli celý den sledovat každodenní život těch zvířených tváří s němou tváří.
Nakonec se vydám vstříc potemnělým dveřím, kde byli otevřené dveře do potemnělé chodby, jejíž točité schody mě zavedou do větší chodby s těžkým kobercem vedoucí stále rovně k větším těžkým dveřím za nimi se nacházel sál s trůnem. Jak se, ale zdálo, budu se muset vydat za služebnou, aby mne zavedla za vladařem.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Apr 10, 2018 7:05 pm
Slova, která na mě dopadají jako ledová sprcha vnímám jen napůl. Srdce mi buší a snaha se proměnit sílí. Vím, že to nesmím, že musím zůstat sama sebou, ale já jsem vlčice. Ne nejsi, jsi víla, ne vlk! napomenu se a opět se mi v očích zaleskne kuráž a na alespoň malý moment zvednu hlavu vzhůru. Konečně jsme na místě. Když už se sama přemáhám, abych se nepřeměnila a šla po boku sestry po dvou, Ava mi udělá laskavost a pošle mě s koňmi. Cítím se trochu zklamaně, protože jsem to chtěla zvládnout, ale přemůže mě pocit chtíče být zas ve vlčí kůži a proto jen kývnu na sestru. "Můj kůň je nejspíš zraněný, chci ho sama zkontrolovat v boxu," řeknu zmatečně stále zahalená v kápi. Podkoní se sice blbě kouknu, ale v tom ho probodnu pohledem. Nechtěně, ale jeho to donutí o krok ustoupit a jen mi ukáže, kam mám koně zavézt. Sesedla jsem tedy z Napoliho, vzala šedého koně sestry a zalezla na místo, které mi sám ukázal. Box pro koně je velký, prostorný. Napoliho si vezmu sólo a zavrtám se vedle něj. Opět podléhám jako nevyléčený feťák své droze a měním se ve vlka. Napoli je klidný. Zná mě. Neděláme to takhle poprvé. Přitisknu své tělo do sena ke zdi a těžce oddechuju. Moje chlupatá srst se lehce chvěla a srdce stále zběsile bilo. Notak Ali, musíš se vzchopit! pomyslím. Hlavou se mi honí další a další podobné myšlenky, ve kterých se zahanbuji. Neměla bych sestru vůbec opouštět! tiše zakňučím a začnou mi stékat slzy z té slabosti. Pevně stisknu svůj přívěšek a pomalu se proměním opět ve vílu. Za těch několik let co jsem bez své smečky se konečně stavím na nohy a jsem odhodlaná jít za sestrou. Obleču se zpět do šatů a zahalím do pláště. "Ach Napoli, kéž bych tu tak mohla zůstat," pošeptám koni a otřu do něj tvář od slz. Ještě se narychlo upravím a vyhážu z vlasů přebytečnou slámu. už už se chystám jít, když v tom se zaseknu Boty! napomenu se a obuju. Tak jo, jdeme na to... zhluboka se nadechnu a vykročím ze stájí, když v tom mě zarazí podkoní. "Jen trn v kopytu, už je v pořádku," vypadne ze mě a spěchám za sestrou.
Vběhnu do míst, kde ještě před chvílí stála sestra. Zjistím, že mě skenuje pohled vyjukané služebné. Jasně, neběhat! pomyslím a zastavím se. Oklepu naposled šaty a zahalím tvář. "Já-" začnu celkem rázně, ale v tom mi hlas zas zhasne jako plamínek. "Jsem tu s Avou Ortmathe," řeknu jen, nemám potřebu vše složitě vysvětlovat. Jen nademnou zakoulí očima a kamsi mě odvede.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Apr 10, 2018 7:49 pm
Nelze říct, že by toho Camiel měl mnoho na práci, touhle dobou se nikde neválčilo, aby bylo zapotřebí jeho vedení, nenašel se žádný zvěd, kterého by bylo třeba vyslechnout, ani se nekonala nějaká okázalá slavnost, na které by se mohl alespoň trochu zabavit. Nikdy by ovšem nepřiznal, že se zkrátka jen fláká po paláci bez kloudného cíle, tudíž když si ho jeho otec zavolal do své pracovny, kde se Camiel okamžik poté, co dostal jeho vzkaz, zjevil zčista jasna se znuděným výrazem ve tváři a lehce pozdviženým obočím. Jeho otec ani nezvedl hlavu od nějakých lejster, co mu ležela na stole a sdělil svému drahému potomkovi, že se bude muset postarat o audienci jednoho z jejich velvyslanců, konkrétně velvyslankyně pro Evasir, která s ním očividně chce něco probrat. Cam se jen ušklíbne, nemá nejmenší ponětí, co by po nich některá z víl mohla chtít, že si až žádá o audienci. Jen to odmávne a stroze otci odpoví, že se o to postará, načež se přemístí do trůního sálu, kde vyděsí dvě nižší víly, které leknutím nadskočí a když si ho všimnou, raději vyklidí pole.
Trůnní sál by se jen těžko dal popsat za kdo ví jak honosný, ovšem pravdou zůstává že je vystavěn z černého a bílého mramoru stejně jako celý palác, každá ploška se leskne a po stěnách okna za trůnem lemují dlouhé temně modré závěsy, které jen zdůrazňují, nad kterým aspektem magie vládnou víly z tohoto kraje. Cam vyjde po několika schodech z bílého mramoru a usadí se na trůně z černého lesklého kamene, který ovšem je opravdu tak nepohodlný, jak vypadá. Ušklíbne se a pohodlně se usadí, opře si lokty o područky a lehce zabubnuje prsty. "Tak jí sem pusťte." Pronese a lehce mávne rukou. Je mu jasné, že na druhé straně dveří, kde nejspíše velvyslankyně čeká, jsou jeho slova slyšet. Následně se otevřou dveře a do sálu jsou uvedeny dvě víly. Cam lehce pozvedne obočí. Pokud si pamatoval slova svého otce správně, tak by měla být přítomna jen velvyslankyně, Ava Moar Ortmathe. Někdo nám tu z toho dělá pěkný holubník. Prolétne mu hlavou a podívá se z jedné víly na druhou.
"Nuže, dámy, která z Vás je velvyslankyně a co tu v tom případě dělá ta druhá?" Pronese klidným a chladným hlasem, přičemž lehce pozvedne obočí. Svou moc momentálně krotí, takže opravdu nenaplňuje celou místnost, jak mi možná mohla, ale neodpustí si nenápadné a nezaznamenatelné prozkoumání mentálních štítů obou víl. Možná by bylo odhalitelné, pokud by jedna z nich stejně jako on vládl magií mysli, ale o tom dost pochyboval.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 08. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Apr 10, 2018 8:09 pm
Zdálo se, že každý soužící se mi vyhýbal obloukem nebo se ukrývali ve stínech, než aby museli se mnou vůbec promluvit. Typické, ale také mi to na tváři vykouzlí lehký úsměv. Aspoň oni věděli, že je lepší se klidit z cesty, když navštívím sídlo samotného vladaře. Nakonec přeci jen se mi dostalo odpovědi a vrátila jsem se k trůním sálu, kde už se objeví Al. Byla v lidské formě, překvapujeme mě to. Ale na druhou stranu jsem tiše v mysli dmula pýchou, že to zvládla.
V tom se za těžkými dveřmi rozezněl mužský hlas, nikoliv vladařům, ale i ten mi byl dosti povědomí a kdy se obě křídla dveří otevřou, moje teorie se potvrdí. Skutečně to byl někdo koho znám. Ale jen od slyšení, ať už to bylo u armády, když jsem byla mladou dívenkou nebo během svých audiencí.
„Zůstaň tu, dokud tě někdo nevyzve. Hned se vrátím.“ Šeptnu k ní a poklidnou chůzí se vydám dovnitř, dveře se za mnou zavřou, pokračuji ještě pár kroků k tůnu. Černé šaty obepínají mé tělo a podtrhávají každou křivku mého těla, ale také zvýrazňují každý jistý krok a zcela uvolněný postoj těla.
„Ava Moar Otrmathe pane, však jsem očekávala přítomnost vašeho otce. Měli jsme projednat moji následující výpravu do Evasiru. A také tu vílu.“ Krátce, ale elegantně se ukloním. Al byla se mnou na Keratu již skoro dvacet let a bylo načase, aby i ona zapojila. Přeci jen jsem nechtěla jednat za zády vladaře. Byla jsem své zemi oddaná, ale také jsem měla vlastní rozum.
Co víc nepřekvapuje mě, že si nepamatuje mé jméno, i když pravdou je, že je to docela velká urážka pro můj rod. Ale já pod něj již zcela nepadala, takže mě nezajímal urážka cti nýbrž. Co s tím?
Ted mě více zajímala Aliathe, která byla za dveřmi, věřila jsem, že to zvládne. Že dneska doejde domů s hrdostí, co víc muselo jí to stát hodně sil. Své starosti nedávám znát a namísto toho pohlédnu princi do očí, však jen krátce.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Apr 10, 2018 8:24 pm
Když klidným, nejistým krokem dojdu k Avě, nemám moc času jí něco říct, protože se otevřou dveře a mužský hlas se rozezní sídlem. Na malý okamžik se chci zas proměnit ve vlka a skoro už k tomu dojde, když se zarazím. Celá rozklepaná si stáhnu kapuci více do očí a nejistě přešlápnu. "Avo, nenechávej mě tu!" zaprosím tenkým hlasem, ale místo toho jen dostanu stopku. Ava se s hrdostí vnese do sálu a zavřou se za ní dveře. Dobře dobře, jsem v tom sama. Najednou mi dojde, že stejně čekám za dveřmi a klidně jsem vlastně mohla zůstat ve stáji. Trochu mě to zarmoutí. No dobře, trochu dost. Poklesle se opřu o jednu ze zdí a vzdechnu. Z poza dveří je slyšet Avin hlas, ale není mu nic rozumět, pouze jakýsi šum, dunění, cosi co mi napovídá, že se za dveřmi rozproudila debata. Znovu vzdechnu a začnu se rozhlížet po místnosti. Snad mě to trochu uklidní, pomyslím a udělám krok roztřesenýma nohama. Ještě jeden a další a v tom si uvědomím, že jsem tu vlastně docela sama a že prohlížet si toto místo není tak hrozné. Možná bych se na chviličku mohla proměnit? napadne mě hříšná myšlenka, ale rychle ji z hlavy zapudím. Ne, Ava ve mě věří,nesmím jí tentokrát zklamat! napomenu se a raději začnu chodit sem a tam, ale k ničemu to není. Mé lehké našlapování je jen lehce slyšet, ale i přesto se raději zastavím a poslušně se klepu v koutě čekajíc na další pokyny.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Apr 10, 2018 8:59 pm
Tak očividně s ním bude mluvit jen jedna víla, tím líp pro něj. Chvilku nechává její slova bez odpovědi a zkoumá jí pohledem. Jméno je mu známé, tedy alespoň to jejího rodu. Nikdy se moc nezajímal o to, kdo pracuje poblíž jeho otce, i když s tím asi bude muset co nevidět začít. Zároveň ale také zkoumá její mentální štít, do něj se ale očividně bez trochy snahy nedostane a momentálně nemá zapotřebí se jím prodírat, aby získal informace. Ona chtěla schůzku, tak mu je snad řekne sama.
"Jak vidíte, tak můj otec má spoustu jiných věcí na práci, tudíž jsem tu já. Snad Vám budoucí vládce Keratu nepřijde málo." Odvětí tónem s lehce sarkastickým podtónem a ušklíbne se. Opravdu se mu tu moc být nechce, ale tak co nadělá. "Co přesně chcete projednat o vaší výpravě do Evasiru? Jsem si jist, že své povinnosti jako velvyslankyně znáte, když jste o tuhle pozici otce žádala. A co se týče té víly, kdo to je a co chcete v její věci projednat?" Pronese a sleduje vílu zkoumavým, ale chladným pohledem. Ne, tohle mu nepřijde nijak zábavné, jsou to povinnosti, ale jeho rodiče se už postarali o to,aby bral veškeré své povinnosti vážně. Mávne rukou směrem ke dveřím na víly, které čekají na jeho pokyn. "A když už o ní mluvíme, neměla by být u toho? Přece jen se tu bude jednat o ní." Pronese a vzápětí se dveře otevřou. Opravdu nehodlá podobná setkání protahovat, když to není nikterak nutné. Navíc tahle víla zatím nepřišla s ničím, co by ho nějak zaujalo, nebo co by se mělo týkat toho, co chce projednávat. Jen tu ztrácí čas. "A byl bych Vám vděčný, kdybyste tu nemarnila můj čas a začala rovnou tím, co přesně chcete projednávat." Doplní ještě předtím než by mohla začít mluvit, pak jí nechá. Přece jen ona je ta, kdo by tu měl mluvit víc. Předestřít své požadavky a až potom se on může nějak rozhodnout.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 08. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Apr 10, 2018 9:18 pm
Přiznám se něco málo o našem budoucím vladaři jsem zde zaslechla, ale pravdou je že více na bojišti či táborech armády, možná mne překvapovalo, že někdo jako on byl na takovém místě na druhou stranu si získal na mé straně respekt, už jen protože jsem jej zahlédla párkrát na cvičišti měl skutečně velký talent, který někoho jako mne zaujal. „To jsem nikdy neřekla pane.“ A to byla pravda, jen jsem si nebyla jistá, zda byl obeznámen mým minulým úkolem, když jsem měla získat nemálo potřebných informací, týkajíc se co náš dvůr bude mít z toho, že se bude udržovat vztah s Evasirem.
Ale dnes tu byl jiný důvod, tím důvodem byla má sestra, kterou jsme za jeho svolení na Kerat přivedla a bylo načase vladařovu laskavost vrátit. Sepnu ruce, stříbřité oči se snaží tvářit co nejvíce pokorněji, jen co to jde.
„Chtěla jsem požádat vladaře, zda by tahle víla mohla mne při mé výpravě doprovázet, aby získala zkušenosti i mimo náš dvůr, aby mohla jednoho dne plnohodnotně být Keratu prospěšná.“ A taky to pro ní mohla být možnost, kdy se mohla dostat mimo zdi Keratu, přesněji se poohlédnout po místě, kde dříve žila. Chtěla jsem to povolení pro případ, kdyby se jednou rozhodla jít se mnou, pokud Al odmítne nemohu jí tlačit a nebudu, jak jsem jí slíbila.
A málem bych zapomněla! Dojdu ke trůnu, schody však nepřekvašuji s malým svitkem zapečetěný od vladaře Evasiru. „Vladař Evasiru vzkazuje, že doufá, že naše vztahy jen pokvetou.“ I když jsme někdy pochybovala, že slovy vycházejíc z úst víl směrující ke Keratu byli zcela upřímné, to jistě mohl vyčíst v mém pohledu za pochybností slov, které byla vyslovena.
Jistě, že jsem neočekávala, že Al pozve dovnitř, ale jsem ji jistá, že vše slyšela nevěděla jsem kde se zrovna nachází, jelikož jsme se plně věnovala své roli. Ale cítila jsme jí blízko to mé nitro více méně uklidní.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Apr 10, 2018 9:40 pm
Mé čekání bylo brzy u konce, otevřely se předemnou ony ohromné dveře, které byly ještě před chvílí zavřené společně s tím pohltily mou sestru. Ta teď měla namířeno k trůnu a já vážně netušila co mám dělat. Muži, jenž dveře otevřely mi naznačili, ať jdu dovnitř. Celá jsem se začala klepat a to dost viditelně. "Já? Ta-ta-tam?" pípla jsem k nim tiše a celá zmrzla, koukla jsem na muže na druhém konci místnosti a pak vyplašeně na sestru. Nikdo mě už leta neviděl ve téhle podobě a obzvláště ne nikdo mimo náš dům a okolí. Tak jo, tak jo, to zvládnu, pomyslela jsem a celá rozklepaná se začala pomalu šourat dovnitř. Ruce se mi co chvíli ochlupacovaly bílou vlčí srstí a rostly na nich drápy a já je co chvíli kočírovala, aby se tak nestalo. Srdce mi takhle snad 100 let nebilo. Už jsem úplně zapomněla způsoby před takhle vysokými pány. Vcupitala jsem tedy velice nejistě dovnitř a v tom se zamnou s prásknutím zavřely dveře. Jak jsem se lekla, vyrostly mi na hlavě vlčí uši a ocas, který mi instinktivně sjel mezi nohy a tak nebyl vidět. Tiše jsem strachy kníkla a stáhla si kapuci do očí, takže mi do tváře nebylo ani trochu vidět a uši jsem úspěšně stáhla k hlavě, takže boule, kterou vytvořily vypadala přirozeně. Snad si myslí, že mám velký drdol. Snažila jsem se přeměnit zpět, ale nešlo to, přemáhala jsem se, abych se vůbec nepřeměnila celkově ve vlka. Vystřelila jsem zděšený pohled směrem k sestře, která musela jasně poznat v jak prekérní situaci se cítím. Nebyla jsem schopná slova, ale bylo mi neslušné neprojevit úctu. Záda se mi v jednu chvíli ohnula do lehkého úklonku a nožky udělaly lehké pukrle. V úklonku jsem raději zůstala, alespoň mě nebylo vůbec vidět a nebyla jsem si jistá, zda nemám čekat na pokyn. Co teď?!
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Tue Apr 10, 2018 10:36 pm
Samozřejmě se nedala čekat jiná odpověď než taková, že se s ním spokojí. Kdyby si někdo dovolil odpovědět, že mu následník nestačí, asi by neskončil zrovna dobře. Jiné chování se v Keratu zkrátka neschvalovalo. Když sepne ruce a nasadí prosebný pohled, lehce mu vyjede obočí nahoru v němé otázce a sleduje jí, jestli nasadila takovýhle přístup, tak to bude nejspíš něco důležitého. Tedy alespoň pro ní. Vyslechne jí, ale nereaguje, protože svou pozornost přesune k víle, která cupitá dovnitř a strach by se kolem ní mohl zhmotnit ve skutečné podobě. Lehce nakloní hlavu na stranu, všimne si nepatrných změn, ale nepřikládá tomu velkou důležitost. Pak se vrátí pohledem k Avě, která mu přináší dopis od vladaře Evasiru. Chvilku jí sleduje, a pak se přemístí k úpatí schodiště a sebere dopis, kterým si začne klepat o dlaň. "To je samozřejmě oboustranné." Pronese a zazubí se na ní, i když podobné gesto u něj postrádá potřebnou veselost.
"Takže jestli tomu rozumím dobře. Vladař ti povolil přivést tuhle vílu..." Začne a přemístí se k víle, jejž jméno vlastně ani nezná. Ne, že by mu to v tuhle chvíli vadilo. "...pod ochranu Keratu bůh ví odkud, čímž ti projevil svou laskavost, a teď jí hodláš se svolením vladaře odvést do Evasiru, kde může narušit naše vztahy s tamními vílami jednou chybou, kterou Vy ani veškerým umem velvyslankyně nenaparvíte. Pokud si dobře vzpomínám, tak i Vaše pozice velvyslankyně je zásluhou laskavosti vladaře." Pronese a stojí asi tak metr od druhé víly, kterou skenuje pohledem. Pak se otočí k velvyslankyni. "Vlastně...pokud si vzpomínám dobře, tak i vaše postavení je zásluhou dobroty vladaře. Tudíž je tohle už třetí laskavost, kterou po vladaři žádáte. Co nabízíte na oplátku?" Odvětí a lehce nakloní hlavu na stranu a na tváři se mu objeví menší škodolibý úsměv.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 08. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Wed Apr 11, 2018 10:04 am


Skutečně jsem očekávala, že se setkám s vladařem jak bylo ve zvyku. Inu teď se vše měnilo, co víc jeho následovník by zde neměl, co pohledávat, aniž by se předem obeznámil záležitost mi svého otce. Vřela mi krev v žilách. Ne kvůli jeho neznalosti nýbrž aroganci, při hlase Aliathe, který se rozlišuje po místnosti se uklidním.
Na pár okamžiků pohlednu na ní, když se vrátím pohledem k budoucímu vladaři zavřu oči, když je však otevřu usměji se líně jako divoká kočka, které někdo šlápl na ocas. " Tahle vila, dostala azyl, jelikož Kerat je místo kam patří jakož člena rodu Ortmathe. A jistě, že jsem za laskavost vladaře vděčná a nikdy mu jí nezapomenu." a byla to pravda, ale při jeho dalších slovech Nastane z mé strany delší odmlka.
"Chcete tím urážet můj rod či mne samou vznešenosti?" Pravím poklidným hlasem, aspoň prozatím si uchovávám neutralitu.
" Na svou obranu, jsem si své místo poctivě vydobila jako všichni zde. Oddanost, války v níž jsem bojovala pro dvůr, byl zlomek toho co jsem mohla jako víla nabídnout. Vladaři a dvoru jsem nabídla sebe, svou moc a oddanost. Pokud to považujete za nic, myslím že bychom neměli marnit váš čas. Již není dále nejspíš o čem hovořit. Děkuji za váš čas." Uklidnímse se vší elegancí jako vždy a vydám se pryč.
Svůj úkol jsem splnila, nebyl důvod se tu déle zdržovat,jen pokud mi to někdo nenakaže a co víc, nebyla jsem typ víly co by žadonil on to věděl. Ale náš dědic? Těžko říct.
Vezmu Al za loket a lehce ji popotahnu k východu.
* Myslím, že na bitevním poli působil víc... Jako někdo..* nedokážu ani myslenku dokončit, bylo zbytečné hledat ta správná slova.
A co víc, urážka mne samé jedna z mála věcí, která mě dokáže vytočit. Už jen protože můj život nebyl procházkou růžovým sadem, neměla jsem svou budoucnost naservírovanou na zlatém podnose. Na si ji musela vyrobit. Jinak bych právě teď plnila budoucnost, kterou si přáli.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Wed Apr 11, 2018 11:50 am
Strach byl to jediné, co jsem v tuhle chvíli dokázala cítit, bylo to hrozné, bylo to strašidelné. Ano, pro mě to bylo strašidelné. Krčila jsem se pod kapucí, svírajíc svůj plášť. Očividně jsem tu nebyla nevítaný host. "Avo prosím pomoz mi," šeptala jsem stále dokola a se zavřenýma očima se křečovitě snažila neproměnit. Muž si mě stále prohlížel a mluvil o mně, jako bych byla nějaký prašivý pes. Cítila jsem se zcela zbytečně a bezvýznamně. V tichosti jsem kňučela, jako vlčice, ale stále jsem se držela jen na uších a staženém ocasu. Jeho slova mě bodala jako nůž do srdce a co víc, byl hrubý i k mé sestře. Vyjely mi vlčí špičáky a měla jsem chuť ho kousnout. Avšak pocit méněcennosti se ve mě usadil více a tak jsem jen stála, klepala se a z očí se mi vyloudilo i pár kapek slz. Nikdy jsem neměla chodit mezi víly, zalitovala jsem a z oka se mi vyloudila další slza. Když už sem myslela, že se zhroutím úplně, slova se ujala sestra a rázně toto jednání ukončila. Celá jsem sebou cukla, když mě chytila za loket a konečně odlepila rozechvělé nohy. "Budu muset z Keratu odejít?" pípla jsem v polobreku k sestře a následovala každý její krok. Byla jsem momentálně jen uzlíček nervů a lítosti.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Wed Apr 11, 2018 1:41 pm
Ohlédne se na Avu, která mu připomíná, že ta víla má v Keratu své místo. "Ano, jistě, ale je z Vašeho rodu jen částečně, nemýlím-li se. Takže tu druhou část bude mít od jiného rodu z jiného království. Ovšem který rod to byl jste se nám neobtěžovala zdělit." Připomene jí fakt, na který se jeho otec ani nevyptával, i když s velkou pravděpodobností měl. Tahle víla žila mimo Kerat pár staletí a najednou si usmyslela, že je dobrý nápad tu začít žít. "Ale laskavosti se mají splácet." Zašeptá a přesune se blíž k Avě, přičemž lehce pozvedne obočí. "Váš rod? Nikoliv. Poctivě vydobila? To bych řekl jen ztěží. Jistě, bojovala jste v armádě a tak dále a tak dále, ovšem zřekla jste se svého rodu, stejně jako se on zřekl Vás. Na dost dlouhou dobu, nemyslíte? A pak jste si to zkrátka nakráčela sem a prosila vladaře o laskavost. Pochybuji, že se vojákům obvykle za služby dávají posty velvyslanců. Za Vaše služby byste byla nejspíš povýšena v oblasti vojska, možná důstojník nebo něco takového." Odpoví jí a ušklíbne se. Ví, že má pravdu. Jen proto, že bojovala v armádě by nedostala post velvyslance. Ne, jen tak. Musela za jeho otcem dojít a něco po něm chtít a on jí vyhověl, ač už za tím viděl jakýkoli zisk.
Když hodlá odejít, jednoduše mávne na muže u dveří, kteří je zavřou a ani jednu z víl projít nenechají, alespoň ne bez boje. Na ten by se sice Cam rád podíval, ale pochybuje, že by mu jedna z těch víl udělala tu radost, aby mu dala záminku je hodit do žaláře. Upřímně jejich postavení mu bylo ukradené. Stejně se jedné z nich její rod už jednou zřekl a na tu druhou se asi ještě poptá. Mohl by získat zajímavé informace. "Kam tak rychle? Pronese a dojde volným krokem k trůnu, kde se na úpatí schodiště otočí čelem k nim a usmívá se jako kočka, která chytila dvě myši v rohu. Protože, buďme upřímní, tak to je. Jediný způsob, jak by se odsud mohly momentálně obě víly dostat, je boj a ten by nejspíš nevyhrály. "Chtěla jste se přeci bavit o tom, zda tahle víla....pardon, ale asi jsem přeslechl její jméno." Začne a mávne lehce rukou k dívce v kapuci a dál se usmívá.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 08. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Wed Apr 11, 2018 2:08 pm
Ano, to byla pravda, ale ani já netušila kdo je matka mé sestry, ale rozhodně jí musea být nějaký vznešená víla ne zrovna s malým postavením, když zdědila přeměnu to mi bylo jasné, již od začátku, když jsem jí do Kerat přivedla. „ Ani já sama netuším, ze kterého rodu pochází ovšem jsem vladaři předložila na pár vlivných rodin  ze dvoru odkud pochází. Ale jak jistě sám víte, nedostanu se jen tak na cizí dvůr krom Evasiru.“ Ano, kdybych se chtěla zapojit k další zemi vladař by musel chtít udržovat vztahy s tou zemí, ale to nepřipadalo k úvahu. Jak se zdálo.
Mé stříbřité oči ho propichují skrz na skrz, celý svůj život splácím dvoru laskavosti za něž jsem se ani neprosila. „Můj rod se mne nezřekl to já jich, jako rodiny veličenstvo. Však do toho, co bylo mezi mým rodem a mou je rodinou záležitostí. Nikoliv dvora.“ A byla to pravda a to že jsme odešla do armády bylo proto, abych mohla žít dle svého zřela jsem se svého jména, ale nikde to nestálo písemně ani dohoda nebyla uzavřena. Nedobýt však tety Arie, která v té době měla v panství značný vliv byla bych tam do dnes a co víc, že jsem ignorovala vzkazy děda ať se vrátím neznamenalo nic.
Pak se usměji líně jako kočka. „Váš otec je moudrý muž nepustí k sobě, jen tak někoho. Natož když hlava Ortmathe žádala o audienci odmítl. To, že mne vás otec přijal je pro mne čest od prvního dne. At už můj důvod ucházet se o to místo, byl jakýkoliv, tohle zcela odbočuje. Vše má své meze pane. Však vám nepřísluší mě tu urážet.“ Když se stráž postaví a zabrání nám v odchodu, vážně jsem litovala, že jsme i dnes nevzdala kalhoty, však se zdálo, že víla přede mnou ví, kdo jsem zač. Však jak se zdá nenechá se zostudit před budoucím vládcem a tak nespokojeně mlasknu a otočím se k němu.
Kráčel pryč od nás. Před odchodem jsem mu pohlédla do očí, však mi neunikl mi ten jeho výraz. Někoho by to přímo děsilo, ale mě ne. Kerat je děsivé místo a žiju na něm tak dlouho, že nejspíš nic mě už nedokáže vyděsit tolik jako součastný vladař.
*Nehodlám debatovat s někým, kdo nemá ani špetku úcty, jednat jako vladař. * pomyslela jsem si jako rozzuřená šelma v kleci. Však kdyby se chtěl dostat za můj duchovní štít, musel by se dostat skrz tři stěny, jelikož bratranci ovládaly mysl, musela jsem se naučit si vybudovat pevné stěny před nimi i nepřáteli, kteří by mne chtěli zničit.
Zasloužím líně ruce, však mé oči jasně mluví, že mi dochází trpělivost, ať volí správná slova. Nebo tahle debata skutečně skončí ať chce nebo ne. Stát tu tiše klidně dokážu celý den. „Aliathe.“ Pravím poklidně a sleduji každý pohyb jeho těla.
Myslím, že to není důležité. Jakož jeden z věrných poddaných jsem se přišla zeptat, nikdy nejednám za zády vládce a pokud ne, je konečné slovo. Nejsem typ, co by žadonil pane. Nikdy.“ Kdybych žadonila, kam bych se dostala leda tak do kuchyně. A nikdy mimo Kerat.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 09. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Wed Apr 11, 2018 3:36 pm
Situace se nijak nelepšila, oba se hloupě hašteřili kuli tomu co bylo a bla bla bla. Nechtěla jsem to ani poslouchat, ani jsem to pořádně nechápala. Věděla jsem ale, že má sestra je v tom co dělá dobrá a plným právem si zaslouží svůj post. Povzdechla jsem a když se před námi zavřely dveře, div jsem strachy neudělala loužičku. "Avo, já už to nevydržím," pípnu k sestře a letmo vyhledám její oční kontakt, je vidět, že je naštvaná, nebo alespoň já to na ní poznám, že jí chování toho muže hrozně rozčiluje. Tohle by si k mé sestře vážně dovolovat neměl. Jedna věc je, že tu celou dobu shazuje mě, ale druhá, že si tu dobírá jí.
Ač jsem svou matku neměla tu čest poznat, něco málo jsem o ní věděla a především pak její jméno. Několikrát jsem jej Avě říkala, no spíš jen párkrát, takže nebylo divu, že si jej nepamatuje. "Shairy Manistan - vznešení víla z Bakirahu," napovím jí po chvíli, kdy už je debata skoro stočená zase někam jinam. Rozhodně se mi ani další vývoj nelíbí a tak se ve mě konečně vzepře cosi, co mě i v časech špatných drželo naživu. Udělám krok před Avu a ve chvíli ticha se konečně odhodlám něco říct. "Iiiii," vyjde ze mě jen slabé písknutí, jako když se ptáče snaží dlouze pípnout. "Má sestra za Vámi přišla s žádostí, není od Vás-" zasekla jsem se, protože jsem hledala správné slovo, "-Hezké, že se k ní takto chováte. Nepřišla sem za Vámi řešit minulost, kterou už ani jeden nezměníte," zastala jsem se sestry. Můj hlas se roznesl místností, jako lehounký větřík. Zněl klidně, pokorně a přátelsky. Neměla jsem v úmysl toho muže nějak urazit, bylo mi jasné, že nemluvím jen tak s někým. Momentálně jsem si v místnosti připadala nejdospěleji a nejrozumněji. Udělala jsem krok zpět a začala se klepat snad ještě víc při pomyšlení na to, že jsem právě promluvila. Možná jsem neřekla všechno, možná jsem to neřekla dost jasně, ale něco jsem říct prostě musela. Ano, možná je důležité jaké jsem krve, jsou důležité i skutky minulé, ale dnes je dnes a jsme tam kde jsme. Ten naproti mě by na to měl brát ohledy a neznevažovat rozhodnutí, která již byla učiněna samotným vládcem, což on rozhodně nebyl - tohle malicherné hašteření tomu vůbec nedopovídalo - a proto jsem si jej nezařadila do tak vysokého postavení.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 10. 04. 18
Location : Kerat
Zobrazit informace o autorovi

Re: Kerat

za Thu Apr 12, 2018 2:05 pm
Slova velvyslankyně přejde a zaměří se na to, co řekla druhá víla. Chvilku se na ní zamyšleně dívá, jak se snaží dát dohromady informace, které by byly relevantní vzhledem k Bakirahu. Ovšem nakonec vyšťourá tu informaci, po které tolik pátral. Takže magie přeměny...tou je tenhle rod známý. Na téhle víle by tedy mohlo být něco zajímavého. Prolétne mu hlavou, i když jeho myšlenky by jen těžko mohl někdo zachytit. Pak se vrátí pohledem k velvyslankyni, která se dál obhajuje. "Rodinnou záležitostí by bylo, kdybyste se pohádaly o dědictví, ale zřeknutí se rodu je záležitostí dvora, milá velvyslankyně. A nic na tom nemění, zda se rod nezřekl Vás." Upozorní jí chladným hlasem. Pokud by šlo o nějaké bezcenné dědictví, které nemá na chodu dvora žádný vliv, pak ano. Mohl by to její rod ututlat, ale záležitost, jako zřeknutí se vlastní krve? To ani omylem. Byla to veřejná záležitost, ať se jí to líbilo nebo ne a bude se to za ní táhnout. Tiše se zasměje. "Já Vás urážím?" Zeptá se a lehce pozvedne obočí. Všechno, co zatím řekl bylo jen konstatování zjevných skutečností, nic víc a nic míň. Pokud jí urazila podobná drobnost, neměla v Keratu co pohledávat, ba co jen v Keratu, nemá co dělat ani na dvoře a v podobném postavení.
Přejíždí pohledem z jedné víly na druhou a nejraději by je poslal obě pryč, jenže to by ho otec nejspíš nepochválil. "Minulost tvoří naší přítomnost a proplétá se i do naší budoucnosti." Pronese směrem k Aliathe, která ho upozornila, že takhle by s její sestrou mluvit neměl. Pěkné, takže sestra a vzhledem k tomu, že žila mimo Kerat, tak těžko říct, zda o ní rodina ví. Mohla by z toho být ještě velká zábava. V duchu si tedy poznamená, aby se ozval hlavě rodu Ortmathe a ověřil si to. Jistě by je zajímalo, že mají členku, která se honosí jejich jménem. "A k Vaší žádosti. Jak Vám pomůže Vaše sestra při velvyslaneckých povinnostech. Vzhledem k tomu, jak se chová v mé přítomnosti nebude zrovna diplomaticky vychovaná a nejspíše není zvyklá se pohybovat v podobné společnosti. Evasir se zase tolik od Keratu neliší, to víte. Nároky na chování jsou všude stejné." Upozorní Avu a lehce jejím směrem pozvedne obočí. Teď je to na nich, co mu hodlají říct, on už zjistil to, co potřeboval, aby se na dalších pár dní zabavil.
Sponsored content

Re: Kerat

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru